Vyvolávaný potrat: Proč lékaři nedělají císařský řez, který by byl jednodušší a rychlejší?

“Mám za sebou něco podobného, ve 20. týdnu, porod živého miminka, které ale mělo vážnou vývojovou vadu, s největší pravděpodobností by se nedožilo porodu, a když náhodou ano, bylo by moc postižené. Strašně mě mrzí, kolika maminkám se tohle stane. Po fyzické stránce se to dá zvládnout, bolest přejde, horší už je hojení rány na duši, takže já jsem po tom neváhala vyhledat odborníka a nelituju. Popravdě mi tenkrát taky nikdo nevysvětlil, co mě čeká. A možná to bylo lepší, vědět toho míň. Ta injekce do dělohy probíhá stejně jako odběr plodové vody při amniocentéze, nebolí to, jen je to trochu nepříjemné. Někdo pak dostává anestezii, ale já ji neměla. Probíhá to pak jako normální porod vyvolaný injekcí nebo tabletou.”

Potrat je ukončení těhotenství v době před porodem. Dělí se na potrat spontánní, který vzniká sám od sebe. Druhou možností je od lékařů uměle vyvolaný potrat. Během zákroku dochází k umělé stimulaci dělohy, aby se stahovala a vypudila ze sebe plod. Po 12 týdnu těhotenství ho lze vykonat jen ze závažných zdravotních důvodů. Ty mohou být jak na straně maminky, tak i děťátka.

Důvodem jsou s životem neslučitelné vady

Nejčastěji se jedná o vrozené vývojové vady, které jsou buď neslučitelné se životem nebo jsou tak závažné, že by na ně miminko zemřelo krátce po porodu. U maminky za to nejčastěji může těžší infekce v průběhu těhotenství, vrozené anomálie dělohy, interní onemocnění nebo úrazy.

Jak vyvolávaný potrat probíhá popisuje v diskuzi jedna z maminek. “Já jsem byla na vyvolávaném potratu před dvěma měsíci. Mimčo mi umřelo v důsledku vrozených vývojových vad ve dvacátém týdnu. Napíšu tu jen postup ve zkratce, protože víc se mi to moc rozvádět nechce. Je pro mě hrozně těžké na to vzpomínat. První den, když mě přijali do nemocnice, mi zavedli na noc do čípku nějaké tyčinky, které přes noc nabobtnaly a roztáhly tak trochu porodní cesty. Ráno kolem osmé nás (měla jsem na pokoji kolegyni) zavolali na gynekologické oddělení. Tam proběhl ultrazvuk s odběrem vzorku plodové vody a zároveň s tím jsem tou stejnou napíchnutou jehlou dostala oxytocin na vyvolání stahů. Bolesti nastoupily velice rychle a byly cítit celý den docela intenzivně. Na pokoji mi potom kapaly celkem 3 další oxytocinové kapačky (maximální denní dávka) a spolu s tím ještě léky na tlumení bolesti. Pokud se to po těch 3 infuzích nerozjede, přes noc už se nic neděje a ráno se začíná znovu. V dobrém případě to může vyjít už po první dávce oxytocinu, někomu to mohou vyvolávat i tři dny.”

Jaké léky doktoři používají

Na vyvolání potratu se využívají tři hlavní druhy léků - dilapany, oxytocin a prostaglandiny. Buď se mohou využívat jednotlivě, ale daleko častěji se kombinují mezi sebou pro silnější účinek. Dilapany jsou látky z mořských řas, které se maminkám dávají do děložního čípku a mají vysokou schopnost nasávat vodu. Tím tedy zvětšují svůj objem a zcela nenásilně tak roztahují porodní cesty. Ideální je jejich aplikace na noc. Prostaglandiny jsou zase látky, které podporují děložní stahy a také přispívají k otevření porodních cest. Existují ve formě tablet nebo gelu, který se zavádí přímo do pochvy.

V druhé trimestru se může podávat ženám injekčně přímo do plodové vody. Oxytocin je pak dodávaný hlavně na podpoření efektu prostaglandinů. Někdy se léčba obohacuje o antibiotika, aby se předešlo komplikace infekce, která může být pro maminku velmi nebezpečná, až život ohrožující. Po zákroku se ženám dávají léky na zastavení laktace.

“Mně pak bolesti pokračovaly a stupňovaly se, kolem 1. hodiny ráno už jsem měla velmi silné stahy. Sestřička mě furt posílala do sprchy, že nejsem dost otevřená. Nakonec už jsem byla tak naštvaná a vyčerpaná, že jsem jí řekla, že už nemůžu a ať mi zavolá doktora. Že jsem už dva dny nejedla (nesmí se kvůli případné anestezii, kdyby to šlo rychle), celý den jsem nemohla usnout. Teď už vůbec neusnu, protože si v těch bolestech nedokážu představit strávit noc a jsem děsně vyčerpaná. No a doktor mi teda nechal píchnout asi nějakou silnou uklidňující kapačku, protože jsem tak max. do 10 minut usnula a spala až do rána.

Mezitím se tam vevnitř zřejmě všechno dokončilo, ráno pode mnou byla kaluž krve, sestřička přišla, dala pode mě nějakou mísu, já trošku zatlačila a ona to ze mě vytáhla. Kolegyni se podařilo porodit ten večer po mně, byla 25 týden a musela už tlačit úplně sama… Ale je to možná i o přístupu sestřičky, nevím. Porod jako takový je docela v pohodě, pořád je to ještě malý plod, takže to tlačení není tak kruté. Nikomu to nepřeji, ale asi to tak prostě mělo být,” pokračuje ve svém smutném vyprávění maminka.

Po samotném potratu je nutná ještě revize dutiny děložní, což je zákrok, který “pročistí” dělohu a porodní cesty, aby v ní nezůstaly žádné zbytky. Ty by se totiž mohly zanítit a způsobit tak mamince vážné komplikace, jako jsou infekce a možná krvácení. Vykonává se v celkové anestezii. U zákroku se odebírá materiál a ten se následně odesílá na histologické, případně genetické vyšetření.

Chci císařský řez!

Většinou se potrat nechá proběhnout přirozenou cestou, tedy skrz porodní cesty a pochvu. Proč lékaři “nutí” ženy si tímto procesem projít? Odpověď je jednoduchá. Většinou maminky, které tento zákrok podstupují, chtějí co nejdříve zase otěhotnět. Po přirozeném porodu to jde daleko dříve než po císařském řezu, u něj je doporučované čekat alespoň rok, než se jizvy kompletně zahojí a tělo bude na nové miminko připravené. Císařský řez je operace, nepřirozená pro tělo, s větším rizikem pro matku, vyžaduje si delší rekonvalescenci a také jizva po něm může vadit při dalším těhotenství. 

“Mám to taky za sebou. Ve 23. týdnu přišel můj gynekolog na hypoplazii pravého srdce, což je vrozená vývojová vada neslučitelná se životem a musela jsem jít na uměle vyvolaný potrat. V narkóze mi píchli do břicha injekci (tím umrtvili malou) a večer před tím mi dali do čípku tyčinky na roztažení. Pak se jen čekalo až přijdou kontrakce, to bylo myslím kolem 10. hod dopolední a porod trval asi 12 hodin, ale nevím to přesně. Mám to zastrčené hodně v podvědomí.

Chtěla jsem strašně moc císaře a nechápala jsem, proč si to musím protrpět. Dnes jsem za to vděčná, jen díky tomu jsem mohla relativně rychle otěhotnět. Epidurál jsem nedostala, i když jsem o něj žádala, takže jsem si to protrpěla celé a bylo to snad horší než normální porod. V hlavě jsem si nastavila, že až to budu mít za sebou bude jen a jen líp, věděla jsem, že musím spolupracovat a ten porod zvládnout, že mi nic jiného nezbývá. Malou jsem pak neviděla a teď toho hodně moc lituji. Nikdo mi to nenabídl a ten rituál rozloučení mi moc chybí. Teď je 15 měsíců po všem a já mám doma zdravého synka.”

Většinou mají maminky k dispozici epidurální anestezie a v některých porodnicích pak umožňují rozloučení pro maminku s dítětem. Velké procento maminek, které si prošlo tímto traumatickým zážitek se shoduje, že v tu chvíli pod vlivem šoku chtěly císařský řez, ale dnes jsou vděčné za to, že jim nebylo vyhověno, jelikož jim to dalo možnost relativně rychle znovu otěhotnět.

Co přijde po samotném zákroku?

Po zákroku žena může pár týdnu slabě krvácet z pochvy, krvácení připomíná slabší menstruaci. Během tohoto období, které trvá přibližně dva týdny, není vhodné, aby se žena koupala ve vaně (raději se sprchovala), nepoužívala tampony (spíše vložky) a vyhýbala se pohlavnímu styku. Do šesti týdnů by se měla dostavit běžná menstruace, pokud ne, je vhodné vyhledat lékaře. S celým zákrokem se spojuje velmi velká zátěž na psychiku ženy. Pro každou maminku, která si něčím takovým musela projít, je to neskutečná rána.

Žádná z žen, které si tímto prochází, by se neměly vinit, zapomínat na sebe samotné a své zdraví. Pokud si myslíte, že je to pro vás situace nezvladatelná, vyhledejte odbornou pomoc. Určitě není vhodné se stranit okolí, rodina a přátelé jsou tu pro vás. Jedna z maminek se svěřila v diskuzi, jak celou situaci prožívala: 

“Musela jsem těhotenství ukončit v 19. týdnu - vady miminka byly opravdu neslučitelné se životem. Dostala jsem epidurál a i když to celkem trvalo 24 hodin, než to celé skončilo, bolesti jsem skoro necítila. Tři dny jsem musela být v nemocnici, za dva týdny jsem potom šla na kontrolu ke gynekologovi. Chtěl mi nechat ještě neschopenku, ale pochopil, když jsem jim řekla, že nechci. Musela jsem mezi lidi, jinak by mi hráblo.”

Můžu znovu otěhotnět?

A jak je to s dalším těhotenstvím? Samozřejmě zákrok nijak neohrozí vaši plodnost a vy se i nadále můžete snažit s partnerem o miminko. Lékaři pouze doporučují, abyste počkala, než se vám zpravidelní cyklus, což může trvat přibližně šest měsíců. Také je velmi důležité, abyste byla v psychické pohodě. Takže pokud musíte jít nebo jste už prožila vyvolávaný potrat, nevěste hlavu. Šance, že se vám v budoucnu narodí zdravé miminko, je pořád velmi vysoká.