Poporodní deprese: Strašák mnoha maminek, kterého není radno podceňovat. Dokážete ji odhalit?

„Právě procházím hlubokou poporodní depresí. Přesto, že jsem se i před porodem léčila s úzkostně depresivní poruchou, je to teď to nejhorší, co jsem zažila. Všechno začalo po šestinedělí nespavostí, ranním zvracením a neustálým stresem, kdy bude malý vzhůru a jestli nebude plakat. Poté, co jsem skončila v jeho šesti týdnech s kojením a nasadila antidepresiva, jsem se třetí den zhroutila a jenom brečela, ani jsem mluvit nemohla...

Následovala hospitalizace na týden na krizovém centru, kde jsem si trochu odpočinula a doufala, že antidepresiva zaberou. Jenže zázrak se nekonal a za čtrnáct dní jsem byla zpět. Hrozné stavy, hlavně když jsem byla s malým o samotě. Jakýkoliv stres končil brekem a hlubokým smutkem, že to nebude nikdy lepší. Změnili mi léky a chvilku byl klid. Ale zhruba za tři týdny znovu propad. Tentokrát to dávám do souvislosti s menstruací, do toho horečka u syna a manžel, který měl jet na služební cestu. Opět návštěva lékaře a změna léků a následně jsem zase v krizovém centru. Už nevím, jak dál, ráno je to nejhorší, nemám už vůbec sílu žít. Přitom mám všechno, co si člověk může přát. Už se to táhne dva měsíce a já ztrácím víru,“ popisuje svůj boj s poporodní depresí jedna z maminek na Modrém koníku.

Narození dítěte si každý představuje jako tu nejšťastnější událost v životě ženy. Konečně drží v rukách svůj milovaný uzlíček štěstí a teď už bude vše jen zalité sluncem. Často to ale tak růžové není. Protože mateřství je také velmi vyčerpávající a depresivní zkušenost. Až 50 % žen, které si v minulosti prošlo nějakou psychickou nemocí, má zkušenosti s poporodní depresí. Dalších 30 %, které už si poporodní depresí prošlo, se s ní může setkat znovu. Není ale vyloučené, že ženy, které byly za celý život po psychické stránce v pořádku, se s ní nemohou setkat. I ty, které se nikdy neléčily s depresí ani jinou psychiatrickou nemocí, mohou onemocnět. Jak poznáte, že se vás týká poporodní deprese?

Poporodní deprese – co to je?

"Když jsem přišla po týdnu stráveném v nemocnici domů, tak jsem se s tak velkou změnou nemohla srovnat. Dostavily se u mě stavy smutku a pláče, beznaděje. Hormony začaly hrát velkou roli. Možná je to tím, že náš chlapeček je větší uplakánek než ostatní děti, možná tím, že porod nebyl jednoduchý. Každopádně mě prostě sem tam přepadne smutek, depka a pláč," popisuje další z maminek v diskuzi.

Poporodní deprese rozhodně není nic, nad čím byste měla mávnout rukou. Nevyřeší se sama od sebe. Zároveň ale patří k nejběžnějším poporodním komplikacím a k nejčastějším duševním poruchám u maminek krátce po narození miminka. Její začátek spadá do období 2 týdnů až 6 měsíců po porodu.

Podle statistik se s poporodní depresí setká 10-19 % maminek. Číslo ale může být i mnohem vyšší, protože ženy často o svých problémem nechtějí mluvit, skrývají je před okolím, a dokonce se za ně i stydí. Zároveň se nedá říct, že vždy je tato porucha rozpoznána okolím, protože navenek se vše může jevit naprosto bezproblémové. Obvykle se určuje podle Edinburghské škály poporodní deprese. Jedná se o test s deseti otázkami, které maminky zodpovídají. Výsledkem je pak doporučení, jak postupovat dál a zda kontaktovat odborníka.

Rizikové faktory poporodní deprese:

• poporodní deprese v osobní anamnéze,
• poporodní deprese vyskytující se v rovině,
• deprese nebo úzkost, které se projevovaly už v těhotenství,
• starší nebo hodně mladá matka,
• malá podpora ze strany rodiny a okolí,
• problémy v partnerství/manželství,
• nechtěné těhotenství či neplánované,
• hormonální změny, ke kterým po porodu dochází.

Ve větší míře jsou ohroženy ženy, které se léčily pro depresi již v minulosti. U dalšího porodu se tak zvyšuje riziko recidivy. Zároveň je ale nutné zmínit, že tyto maminky mají pak menší pravděpodobnost, že je přepadne deprese mimo poporodní období.

Nejčastěji se poporodní deprese objevuje u prvorodiček, ale samozřejmě z ní nejsou vyjmuty ani ženy, které byly u prvního porodu v pohodě a psychické potíže se objeví až po tom druhém. Za poporodní depresí mohou stát hormonální výkyvy v kombinaci se stresem, nedostatkem spánku, strachem o dítě a životní změny, které jsou součástí narození dítěte.

Splíny po porodu zahrnují většinou plačtivost, podrážděnost, neschopnost mít radost z miminka a velké výkyvy nálad. Jestliže se tyto stavy nelepší ani po několika týdnech (cca tři až čtyři), je načase začít situaci řešit nejlépe s lékařem. Problémy, které s sebou poporodní deprese nese, jsou totiž léčitelné.

Jak poznáte, že se vás týká poporodní deprese?

"Těhotenství mě hormonálně nijak moc nepoznamenalo. O to víc mě to semlelo po porodu, když jsme si malého přivezli domů. Bylo to jako rána do hlavy. Najednou jsem si připadala jak ve vězení. Naštěstí u nás tehdy byla na 2 týdny tchyně (měla jsem po císaři komplikace a musela na velkou operaci břicha 5 dní po porodu). Nebyla jsem schopná se 5 dní převléknout.  Chodila jsem pořád v tom samém jak tělo bez duše, o sprše ani nemluvě. To se pak tedy trochu zlepšilo, ale na hodiny jsem koukala co 30 vteřin a den se neuvěřitelně vlekl. Malý byl navíc dost náročné miminko.

Na procházkách to nebylo o nic lepší. Měla jsem pocit, že mám před očima nějakou šedou clonu. Dřív jsem milovala procházky - švitoření ptáků, vůni trávy. Všechno jsem to cítila a viděla, ale neradovala se z toho. Bylo mi z toho špatně i jsem měla agresivní chvilky, když malý nebyl k utišení, i když jsem dělala co jsem mohla, musela jsem ho odložit na chvilku do postýlky a utéct a pak vztekle a hystericky brečet. Navíc jsem si to všechno o to víc uvědomovala a vyčítala si to všechno, že jsem jako matka i člověk na dvě věci. Manžel mi nebyl moc oporou. Pomohla mi čínská medicína. Když mi začaly ty záchvaty vzteku, tak jsem si řekla, že takhle ne, než se něco stane. Začala jsem docházet na kliniku TČM a tam mě dali dohromady. U mě se šestinedělí protáhlo asi na 3 měsíce, ale pak už to bylo lepší a lepší a už jsem si pomaličku dokázala zase všeho užívat."

Pláč a smutek

Velmi zřetelným příznakem poporodní deprese je smutek a častý pláč jen tak bez příčiny. Skoro to vypadá, jako když porod zvedl stavidla vašich slz a ty se ne a ne zastavit. Rozbrečí vás každá hloupost i věci, které by vám přišly dřív k smíchu. Jakmile se vám začne zdát, že víc času trávíte pláčem a utápěním se ve smutku než radováním se nad svým miminkem, začněte to řešit. Může to být jen nedostatkem spánku a vyčerpáním, ale také se za vašim smutkem může skrývat mnohem hlubší problém.

Úzkostné pocity

Jakmile zjistíte, že jste těhotná, vznikne u vás strach o dítě, který už nikdy tak docela nezmizí. Každá máma se o své dítě bojí. Někdy ale je ten strach už patologický a zasahuje do života dítěte i matky až příliš. Nadměrná úzkost už může být příznakem poporodní deprese. Máte vy nebo vaše okolí pocit, že jsou vaše úzkosti už přehnané, ale nedokážete s tím přestat. Možná je váš problém větší, než se zdá.

Jste naštvaná a máte až děsivé myšlenky

Všichni vás štvou. Vaše rodina, přátelé. Vadím vám i jen to, že koukají, chodí a dýchají. Chcete házet věcmi, křičet, dupat a válet se vzteky po zemi a vlastně vůbec nevíte proč. Jen jste pořád tak hrozně naštvaná. Některé stavy a záchvaty hněvu mohou dokonce vyvolávat i rychlé bušení srdce, pocení a tíseň na hrudi.

Velkým extrémem a příznakem poporodní deprese jsou i děsivé myšlenky. Ublížit vlastnímu dítěti je pro drtivou většinu maminek naprosto nepřijatelná myšlenka. A když se náhodou stalo, že vám taková úvaha bleskla hlavou potom, co jste se snažila ukonejšit hodiny plačící dítě, nejspíš vás to vyděsilo. U žen s poporodní depresí ale nejsou neobvyklé. Často mají chuť opustit dítě i celou rodinu. Prostě se sebrat a od všeho utéct.

Jedná se o tzv. intruzivní myšlenky a obecně jsou spojované s některými duševními chorobami. Nejsou ale neobvyklé ani u zdravých jedinců. Rozhodně to však neznamená, že je lidé chtějí opravdu uskutečnit. Častý výskyt těchto myšlenek ale rozhodně může být příznakem problémů po porodu.

Málo nebo moc spánku

Mateřství a bezesné noci jdou často ruku v ruce. O něco více ve chvílích, kdy dítě onemocní nebo má špatné sny. Jenže mohou se objevit i situace, kdy ženy nespí, i když jejich dítě spí dobře nebo naopak by spaly prakticky pořád a nejsou schopné vykonat ani běžné domácí práce nebo pečovat o dítě. Oba stavy mohou signalizovat depresi. Ze začátku je tento příznak poměrně skrytý, protože velká únava a nevyspělost jsou běžnou součástí péče o malé miminko. Když ale vážné problémy se spánkem trvají dlouho nebo se vám to už normální rozhodně nezdá, obraťte se na lékaře.

Problémy s jídlem

Příznakem deprese jsou i potíže s jídlem. Některé ženy jí málo a jiné naopak až moc. Ty, které se stravují nedostatečně, to obvykle svádějí na to, že nemají čas se celý den najíst. Maminky, které mají opačný problém zase říkají, že musí jíst pořád, protože hodně kojí. Samozřejmě krátkodobě jsou obě verze možné, jakmile ale má žena problémy s jídlem delší dobu (například příliš velký a rychlý úbytek nebo naopak nárůst váhy), může být příznakem toho, že něco není v pořádku.

Otupělost

Je vám všechno jedno. Nekřičíte, nepláčete, nemluvíte – necítíte. Po porodu na vás může dosednout pocit prázdnoty a otupělosti. Můžete se cítit sama, i když jsou kolem vás vaši blízcí. Pocit prázdnoty a neschopnost mít z něčeho radost, jsou klasickým příznakem deprese, a tedy i té poporodní.

U maminek se nedostatek pocitů objevuje někdy i ve formě malého zájmu o dítě. Nenastartovala se u nich nekonečná láska. Je jim jedno, že dítě pláče, že nemůže spát atd. V souvislosti s tím pociťují i určitou beznaděj, že je tento stav neměnný a že ke svému dítěti nebudou nikdy nic cítit a jsou špatné matky. Při diagnostice poporodní deprese je právě pocit otupělosti důležitým faktorem.

Zapomínáte a ztrácíte

Už v těhotenství není neobvyklé, že často ztrácíte nebo zapomínáte své věci. A po porodu máte pocit, že se to ještě zhoršilo. Připadáte si tak trochu jako v mlze. Podle odborníků může být pracovní i krátkodobá paměť poporodní depresí narušená. Pracovní paměť je důležitá při zpracování informací. Krátkodobé poškození paměti souvisí s tím, proč si na nic nemůžete vzpomenout. Nevíte, kam jste založila klíče, proč jste zapomněla nakoupit apod.

Cítíte se špatně po fyzické stránce

Že se po porodu necítíte jak mistr světa, je naprosto normální. Porod sám o sobě je velkou zátěží pro organismus a vy mu musíte dát čas na regeneraci. Jestliže už od narození miminka uběhlo pár měsíců a vy se stále cítíte stejně špatně nebo dokonce ještě hůř, mohlo by to s porodní depresí souviset. Některé ženy trpí bolestmi hlavy, bolestí zad, žaludeční nevolností.

Jak se poporodní deprese léčí?

„Je lepší to řešit hned s doktorem, mně stačila obvodní doktorka.  Určitě si najdi někoho blízkého, komu můžeš svěřit všechna negativa a splíny atd., aniž by tě odsoudil nebo to zlehčoval. Mluvit, ventilovat. Lehká sedativa nebo AD se můžou i při kojení (mně u prvního pomohly). U druhého porodu už jsem věděla, co se děje a poradili jsme si bez nich. Chce to podporu partnera a rodiny! Nebrat na lehkou váhu, fakt.“

Pro léčbu poporodní deprese existují tři varianty. První je psychoterapie, druhá farmakoterapie antidepresivy a třetí je kombinace obou přístupů. Akutní léčba trvá ve většině případu několik týdnů až měsíců, pokračovací léčba pak asi rok. Když vám lékař předepíše antidepresiva, berte je až do té doby, dokud vám lékař neřekne. To, že se cítíte lépe, neznamená, že už je vše v pořádku.

Kam se obrátit, když potřebujete pomoct?

Určitě se svěřte doma partnerovi nebo třeba své mamince. Dalším krokem bude návštěva odborníka. Začít můžete o svého obvodního lékaře, na gynekologicko-porodnickém oddělení vaší porodnice, kteří mívají možnost využívat psychiatrických konziliárních služeb a samozřejmě je možné se i rovnou svěřit do rukou psychiatra či psychologa.

„U posledního dítěte to bylo lepší. Už jsem byla na některé věci připravená. Uklidňuje mě, když dělám nějakou drobnou práci rukama, u které musím trochu přemýšlet, ale ne zas tak moc. Takže jsem do porodnice vyrazila s vlnou a jehlicemi a háčkem a celou dobo háčkovala čepičky pro malou a pletla svetřík. Je jedno, že mi to zas tak moc nejde a některé ty věci nejsou dobré ani na panenku. Účel to splnilo a byla jsem víc v klidu. A doma musím říct, že to mnoho lidí považuje za neřest, ale mám kojené děti vždy u sebe v posteli. Jsem vlastně líný člověk a noční vstávání mě natolik ničí a nevyspání zhoršuje mé stavy, že je jednoduší přijít o trochu soukromí. Také ještě pomáhají některé bylinky – ne že by to byl nějaký zázrak a oproti lékům samozřejmě fungují méně, ale trochu to zabírá – třezalka a šišák. Také mám docela dobrou zkušenost s homeopatiky.“

Citová rozkolísanost a různé pocity se po porodu objevují u asi 80 % žen a v zásadě jsou normální. Různými bylinkami a někdy i homeopatiky si můžete docela účinně pomoct nebo i odvrátit nástup poporodní deprese. Ovšem ve chvíli, kdy jsou negativní pocity čím dál horší a vy už se nedokážete od nich odpoutat, z ničeho se radovat a čím dál víc se uzavíráte do sebe, není radno situaci podceňovat. To už je příznak nemoci, kterou poporodní deprese rozhodně je. A protože je to nemoc, máte právo vyhledat odborníka a léčit. Neřešte reakce okolí. Rozhodně jste jako matka neselhala. Právě naopak. Pokud chcete situaci řešit a být zase v pořádku, ukazujete tím jen to, že své dítě milujete nadevše, a právě pro něj chcete být zdravá a šťastná máma.