Miminko v inkubátoru: Nahradí podmínky v matčině bříšku?

Miminko v inkubátoru je takovým dojemným tématem. Pokud to řekneme jednoduše, je to skříňka, která dětičkám pomáhá přežít a usnadňuje jim dny, dokud nebudou schopny fungovat bez něj, u svých rodičů. Úžasná a skvělá věc, kterou nám přinesl pokrok. V rozhovoru s primářkou neonatologického oddělení v Humenném MUDr. Marií Vasilovou se dozvíte odpovědi na různé otázky ohledně miminek "bydlících" v inkubátoru.

Jak jsme si řekli, je to taková zázračná skříňka. Na co však primárně slouží? Víme, že se tam léčí nedonošené dětičky. Jak a v čem inkubátor dokáže pomoci?

Pokud se dítě narodí nedonošené, má podle stupně nezralosti nezralé i orgány a funkce, které mu neumožňují hned po narození dokonale se přizpůsobit okolnímu prostředí a existovat v něm. Na překlenutí tohoto období se používají různé typy inkubátorů. Inkubátor je zařízení, které pomáhá alespoň částečně nahradit mámu a její dělohu, i když je třeba říci, že ani nejdokonalejší inkubátory nenahradí úplně všechny podmínky, které má plod v děloze své mámy.

Samozřejmě, máma je přeci jen máma. Když mluvíte o děloze ... Jak moc teplo mají dětičky v inkubátoru? A jak v děloze?

Je to velmi pěkné přirovnání. Ano, lze říci, že se snažíme přizpůsobit teplotu v inkubátoru tak, aby to bylo srovnatelné s prostředím v děloze. Říkáme, že v inkubátoru se snažíme vytvořit termoneutrální prostředí, aby se teplota dítěte, které je v něm uloženo, pohybovala od 36,5- 37,5 ° C, měřené v konečníku. Čím je nedonošené dítě nezralejší, tím vyšší teplota v inkubátoru musí být nastavena, aby se udržela termoneutralita prostředí. Inkubátory jsou vybaveny čidly, které kontinuálně sledují např. kožní teplotu dítěte.

Setkala jsem se s tím, že některé dětičky se zakrývají a některé ne. Je to kvůli teplu? Nebo i dotyku, aby něco na sobě cítily?

Dětičky v inkubátoru často zakrýváme různými přikrývkami, nebo je oblékáme do droboučkých body. Může to sloužit jako tepelná izolace, ale i taktilní stimulace. Nejlepší taktilní stimulací je však klokánkování buď maminkou, nebo i tatínků, aby dítě bylo položené tělo na tělo, odborně nazývané skin to skin.Má to velký význam jednak pro dítě, ale i pro matku, resp. rodiče.

A opět jsme se dostali k mámě (resp. rodičům). Jsou jednoduše nepostradatelní. V poslední době se dost medializují "hračky" pro takové děti, v zahraničí jsem evidovala nafouknuté gumové rukavice a u nás zase háčkované chobotničky. Myslíte, že dětem to zpříjemňuje pobyt v inkubátoru?

I u nás máme různé pomůcky, které nám pomáhají při polohování děťátka, při vytvoření ohraničeného prostoru v inkubátoru, protože v bříšku mámy je místa méně a najednou se malé tělíčko ocitne ve "velkém" inkubátoru. Je to i zcela účinná nemedikamentózní metoda, pomáhající tlumit bolesti. Velmi se osvědčily "ruce", které lze různým způsobem tvarovat nebo vajíčka, různé podložky, podkovy apod., které pomáhají tvořit místo, kde dítě leží. Všechny pomůcky jsou vyrobeny z jemných, dotykově příjemných materiálů. Zmínili jste chobotničky, ale máme dobré zkušenosti i např. s želvami apod., které háčkují šikovné maminky, sestřičky, doktorky nebo je dostáváme např. z Malíčku, pomáhají nám např. v podložení a fixaci místa, kde je zavedena infuze.

To je krásné. I to, že to pomáhá - i to, že jsou lidé, kteří to dobrovolně a s láskou vyrábějí. Nevím, zda se na tuto otázku dá odpovědět, ale jak by se děťátko mělo cítit v inkubátoru?

Bylo by super, kdyby nám to mohlo samo říct. Ale z jeho reakcí jsme často schopni vyčíst, jak mu je. Samozřejmě je to složitější otázka, protože do toho vstupují i různá onemocnění se svými příznaky a nutností adekvátní léčby.

Jaký by měl být personál starající se o děti v inkubátoru? Některé maminky se setkaly s tím, že zdravotní sestra po vykouření cigarety šla krmit děťátko, škodí dětem takové "terciální kouření"?

Personál, který se stará o děti v inkubátoru, má být odborně způsobilý, což je samozřejmost, ale pro práci s těmito dětičkami a jejich rodinami je nutná velká dávka empatie a kromě rozumu je třeba dát do své práce i srdce. Samozřejmě je to ideál, ale kdo si tuto práci vybral, měl by to mít stále na zřeteli. Samozřejmě i my, kteří v této oblasti pracujeme, jsme jen lidé a proto se občas stává, že rodiče s naší prací nejsou zcela spokojeni. Naše dětičky nám to ještě neumí říct, ale když odcházejí zdravé, jejich vývoj je přiměřený a jsou z nich krásné děti, to je i vizitka celého personálu, který se o děti stará.

K otázce kouření, v tom jsem nekompromisní. Cigareta nepatří do rukou žádné sestry, která pracuje s dětmi.

Všechny inkubátory jsou stejné? Nebo existují různé typy zařazení?

Existují různé typy inkubátorů. Jednak základní, které jsou vhodné pro ošetřování a léčbu méně závažných a stavů a potom inkubátory pro intenzivní léčbu, které jsou již velmi sofistikované a jsou určené pro léčbu nejnáročnějším stavů.

Co všechno prostřednictvím inkubátoru monitorujete?

Jak jsem již dříve řekla, máme tak možnost udržet termoneutrální prostředí, které je  pro to dané dítě ideální, máme možnost přizpůsobit a sledovat vlhkost vzduchu, nebo kyslíkové směsi podle potřeb dítěte, ale máme možnost např. i sledovat koncentraci kyslíku v inkubátoru. Je velmi důležité i to, že máme možnost nastavit alarmy, které nás upozorní, pokud je daná hodnota vyšší, nebo nižší než jsou nastaveny parametry. Máme i inkubátory, které mají zabudované váhy a umožňují vážit dítě, aniž bychom ho vyndali ven z inkubátoru. Některé inkubátory mají zabudovanou vysouvací lištu na vkládání rtg kazety při radiologickém vyšetření.

Wau! Technologie opravdu postupují rychle. A jak dlouho by mělo být děťátko v této zázračné skříňce? Resp. jsou nějaké podmínky, které by mělo splnit, dokud nebude "žít venku"?

Nedonošené děti jsou v inkubátoru na dobu, kterou nedokážou regulovat tělesnou teplotu a pobyt mimo inkubátor by byl pro ně nepříznivý, co se týče udržení stabilní teploty. Čili je to velmi individuální, závisí to na stupni nedonošenosti, na hmotnosti, ale i na zdravotním stavu. Pokud je zdravotní stav nestabilní, děti necháváme v inkubátoru. Po zlepšení zdravotního stavu individuálně zvažujeme, kdy je nejideálnější čas na vyjmutí z "přechodného domečku".

Ale i když jsou děti v inkubátoru, rodiče k nim chodí. Když je to alespoň na chvilku možné, vyndáme děti z inkubátoru, např. na klokánkování, na přisátí k prsu apod. V případech, že nelze ani krátké vyjmutí z inkubátoru, motivujeme je k tomu, aby děti hladili, dotýkali se jich. Vždy však dodržujeme přísná pravidla hygienicko-epidemilogického režimu.

Pokud už je miminko venku, měli by k němu rodiče a personál přistupovat nějak speciálně?

Je to zase velmi individuální, podle povahy onemocnění a zdravotního stavu dítěte. Preferujeme však, aby mamka přišla k děťátku jednak pro zachování laktace a přikládání k prsu, ale také aby se naučila základní věci, potřebné pro ošetřování dítěte po propuštění domů. Naučíme ji například koupat dítě, realizovat základní stimulační masáž dítěte apod. Pokud dítě potřebuje nějaké zvláštní postupy, seznámíme ji s tím a se základními znalostmi pak odchází domů.

I v těch případech, kdy matka není přijata na oddělení, dochází na oddělení buď denně nebo podle možností, aby byla s dítětem v co nejužším kontaktu. Na oddělení pravidelně docházejí i tatínkové.

Co byste chtěla vzkázat maminkám, jejichž děťátko je v inkubátoru?

Mé dlouholeté zkušenosti s nedonošených dětmi a nemocnými novorozenci mě utvrzují v tom, že pokrok v této oblasti je výrazný. Inkubátory jsou vynikajícími pomocníky v ošetřování a léčbě novorozenců, kteří naši pomoc potřebují. Je pochopitelné, že maminky, rodiče, prarodiče, celá rodina se bojí, když vidí dítě v inkubátoru, mají před tím velký respekt. Je na nás - lékařích a sestřičkách, kteří se této práci věnujeme, abychom dostatečně srozumitelně a s pochopením podali všechny potřebné informace. O tom, že to má význam, svědčí i naše alba dětí, které byly léčeny na našem oddělení a které nám rodiče posílají při různých významných rodinných svátcích.

Za rozhovor děkujeme úžasné osobě i doktorce, která pomohla mnoha dětem i maminkám za desítky let praxe!