Pomočování u dětí může být příznakem cukrovky aneb diabetes v dětském věku je diagnózou na celý život
Diabetes, lidově cukrovka, je onemocnění postihující člověka nezávisle na věku. Mezi diabetem dětí a dospělých je však rozdíl. Zatímco u dospělých se v drtivé většině jedná o diabetes 2. typu, který je provázán s nezdravým způsobem života a je ovlivnitelný dietou, u dětí je to diabetes 1. typu. A o tom dnes bude řeč.
Diabetes mellitus (přesný překlad je úplavice cukrová) alias cukrovka je porucha metabolismu krevního cukru. Krevní cukr neboli glukóza je základem výživy všech našich buněk. Tělo si jej vyrábí z námi přijaté potravy nebo ze svých zásob. Proto, aby se glukóza dostala z krve k buňkám tkání, je důležitý slinivkou produkovaný hormon inzulin. Inzulin způsobuje, že hladina krevního cukru, tzv. glykémie, klesá. Jeho protihráčem je hormon glukagon, který při nízké hladině krevního cukru dává pokyn, aby bylo využito tělesných zásob pro zvýšení glykémie.
U “dospěláckého“ diabetu 2. typu dochází k tomu, že je glykémie dlouhodobě zvýšena a tělo musí produkovat příliš mnoho inzulinu. V tom případě dochází k „vypěstování“ rezistence buněk vůči působení inzulinu a/nebo ke ztrátě schopnosti produkovat inzulin slinivkou, která přestává reagovat na hladinu glukózy v krvi. Tento typ diabetu se vyskytuje většinou až po 30. roce věku a bývá dáván do souvislosti s nezdravým životním stylem, obezitou a metabolickým syndromem. Ten zahrnuje právě diabetes 2. typu, vysoký krevní tlak, vysokou hladinu cholesterolu a obezitu. Poměrně vzácně se s diabetem 2. typu můžeme setkat i u obézních dospívajících.
Diabetes, který se vyskytuje v dětském věku, bývá označován za typ 1. U tohoto diabetu je podstatou onemocnění autoimunitní proces, který ničí buňky slinivky břišní produkující inzulin (tzv. beta-buňky Langerhansových ostrůvků). V tomto procesu hraje svoji roli genetická predispozice a spouštěcí faktor. Tím může být například jakákoli prodělaná infekce, ale i problematická gravidita a porod, vliv může mít i délka kojení a toxiny zevního prostředí. Problematika vzniku však ještě není dostatečně rozklíčována. Je ale známo, že i jedinci s genetickou predispozicí nemusí diabetem onemocnět.
Na základě zmíněného autoimunitního procesu dochází k destrukci inzulinotvorných buněk. To může trvat i několik let skrytě. Při poklesu sekrece pod 20-30% dochází k projevení příznaků. Často tento stav přichází po prodělání nemoci – to je jakási „poslední kapka“ pro organismus.
Příznaky onemocnění diabetem 1. typu
Důsledkem nízké tvorby inzulinu je abnormálně zvýšená glykémie. Ta se zjistí při krevním rozboru. Normální hodnoty jsou 3,9–5,6 mmol/l nalačno a po jídle nižší než 10 mmol/l.. Při hodnotách glykémie nad 10 mmol/l bývá překročen tzv. ledvinný práh a objevuje se glukóza v moči, která je snadno zjistitelná testovacími proužky (používá především lékař, ale lze je zakoupit i pro domácí použití v lékárnách).
Společně s glukózou propouští ledviny abnormální množství tekutin, proto se objevuje nadměrné močení, často i několikrát za noc. Děti se mohou začít pomočovat, i když se již před tím obešly bez plen. V návaznosti na velké ztráty tekutin se objevuje silný pocit žízně.
Vzhledem k tomu, že tělo bez inzulinu neumí využívat glukózu z krve, dochází k hladovění tkání, dítě hubne, je unavené a spavé. Objevuje se velká náchylnost k infekcím. Pokud zůstane stav nepovšimnut a neléčen, tělo následkem hladovění začne ve zvýšené míře rozkládat tuky. Při tomto procesu vznikají keto-látky a dochází k rozvoji ketoacidózy. Při ní dochází k poklesu pH tělních tekutin, silnému zvracení a odvodnění organismu. Z dechu je cítit acetonový pach, dítě rychle a hluboce dýchá, stěžuje si na poruchy vidění a závrať. Tento stav může gradovat až do ketoacidotického kóma, což je život ohrožující stav.
Na fotografii je vlevo glukometr a proužky pro testování kapky krve, uprostřed je inzulinová stříkačka, vpravo pak přístroj s hrotem pro napíchnutí kůže.
Terapie
Kauzální terapie (= řešící příčinu nemoci) u diabetu 1. typu prozatím neexistuje. Autoimunitní proces destrukce beta-buněk slinivky v současné době nelze zastavit ani zvrátit. Pro stabilizaci stavu se používá terapie substituční, při které je tělu dodáván hormon inzulin. Ten je dávkován malými injekčními stříkačkami (tzv. inzulinkami) nebo diabetickým perem. U malých dětí je třeba přesnější dávkování stříkačkou, větší děti a dospělí používají spíše pohodlnější pera. V závažných případech může být indikováno použití inzulínové pumpy, která na základě hodnot glykémie dodává inzulin kontinuálně.
Dávkování inzulinu je závislé na aktuálním stavu glykémie, který se měří glukometrem z kapky krve nebo speciálním automatickým senzorem připevněným na těle. Je třeba zohlednit příjem potravy a fyzickou aktivitu, neboť ovlivňují hladinu glykémie. Před jídlem se aplikuje tzv. rychle působící inzulin, ráno a/nebo večer inzulin depotní (s prodlouženým účinkem – simuluje stálou hladinu inzulinu u zdravého člověka). Injekce se vpichují do břišní stěny, horní zevní čtvrtiny zadečku, stehna či zevní strany paže. U malých dětí provádějí aplikaci rodiče, později se děti naučí inzulin aplikovat samy.
Součástí terapie je nezbytná úprava režimu. Diabetik by měl svůj příjem potravy rozdělit do 6 porcí, mezi porcemi neujídat, „nemlsat“. Důležitá je pravidelnost a dodržování zásad zdravé výživy s ohledem na vhodné množství potravy s obsahem cukru. Také pohybová aktivita je důležitou součástí terapie, snižuje glykémii, zlepšuje využití glukózy. Konkrétní doporučení pro vaše dítě dostanete ve své diabetologické poradně.
Komplikace diabetu
Aplikací inzulinu se u diabetika snažíme přiblížit normálním hodnotám glykémie (3,9–5,6 mmol/l nalačno a po jídle nižší než 10 mmol/l). Dlouhodobě zvýšená glykémie je zdrojem komplikací zdravotního stavu – poškození ledvin, sítnice a čočky oka, nervů, drobných cév.
Naopak snížení glykémie (např. pokud se nemocný nenají, náhle zvýší svou fyzickou aktivitu a nepřizpůsobí tomu dávku inzulinu) má za následek vznik hypoglykemického šoku. Ten se projevuje slabostí, pocitem hladu, poruchou koordinace až mdlobou, křečemi a bezvědomím. Nízká glykémie je nebezpečná pro mozek, který má velkou energetickou potřebu. Může dojít k jeho poškození. První pomoc při tomto stavu je podat sladký nápoj nebo, pokud má diabetik k dispozici, injekci glukagonu. V případě bezvědomí je třeba volat rychlou záchrannou pomoc.
Diagnóza na celý život
Pokud byl vašemu dítěti diagnostikován diabetes 1. typu, je nutné navštěvovat dětskou diabetologickou poradnu. Oba rodiče a dítě musí být důkladně seznámeni jak s léčbou inzulinem, tak s dietními a režimovými opatřeními. U dítěte je třeba od začátku budovat správné návyky (stravovací, pohybové), které bude muset dodržovat po celý život. Dobrá kompenzace diabetu pomáhá předcházet či alespoň oddalovat jeho chronické komplikace (viz výše), naopak špatně kompenzovaný diabetes velice brzy značně snižuje kvalitu života.
V dětském věku je na rodičích, aby dítěti zajistili co nejlepší léčbu. Kromě fyzické stránky onemocnění by měli dbát také na tu duševní; dítě podporovat, ale nelitovat. Ve škole či školce je nutné navázat spolupráci s personálem, který by měl být poučen o specifikách dítěte a být schopen mu v případě nouze pomoci.
S diabetem se dnes dá žít plnohodnotný život, byť mírně svázaný nutností pravidelného režimu. Pro dospělé diabetiky 1. typu se proto nehodí práce ve směnném provozu. Při dobře zvládnuté léčbě nebývá problém ani s plodností a těhotenstvím.
Zdroj informací:
Doporučujeme
Začni psát komentář...
