redakce
7. kvě 2019
1874 

Babičko, povídej

Babi, bábi, babička... Její ruce plné vrásek vás vždy láskyplně pohladí. Její náruč vám poskytne bezpečí. A její buchty a koláče vám vždy vykouzlí úsměv na tváři. Babičky mají  srdce ze zlata a překypují čistou, upřímnou láskou. Prožily si toho mnoho, ale i tak se na svět dívají s pokorou a váží si maličkostí. Přivítají vás s otevřenou náručí a z jejich kuchyně vždy voní něco dobrého. Jsou to zkrátka osoby, které mají v životě každého z nás nenahraditelné místo.

Image title

"Babi, ty si opravdu tento olej pamatuješ ještě z mládí? Přesně tento?" Přehrabovala jsem se v přebalovací tašce, když babiččin zrak padl na olejíček Aviril.

"Samozřejmě, tyhle ruce se ho už namazaly. Podej mi ho, ať si k němu přivoním. Ať si přivoním k těm vzpomínkám." Babička se zahledí na své ruce a tiše si povzdechne. Není to však smutný povzdech, právě naopak. Je z něj cítit spokojenost. Nostalgie. Láska k životu. Otevírá ho a spokojeně si k němu přičichne.

"Zvláštní, že doba se tak mění, ale některé věci zůstávají," podivím se a stále se přehrabuji v tašce, ze které se snažím vylovit plyšáka pro mého malého syna, který se ho úpěnlivě dožaduje.

"To máš pravdu, zlatíčko. Neměli jsme jednorázové pleny, ani žádné moderní vymoženosti, ale dobře nám bylo, víš?"

Konečně nahmatám tu ošuntělou hračku, podám ji mrňousovi, který se konečně utiší, a zahledím se na babičku, v jejímž pohledu vidím něco zvláštního. "Babi, povíš mi o tom? O něčem z tvého mládí. O čemkoliv."

Babičce se rozzáří oči, beze slova se zvedne a odejde do vedlejší místnosti. Za minutu se vrátí s plechovou truhlicí plnou pokladů. Pokladů v podobě starých fotografií. "Pojď, sem si sedni a pojď se dívat."

Vzala do svých křehkých rukou, které byly poznamenány roky práce, první fotografii a začala. A pak se už nezastavila. Ukazovala mi fotky, vyprávěla, vzpomínala. Na mládí, svatbu, moji mámu jako dítě, její sourozence a rodinné výlety. Na lidi, kteří jsou tu stále s námi, ale i na ty, kteří zde bohužel už nemohou být. Čas se v takových chvílích zastaví. Díváte se na fotografie, které přesto, že jsou černobílé, ukazují svět plný barev. Plný vzpomínek. Nepotřebují barvu, filtry ani photoshop. Potřebují pouze jedno - babiččino povídání...

Image title

Ani nevím, jak ten čas uběhl. Byly bychom tam seděly ještě hodiny, kdyby můj junior nezačal protestovat a ten starší nepřišel s knihou a prosbou, aby mu babička četla. Ta, s láskou v očích, položila fotografii na stůl, do rukou vzala knihu a začala číst pravnukovi. Stejně láskyplným hlasem, jakým mi před chvílí vyprávěla o tom, jak se starala nejen o děti a muže, ale i o nemocnou tchýni. Jak si přitom vydělávala, jak se dalo, aby měly děti vše, co potřebovaly. Jak chodili na výlety k jezeru. Jako mnohdy nevychovávala pouze své děti, ale i ostatní děti z ulice, které se sem-tam připletly k těm jejím. Jak si tak zkrátka žili před lety letoucími.

Image title

Já jsem tam tak seděla, poslouchala její hlas, který mě uměl vždy dokonale uklidnit a byla jsem vděčná za tyto chvíle. Pomalu jsem nás začala chystat na odchod a balit všechny ty naše "serepetičky" včetně Aviril kosmetiky, díky níž se obyčejná návštěva stala neobyčejnou. Přitom jsem tento nostalgický olej koupila minule jen čirou náhodou. Už nějakou tu dobu totiž pro své děti kupuji dětskou kosmetiku Batole, která patří, stejně jako Aviril, pod značku Alpa. A jelikož Batole olejíček v ten den neměli, zkusila jsem vzít na zkoušku tento. Voňavý, nostalgický, ten, který je tu s námi již několik generací.

Image title

Toto jsou ty obyčejné okamžiky, které se dokáží proměnit v něco magického. Stačil jeden jediný olej, který spustil vodopád vzpomínek. Vzpomínek, které nikdy nezmizí. Takové, které jsou odolné a odolají i zubu času. Protože jsou zakořeněné hluboko v srdci. A přesně takové byly vzpomínky naší babičky, která nám toho dnes hodně vyprávěla. A mně bylo líto pouze jedno - že jsem se jí dosud neptala více. Nenechala ji více vzpomínat.

Nečekejte, než vzpomínky vaší babičky nastartuje dětský olej nebo jiný nostalgický předmět. Zajděte za ní hned dnes a poproste ji, aby vám vyprávěla. O čemkoliv. Ona bude šťastná, že si díky vám zavzpomíná a vy budete bohatší o zážitky, vzpomínky a rady, které vám dokáže dát pouze vaše babička. Stačí přitom pouze dvě jednoduchá slova: "Babičko, povídej."

Image title

-----

Tento článek vyšel s podporou Alpa

Začni psát komentář...

Odešli