Apnoe: Zapomíná vaše dítě dýchat? Nezoufejte, dá se to léčit!

„Už druhou noc sleduji u malého takový jev – spí se mnou v posteli, normálně klidně dýchá, pak najednou nedýchá vůbec – pauza trvá několik sekund, pak začíná lapat po dechu, to dělá několik vteřin, až se hluboce nadechne, a tím se vzbudí s řevem. Vůbec nevím, co si o tom mám myslet a jsem vystrašená. Co to může být?“ ptá se maminka v diskuzi na Modrém koníkovi.

Apnoe je přerušení plicní ventilace, u dětí se definuje jako zástava dechu na dobou dvou dýchacích cyklů (tedy dvakrát nádech a výdech), u dospělých je hranicí 10 sekund.

Typy apnoe

Apnoe se dělí do tří hlavních skupin podle příčiny. Jako obstrukční apnoe se nazývá stav, kdy plíce dýchají, nebo spíš chtěly by dýchat a dýchací pohyby jsou zachované, ale v dýchacích cestách se vyskytuje nějaká překážka, která brání průchodu vzduchu. Při centrální apnoi je problém na úrovni mozkového kmene, kde je umístěno dýchací centrum. To řídí dýchání i ve chvíli, kdy se na něj zrovna nesoustředíme, a upravuje jeho hloubku a frekvenci tak, jak to tělo aktuálně vyžaduje.

Při centrální apnoi je tedy dýchání nepravidelné a dýchací pohyby někdy mohou chybět. Jako poslední existuje tzv. smíšená varianta, která je kombinací obstrukční a centrální apnoe, takže problém se vyskytuje na úrovni mozku a současně i něco brání průchodu vzduchu do plic. U některých dětí se apnoické pauzy mohou vyskytovat při rozrušení nebo vztekání. V takovém případě neváhejte navštívit neurologa, mohlo by se totiž jednat o epileptický záchvat.

U nedonošených novorozenců a kojenců se apnoe vyskytuje poměrně často, až u 25 % všech nezralých dětí. Primární apnoe, to je taková, u které neznáme její důvod a příčinu, se nejčastěji objeví během 2–7 dnů po narození. Pokud se apnoe prokáže mimo uvedené rozmezí, pravděpodobně se jedná o sekundární apnoi, to znamená, že je projevem jiné choroby probíhající v těle. Velmi často jsou to příznaky nějakého onemocnění centrální nervové soustavy, dýchacího systému, kardiovaskulárního systému nebo například infekcí.

Při zástavě dechu může dojít až ke ztrátě vědomí! U donošených dětí je procento primární apnoe velmi nízké, necelých 0,5 %. Miminko by mělo být pečlivě monitorováno, jelikož pauzy v dýchání mohou být až život ohrožující. Dlouhotrvající apnoe se může projevovat modře zbarvenými rty nebo dokonce ztrátou vědomí. Většinou pak primární apnoe odeznívá se stářím děťátka. Je důležité rozlišit apnoické pauzy od periodického dýchání, které je v novorozeneckém věku zcela normální a také odchází s věkem.

Poctivé monitorování je klíčem

Léčba spočívá v pečlivém monitorování. Lékař vám předepíše monitor, který budete mít u sebe, takže můžete dítě sledovat téměř nepřetržitě. Jakmile by se u dítěte dýchání zastavilo nebo se výrazně prodloužily pauzy mezi jednotlivými nádechy, na monitoru se spustí alarm. Pokud dítě opravdu nedýchá, zkuste s ním zatřást, probrat ho a obnovit dýchání. Jestli se vám nepodaří dítě rozdýchat, neváhejte a volejte záchranku, případně sami zahajte kardiopulmonální resuscitaci. Všechny apnoické pauzy si zapisujte a přeložte je pak lékaři, aby mohl průběh nemoci podrobně dokumentovat.

Maminky v diskuzi si také chválí krátkodobou úlevu pro miminko – fouknout na něj a tím ho probrat a podpořit průchod vzduchu do jeho dýchacích cest. Také prý funguje stříknout na mimčo trošku vody, aby se leklo a nadechlo se samo. „My jsme si s tím s malou taky prošly, když jí byl rok, a trvalo to několik měsíců. Stačilo, aby se trochu lekla nebo lehce bouchla a hned celá zmodrala, byla bezvládná, oči vykulené, strašný pohled. Teta dělá v kojeňáku a říká, že je to docela časté, radila mi stříknout do obličeje vodu nebo fouknout do obličeje, ještě z porodnice byla rada položit mimčo přes kolena na bříško a hladit po zádech. A hlavně nepřenést stres z té situace na mimčo (což v praxi jde těžko).“

„Stalo se nám to, synovi bylo kolem dvou měsíců. Byla jsem docela vyděšená. Při kojení často lapal po dechu, jakoby se nemohl nadechnout, a nadechl se, až když jsem na něj foukla. Nevím, jestli kdybych nefoukla, tak zda by se nadechl sám, ale neměla jsem nervy na to, abych počkala. Jsem poměrně hysterická maminka a hodně se bojím, tak jsem jela na pohotovost.

Na pohotovosti ho doktorka prohlédla a byli jsme i na rentgenu hrudníku. Vše bylo v pořádku, jen měl syn predilekci (hlavička nakloněná na jednu stranu), tak nás poslala na neurologii. Navíc se mi zdál zahleněný, což by pak mohlo vysvětlovat to špatné dýchání. Doktorka nás tedy poslala i na ORL. Tam zjistili že má syn hustý hlen, možná alergii, takže možná od toho to špatné dýchání bylo, ale zas tak moc zahleněný mi nepřišel, takže jisté to úplně nebylo.

Na neurologii nám diagnostikovali predilekci a diastázu břišních svalů. Ale to s tím dýcháním asi nesouviselo, doteď pořádně nevím. Cvičili jsme Vojtovu metodu. Synovi se to stávalo dál, ale já už byla celkem klidná, že máme za sebou spoustu vyšetření a žádné ohrožení tam není. V podstatě se nezjistilo, od čeho to je, ale časem to přestalo.“

Chrápání je jedním z nejdůležitějších příznaků

Obstrukční apnoe u dětí vzniká proto, že dýchací cesty nemají dostatečný přívod vzduchu kvůli překážce. Tou jsou nejčastěji zvětšené mandle, nosní polypy, nádory horních cest dýchacích, abnormality lebky a čelistních kostí nebo různá neurologická onemocnění. Příznaky se dělí na noční, mezi nimiž je je u dětí nejčastější chrápání, a denní, které jsou velmi nespecifické – poruchy kognitivních funkcí (paměti, pozornosti, učení), poruchy chování (hyperaktivita, agresivita) nebo časté změny a nestálost nálady (deprese, úzkosti, nezájem o okolí, labilita). Při podezření na obstrukční apnoi by dítě mělo být vyšetřeno na ORL, kde se posoudí najčastější důvody, hlavně velikost mandlí, případně jiné výrůstky v nosní dutině a hrtanu.

Ve velké většině případů je léčbou právě chirurgické odstranění nosních nebo krčních mandlí. Další možností je vytvoření trvalého přetlaku v dýchacích cestách metodou CPAP (continuous positive airway pressure), která usnadní proudění vzduchu do dýchacích cest, i když by tělo zrovna dýchat „nechtělo“. Jedná se o masku, jež zabraňuje pauzám bez dýchání, udržuje hrtan stále otevřený a brání jeho uzavření.

Takže pokud si vaše děťátko dělá v dýchání pauzy, nezoufejte. Ty primární, bez konkrétního důvodu, většinou samy s věkem odeznívají, ty sekundární pak lze bez problému vyřešit. Důležité je hlavně odhalit, proč k nim dochází, a příčiny mohou být opravdu různé. Navštivte proto doktora na ORL nebo na neurologii, ten vás poté případně pošle k dalším specialistům.

Zdroj:

telemedicina.med.muni.cz

operativa.cz

cs.medixa.org