“Maminko, já do té školky ale nechci chodit, nelíbí se mi tam a jsem smutný!” Pokud je tato věta ještě navíc pronášena plačtivým tónem, dítě se vám mění před očima, je skleslé, uzavírá se do sebe, proměňuje se vám před očima, začíná být jasno - do domu se vám pomalu přikradl smutek.


Image title


Zkuste si položit otázku - co je to vlastně smutek? Smutek je definován jako emoce, která reaguje na událost, která se vás nějakým způsobem nepříjemně dotýká. Jeho spouštěčem u dětí může být například výše zmíněný nástup do školky, narození sourozence, odloučení rodičů, vážné onemocnění nebo třeba smrt v rodině. Všechny tyto změny jsou poměrně zásadní a nejen citlivé děti na ně budou nějakým způsobem reagovat. A velmi často ten způsob může být právě smutek (v některých případech nevyhnutelně).


Pro dospělé maličkosti, pro děti zásadní událost

Smutek ale v dětech nemusí vyvolávat jen výše uvedené události, ale i zdánlivé drobnosti - ztráta milovaného plyšáka, neshoda s kamarádem, zklamání z něčeho, na co se dítě hodně dlouho těšilo a neproběhlo to podle jeho představ. Při prožívání těchto, většinou krátkodobých, smutných stavů velmi záleží na tom, jaké povahy vaše ratolest je. Jsou děti, které jsou vysoce citlivé a empatické a i (pro vás) často banální událost v nich vyvolá velký stav smutku. Naopak jsou děti, které mohou být emocím, s trochou nadsázky, vysoce odolné a po nich tyto banality tzv. jen stečou a vy, jako maminka, se o nich ani nedozvíte.


Navíc je potřeba vzít v potaz, že události, které se vám mohou jevit jako drobnosti (například roztržené oblíbené tričko, ztráta plyšáka), mohou být pro dítě opravdu velmi zásadní. A tím, že je nebudete brát dostatečně vážně, dítěti skutečně nepomáháte. Zkuste si představit sami sebe v situaci, kdy prožíváte smutek a přijde za vámi váš partner, vaše maminka, kamarádka a poví vám “Ale vždyť se nic neděje, je to přece hloupost.” A teď schválně - uleví se vám? Uleví se vám opravdu? Nebo ve vás jen zůstane takový ten pocit - jsi velká holka a asi to je fakt blbost, tak už nebreč.


Schválně - zkuste se ve svém okolí zeptat rodičů, jaké si pro své děti přejí dětství. Jistě valná většina z nich poví, že šťastné a radostné. A je to tak samozřejmě naprosto v pořádku. Z tohoto pohledu může být často chápání smutku jako něčeho, co je zlé a u našeho potomka nechtěné. A od toho se velká část rodičů také odráží. Jakmile pozorují na svém dítěti projevy smutku, mají tendenci je zahánět a řešit tak důsledek, který je patrný na první pohled. Ať už je to viditelně skleslá nálada, uzavření se do sebe, nebo rovnou pláč. Dítě se často snaží rozveselit - něčím dobrým na zub, novou hračkou, pěkným výletem. Zkrátka a dobře - snaží se o to, aby dítě přišlo tzv. na jiné myšlenky.

A nebo ještě hůř - dětský smutek začnou zlehčovat.

  • Ale vždyť to nic není.
  • Kluci nebrečí, vzchop se!
  • Nesluší ti to, když jsi takhle uplakaná, pěkně se usměj.
  • Holčičky musí něco vydržet, v životě to nemáme lehké.
  • Vždyť je to hloupost, kvůli čemu pláčeš.

Jsou vám tyto věty povědomé? Možná jste je sami slýchaly v dětství, možná je dokonce používáte. Vězte ale, že dítěti nepomáhají, ale právě naopak. Tímto přístupem ukazujete potomkovi, že být smutný je v nepořádku, že dělá něco nechtěného, že se to zkrátka nesmí. A to směrem do budoucna není dobře!


Další možností, jak si s dětským smutkem poradit, je také absolutní ochrana před ním. Jako příklad si vezměte tuto situaci - vaše dítě postrádá svou oblíbenou hračku a vy víte, co se s ní stalo (nechtěně jste ji rozbila, vysála, postaral se o ni domácí mazlíček nebo sourozenec), ale dítěti raději lžete, že nevíte kde je a že ji někde zašantročilo. Než abyste dítěti řekly pravdu, mlžíte. Ano - pokud by na pravdu došlo, bylo by s největší pravděpodobností chvíli emočně vypjaté - naštvané, vzteklé, smutné, ale vědělo by a situace by byla vyřešena. Takhle se (podle oblíbenosti) může trápit podstatně déle. V tomto případě je nasnadě otázka - chráníte před smutkem opravdu dítě, nebo sebe?


Důležitost dětského smutku a jeho prožívání je také ukázána ve známém animovaném filmu V hlavě (Inside out, 2015). Ten právě zachycuje práci s jednotlivými emocemi a zobrazuje, jak je nebezpečné jeho upozadění a naopak jak je zásadní, dát smutku prostor. Hlavní hrdinka dlouho smutek vůbec neřešila a pokud přeci jen nějaký přišel, rodiče se postarali o jeho rozptýlení. Důsledkem toho bylo, že slečna neuměla se smutkem pracovat, přijmout ho a o to více na ní zapůsobil v okamžiku, kdy se rodina odstěhovala a přišla o přátelé. Ve filmu situace vygradovala v odchod z domova, a to přitom stačilo poměrně málo - prostě nechat dítě smutnit a být mu při tom oporou.


Image title


Jak můžete pomoci

Dítěti nejvíce pomůžete tím, že si uvědomíte, že v otázce prožívání smutku můžete být jeho průvodcem, ale nikoli řešitelem. Tedy - vy sama za něj jeho smutek vyřešit nedokážete, ale můžete mu různými způsoby pomoci jeho smutek zvládnout.

Důležité je zhodnotit, jak moc můžete zasáhnout v řešení příčiny dětského smutku. Pokud je dítě smutné proto, že se ve škole potýká se šikanou, zasáhnout musíte a jdete řešit příčinu. Pokud je smutné, že mu zemřelo morčátko, raději příčinu zatím neřešte a buďte jeho smutečním průvodcem.


Podstatné je to, abyste dítěti, pokud je to jen trochu možné a s ohledem na jeho věk, nalily tzv. čistého vína. “Když byly synovi 3 roky, jeho kamarádovi zemřel tatínek. S rodinou jsme se přátelili, takže se to nás všech velice dotklo a doma jsme to hodně prožívali - s manželem jsme hodně plakali a syn se samozřejmě ptal, co se stalo, proč pláčeme a proč jsou teď Ráďa a jeho maminka tak smutní. Řekli jsme mu tenkrát pravdu a bylo to jeho první setkání se smrtí, které v něm vyvolalo spoustu otázek. Trpělivě jsme odpovídali, o tématu mluvili hodně otevřeně a myslím, že jsme udělali to nejlepší, co jsme mohli.” svěřuje se se svou zkušeností jedna z maminek na Modrém koníku.


V první řadě buďte velmi trpělivé. Pokud dítě potřebuje svůj smutek prožít, musí k tomu mít nějaký čas. A ten bude přímo závislý na tom, jak moc je citlivé. Nad jednou konkrétní událostí může jedno dítě smutnit třeba den, pro druhé to bude záležitost týdne. Jste-li maminkou více dětí, uvidíte pravděpodobně zásadní rozdíly v prožívání smutku i u sourozenců. Zkrátka a dobře - pro Karlíka může ztracený plyšový medvídek znamenat hodinový intenzivní prožitek a pak už neví, že nějakého měl, kdežto pro Aničku může stejná situace znamenat měsíc přemýšlení a smutnění, kde její medvídek je.


Buďte tu pro dítě a pochopte ho nebo alespoň přijměte, že je smutné. Používejte věty jako:

  • je mi to moc líto, že tě to trápí,
  • mrzí mě, že jsi smutný, jak bych ti mohla pomoci,
  • to je normální, být smutný, tak jsem občas smutná apod.

Tento krok je důležitý z hlediska toho, že dítě získá jistotu, že opravdu nedělá nic špatného, když je smutné, a že smutek patří k životu úplně stejně jako radost. Ukažte dítěti, že jste v těchto chvílích s ním a také to, že situace má nějaké řešení.


K pomoci zvládnutí smutného dětského období se také můžete obrátit na knížky, které se touto tématikou zabývají:

  • A smutek utek, Marka Míková, Bára Valecká, cca 300 Kč.
  • Zvláštní smutek citronového koláče, Aimee Deimerová, cca 300 Kč.

Ano, přesně tak - pomozte dítěti se zamyslet nad tím, co by mu ve smutné chvíli pomohlo, aby se brzy zase cítilo lépe. Dejte mu prostor, aby vám to povědělo, nakreslilo, zkrátka cokoli. A také nezapomeňte na to, že byste se měly soustředit na reálné varianty - děti si velmi dobře pamatují, na čem se domlouváte.


V období prožívání smutku mají děti tendenci k tomu, že ho vnímají jako to hlavní, co se jim po celý den děje. Což samozřejmě zpravidla není pravda a určitě se jim přes den dějí i příjemné věci. A přesně tyto momenty jim zvědomujte - vidíte, že se usmívá při omalovávání, tak na to upozorněte: “Karlíku koukám, že to omalovávání tě baví.” Hraje-li si s dětmi na hřišti a u toho se směje, cestou z hřiště se ho zeptejte, co ho dnes nejvíc bavilo apod. Jde o to, aby si i dítě začalo uvědomovat, že skutečně prožívá i šťastné chvíle a neutápělo se ve svém smutku přespříliš.


Za vyzkoušení také stojí metoda povídání o pozitivních chvílích dne - nejlépe večer před spaním. Potomek by měl cítit, že v tu chvíli jste mu opravdu celá k dispozici, takže si třeba uvařte čaj, zalezte si spolu do postele a jen si povídejte. Vyzvěte dítě k tomu, aby vám povídalo o tom, co pěkného se mu ten den stalo. Pokud samo nemůže na nic přijít, trochu mu pomozte využitím předchozího odstavce a ty pěkné momenty vypíchněte sama. Povídání můžete zakončit nějakou pěknou oblíbenou pohádkou a uvidíte, že se mu hned bude lépe spinkat.

Image title


Jako ve spoustě jiných věcí je i v otázkách prožívání dětského smutku zásadní, jakým způsobem se k němu stavíte jako rodiče. Pokud před dítětem své skleslé nálady skrýváte a smutníte v ústraní, nemá kde okoukat, jak se smutkem zacházet. Je-li tedy u vás v rodině zvykem, že skutečně “kluci nepláčou”, pravděpodobně to předáte i na svého syna a ten s touto myšlenkou bude muset žít. A ještě s další - kdykoli se k němu v budoucnu připlíží smutek, nebude si s ním umět poradit, bude ho zamykat v sobě a to ho bude ještě o něco více frustrovat. Naučte vaše děti, že smutek je naprosto normální emoce, za kterou se nemusí stydět. Významně tím přispějete k jeho zdravému psychickému vývoji.


Pokud je dětský smutek závažnějšího rázu, upozorněte na něj okolí. Například prarodiče, učitelé ve školce a škole by měli vědět, že se něco děje a že dítě prožívá nestandardní situaci. Můžete tak předejít mnoha nedorozuměním, které mohou smutek u dítěte zbytečně jitřit. Nechtějte však po okolí, aby se až extrémně přizpůsobovalo o chodilo okolo po špičkách. Vaše ratolest se tak naučí, že smutnit je v pořádku, ale okolní život plyne dál svým tempem a tak docela není možné jej zastavit. I to je pro něj do budoucna velmi důležitým poznáním.


I dětský smutek má však svou hranici, za níž už byste s dítětem měla navštívit specializovanou psychologickou poradnu. Pokud smutek trvá až příliš dlouho, dítě skutečně viditelně neprožívá žádné šťastné chvíle a přidají se navíc fyziologické projevy jako například noční pomočování, potíže se spánkem, nechutenství, dítě může přestat komunikovat apod., vyhledejte odborníka. Vždy je lepší čelit situaci včas a přímo, než zbytečně dlouho otálet a trápit tak dítko a koneckonců i sebe.


Ani pro vás nebude vypořádání se s dětským smutkem pravděpodobně nejpříjemnější. Každou maminku trápí, když se trápí její dítě. Pečujte o své duševní zdraví (článek na Modrém koníku Máme ho všichni, ale málokdo o něj dostatečně pečuje: Starejte se o své duševní zdraví) a přijměte myšlenku, že smutek je normální emoce, se kterou se dá pracovat. Ať jste v těžkých chvílích svému dítku tou nejlepší oporou!



Zdroj informací:

developingminds.net.au

pediatriepropraxi.cz

psychologie.cz