„Myslím, že dnešní český Mikuláš není ani kulturní přežitek ani pekelná výrobna psychických traumat ohrožujících mladou českou generaci. Jen je třeba užívat ho s rozumem a v souladu s vývojem poznatků z dětské psychologie,“ napsal v roce 2003 uznávaný dětský psycholog  Prof. PhDr. Zdeněk Matějček, CSc.


Image title

„Co to zase děláš? Že zavolám čerta a ten si tě odnese do pekla?“ nebo „Počkej na čerty, ty už si tě srovnají.“ Poznáváte se? Strašení čerty a Mikulášem je nyní, v období adventu o to účinnější, o co se blíží 5. prosinec. Proč děti zlobí a kdy je v pořádku poslat na ně pekelníka? Od kolika let si pozvat domů svatou trojici a vaše zkušenosti jsou jádrem tohoto článku. 


Zlobí nebo objevuje?

Zlobí každé dítě. Některé ve větší míře než ostatní, ale to je v pořádku. Je důležité rozlišit, co je zlobení a co prosté objevování světa. Tak třeba když jste na procházce a prcek vám poodběhne k plotu a přes plaňky pozoruje malé fotbalisty, jak trénují s míčem. Je tak zaujatý, že ani nevnímá své okolí.  V tomto okamžiku se plně soustředí na nové zážitky a věci. Je proto logické, že nepřiběhne hned na první, druhé ani třetí zavolání. Je tohle zlobení? Není to spíše zvídavost? Střih. Jste v obchodě a čekáte ve frontě u pokladny. Natahuje-li se dítě k reálu se sladkostmi a vyžaduje si je křikem, kopáním a vzteklým pohyby i přes vaše výslovné „NE“, pak jde o zlobení.


Jádro pudla

Otázkou je, proč dítě zlobí. Zde musíme (chtě nechtě) přiznat, že chyba je zřejmě ve výchově. Strašit a děsit děti čerty jakožto berličkou poslední záchrany není nejlepší způsob, jak si vynutit klid a respekt. Výchova je takřka celoživotní práce a ne záležitost jednoho večera v roce. Nastavte si limity, které jsou ještě v normě a co už je přes čáru. Hračky poházené po zemi v zápalu hry s přivřenými oky přehlédnete. Stejně jako vodu vycákanou na podlaze při koupání. Vysvětlete, co není v pořádku: „Adámku, necákej tolik, někdo by v té kaluži mohl uklouznout, upadnout a ublížit si.“ Ovšem vzteklý amok a záchvat pláče kvůli čokoládě v obchodě zaslouží radikálnější krok.


Image title


„Já mám třeba pěkně traumatický zážitek ze školky. Vlítli tam čerti, začali tam rachtat řetězy a jako pošahanci, honit děti po místnosti. Několik let jsem z nich měla noční můry a budila se s pláčem a zpocená až na patách (a to ještě i v době, kdy už jsem věděla, že vlastně o nic nejde). Pokud by byli jen v pozadí či přišli jako kamarádi (přinejmenším do věku, kdy to děti ještě nepochopí racionálně), nemyslím, že by muselo docházet k podobným zážitkům. Mně osobně to nepřineslo VŮBEC nic, jen dětská leta v děsu.“ Coopanka z diskuzního fóra Váš názor na strašení batolat čertem a Mikulášem


„Dětem nikdy neříkám, že si je odnesou čerti, a rozhodně jim netvrdím, že půjdou do pekla. Je to nesmysl, když po nich chci, aby se nebály. Pro mě je to tradice, kterou mám ráda. Chodí sem moje segruša s kamarády (puberťáci), kteří ví, jak se mají chovat.“ Macinka84 z diskuzního fóra Váš názor na strašení batolat čertem a Mikulášem


S citem

Takže jak je to tedy s tím čertem a Mikulášem? Postrašit určitě můžete, ale podejte to výchovně, nikoli výhružně. „Jestli budeš takhle křičet, odnese si tě čert.“ Je v pořádku. Ale věta „No počkej, až přijde čert s Mikulášem, strčí tě do pytle a odnesou do pekla. A tam se s tebou párat nebudou.“ Už vyvolává strach. Cítíte ten rozdíl? Představa síry, plamenů a pekelníků je hrozivá sama o sobě. Přílišné zastrašování a vyhrožování může vést až k pomočování, koktání, přílišné úzkosti a dalších psychickým poruchám. A to přece nechcete.


Image title


„My jsme loni byli na Mikulášský besídce, protože jsme si mysleli, že už je na to dost velká. Výsledek byl takový, že jen viděla Mikuláše, dostala hysterák, básničku neřekla, nevzala si ani nadílku a museli jsme odejít. Přes ty slzy snad ani čerta neviděla. Domu si čerta rozhodně zvát nebudeme.“ Med z diskuzního fóra Mám pozvat čerta a Mikuláše k dvouletému kloučkovi?


„Když mi bylo dva a půl roku, přišli k nám domů mamky kamarádi. Prý jsem dostala naprosto hysterický záchvat, strachy jsem vlezla pod stolek a odmítala vylézt. Pak jsem se čerta bála až do osmi let.“ Terak z diskuzního fóra Mám pozvat čerta a Mikuláše k dvouletému kloučkovi?


Laskavě, ale s respektem

Mikuláš, anděl a čerti by neměli v dítěti vyvolat panickou hrůzu. Spíše laskavě naznačit, pohrozit ale nekřičet, nestrkat po hlavě do pytle a šlehat koštětem po zadku tak, že se na něm druhý den objeví jelita. Stačí symbolicky poplácat. Jestliže čert platí jako „bububu“, pak Mikuláš mile a s respektem malému nebojsovi „domluví“. Můžete se předem dohodnout: „Slyšel jsem od maminky, že si nečistíš zuby. A také se ti ráno nechce vstávat do školky. Zkusíš se do příště zlepšit, viď? Za rok si to zkontroluju.“ Anděl potom předá sladkou odměnu, případně odežene zlého čerta.


Image title


„Pokud se sežene spolehlivá banda, která opravdu nepřijde s tím, že chce někoho vyděsit (a ne skupina ožralých pitomců), tak nevidím důvod být proti Mikuláši.“ Renat2 z diskuzního fóra Čert, Mikuláš a strašení dětí


„Byli jsme na mikulášské besídce u manžela v práci, a moc se nám to líbilo. Žádné zbytečné strašení dětí. Čert byl vtipálek a spíš dělal takový milý humor. Anděl zdobil a Mikuláš byl vyloženě legrační a vtipně milý!“ Tannawe z diskuzního fóra Čert, Mikuláš a strašení dětí


Od kdy si můžete tuhle trojici pozvat domů? Klidně od dvou let, kdy už děti vnímají. Platí ale zásada: úměrně věku a hlavně lidsky. Ohlídejte si, aby pekelník nebyl opilý, příliš razantní a choval se v rámci možností. Pláč k 5. prosinci patří, ale ne plný děsu, hrůzy a paniky. Po jejich odchodu by měl doma panovat klid, pohoda a spokojené mlsání čokolády a loupání mandarinky z mikulášské nadílky.


„Tak my měli doma vždycky hodné čerty, co si dávali štamprle s tátou a Mikuláš nám přinesl dobroty. My odříkali nějaké ty básničky...žádný stres a řev. Záleží, jak si to domluvíte s účinkujícími a ti to následně podají dítěti. My se vždycky těšili. Trochu strachu v tom bylo, ale toho příjemného...“ Eliade z diskuzního fóra Od jakého věku pustit domů Mikuláše a čerta?


„My jsme dvouleté dcerce zvali, ale jenom Mikuláše a anděla. Čerta jsme odmítli. A vlastně šlo jenom o to, aby jí balíček donesl opravdový Mikuláš, o víc nešlo. Potom strašně dlouho vyprávěla, v dobrém, měla z toho hezký zážitek, protože Mikuláš jí přinesl samé zdravé dobrůtky a knížku.“ Milmic z diskuzního fóra Pozvat nebo nepozvat k dvouletému dítěti Mikuláše?


Image title


Na závěr přidáváme vyjádření od experta na dětskou duši, pana profesora Matějčka:


„Myslím, že dnešní český Mikuláš není ani kulturní přežitek ani pekelná výrobna psychických traumat ohrožujících mladou českou generaci. Jen je třeba užívat ho s rozumem a v souladu s vývojem poznatků z dětské psychologie. A dodejme, že dětské psychice spíše hrozí otřesy s následky hlubokými a trvalými z krutých trestů, ponižování, vhánění do stresových neřešitelných situací a všeho toho zlého, co se děje doma za zavřenými dveřmi, a nikoli z toho, co přichází v pohádkovém hávu zvenčí v podobě Mikuláše s čertem.“


Zdroj:

Kniha Výchova k psychické odolnosti dítěte, Horáková Hoskovcová Simona, Suchochlebová Ryntová Lucie, Grada 2009