Může mít otec poporodní depresi?

Pocity nejistoty, bezradnosti, záchvaty pláče a vzteku. To vše proto, že se nedokážeme popasovat s novou rolí, do které jsme postaveny - s rolí matky. Nejen pro nás je ale naše role nová. I náš partner to tak může mít jako otec. O poporodní depresi u žen toho bylo popsáno mnoho. Ale můžeme se s ní setkat u mužů?

Trocha statistiky

Podle organizace National Childbird Trust není poporodní deprese u mužů až tak výjimečná, jak se možná předpokládá. Poslední výzkum ukázal, že jí trpí až 38 % novopečených tatínků (výzkum z roku 2013-2014). 

Poporodní deprese u žen přímo souvisí s psychickým (nová role matky) i fyzickým (porod, devítiměsíční zátěž, hormonální výkyvy) vyčerpáním. U mužů se na jejím rozvoji podílí zejména psychická stránka. Tento fakt má souvislost s poměrně novou rolí otců, kterou ve společnosti zaujímají. Zatímco dříve byli zcela jasně postaveni do role živitele rodiny, dnes se po otcích chce mnohem víc.

Přítomnost u porodu, péče o dítě, pomoc v domácnosti, tlak na finanční zajištění rodiny. Toto je časté očekávání, které je na novopečené tatínky kladeno. Navíc najednou mohou trpět nedostatkem spánku a negativně vnímat změny partnerčina chování. Není toho málo. A pokud ještě navíc přičteme to, že najednou nejsou středobodem zájmu a mohou se u nich objevovat pocity žárlivosti na vlastní dítě, máme na psychický problém zaděláno.

Jak poznat, že se něco děje

Muži obvykle neradi dávají najevo své pocity, natož aby o nich mluvili. Je proto na vás poznat, zda se s vaším partnerem něco neděje. Všímejte si změn v chování - únava, podrážděnost, smutek, nespavost, apod. V horších případech, kdy se může jednat o rozvinutější stav, mohou vašeho muže přepadat záchvaty pláče, paniky a také se přidávají fyziologické aspekty jako bolesti hlavy, zrychlený srdeční tep v rizikových situacích, ztráta chuti k jídlu. Zkrátka a dobře - vašeho muže dobře znáte, jistě poznáte, že se něco děje.

Co s tím?

Pozorujete-li u partnera podobné symptomy, je nejvyšší čas, abyste si spolu otevřeně promluvili. Nikdy se nesnažte začít rozhovor dokud si nejste jistá, že na něj budete mít opravdu čas a klid a nebudete se v tu chvíli věnovat ničemu jinému. Partner by měl vycítit, že je pro vás v tu chvíli tím nejdůležitějším, že vnímáte, že ho něco trápí a chcete to řešit. Rozhovor veďte věcně, bez zbytečných omáček okolo. Mějte na paměti, že muži řeší problémy jinak než ženy a většinou nepotřebují vše zdlouhavě rozebírat, ale potřebují se konstruktivně dobrat řešení. 

Pomoci může také setkání s nějakým jiným tatínkem, se kterým by si mohl "chlapsky" pořešit, jak se se svou novou rolí sžívá. Pokud máte ve svém okolí nějaký pár s malým dítětem, naplánujte návštěvu a nechte chlapy chvilku o samotě. Vyhněte se ale tomu, že návštěva bude za tímto účelem zorganizovaná - tedy všichni okolo budou vědět, proč jste se sešli, s výjimkou vašeho muže. Případné "odhalení" by situaci pravděpodobně neprospělo. 

Nechte vašeho muže, aby s miminkem trávil čas a vytvořil si nějaký pravidelný rituál, například koupání, čas na hraní, procházka s kočárkem. Klidně i bez vašeho dozoru (což je dokonce doporučováno). Pokuste se vyhnout tomu, že budete partnera poučovat, co a jak má s miminkem dělat nebo co všechno dělá špatně. Vy si v této době můžete trochu odpočinout např. s knížkou nebo oblíbeným seriálem, místo abyste "hlídaly", zda je vše v pořádku.

Pokud je ale situace špatná a na vašem partnerovi vidíte, že to, co můžete udělat vy, je již málo, neodkládejte téma odborné pomoci. S těmi správnými kontakty vám poradí praktický lékař. Může pomoci i jen "odborné" popovídání, v některých případech je nutné zahájit léčbu medikací. O tom ale vždy nechte rozhodnout odborníka. 

Preventivní opatření

To nejjednodušší, co můžete udělat je, že nikdy nezapomenete, že váš partner je váš partner. Zní to naprosto banálně, ale je to velice důležité. Na partnera si udělejte čas. Často to v prvních měsících s miminkem není vůbec snadné, ale prospěje to i vám. Máte-li pocit, že vám miminko nepřeje, travte společný čas na procházkách. Vždyť spící dítě v kočárku není vůbec překážkou například společnému sportování nebo povídání. 

Neklaďte na muže vysoké nároky. Je samozřejmě skvělé, když vám muž s něčím pomůže, ale nemělo by se stát to, že se najednou jeho role promění v domácí hospodyni (pokud o to samozřejmě nebude stát sám). Stačí se jen smířit s tím, že po narození dítěte jsou mnohem důležitější věci, než nablýskaná domácnost. A tou je například právě společně strávený čas. 

Pomoci v prevenci mohou také koníčky. Dovolí vašemu muži se soustředit na něco jiného, než na svou novou roli a případné negativní myšlenky s ní spojené. Zároveň tvoří spojnici vedoucí k "netatínkovskému" životu. A prostě mu budou i jen tak dělat radost. 

Vyhněte se vyčítání a srovnávání. Muž nepotřebuje slyšet, že manžel vaší kamarádky ji dokáže zabezpečit mnohem lépe a podobné příměry. Zkuste se vžít do podobné situace a představte si, že by vám něco podobného řekl. Ano - je to přímá cesta k tomu, aby začal sám o sobě pochybovat. Nebo o vás. 

Zdroj informací:

http://postpartummen.com/

https://www.nct.org.uk/parenting/postnatal-depression-dads

https://cs.wikipedia.org/wiki/Poporodn%C3%AD_deprese

https://www.modrykonik.cz/forum/po-porodu/poporodni-deprese-stavy-smutku-a-place/

https://www.nct.org.uk/press-release/dads-distress-many-new-fathers-are-worried-about-their-mental-health