Zbavte se dudlíku jednou provždy: Bez vzteku a dětského pláče

Dudlík, pro někoho zlo a pro druhého záchrana. Názory na jejich používání se liší. Jsou maminky, které šidítka striktně odmítají s tím, že jim kazí kojení. Zastánkyně naopak tvrdí, že kojily bez potíží i s dudlíkem.

Maminky, které jsou proti dudlíkům tvrdí, že dítě si na něj zbytečně zvykne a jeho používání je jen pohodlnost. Zastánkyně zase argumentují, že si někdy chtějí také prostě vydechnout a nechtějí, aby jejich prsa dudlík nahrazovala. Pravda je asi někde uprostřed a každý musí zvážit, zda dudlík používat chce nebo ne.  Pokud tedy dítě dudlík z nějakého důvodu má, nastane doba, kdy už bude jeho používání nežádoucí a vy budete chtít vaše dítě odnaučit jeho cumlání. Jak ale na to, abyste se vyhnuli násilnému odebrání, které by doprovázel pláč?

Kdy nastává ten správný čas pro odebrání dudlíku?

Z celosvětových výzkumů vyplývá, že dítě by si mělo odvykat postupně od 7. měsíce věku. Všeobecně se doporučuje odebrat trvale dudlík do dvou let. Dlouhodobé používání by mohlo vytvořit opravdu těžko řešitelnou závislost a zároveň vede i k různým zdravotním problémům (ochabnutí svalů a potíže s postavením stálých zubů).

Metody, které mohou pomoci odnaučit dítě od dudlíku:

Možností je hned několik, záleží na vás, kterou si vyberete nebo která se vám osvědčí.

• Odstřihávání – odstřihnutím špičky dudlíku vyřešila problém i maminka ze skupiny na Modrém koníkovi: „Ustřihnout u gumového žužlátka koneček, udělat takovou velkou díru, asi 0,5 cm v průměru. Za dva dny díru popřípadě ještě zvětšit. Dudlík ztratil atraktivitu, přestal chutnat a plnit funkci. Ale co je důležité, malý neměl pocit, že jsme mu ho sebrali násilím, vzali mu něco úžasného. Dudlík pořád měl, akorát se nějak pokazil. Dva dny ho nosil jen v ruce, okusoval kroužek, ale nedumlal. I v noci si ho držel. Za další dva dny už ho přes den vůbec neměl ani v ruce, jen večer na usnutí.“
• Darování – zde už musíte získat souhlas dítěte. Můžete mu třeba říct, že jeho dudlík potřebuje jiné miminko a moc pláče, protože žádný nemá. Děti rády dělají radost a mají pocit, že jsou užitečné.
• Dudlík se ztratil – je nutné, aby se dudlík ztratil přímo před očima dítěte. Může spadnout do kanálu, do potoka, zkrátka někam, odkud už ho nikdo nikdy nevytáhne. Uživatelka renda71 k tomu napsala: „My jsme dudánka odebrali ze dne na den, a to v 19 měsících a vlastně tomu napomohla sama. Jednou s ním praštila vzteky a on někam zapadl, že jsme ho nemohli najít. Večer, když šla spát, tak jsem řekla, že dudlíček je pryč, že utekl, když ho zahodila a od té doby je bez něj. Čekala jsem šílené scény, ale vůbec nebrečela, občas řekla, kde je dudu a tím to skončilo.“
• Samostatné odevzdání – zkuste třeba přivázat dudlík na balónek a nechte ho odletět do nebe. Můžete říci dítěti, že letí za sluníčkem nebo mezi mraky. Můžete je poslat i po vodě. Znovu je tu ta věc s nenávratností. Dudlík je nadobro pryč a už se nemůže vrátit.
• Výměna za něco jiného – domluvte se s někým z příbuzenstva nebo přátel, kdo dudlík před dítětem odnese pryč, ale dá mu za něj něco jiného. Důležité je danou věc vychválit, aby bylo vidět, že je mnohem lepší než obyčejný dudlík.
• Pomalé odvykání – můžete také zkusit metodu postupného odnaučování. Hledejte stále více míst a důvodu, proč dudlík nepoužívat. Začněte během hraní, na procházkách, cestování, při jídle a až nakonec si nechte odnaučování na spaní, protože to bývá nejnáročnější část.

Zjistit, jak odnaučit dítě dudlíku, není taková věda. Často bývá mnohem horší se k tomu vůbec odhodlat a sebrat dostatek odvahy k tomuto radikálnímu kroku. Pamatujte však na jedno, tyto metody jsou vhodné zejména pro děti, které jsou schopné pochopit, že je dudlík navždy pryč.