Mezinárodní den žen slaví lidé po celém světě. Jaká je historie tohoto velkého dne a proč se slaví?

Každý rok se 8. března zas a znovu slaví Mezinárodní den žen. A protože je mezinárodní, slaví ho lidé na celém světě. I u nás to býval oblíbený svátek, ale po revoluci se na něj zanevřelo. Ve světě se na MDŽ ale pohlíží úplně jinak a sám o sobě má i naprosto odlišný význam, než mu mnozí přisuzují. Neměli bychom se na něj dívat skrz prsty. Víte proč?

Co se vlastně za slavným MDŽ skrývá? Proč ho slaví celý svět? Je to vlastně jednoduché. Vznikl díky stávce švadlen roku 1908. Ty se rozhodly protestovat a bojovat za zlepšení svých životních podmínek v New Yorku. Cílem jejich boje bylo získat volební právo pro ženy, bojovat za rovnoprávnost a spravedlnost a samozřejmě mír. Některé skupiny feministek protestují v tento den dodnes.

„Význam MDŽ je vlastně takový, že ženy bojovaly za svá práva jako je volit, studovat atd. Není to žádný komunistický svátek, jak ho mnozí nazývají (jasně, za socializmu se oslavovalo ve velkém a princip se ztrácel). Ono je to tak, že ne každá žena je matka a den matek je krásné poděkování maminkám, ale MDŽ všem ženám, ať už mají dětičky nebo ne. Já dostanu od manžela květinu a od kolegů v práci jsem dostala krásné zprávy,“ píše jedna z maminek v diskuzi na Modrém koníku.

Jak se MDŽ dostal do našich kalendářů?

Stávka žen se zapsala do historie už navždy. Ještě téhož roku v květnu rozhodla Socialistická strana USA, že Národní den žen se bude slavit vždy poslední únorovou neděli. Úplně poprvé se tak slavil 28. února 1909. Březnové datum přišlo až po první světové válce hlavně díky velké demonstraci v Petrohradě v roce 1917.

Aby se svátek dostal do mezinárodních kalendářů, musí mít požehnání z vyšších míst. V roce 1975 byl Mezinárodní den žen oficiálně uznán OSN. Od této doby je připomínán jako den mezinárodní solidarity žen za rovnoprávnost, spravedlnost, rozvoj a mír.

Vše začalo bojem za práva žen

V oblasti ženské emancipace se o největší vývoj a úspěch postaraly hlavně ženy v západních státech (Velké Británii nebo USA) Určitě je znáte pod názvem sufražetky, které po několik desítek let rozdávaly letáky, psaly články a snažily se o změnu celkové atmosféry ve společnosti. Toužily po tom, aby ženy konečně přestaly být brány jako méněcenné bytosti, ale jako rovné mužům. V souvislosti s nimi je ale nutné zmínit, že ne všechny ženy se sufražetkami souzněly a souhlasily. Našlo se mnoho těch, které byly spokojené se svým životním údělem, a dokonce byly schopné ženy bojující za svobodu udávat úřadům nebo je označovaly za blázny.

Aktivistkám se jejich snaha a píle vyplatila a postupně se jim konečně začalo dařit. Pracujícím ženám rostlo sebevědomí, zakládaly spolky, angažovaly se v odborech a také stávkovaly. A tehdy přišel velký den. Den, kdy vznikl Mezinárodní den žen.

Později propukla zmíněná stávka švadlen, za které se hned poté politicky postavila Americká socialistická strana. Už roku 1911 se svátek začal slavit i v Německu a Dánsku, v roce 1913 pak i v Rusku. Vlna rovnoprávnosti se rychle rozšiřovala po celém světě. MDŽ v České republice poznamenala komunistická minulost

„Co vím, tak za komunistů se recitovaly v domovech důchodců komunistické básničky, ženy dostaly karafiáty a chlapy se notně posilňovali alkoholem,“ dělí se o svůj postřeh další z maminek v diskuzi. 

Po druhé světové válce byl svátek zneužit a stal se nástrojem propagandy. Provázely jej bouřlivé oslavy jako lidová slavnost spojená s popíjením a obdarováváním žen karafiáty a bonboniérami. Pracující ženy byly zvány na Hrad prezidentem Husákem, kde dostávaly oficiální blahopřání. Československá televize vysílala zábavné pořady s mnoha gratulacemi významných osob. Známé osobnosti recitovaly básně apod.

Také v porodnicích se konaly velkolepé oslavy, stoly plné šunkových chlebíčků s vlašským salátem, šumivým vínem i kávou a dortíkem. Od odborů ROH dostávaly ženy typicky rudé karafiáty, bonboniéry nebo perníková srdce, froté ručníky, mýdlové kazety a další dárečky. Děti ve školách vyráběly maminkách roztomilá přáníčka.

Možná právě kvůli této přebujelým socialistickým oslavám upadl po roce 1989 do zapomnění a u mnohých pamětníků dodnes vzbuzuje nepříjemný pocit. Mnoho lidí zapomnělo, jaký byl skutečný význam Mezinárodního dne žen a co stálo na samém počátku jeho vzniku.

Proč se darovaly karafiáty?

Karafiáty se dávaly hlavně kvůli tomu, že jiné řezané květiny nebyly příliš k dostání. Občas byly nahrazeny narciskami, tulipány nebo sněženkami. Dnes jsou karafiáty trochu opomíjené a mnoho žen je nemůže ani vidět. Což je ale velká škoda, protože mají svůj neopomenutelný půvab a vůni.

Jak slaví MDŽ ve světě?

Mezinárodní den žen slaví lidé po celém světě. Turecké ženy se do jeho slavení opravdu opřely a užívají si to. Pořádají různé akce určené jen jim a restaurace nabízí speciality výhradně pro dámy. Muži mají 8. března vstup do některých zařízení úplně zakázán.

V Rusku se MDŽ stále slaví s velkou slávou. Ženy dostávají hodnotné dary a ve velkém množství. Existuje seznam nevhodných darů, které Rusky v tento den často dostávají. Na seznamu jsou uvedené i erotické pomůcky, kuchyňské náčiní, levná bižuterie nebo špatně zvolené spodní prádlo.

Ženy svůj svátek slaví i na Slovensku, v Polsku, v Číně, v Bosně a Hercegovině, v Kambodži, v Arménii, v Indii, Izraeli nebo Alžíru. Konají se velké oslavy, ženy dostávají dárky a květiny.

Oslavte den, kdy si ženy vybojovaly svou svobodu

„MDŽ se slaví po celém světě. Alespoň co já vím. I my ho slavíme (moje a manželova rodina). Dostala jsem květiny a bonboniéru. Hned jsem jí celou zbaštila. Manžel mi s tím trochu pomohl,“ popisuje jedna z maminek na Modrém koníku.

Mezinárodní den žen už navždy bude dnem, kdy statečných dam bojovala za ostatní ženy, aby jim zajistila lepší život a svobodu. A na to bychom neměli zapomínat. Odproste se od předsudků a spojení MDŽ s komunistickým režimem. Uvědomte si, že to, jak tento den oslavíte, bude do budoucna vždy jen na vás.