• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Nošení dětí

Nošení dětíNošení dětí je způsob přepravy dětí pomocí nosicích pomůcek (šátků nebo různých typů nosítek). Nejedna se o žádný moderní vynález, je praktikováno již po staletí národy na celém světě až dodnes, většího používání se dočkaly kočárky až v 19.století v rozvinutých zemích.

Lze využívat různé pozice dítěte při nošení. Vždy je ale třeba dbát na správnou, ergonomickou polohu dítěte v šátku, ergonomickém nosítku či jiné pomůcce na nošení dětí, aby nebyl ohrožen správný motorický vývoj dítěte a naopak byl vývoj opěrné a pohybové soustavy podporován. Nejpřirozenější a nejvhodnější je nošení vertikálně čelem k sobě.

Šátky a ergonomická nosítka je možné si i za poplatek půjčit a vyzkoušet. V porovnání s kočárkem jsou pomůcky na nošení levnější a výrazně lehčí.

Problematiky znalý, empatický a vnímavý lektor podporuje rodiče v jejich rodičovských kompetencích, posiluje jejich sebejistotu v manipulaci s miminkem. Může jim ukázat, jak miminko nosit na svém vlastním dítěti či panence a povzbuzuje je, ať si sami zkusí nosit svoje dítě. Během vázání empaticky upozorňuje na případné nedostatky v technice úvazu a doporučuje jak je vyladit.

Při nácviku a ukázkách mohou, zcela přirozeně, nastat chvíle, kdy lektor sáhne na miminko, protože je to nezbytné a není nikdo jiný, kdo by mamince dítě podržel (např. když zrovna váže šátek), nebo je maminka nejistá a lektor ji přirozeně ukáže, že s miminkem lze manipulovat bez jakéhokoli strachu. V této pomoci a větách: "Já Vám miminko podržím, než navážete šátek." aj. není potřeba hledat jakési nabourání rodičovské samostatnosti, kompetence. Pokud se budou lektoři bát na dítě sáhnout, mohou to být nakonec oni, kdo rodičům chybně ukáží, že dítě je něco tak křehkého, že je lepší na něj raději ani nesahat. Vždy vychází jakýkoli kontakt z jedinečnosti situace, která právě nastala.

Pro koho je nošení vhodné a potřebné?

Nošení dětíNošení prospívá dětem zdravým i nemocným (s výjimkou několika málo vad), od kojenců po batolata. Samozřejmě je ale třeba reagovat na projevy dítěte, do ergonomické pomůcky na nošení ho dávat nakojené či nakrmené a vyčůrané. Nosit vertikálně je možné děti hypertonické a za určitých podmínek a omezeně i děti hypotonické.

Nošení dětí má svůj význam i v péči o předčasně narozené děti, kdy se využívá tzv. klokánkování - kontaktu matky nebo otce s miminkem kůži na kůži, kdy je miminko k tělu rodiče přichyceno např. elastickým šátkem. Klokánkované nedonošené děti mají méně zdravotních problémů a lépe prospívají, přibírají.

Nosit mohou maminky hubené i obézní, s malými či velkými prsy a samozřejmě děťátko může nosit také jeho tatínek i jiní příbuzní. Stačí jen vybrat vhodné pomůcky na nošení.

Proč je nošení dětí vertikálně čelem k sobě přirozené a zdravé?

Nošení dětíNosič má během nošení volné ruce k práci, zatímco dítě je bezpečně upevněno k jeho tělu. Cestování s nošeným dítětem je jednodušší než s kočárkem. Pohyb bez kočárku je pohodlný při cestách městskou hromadnou dopravou a při přesunech po letišti. Ve městě není třeba přemýšlet nad bezbariérovostí cesty, výskytem schodů. V davu má nosič nad dětátkem přehled. S nosícími pomůckami nejsou žádným problémem ani výlety do přírody.

Pokud je děťátko nošeno vertikálně ve vhodné ergonomické pomůcce, je zátěž rozložena symetricky na obě poloviny nosičova těka, je podpořeno jeho správné držení těla. Tlak na břicho u maminky podporuje zavinování dělohy a udržování pevnosti svalů pánevního dna.

Miminka, stejně jako mláďata opic a lidoopů, jsou do doby, než se sama naučí chodit, silně fixována na matku a mají typické reflexy nošence, při zvednutí i vleže zaujímají abdukcně-flexní polohu neboli polohu "žabičky" podobnou té, jakou mělo v děloze, mají úchopový reflex (svírají ruce v pěst), aby se mohla držet matky za srst, o kterou ale moderní člověk přišel.

Ale stejně jako jsme srst při ochraně těla nahradili oblečením, tak při nošení ji můžeme nahradit šátkem, ergonomickým nosítkem nebo jinou vhodnou pomůckou pro nošení dětí. Přírodní národy většinou instinktivně nosí děti ve správná poloze, rovněž využívají pomůcky na nošení dětí, často také ale nosí děti vertikálně čelem k sobě na boku, na kyčli, kdy tělo miminka a nosiče do sebe zapadají jako zámek a klíč. Při nošení dětí v ergonomické vertikální poloze nehrozí utlačení dýchacích cest miminka.

Kojení při nošení dítěteMaminka i miminko při svém těsném kontaktu vylučují hormon oxytocin (tzv. hormon lásky), posiluje se tak budování zdravé kontaktní vazby. Maminka má při vertikálním nošení hlavičku miminka přímo pod nosem, vůně děťátka je silná a specifická a podporuje mateřské, pečující chování.

Nošení dětí je projevem důvěry v pláč dítěte, pomáhá totiž rodičům s navázáním vztahu s dítětem, s poznáváním dítěte a citlivým reagování na jeho potřeby. Nošení tak usnadňuje a podporuje bonding a kojení na požádání, kojit je možné diskrétně i během nošení. Později lze během nošení přikrmované dítě nakrmit i pevnější stravou.

Nošení dětí je jedním z prostředků kontaktního rodičovství, je opakem rad tzv. cvičitelů dětí, jako je např. "Nenos ji/ho, neskákej jak píská, má tě omotanou kolem prstu". Uspokojení potřeby těsného kontaktu dítěte s maminkou není rozmazlováním, nošeně děti obvykle méně pláčou.

Miminko, které nevidí a hlavně necítí svoji matku (nebo jinou blízkou osobu) v těsné blízkosti, vnímá tento stav silně negativně, postrádá jistotu, že bude uspokojena jeho potřeba bezpečí, tepla, výživy a veškeré jeho psychické potřeby a city. Separované plačící miminko vylučuje kortizol a jiné stresové hormony, které negativně ovlivňují neurony a chemii mozku.

Nošení dětíAž ve věku mnoha měsíců je dítě schopné svou matku a ostatní blízké osoby vyhledat zrakem či sluchem na dálku a samo se k nim vydat. Dítěti nošení poskytuje důvěru v blízkost matky či otce, protože může nosiče vidět, slyšet a cítit hmatem, čichem i chutí. Děťátko je pohybem nosiče houpáno a může pak snáz usínat. I malé miminko dokáže dát najevo, že se potřebuje protáhnout. Malá miminka se obvykle potřebují nosit značnou část dne. Starší děti již objevují radost z pohybu, začínají lézt a posléze chodit. Ale i batoleti nošení poskytuje potřebný pocit jistoty a zklidnění, je-li přestimulováno.

Při nošení vertikálně v ergonomické poloze je miminko v kontaktu s nosičem (obvykle s maminkou) poměrně velkým povrchem těla, vnímá jeho pohyby a reaguje na ně, udržuje si tak dobrý svalový tonus. Je také podpořen zdravý vývoj kyčlí, jsou ve vhodné poloze a dobře prokrveny, jemně se posilují přilehlé svaly. Nošení v kolébkové poloze není pro vývoj kyčlí vhodné. Nošení ve vertikální poloze snižuje pravděpodobnost slehnutí hlavičky a může pomáhat při refluxu či kojenecké kolice.

Při nošení děťátko i nosič snadněji čtou své neverbální signály, je usnadněna jejich vzájemná komunikace. Nošení podporuje správný psychický a sociální vývoj dítěte, poskytuje mu možnost strávit více času ve stavu bdělé pozornosti a poznávat tak okolní prostředí z výšky dospělého člověka, učit se a včleňovat do společnosti. Miminko se snadněji vyrovnává se silnými vnějšími stimuly, jak je ostré světlo či hluk. Děťátko má velký výhled na okolní dění (první polovina následujícího ilustračního videa ukazuje výhled miminka z kočárku, druhá při nošení).

Výhled dítěte z kočárku a ze šátku - ilustrační video (NOR)

Pomůcky na nošení dětí

Ergonomické nosítkoMezi ergonomické a tedy vhodné pomůcky na nošení dětí patří:

Neergonomické a tedy pro zdravé nošení nevhodné jsou:

Oblečení na nošení dětí

Mezi oblečení pro nošení dětí se řadí nosicí bundy a mikiny, ochranné kapsy a tunely, návleky na dětské nožičky, vlněné botičky a oblečení z funkčních materiálů (Outlast, Moira, merino) pro nosiče i nošence. Při nošení dětí v zimě pod bundou (ať už nosící nebo běžnou větší velikosti) nebo kapsou je potřeba brát ohled na sdílení tepla, děťátko zbytečně neoblést moc, důležité je hlavně pořádné zateplení jeho nožiček a hlavičky a krku (vhodná je např. kukla).

Nošení dětí v zimě v nosicí bundě Angel wings a s ochrannou kapsou MaM

Související články

Více o nošení dětí na modrykonik.cz

Použité zdroje

  1. http://en.wikipedia.org/wiki/Babywearing
  2. http://en.wikipedia.org/wiki/Baby_sling
  3. http://www.branakdetem.cz/clanek/noseni-deti-33
  4. http://www.nosenideti.cz/clanek.php?clanek_id=44
  5. http://vbavlnce.blogspot.cz/
  6. William Sears, Martha Sears - Kontaktní rodičovství
  7. Jean Liedloff - Koncept kontinua
  8. http://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2012/02/19.pdf
  9. Stanovisko České pediatrické společnosti k nošení dětí v šátku: http://www.cpsjep.cz/cz/dokumenty/Noseni_v_satku.doc
  10. http://www.boba.com/research/strollers-baby-carriers-and-infant-stress/
  11. http://www.epjournal.net/wp-content/uploads/ep05102183.pdf
  12. http://www.trageportal.de/mediapool/93/935470/data/OP_Fettweis_neu.pdf
  13. http://www.unipa.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=123:nosenidetivsatku&catid=41&Itemid=121
  14. http://www.porodbezbolesti.cz/noseni-deti.html
  15. http://www.naturalchild.org/guest/laura_simeon.html
  16. http://files.protehotne.webnode.cz/200000195-24165250fe/Prenatálne-dieta-7-def.doc
  17. http://zenskekruhy.sk/rozhovory/vyjadrenie-doc-mudr-jozefa-hasta-phd-teme-bondingu/
  18. http://psychologie.cz/proc-miminka-placou/
Wiki Modrý koník je Vaše encyklopedie. Je tvořena Vašimi vědomostmi a zkušenostmi s cílem pomoci jiným. Chybí Ti něco k tomuto tématu? Neváhej a napiš nám.
Změň nebo doplň článek
Uveřejněné informace nenahrazují návštěvu zkušeného odborníka (lékaře, právníka a pod.)

Má osobní zkušenost s nošením dětí

  • Nošení pomohlo i mně

     •  netyka
    11.7.2016 v 16:19 To se mi líbí
    Jsem moc vděčná kamarádce, která mi pomohla Jarouška poprvé navázat do šátku.

    Bylo to jako kouzlo! Měla jsem najednou volné ruce a přitom jsme mohli být pořád spolu, což jsme si po náročném porodu oba přáli. Díky nošení se mi taky zlepšila laktace a pořádně jsem se rozkojila.

    Teď jsme pořídili nosítko Tula Toodler a můžeme díky němu směle vyrážet do přírody, což je balzám na duši, který potřebuji - dodává mi to sebevědomí a pocit nezávislosti.
    Jsem moc vděčná kamarádce, která mi pomohla Jarouška poprvé navázat do šátku.

    Bylo to jako kouzlo! Měla jsem najednou volné ruce a přitom jsme mohli být pořád spolu, což jsme si po náročném porodu oba přáli. Díky nošení se mi taky zlepšila laktace a pořádně jsem se rozkojila.

    Teď jsme pořídili nosítko Tula Toodler a můžeme díky němu směle vyrážet do přírody, což je balzám na duši, který potřebuji - dodává mi to sebevědomí a pocit nezávislosti.
  • Pláčem jsem se nechala odradit

     •  elekthra
    6.5.2016 ve 21:51 To se mi líbí
    Při narození syna mi laktační poradkyně doporučila nošení v šátku a dokonce mi jej i na týden na zkoušku půjčila. Syn asi vycítil moji nervozitu a plakal, unosit jej nešlo. Vzdala jsem to.

    Cca ve třech měsících jsem vytáhla půjčenou Manducu (už jsem si více věřila a nepřišlo mi to tak obtížné jako šátek) a syn tak byl spokojený (ne ale vždy, měl rád rozhled). Skvěle se mi i osvědčila na delších procházkách na kojení (vozila jsem ji v kočárku a když jsem spěchala, syna jsem dala do Manducy, kde se nakojil a pak zpět do kočárku).

    Při druhém dítěti se nenechám tak lehce odradit - pořídila jsme si už Caboo, tak věřím, že to zvládneme. :slight_smile:
    Při narození syna mi laktační poradkyně doporučila nošení v šátku a dokonce mi jej i na týden na zkoušku půjčila. Syn asi vycítil moji nervozitu a plakal, unosit jej nešlo. Vzdala jsem to.

    Cca ve třech měsících jsem vytáhla půjčenou Manducu (už jsem si více věřila a nepřišlo mi to tak obtížné jako šátek) a syn tak byl spokojený (ne ale vždy, měl rád rozhled). Skvěle se mi i osvědčila na delších procházkách na kojení (vozila jsem ji v kočárku a když jsem spěchala, syna jsem dala do Manducy, kde se nakojil a pak zpět do kočárku).

    Při druhém dítěti se nenechám tak lehce odradit - pořídila jsme si už Caboo, tak věřím, že to zvládneme. :slight_smile:
  • Zatím si mimčo úplně nezvyklo, ale nevzdáváme se

     •  veroushek
    1.3.2016 ve 20:36 To se mi líbí
    Nosit chci, strašně jsem se do toho zamilovala. Dítko několikrát uvázala, ze začátku se mu to zamlouvalo. Ale teď mi tam pořád zobká, máme období, kdy mi visí na prsu a když je na hrudníku a nemůže být přisátý je z toho nešťastný a vzteká se. A nechci mít neustále povolený šátek. Uvidíme, jak se situace s prsem vyřeší. Nosit chci, strašně se těším na letní dny, kdy budu mít dítko uvázané a budu se s manželem toulat v přírodě. Ale pokud si nezvykne, nutit ho nebudu... Nosit chci, strašně jsem se do toho zamilovala. Dítko několikrát uvázala, ze začátku se mu to zamlouvalo. Ale teď mi tam pořád zobká, máme období, kdy mi visí na prsu a když je na hrudníku a nemůže být přisátý je z toho nešťastný a vzteká se. A nechci mít neustále povolený šátek. Uvidíme, jak se situace s prsem vyřeší. Nosit chci, strašně se těším na letní dny, kdy budu mít dítko uvázané a budu se s manželem toulat v přírodě. Ale pokud si nezvykne, nutit ho nebudu...
  • Manduca a šátek

     •  blaablaablaa
    10.1.2016 v 16:50 To se mi líbí
    Už v těhotenství jsem věděla, že budu pravděpodobně nosit. Líbilo se mi to, ale pořád jsem měla ze šátku respekt. Po narození syna jsem objednala Manducu, která je spíš kvůli manželovi, do šátku bych ho asi nedostala. :slight_smile:

    Když byly synovi tři týdny, pozvala jsem si domů paní, která mi ukázala, jak s šátkem zacházet. To opravdu doporučuji, protože je škoda nenosit jen kvůli tomu, že se člověk bojí. Zkusila jsem si to pod dozorem zkušeného oka, prvně jsem si zkusila navázat cvičnou panenku, hned potom syna. Zpočátku byl nervózní, co se to děje, protože nic takového neznal (Manduca dorazila až o pár dní později, takže do té doby se nikdy nenosil), chvíli poplakával, ale hopsání na gymnastickém míči ho spolehlivě uklidnilo a vydržel na mně spát tři hodiny. :slight_smile:

    Sice jsem si říkala, že jeden šátek stačí, ale už jsem si objednala další - asi je to opravdu mánie. :slight_smile: Mám jeden bavlněný, jeden s příměsí lnu a konopí, pravděpodobně budu ještě pokukovat po nějakém vlněném.

    Při prvním navázání jsem cítila, že "to je ono, tak je to správně". :slight_smile: Nejsem ale ortodoxní nosička, používáme i kočárek, někdy se syn chce nosit celý den, někdy si ani nevzpomene.

    Za mě jsou šátek s nosítkem super pomocníci.
    Už v těhotenství jsem věděla, že budu pravděpodobně nosit. Líbilo se mi to, ale pořád jsem měla ze šátku respekt. Po narození syna jsem objednala Manducu, která je spíš kvůli manželovi, do šátku bych ho asi nedostala. :slight_smile:

    Když byly synovi tři týdny, pozvala jsem si domů paní, která mi ukázala, jak s šátkem zacházet. To opravdu doporučuji, protože je škoda nenosit jen kvůli tomu, že se člověk bojí. Zkusila jsem si to pod dozorem zkušeného oka, prvně jsem si zkusila navázat cvičnou panenku, hned potom syna. Zpočátku byl nervózní, co se to děje, protože nic takového neznal (Manduca dorazila až o pár dní později, takže do té doby se nikdy nenosil), chvíli poplakával, ale hopsání na gymnastickém míči ho spolehlivě uklidnilo a vydržel na mně spát tři hodiny. :slight_smile:

    Sice jsem si říkala, že jeden šátek stačí, ale už jsem si objednala další - asi je to opravdu mánie. :slight_smile: Mám jeden bavlněný, jeden s příměsí lnu a konopí, pravděpodobně budu ještě pokukovat po nějakém vlněném.

    Při prvním navázání jsem cítila, že "to je ono, tak je to správně". :slight_smile: Nejsem ale ortodoxní nosička, používáme i kočárek, někdy se syn chce nosit celý den, někdy si ani nevzpomene.

    Za mě jsou šátek s nosítkem super pomocníci.
  • Nošení jsem se vždycky bála

     •  keeshka
    8.1.2016 ve 22:15 To se mi líbí
    Před těhotenstvím jsem se vždycky divila, jak maminky mohou děti nosit, protože já už se viděla, jak nevidím před sebe a zakopnu.

    Tento názor jsem nezměnila ani v těhotenství, k čemuž přispělo i narození zimního miminka. V hluboké korbě dcera buď spala a později jen řvala, ale jakmile jsme přešli do sporťáku, byla spokojená. Ale přece jen byl občas problém se někam s kočárkem dostat - k doktorovi, neustálé převážení na chatu, atd., a tak jsem se v 10-ti měsích dcery rozhodla nosítko vyzkoušet :slight_smile: .

    Půjčila jsem si od kamarádky Manducu a dceři se v ní hned moooc líbilo. Takže jsme hned pořídili vlastní a musím říci, že si nošení obě užíváme. Je to velice příjemné se na ni takto koukat. Teď na zimu jsme si přes manducu pořídili kapsu, aby bylo krásně teploučko.

    Takže jediné, čeho teď lituje je to, že jsem si nosítko nepořídila dříve a u druhého jdu od začátku i do šátku, protože dceru jsem doma pořád nosila na rukou. Za mě je nosítko vhodný doplněk ke kočárku, ale pro někoho i úplná výměna za kočárek.
    Před těhotenstvím jsem se vždycky divila, jak maminky mohou děti nosit, protože já už se viděla, jak nevidím před sebe a zakopnu.

    Tento názor jsem nezměnila ani v těhotenství, k čemuž přispělo i narození zimního miminka. V hluboké korbě dcera buď spala a později jen řvala, ale jakmile jsme přešli do sporťáku, byla spokojená. Ale přece jen byl občas problém se někam s kočárkem dostat - k doktorovi, neustálé převážení na chatu, atd., a tak jsem se v 10-ti měsích dcery rozhodla nosítko vyzkoušet :slight_smile: .

    Půjčila jsem si od kamarádky Manducu a dceři se v ní hned moooc líbilo. Takže jsme hned pořídili vlastní a musím říci, že si nošení obě užíváme. Je to velice příjemné se na ni takto koukat. Teď na zimu jsme si přes manducu pořídili kapsu, aby bylo krásně teploučko.

    Takže jediné, čeho teď lituje je to, že jsem si nosítko nepořídila dříve a u druhého jdu od začátku i do šátku, protože dceru jsem doma pořád nosila na rukou. Za mě je nosítko vhodný doplněk ke kočárku, ale pro někoho i úplná výměna za kočárek.
  • Když dítě nesnáší kočárek

     •  apacheee
    4.1.2016 v 11:48 To se mi líbí
    Jako těhulka jsem měla krásnou představu, jak budu pořád venku s kočárkem a kam všude budeme jezdit. Tato představa u nás fungovala asi tak do 5-ti měsíců věku dítěte a potom, když v kočárku nespal, tak řval. Většina procházek tak končila tím, že jeden z nás tlačil kočárek a ten druhý nesl v náručí spokojené dítě. :slight_smile:

    Rozhodla jsem se tedy vyzkoušet ergonomické nosítko. Pořídili jsme Ergo baby a lépe jsme udělat nemohli. Syn nošení miluje a my s manželem jsme si ho zamilovali také. Na druhé miminko určitě pořídím i šátek.
    Jako těhulka jsem měla krásnou představu, jak budu pořád venku s kočárkem a kam všude budeme jezdit. Tato představa u nás fungovala asi tak do 5-ti měsíců věku dítěte a potom, když v kočárku nespal, tak řval. Většina procházek tak končila tím, že jeden z nás tlačil kočárek a ten druhý nesl v náručí spokojené dítě. :slight_smile:

    Rozhodla jsem se tedy vyzkoušet ergonomické nosítko. Pořídili jsme Ergo baby a lépe jsme udělat nemohli. Syn nošení miluje a my s manželem jsme si ho zamilovali také. Na druhé miminko určitě pořídím i šátek.
  • Pokud chci doma aspoň trochu fungovat

     •  luckateri
    2.12.2015 ve 22:27 To se mi líbí
    Pokud chci doma aspoň trochu uklidit, uvařit, tak si vezmu malou do nosítka a mám volné ruce jednak na ten úklid a jednak na staršího syna, případně na obojí. Malá je plačtivější než byl syn jako miminko, takže nošení je pro nás ideálním řešením. :slight_smile: Pokud chci doma aspoň trochu uklidit, uvařit, tak si vezmu malou do nosítka a mám volné ruce jednak na ten úklid a jednak na staršího syna, případně na obojí. Malá je plačtivější než byl syn jako miminko, takže nošení je pro nás ideálním řešením. :slight_smile:
  • Nošení v šátku - doporučí vám to i pediatr??

     •  luciek13
    6.10.2015 v 10:53 To se mi líbí
    Myslím, že nikoli většina pediatrů a dětských lékařů a rehabilitačních pracovníků atd. ví, že nošení dítěte ve svislé poloze, tedy přesně tak jak je z videa vidět, neúměrně namáhá páteřní a opěrný systém tělíčka malého dítěte. Ano, jsem zastáncem nošení dětí v sedačkách apod, kde mají jisté opěrné body, ale žádný lékař vám nikdy nedoporučí nošení v šátcích a manducách do doby, než díte samo sedí a tedy urdží hlavičku a celé tělo ve vzpřímené poloze. Je to ale názor proti názoru, samotný popis těchto pomůcek - maminka stojí rovně, má volné ruce, maminka komunikuje s dítětem a je mu na blízku, maminka má rovnoměrně rozloženou zátěž a není nijak limitovaná, ale kde jsou ta plus pro dítě? Téměř žádné, každý ví, že novorozenec a batole mají většinu váhy tělíčka právě "hlavu" a ta, jestliže vertikálně zatíží neposílené svaly páteře a krku, může negativně ovlivnit jejich nervovou soustavu. Ano, namítnete, že děti jsou spokojené a líbí se jim to. Ale těžko se jich můžete zeptat, když ještě nemluví. Myslím, že byste se divili, co vám odpoví.

    Za mě - šátkování a nošení dětí ve svislé poloze než se sami naučí držet váhu těla je nesmysl a jen marektingový tah firem, co přišly na způsob jak ulevit maminkám. :frowning2:
    Myslím, že nikoli většina pediatrů a dětských lékařů a rehabilitačních pracovníků atd. ví, že nošení dítěte ve svislé poloze, tedy přesně tak jak je z videa vidět, neúměrně namáhá páteřní a opěrný systém tělíčka malého dítěte. Ano, jsem zastáncem nošení dětí v sedačkách apod, kde mají jisté opěrné body, ale žádný lékař vám nikdy nedoporučí nošení v šátcích a manducách do doby, než díte samo sedí a tedy urdží hlavičku a celé tělo ve vzpřímené poloze. Je to ale názor proti názoru, samotný popis těchto pomůcek - maminka stojí rovně, má volné ruce, maminka komunikuje s dítětem a je mu na blízku, maminka má rovnoměrně rozloženou zátěž a není nijak limitovaná, ale kde jsou ta plus pro dítě? Téměř žádné, každý ví, že novorozenec a batole mají většinu váhy tělíčka právě "hlavu" a ta, jestliže vertikálně zatíží neposílené svaly páteře a krku, může negativně ovlivnit jejich nervovou soustavu. Ano, namítnete, že děti jsou spokojené a líbí se jim to. Ale těžko se jich můžete zeptat, když ještě nemluví. Myslím, že byste se divili, co vám odpoví.

    Za mě - šátkování a nošení dětí ve svislé poloze než se sami naučí držet váhu těla je nesmysl a jen marektingový tah firem, co přišly na způsob jak ulevit maminkám. :frowning2:
  • Sláva Manduce!

     •  darkness
    9.8.2015 ve 13:36 To se mi líbí
    Už v průběhu těhotenství jsem "nervila", jak budu období po narození mrňouska zvládat. Ne kvůli péči o něj, ale kvůli venčení mých pohybuchtivých hafanů, kteří doma neposedí a potřebují dlouhé leso-polní procházky. Můj muž je doma pouze o víkendech, takže je přes týden venčení na mně. Zvažovala jsem šátek, ale neuměla jsem se do něj správně "zašněrovat".

    Nosítko mi přišlo jako rychlejší a jednodušší řešení. Po několikadenním internetovém zjišťování a pročítání diskuzí jsem se rozhodla pro koupi Manducy, mimo jiné i proto, že se v ní dá nosit i novorozenec.

    Zkrátím to - Manduca nás zachránila a je to naše věrná kamarádka dodnes. :slight_smile: Nošení jsme si oblíbili všichni - já, syn i hafani. :slight_smile: Mohli jsme trávit spousty volného času v lese, v přírodě, na vzduchu. Já jsem zlepšovala svoji fyzičku, syn buď spokojeně chrupkal, koukal po okolí, nebo jsme si povídali a tulili se a hafani vesele pobíhali kolem. Stále ji využíváme zejména na delších výletech, i když syn už většinou capká po svých. :slight_smile:
    Už v průběhu těhotenství jsem "nervila", jak budu období po narození mrňouska zvládat. Ne kvůli péči o něj, ale kvůli venčení mých pohybuchtivých hafanů, kteří doma neposedí a potřebují dlouhé leso-polní procházky. Můj muž je doma pouze o víkendech, takže je přes týden venčení na mně. Zvažovala jsem šátek, ale neuměla jsem se do něj správně "zašněrovat".

    Nosítko mi přišlo jako rychlejší a jednodušší řešení. Po několikadenním internetovém zjišťování a pročítání diskuzí jsem se rozhodla pro koupi Manducy, mimo jiné i proto, že se v ní dá nosit i novorozenec.

    Zkrátím to - Manduca nás zachránila a je to naše věrná kamarádka dodnes. :slight_smile: Nošení jsme si oblíbili všichni - já, syn i hafani. :slight_smile: Mohli jsme trávit spousty volného času v lese, v přírodě, na vzduchu. Já jsem zlepšovala svoji fyzičku, syn buď spokojeně chrupkal, koukal po okolí, nebo jsme si povídali a tulili se a hafani vesele pobíhali kolem. Stále ji využíváme zejména na delších výletech, i když syn už většinou capká po svých. :slight_smile:
  • Nošení dětí

     •  madrilena
    12.7.2015 ve 14:08 To se mi líbí
    Nošení se nám osvědčilo u obou dětí. Nosíme hlavně v ergonomických nosítkách, občas i v ring slingu.
    Syn byl hodně uplakané miminko, které špatně usínalo, jen díky nosítku jsem ho mohla uspat a jen díky nosítku jsem s ním mohla jít ven. V kočárku nevydržel (změna nastala, až když jsme přešli na sporťák).
    Dceru jsem nosila mnohem dříve než syna a také si nošení užívá. Nejraději jí nosím v nosítku Tula Baby. :slight_smile:
    Nošení se nám osvědčilo u obou dětí. Nosíme hlavně v ergonomických nosítkách, občas i v ring slingu.
    Syn byl hodně uplakané miminko, které špatně usínalo, jen díky nosítku jsem ho mohla uspat a jen díky nosítku jsem s ním mohla jít ven. V kočárku nevydržel (změna nastala, až když jsme přešli na sporťák).
    Dceru jsem nosila mnohem dříve než syna a také si nošení užívá. Nejraději jí nosím v nosítku Tula Baby. :slight_smile:
  • Šátek zvítězil

     •  cinky
    8.7.2015 ve 22:13 To se mi líbí
    Už při prvním těhotenství jsem se zamilovala do vázání šátku na internetu. Ale nějak jsem neměla odvahu zkusit to sama.

    První dítko bylo hrozně hodné. Dcerka ráda spinkala v kočárku a v postýlce, tak jsem nějak myšlenku na šátek odsunula do spodní zásuvky v mozku.

    U druhého těhotenství se mi myšlenka na šátek znovu objevila. Jelikož jsem měla mít děti s necelým dvouletým odstupem, viděla jsem to už mnohem reálněji. Ale nevěřila jsem si, že vázání zvládnu, tak jsem myšlenku na nošení opět zapudila.

    Krátce po narození druhého miminka jsem ale myšlenku hodně rychle "vytáhla". Syn celé dny plakal, chtěl se pořád nosit a já jsem měla doma ještě ani ne dvouletou holčičku. Tak jsem sebrala odvahu a šátek si koupila.

    Hned po rozbalení už jsem trénovala a říkala si, jak jsem mohla být tak hloupá a myslet si, že je to nějaká věda. Šátek mi doslova zachránil život. Bez něj bych byla v nejbližší psychiatrické léčebně. Honzík byl v šátku tááák moc neskutečně spokojený. A já jsem mohla konečně ven s Kačenkou. Jaká to byla úleva, když jsem nemusela jet s kočárkem a "muzikou". :grinning:

    Škoda, že jsem si ho nekoupila už tehdy, při prvním těhotenství. Se šátkem se dá podnikat tolik věcí! A tomu krásnému pocitu se málo co vyrovná. Určitě si nošení zkuste!
    Už při prvním těhotenství jsem se zamilovala do vázání šátku na internetu. Ale nějak jsem neměla odvahu zkusit to sama.

    První dítko bylo hrozně hodné. Dcerka ráda spinkala v kočárku a v postýlce, tak jsem nějak myšlenku na šátek odsunula do spodní zásuvky v mozku.

    U druhého těhotenství se mi myšlenka na šátek znovu objevila. Jelikož jsem měla mít děti s necelým dvouletým odstupem, viděla jsem to už mnohem reálněji. Ale nevěřila jsem si, že vázání zvládnu, tak jsem myšlenku na nošení opět zapudila.

    Krátce po narození druhého miminka jsem ale myšlenku hodně rychle "vytáhla". Syn celé dny plakal, chtěl se pořád nosit a já jsem měla doma ještě ani ne dvouletou holčičku. Tak jsem sebrala odvahu a šátek si koupila.

    Hned po rozbalení už jsem trénovala a říkala si, jak jsem mohla být tak hloupá a myslet si, že je to nějaká věda. Šátek mi doslova zachránil život. Bez něj bych byla v nejbližší psychiatrické léčebně. Honzík byl v šátku tááák moc neskutečně spokojený. A já jsem mohla konečně ven s Kačenkou. Jaká to byla úleva, když jsem nemusela jet s kočárkem a "muzikou". :grinning:

    Škoda, že jsem si ho nekoupila už tehdy, při prvním těhotenství. Se šátkem se dá podnikat tolik věcí! A tomu krásnému pocitu se málo co vyrovná. Určitě si nošení zkuste!
  • Šátek, babyvak a Manduca - vše z druhé ruky

     •  helenah82
    14.4.2015 v 07:19 To se mi líbí
    V prvním těhotenství jsem šla na kurz vázání šátků. Šátek z druhé ruky (Vatanai) jsem pořídila s tím, že určitě budeme miminko nosit, ani nevím, proč jsem tak byla rozhodnutá. Týden po narození syna nás navštívila švagrová s bratrem a měli synovce v babyvaku, ten nadchl manžela, a do týdne byl u nás i babyvak. První týdny jsem nosila hodně v babyvaku, používali jsme látkové pleny, takže jsem žehlila a vše dělala s malým v babyvaku. Na konci šestinedělí znova přijel bratr s rodinou. Ten den mě začala neuvěřitelně bolet záda - strašně jsem se bála, co budu dělat další dny, jak se budu starat o malého. Bolest jsem si způsobila nošením babyvaku na jedné straně (aby se mi líp druhou rukou něco dělalo). Naštěstí jsem záda rozhýbala.

    Ten den mě však švagrová (ještě, že ji mám :slight_smile: ) naučila úvaz do kolíbky v šátku a miminko opět spokojené. Takto jsem nosila do pěti měsíců, pak jsem se naučila vertikální úvaz s kapsou a nosila do osmi. V tu dobu se malý už hodně plazil a jakékoliv "spoutání" nesnesl. Ještě asi v osmi na výletě mi kamarádka půjčila manducu, když se mu nelíbilo v kočárku. Bylo to pohodlné nošení, ale těch peněz.... Manžel měl na sobě šátek jednou (možná dvakrát).

    Nyní máme druhé miminko a manžel nosit chce, ale na šátek si netroufá. Takže jsem začala opět obhlížet bazary a hledat manducu. Minulý týden našla - nepoužitou a mnohem levnější než novou. Ve čtvrtek přišla a v pátek manžel dvě hodiny nosil malou, aby neplakala. Jak to okomentoval: "Takhle dlouho by se mnou jinak nevydržela." Já fandím stále i šátku. Obě děti jsou při nošení spokojené a já cítím, že k nim v tu chvíli mám blíž, je to jako chvilkový návrat do těhotenství, kdy jsme byli spojení nerozlučně. Takže je to praktické i emočně příjemné.
    V prvním těhotenství jsem šla na kurz vázání šátků. Šátek z druhé ruky (Vatanai) jsem pořídila s tím, že určitě budeme miminko nosit, ani nevím, proč jsem tak byla rozhodnutá. Týden po narození syna nás navštívila švagrová s bratrem a měli synovce v babyvaku, ten nadchl manžela, a do týdne byl u nás i babyvak. První týdny jsem nosila hodně v babyvaku, používali jsme látkové pleny, takže jsem žehlila a vše dělala s malým v babyvaku. Na konci šestinedělí znova přijel bratr s rodinou. Ten den mě začala neuvěřitelně bolet záda - strašně jsem se bála, co budu dělat další dny, jak se budu starat o malého. Bolest jsem si způsobila nošením babyvaku na jedné straně (aby se mi líp druhou rukou něco dělalo). Naštěstí jsem záda rozhýbala.

    Ten den mě však švagrová (ještě, že ji mám :slight_smile: ) naučila úvaz do kolíbky v šátku a miminko opět spokojené. Takto jsem nosila do pěti měsíců, pak jsem se naučila vertikální úvaz s kapsou a nosila do osmi. V tu dobu se malý už hodně plazil a jakékoliv "spoutání" nesnesl. Ještě asi v osmi na výletě mi kamarádka půjčila manducu, když se mu nelíbilo v kočárku. Bylo to pohodlné nošení, ale těch peněz.... Manžel měl na sobě šátek jednou (možná dvakrát).

    Nyní máme druhé miminko a manžel nosit chce, ale na šátek si netroufá. Takže jsem začala opět obhlížet bazary a hledat manducu. Minulý týden našla - nepoužitou a mnohem levnější než novou. Ve čtvrtek přišla a v pátek manžel dvě hodiny nosil malou, aby neplakala. Jak to okomentoval: "Takhle dlouho by se mnou jinak nevydržela." Já fandím stále i šátku. Obě děti jsou při nošení spokojené a já cítím, že k nim v tu chvíli mám blíž, je to jako chvilkový návrat do těhotenství, kdy jsme byli spojení nerozlučně. Takže je to praktické i emočně příjemné.
  • Nošení

     •  nemcovapetulka
    10.4.2015 v 18:15 To se mi líbí
    Ještě než se Kubík narodil, měla jsem doma připravenou Manducu. Když mu byli 4 týdny, poprvé jsme se s nošením oba seznámili. Tvrdila jsem, že šátek je na mě moc složitý a že bych ho v životě neuvázala. Pak jsem k němu "přičuchla", a ihned šátek objednala. Od té doby jen šátkuji a manduca zbyla na manžela, který si na šátek netroufá. :slight_smile: Ještě než se Kubík narodil, měla jsem doma připravenou Manducu. Když mu byli 4 týdny, poprvé jsme se s nošením oba seznámili. Tvrdila jsem, že šátek je na mě moc složitý a že bych ho v životě neuvázala. Pak jsem k němu "přičuchla", a ihned šátek objednala. Od té doby jen šátkuji a manduca zbyla na manžela, který si na šátek netroufá. :slight_smile:
  • Malý velký návrat k bříšku

     •  regresa
    9.4.2015 ve 21:39 To se mi líbí
    Kdysi před x lety, kdy naše děti nebyly ještě ani v plánu, jsme byli s přítelem na nějakým hradě a paní měla s sebou asi tak roční holčičku - uvázanou v šátku. Princezna byla spokojená, klidná, maminka to samé. Zamilovala jsem se na první pohled! Do té doby jsem o ničem takovým ani neslyšela. Pak jsem otěhotněla (asi za pět let) a měla jsem hned jasno - chci šátek! A kočárek taky, samozřejmě.

    Poprvé byla princezna navázána v týdnu, a i když úvaz stál technicky za prd, byla spokojena. Po několika marných pokusech úvaz opravit, jsem povolala na pořadu dvě kamarádky, a ty mi během několika minut moji techniku opravily (měly jsme všechny stejný kurz, ony mají ale o pár týdnů starší dítka) a mohlo se vesele nosit dál. Andulka byla dost hysterické miminko, jakmile začla, nešla zastavit, jinak byla zlatá. Takže šátek byl moje záchrana, jinak bych ji měla jen na ruce. Asi v pěti týdnech jsme pořídili i manducu, protože mi přišla rychlejší na nandávání/sundávání, ale nakonec si ji oblíbil tatínek, já v ní nosila až když byla Ana větší, tak kolem roka.

    Nosila jsem ji poměrně dost a poměrně dlouho. (Keškujeme a taky věcně běháme po lese na houbách...) Pak přešla plynule tatínkovi do deutra kid comfort a teď nejčastěji po svých nebo na koníka. :slight_smile:

    S Tedikem jsem začla šátkovat dřív - nesl se už z porodnice. Nosím ho na výlety, když jsem musela s malou k doktorce, podívat se do školky... všude tam, kde vím, že bude moc lidi, neznámých zvuků, budeme tam dlouho a podobně. I když mi v těch situacích nespí, je spokojený a klidný, protože je se mnou.

    Co na šátku miluju nejvíc, je ten pocit celkově - vážu jen kříž s kapsou uvnitř - jakmile pohladím miminko po zádech, cítím se stejně, jako bych měla zase bříško. Je to úžasné. :slight_smile:
    Kdysi před x lety, kdy naše děti nebyly ještě ani v plánu, jsme byli s přítelem na nějakým hradě a paní měla s sebou asi tak roční holčičku - uvázanou v šátku. Princezna byla spokojená, klidná, maminka to samé. Zamilovala jsem se na první pohled! Do té doby jsem o ničem takovým ani neslyšela. Pak jsem otěhotněla (asi za pět let) a měla jsem hned jasno - chci šátek! A kočárek taky, samozřejmě.

    Poprvé byla princezna navázána v týdnu, a i když úvaz stál technicky za prd, byla spokojena. Po několika marných pokusech úvaz opravit, jsem povolala na pořadu dvě kamarádky, a ty mi během několika minut moji techniku opravily (měly jsme všechny stejný kurz, ony mají ale o pár týdnů starší dítka) a mohlo se vesele nosit dál. Andulka byla dost hysterické miminko, jakmile začla, nešla zastavit, jinak byla zlatá. Takže šátek byl moje záchrana, jinak bych ji měla jen na ruce. Asi v pěti týdnech jsme pořídili i manducu, protože mi přišla rychlejší na nandávání/sundávání, ale nakonec si ji oblíbil tatínek, já v ní nosila až když byla Ana větší, tak kolem roka.

    Nosila jsem ji poměrně dost a poměrně dlouho. (Keškujeme a taky věcně běháme po lese na houbách...) Pak přešla plynule tatínkovi do deutra kid comfort a teď nejčastěji po svých nebo na koníka. :slight_smile:

    S Tedikem jsem začla šátkovat dřív - nesl se už z porodnice. Nosím ho na výlety, když jsem musela s malou k doktorce, podívat se do školky... všude tam, kde vím, že bude moc lidi, neznámých zvuků, budeme tam dlouho a podobně. I když mi v těch situacích nespí, je spokojený a klidný, protože je se mnou.

    Co na šátku miluju nejvíc, je ten pocit celkově - vážu jen kříž s kapsou uvnitř - jakmile pohladím miminko po zádech, cítím se stejně, jako bych měla zase bříško. Je to úžasné. :slight_smile:
  • Nosit jsem chtěla, ale syn měl jiný názor

     •  favofrenki
    9.4.2015 ve 12:56 To se mi líbí
    U prvního syna jsem o nošení nic nevěděla a ani mě nenapadlo. V jeho 4m se mi do ruky dostalo nosítko od Chicca. Syna jsem v něm nesla 1x a přišlo mi to divné. Až později jsem zjistila, že to nosítko není vhodné, protože dítě v něm nemá správně umístěné nožičky.

    Druhého syna jsem chtěla nosit, kamarádka mi půjčila šátek a druhá Manducu. Syn křičel v obojím. Zkoušela jsem jinou polohu v šátku, oba jsem svlékla. Ale nic. Přitom kontaktní syn je a do 10m spával zavinutý, ale nošení mu nevyhovovalo.
    U prvního syna jsem o nošení nic nevěděla a ani mě nenapadlo. V jeho 4m se mi do ruky dostalo nosítko od Chicca. Syna jsem v něm nesla 1x a přišlo mi to divné. Až později jsem zjistila, že to nosítko není vhodné, protože dítě v něm nemá správně umístěné nožičky.

    Druhého syna jsem chtěla nosit, kamarádka mi půjčila šátek a druhá Manducu. Syn křičel v obojím. Zkoušela jsem jinou polohu v šátku, oba jsem svlékla. Ale nic. Přitom kontaktní syn je a do 10m spával zavinutý, ale nošení mu nevyhovovalo.
  • Neplánované nošení

     •  kejtyna
    9.4.2015 v 10:05 To se mi líbí
    Nosit jsem původne vůbec neplánovala. Malá však v 5ti týden přes den úplně přestala spát, takže jsem na radu kamarádky šátek pořídila. Nošení jsem si zamilovala já i dcera.

    Jako první jsem pořídila šátek Little Frog. Jedná se o levnější, avšak stále kvalitní šátky. Původně jsem u toho šátku chtěla skončit, na co víc než jeden, ale nedopadlo to. :slight_smile:

    Jako druhý jsem pořizovala elastický šátek anglické značky hana baby. Malá byla čerstvě po operaci zad a já chtěla, aby měla něco měkounkého. Musím říct, že elastik je výhra v loterii. Hodí se bohužel pouze pro malá a lehká miminka, neunese totiž mnoho kilo. Malá je však stále drobeček (4,5 měsíce a 4,5kg), takže využíváme hojně. Hlavně při nákupech, kdy elastik uvážu krásně rychle v autě a jen do něj malou hodím.

    Poslední do party přibyl šátek Lisca Fuchsia. Je úžasně měkkounký, malou v něm vůbec necítím. Je tlustý, trošku deka, ale na nošení opravdu velmi příjemný. Ten jen tak dál nepošlu.

    Aby mohl nosit i tatínek, pořídila jsem i nosítko, protože on se do šátku nehrne. Máme ergobaby s novorozeneckou vložkou, ale malé se v něm zatím vůbec nelíbí.

    Takže za mne i za malou určitě zatím vyhrávají šátky nad nosítky. Nošení můžu rozhodně doporučit, spokojenost mne i maličké. V šátku chodíme na nákupy, pracuji doma, chodíme cvičit, dá se s ním prostě dělat téměř vše.
    Nosit jsem původne vůbec neplánovala. Malá však v 5ti týden přes den úplně přestala spát, takže jsem na radu kamarádky šátek pořídila. Nošení jsem si zamilovala já i dcera.

    Jako první jsem pořídila šátek Little Frog. Jedná se o levnější, avšak stále kvalitní šátky. Původně jsem u toho šátku chtěla skončit, na co víc než jeden, ale nedopadlo to. :slight_smile:

    Jako druhý jsem pořizovala elastický šátek anglické značky hana baby. Malá byla čerstvě po operaci zad a já chtěla, aby měla něco měkounkého. Musím říct, že elastik je výhra v loterii. Hodí se bohužel pouze pro malá a lehká miminka, neunese totiž mnoho kilo. Malá je však stále drobeček (4,5 měsíce a 4,5kg), takže využíváme hojně. Hlavně při nákupech, kdy elastik uvážu krásně rychle v autě a jen do něj malou hodím.

    Poslední do party přibyl šátek Lisca Fuchsia. Je úžasně měkkounký, malou v něm vůbec necítím. Je tlustý, trošku deka, ale na nošení opravdu velmi příjemný. Ten jen tak dál nepošlu.

    Aby mohl nosit i tatínek, pořídila jsem i nosítko, protože on se do šátku nehrne. Máme ergobaby s novorozeneckou vložkou, ale malé se v něm zatím vůbec nelíbí.

    Takže za mne i za malou určitě zatím vyhrávají šátky nad nosítky. Nošení můžu rozhodně doporučit, spokojenost mne i maličké. V šátku chodíme na nákupy, pracuji doma, chodíme cvičit, dá se s ním prostě dělat téměř vše.
  • Caboo, Manduca a Tula

     •  mavega
    8.4.2015 ve 13:37 To se mi líbí
    Že budu nosit, jsem věděla už před porodem. Nevěděla jsem ale, že se mi to bude tak líbit. Neříkám, kočárek máme, využíváme, ale nosítka jsou našimi věrnými pomocníky, obzvlášť, když je krize.

    Nejsem úplně zručný typ, nemám trpělivost a ani moc času, takže jsem zavrhla šátek a chtěla nosítko (ergo pochopitelně). Nejdřív jsem koupila manducu, ale i když je tam novorozenecká vložka, tak se v ní Ondrovi na začátku prostě nelíbilo - hrozně tam plandal a celé to bylo podivné. Proto jsme manducu odložili a hledali jinou alternativu.

    Našla jsem šátkové elastické nosítko Caboo - na začátek mohu vřele doporučit. Velmi jednoduše se s ním zachází, je příjemné jak pro dítě, tak pro dospělého, a navíc vypadá hezky. :slight_smile: Ondrovi se teda na začátku zase tak moc nelíbilo, ale přikládám to hlavně tomu, že jsem byla nervózní já, takže on ze mě chudák tu nervozitu taky cítil. To, že v nosítku plakal, jsem řešila tak, že jsem si pustila oblíbenou hudbu a houpala jsem ho. Za chvilinku usnul a opravdu se mu tam začalo moc líbit. Caboo je super pro začátek, ale jakmile je dítě těžší, tak už to s ním jde hůř.

    Ve třech měsících jsme tedy přešli na Manducu, která Ondrovi seděla velmi dobře. Už sám držel hlavu a byl hodně velký a pevný, takže nebyla potřeba ani novorozenecká vložka. Manducu jsem nosila asi do Ondrova půl roku. Ondra je hodně velké a těžké miminko, takže v půl roce už manduca nebyla moc pohodlná.

    Přešli jsme tedy na Tulu a nemůžu si stěžovat. Je opravdu super a myslím, že pro velká miminka ideální.
    Že budu nosit, jsem věděla už před porodem. Nevěděla jsem ale, že se mi to bude tak líbit. Neříkám, kočárek máme, využíváme, ale nosítka jsou našimi věrnými pomocníky, obzvlášť, když je krize.

    Nejsem úplně zručný typ, nemám trpělivost a ani moc času, takže jsem zavrhla šátek a chtěla nosítko (ergo pochopitelně). Nejdřív jsem koupila manducu, ale i když je tam novorozenecká vložka, tak se v ní Ondrovi na začátku prostě nelíbilo - hrozně tam plandal a celé to bylo podivné. Proto jsme manducu odložili a hledali jinou alternativu.

    Našla jsem šátkové elastické nosítko Caboo - na začátek mohu vřele doporučit. Velmi jednoduše se s ním zachází, je příjemné jak pro dítě, tak pro dospělého, a navíc vypadá hezky. :slight_smile: Ondrovi se teda na začátku zase tak moc nelíbilo, ale přikládám to hlavně tomu, že jsem byla nervózní já, takže on ze mě chudák tu nervozitu taky cítil. To, že v nosítku plakal, jsem řešila tak, že jsem si pustila oblíbenou hudbu a houpala jsem ho. Za chvilinku usnul a opravdu se mu tam začalo moc líbit. Caboo je super pro začátek, ale jakmile je dítě těžší, tak už to s ním jde hůř.

    Ve třech měsících jsme tedy přešli na Manducu, která Ondrovi seděla velmi dobře. Už sám držel hlavu a byl hodně velký a pevný, takže nebyla potřeba ani novorozenecká vložka. Manducu jsem nosila asi do Ondrova půl roku. Ondra je hodně velké a těžké miminko, takže v půl roce už manduca nebyla moc pohodlná.

    Přešli jsme tedy na Tulu a nemůžu si stěžovat. Je opravdu super a myslím, že pro velká miminka ideální.
  • I my nosíme

     •  klarina_f
    7.4.2015 ve 21:11 To se mi líbí
    Asi ve dvou měsících syna jsem zkusila Manducu, ovšem vůbec mě neoslovila. Příšerně jsem se bála, že mi syn spadne, nemohla jsem se domluvit se zapínáním, malý v tom byl tak nějak divně.

    V druhém těhotenství jsem začala řešit, jak budu přepravovat děti. Dvojkočár drahý, skejt těžce sehnatelný. Když jsem si vzpomněla na nosítka, dostala jsem se k šátkům a oslovily mě s tím, že jsem si na Manducu ani nevzpomněla. Po delším zvažování jsem koupila a zkoušela občas navázat syna. Bříško rostlo, takže šel na záda. Líbilo se to mě i synovi. Dcerku jsem navázala třetí den po porodu a super. Před jejím půl rokem jsem ji dala na záda a člověk udělá tolik věcí!

    K šátku využívám i kočárek, určitě doporučuji šátek nezatracovat a zkusit. :slight_smile:
    Asi ve dvou měsících syna jsem zkusila Manducu, ovšem vůbec mě neoslovila. Příšerně jsem se bála, že mi syn spadne, nemohla jsem se domluvit se zapínáním, malý v tom byl tak nějak divně.

    V druhém těhotenství jsem začala řešit, jak budu přepravovat děti. Dvojkočár drahý, skejt těžce sehnatelný. Když jsem si vzpomněla na nosítka, dostala jsem se k šátkům a oslovily mě s tím, že jsem si na Manducu ani nevzpomněla. Po delším zvažování jsem koupila a zkoušela občas navázat syna. Bříško rostlo, takže šel na záda. Líbilo se to mě i synovi. Dcerku jsem navázala třetí den po porodu a super. Před jejím půl rokem jsem ji dala na záda a člověk udělá tolik věcí!

    K šátku využívám i kočárek, určitě doporučuji šátek nezatracovat a zkusit. :slight_smile:
  • Milujeme nošení

     •  holyjane
    11.3.2015 v 10:18 To se mi líbí
    Nejen, že mám svoje děťátko stále nablízku a vím, co dělá, ale také se krásně uklidní. Nosíme ven, nosíme doma, nošením i občas na návštěvách uspáváme.
    Začínali jsme babyvakem, pak přišel šátek, teď je pro nás praktičtější mei-tai a v brzké době chceme pořídit KiBi. :slight_smile:)
    Nošení zdar! :slight_smile:
    Nejen, že mám svoje děťátko stále nablízku a vím, co dělá, ale také se krásně uklidní. Nosíme ven, nosíme doma, nošením i občas na návštěvách uspáváme.
    Začínali jsme babyvakem, pak přišel šátek, teď je pro nás praktičtější mei-tai a v brzké době chceme pořídit KiBi. :slight_smile:)
    Nošení zdar! :slight_smile:
  • Manduca - má záchrana

     •  katasv
    10.3.2015 ve 13:08 To se mi líbí
    Již v těhotenství jsem si pořídila šátek, nosit jsem chtěla. Ale nějak jsme to s Matyšou nezvládali, nelíbilo se mu tam, než jsem uvázala, brečel, jak když ho na nože berou. V kočárku byl spokojený a spinkal bez problémů. Ale doma - jedině v náručí.

    Asi ve dvou měsících se mi naskytla možnost koupit bazarovou Manducu, cokoliv nového manžel po zkušenosti s drahým šátkem odmítal, i tady byl skeptický. Ale s Manducou jsme to vyhráli. Nosila jsem přes den, aby prcek spinkal, v pohodě jsem s Matyšou v nosítku chodila na záchod, žehlila, dokonce mu nevadilo ani mixování přesnídávek. :slight_smile:

    Kolem půl roku se naučil spinkat v postýlce, tak už jsme nosili jen příležitostně venku, ale jak stárnul, chtěl víc prostoru a vyhrál kočár a později jeho nohy.
    Již v těhotenství jsem si pořídila šátek, nosit jsem chtěla. Ale nějak jsme to s Matyšou nezvládali, nelíbilo se mu tam, než jsem uvázala, brečel, jak když ho na nože berou. V kočárku byl spokojený a spinkal bez problémů. Ale doma - jedině v náručí.

    Asi ve dvou měsících se mi naskytla možnost koupit bazarovou Manducu, cokoliv nového manžel po zkušenosti s drahým šátkem odmítal, i tady byl skeptický. Ale s Manducou jsme to vyhráli. Nosila jsem přes den, aby prcek spinkal, v pohodě jsem s Matyšou v nosítku chodila na záchod, žehlila, dokonce mu nevadilo ani mixování přesnídávek. :slight_smile:

    Kolem půl roku se naučil spinkat v postýlce, tak už jsme nosili jen příležitostně venku, ale jak stárnul, chtěl víc prostoru a vyhrál kočár a později jeho nohy.
  • Kočárek šel málem z domu.

     •  ginnevra
    9.3.2015 v 15:49 To se mi líbí
    K nošení jsme se dostali tak nějak... už ani vlastně nevím, jak. Ale jsem za něj nesmírně vděčná. Syn v kočárku velmi často plakal, trpěl kolikami, odmítal spinkat (kdekoli). Nosítko mi určitě zachránilo nervy. V něm byl spokojený, klidný, dokázal tam okamžitě usnout. Já se nemusela tahat se zbytečným kočárkem v domě, kde neustále nejednou výtahy, byt byl uklizený, protože jsem mohla syna nosit i při běžných denních činnostech a ten pocit mít miminko stále u sebe? K nezaplacení. K nošení jsme se dostali tak nějak... už ani vlastně nevím, jak. Ale jsem za něj nesmírně vděčná. Syn v kočárku velmi často plakal, trpěl kolikami, odmítal spinkat (kdekoli). Nosítko mi určitě zachránilo nervy. V něm byl spokojený, klidný, dokázal tam okamžitě usnout. Já se nemusela tahat se zbytečným kočárkem v domě, kde neustále nejednou výtahy, byt byl uklizený, protože jsem mohla syna nosit i při běžných denních činnostech a ten pocit mít miminko stále u sebe? K nezaplacení.
  • Jak jsem chtěla nosit a nakonec nenosila

     •  mon_88017
    16.2.2015 ve 14:22 To se mi líbí
    Nošení dětí v šátku se mi vždy líbilo a v našem kopcovitém terénu mi to přišlo praktičtější než kočárek. Pořídila jsem tedy šátek, natrénovala úvazy nejprve s polštářem a těšila se na vycházky. Ale dceři bohužel pobyt v šátku nevyhovoval, nejspíš jí tam bylo příliš těsno ( v podstatě od narození je hodně čiperná a pohyblivá) a navíc ve vertikální pozici hodně ublinkávala. Takže nakonec jsem šátek poslala dále do světa a doufám, že jinému miminku se v něm bude líbit a užije si se svou maminkou spoustu příjemných společných chvil. :slight_smile: Nošení dětí v šátku se mi vždy líbilo a v našem kopcovitém terénu mi to přišlo praktičtější než kočárek. Pořídila jsem tedy šátek, natrénovala úvazy nejprve s polštářem a těšila se na vycházky. Ale dceři bohužel pobyt v šátku nevyhovoval, nejspíš jí tam bylo příliš těsno ( v podstatě od narození je hodně čiperná a pohyblivá) a navíc ve vertikální pozici hodně ublinkávala. Takže nakonec jsem šátek poslala dále do světa a doufám, že jinému miminku se v něm bude líbit a užije si se svou maminkou spoustu příjemných společných chvil. :slight_smile:
  • Nošení se líbilo víc mně, než synkovi

     •  marticep
    15.2.2015 ve 23:33 To se mi líbí
    Už v těhotenství jsem měla jasno, že nosit chci. Jednak kvůli blízkosti miminka a matky, jednak z praktických důvodů - bydlíme na vesnici, u lesa, a na procházky se psem bych se jaksi s kočárkem nechytala. Volba padla na nosítko, nejsem nijak zručná a nosítko mi připadalo jednoduché na manipulaci. Jaké bylo moje zklamání, když syn se nosit prostě nechtěl, v nosítku plakal, on plakal stále, ale v nosítku se mu prostě nelíbilo. Jen jednou mi v něm usnul díky bílému šumu - fénovala jsem si vlasy, ale když jsem fén vypla, začal zase plakat.

    No, procházky s nosítkem se nekonaly, ale nevzdala jsem to. Nakonec jsme nosítko využili později, po synově roce a čtvrt. Už byl větší a měl z nosítka trochu větší rozhled, takže jsme na jaře a v létě konečně mohli na vytoužené procházky do lesa i se psem. Jen už se mi trochu pronesl. :slight_smile:
    Mám ergonomické nosítko BECO a jsem s ním spokojená, celkem dobře se nasazuje i sundavá a opravdu udrží dítě ve správné poloze. Popruhy jsou dobře zajištěné a syn se v něm cítil pohodlně.

    Jen bych příště sebrala odvahu a zkusila i šátek, věřím tomu, že kdybych ho zkusila už u syna, mohli jsme si spoustu proplakaných dní a namožených šlach od nošení ušetřit .:slight_smile:
    Už v těhotenství jsem měla jasno, že nosit chci. Jednak kvůli blízkosti miminka a matky, jednak z praktických důvodů - bydlíme na vesnici, u lesa, a na procházky se psem bych se jaksi s kočárkem nechytala. Volba padla na nosítko, nejsem nijak zručná a nosítko mi připadalo jednoduché na manipulaci. Jaké bylo moje zklamání, když syn se nosit prostě nechtěl, v nosítku plakal, on plakal stále, ale v nosítku se mu prostě nelíbilo. Jen jednou mi v něm usnul díky bílému šumu - fénovala jsem si vlasy, ale když jsem fén vypla, začal zase plakat.

    No, procházky s nosítkem se nekonaly, ale nevzdala jsem to. Nakonec jsme nosítko využili později, po synově roce a čtvrt. Už byl větší a měl z nosítka trochu větší rozhled, takže jsme na jaře a v létě konečně mohli na vytoužené procházky do lesa i se psem. Jen už se mi trochu pronesl. :slight_smile:
    Mám ergonomické nosítko BECO a jsem s ním spokojená, celkem dobře se nasazuje i sundavá a opravdu udrží dítě ve správné poloze. Popruhy jsou dobře zajištěné a syn se v něm cítil pohodlně.

    Jen bych příště sebrala odvahu a zkusila i šátek, věřím tomu, že kdybych ho zkusila už u syna, mohli jsme si spoustu proplakaných dní a namožených šlach od nošení ušetřit .:slight_smile:
  • Jedny z nejkrásnějších okamžiků

     •  wahu
    15.2.2015 v 15:32 To se mi líbí
    Nošení se pro nás stalo každodenní záležitostí. Neznám lepšího pocitu, než když vám děťátko spokojeně usne na hrudi. Nosili jsme postupně v mei tak Liliputi, ergonomickém Liliputi a k prvním narozeninám si nadělili Tulu toddler.

    Na nošení nalézám jen samá pozitiva, zejména, když děťátku není dobře nebo je nemocné. Díky nosítku jsme dělali vše bez omezení, i třeba myli okna. Jen mě mrzí, že jsme nezkusili šátek, bude-li druhátko, OSCHU si určitě pořídíme. :wink:

    PS: Nošení dělá spokojená miminka.
    Nošení se pro nás stalo každodenní záležitostí. Neznám lepšího pocitu, než když vám děťátko spokojeně usne na hrudi. Nosili jsme postupně v mei tak Liliputi, ergonomickém Liliputi a k prvním narozeninám si nadělili Tulu toddler.

    Na nošení nalézám jen samá pozitiva, zejména, když děťátku není dobře nebo je nemocné. Díky nosítku jsme dělali vše bez omezení, i třeba myli okna. Jen mě mrzí, že jsme nezkusili šátek, bude-li druhátko, OSCHU si určitě pořídíme. :wink:

    PS: Nošení dělá spokojená miminka.
  • Pomohl mi skloubit potřeby malé a péči o domácnost

     •  cervenejablko
    9.2.2015 ve 12:09 To se mi líbí
    Prvních pár týdnů malá nevydržela v bdělém stavu chvilku beze mě. Nebýt šátku, tak by doma byl svinec a já bych si ani nezvládla udělat oběd.

    Ze začátku na mě pořád cítila mlíčko, a tak hledala a trochu se rozčilovala. Když jsem ještě kojila, bála jsem se dát dudlík. Ale pak jsem ze zdravotních důvodů přestala a dudlík pomohl. Když malá cítila a hledala mlíčko, tak jsem dala dudlík, ona si podudlala a většinou po chvilce hned usnula. Já pak mohla třeba povysávat, sebrat prádlo ze sušáku a podobně.

    Teď už chvíli vydrží být na dece a sledovat hračky kolem sebe, ale když ji to omrzí, můžu si ji hnedka navázat na sebe a ponosit. Taky mi šátek pomáhá být své dceři blíž, i když už ji nemůžu kojit.
    Prvních pár týdnů malá nevydržela v bdělém stavu chvilku beze mě. Nebýt šátku, tak by doma byl svinec a já bych si ani nezvládla udělat oběd.

    Ze začátku na mě pořád cítila mlíčko, a tak hledala a trochu se rozčilovala. Když jsem ještě kojila, bála jsem se dát dudlík. Ale pak jsem ze zdravotních důvodů přestala a dudlík pomohl. Když malá cítila a hledala mlíčko, tak jsem dala dudlík, ona si podudlala a většinou po chvilce hned usnula. Já pak mohla třeba povysávat, sebrat prádlo ze sušáku a podobně.

    Teď už chvíli vydrží být na dece a sledovat hračky kolem sebe, ale když ji to omrzí, můžu si ji hnedka navázat na sebe a ponosit. Taky mi šátek pomáhá být své dceři blíž, i když už ji nemůžu kojit.
  • Šátek a manduca

     •  zebruska
    9.2.2015 v 09:53 To se mi líbí
    Když jsem byla těhotná, věděla jsem, že chci nosit. A aby nosil i tatínek, babička a dědeček, rozhodla jsem se pro nosítko a po bratrovo zkušenostech jsme vybrali Manducu, protože má i novorozeneckou vložku.

    Kromě toho jsem chtěla ale i šátek, i když jsem se ho bála. Navíc s finanční nákladností se mi nehodilo kupovat šátek, takže když jsem na MK v bazaru objevila levný elastik, objednala jsem ho. Malému se v něm líbí, já to mám ráda. A pořád ještě toužím po pevném šátku, protože Manduca mi přijde jako spíš na nošení ven než doma...
    Když jsem byla těhotná, věděla jsem, že chci nosit. A aby nosil i tatínek, babička a dědeček, rozhodla jsem se pro nosítko a po bratrovo zkušenostech jsme vybrali Manducu, protože má i novorozeneckou vložku.

    Kromě toho jsem chtěla ale i šátek, i když jsem se ho bála. Navíc s finanční nákladností se mi nehodilo kupovat šátek, takže když jsem na MK v bazaru objevila levný elastik, objednala jsem ho. Malému se v něm líbí, já to mám ráda. A pořád ještě toužím po pevném šátku, protože Manduca mi přijde jako spíš na nošení ven než doma...
  • Nošením nepolíbená....

     •  klarabrno
    5.1.2015 v 18:50 To se mi líbí
    Ještě týden po porodu jsem netušila, že se stanu vášnivou nosnicí a pak to přišlo.

    Malá začala vyžadovat nošení a já pochopila, že rady typu nech ji, ona si zvykne u mě končí. Neměla jsem v plánu se tím řídit, ale bylo to to jediné, co mi kdo řekl. A tak jsem začala hledat, pátrat a nakupovat.

    První šátek byl do týdne doma. Týden jsem nosila jen tak, uvázaný, spala na něm, učila se bez figurantky. Po týdnu jsem tam malou šoupla a ááách, líbilo se jí tam a užívala si to. Když bylo malé 8 měsíců začaly jsme chodit do lesa na hříbky a ejhle, tatínkovi se zachtělo nosit, ale šátek ee. Takže nezbylo ( jupí jupí jej) než koupit nosítko. Manduca byla jasná volba ( i když si možná letos posbírám k narozeninám peníze a koupím si místo dárku nějaký fešný Kibíčko :grinning: ), a tak u nás nosí i táta. A teď když nám lezou stoličky a malá na mě chce pořád viset? No jasně šup do šátku nebo Manducy a hurá na vás vy hnusný domácí práce.

    Naštěstí jsem koupila kočár z druhé nebo třetí ruky, takže mi až tak není líto, že si tu stojí opuštěný. :grinning: Navíc cestování MHD je taky o ničem jiném, nikoho se nemusím prosit o pomoc s kočárem, malá vidí všude a ještě se mi za těch 14 měsíců nestalo, že by malá plakala, že by se jí tam snad nelíbilo.
    Ještě týden po porodu jsem netušila, že se stanu vášnivou nosnicí a pak to přišlo.

    Malá začala vyžadovat nošení a já pochopila, že rady typu nech ji, ona si zvykne u mě končí. Neměla jsem v plánu se tím řídit, ale bylo to to jediné, co mi kdo řekl. A tak jsem začala hledat, pátrat a nakupovat.

    První šátek byl do týdne doma. Týden jsem nosila jen tak, uvázaný, spala na něm, učila se bez figurantky. Po týdnu jsem tam malou šoupla a ááách, líbilo se jí tam a užívala si to. Když bylo malé 8 měsíců začaly jsme chodit do lesa na hříbky a ejhle, tatínkovi se zachtělo nosit, ale šátek ee. Takže nezbylo ( jupí jupí jej) než koupit nosítko. Manduca byla jasná volba ( i když si možná letos posbírám k narozeninám peníze a koupím si místo dárku nějaký fešný Kibíčko :grinning: ), a tak u nás nosí i táta. A teď když nám lezou stoličky a malá na mě chce pořád viset? No jasně šup do šátku nebo Manducy a hurá na vás vy hnusný domácí práce.

    Naštěstí jsem koupila kočár z druhé nebo třetí ruky, takže mi až tak není líto, že si tu stojí opuštěný. :grinning: Navíc cestování MHD je taky o ničem jiném, nikoho se nemusím prosit o pomoc s kočárem, malá vidí všude a ještě se mi za těch 14 měsíců nestalo, že by malá plakala, že by se jí tam snad nelíbilo.
  • Šátek i nosítko

     •  melme
    2.12.2014 v 16:30 To se mi líbí
    Už v těhotenství jsem koupila šátek. Nebyla jsem si jistá, jak zvládnu úvazy a koupila jsem nejprve elastický Liliputi. Byl na miminko super. Dobře se s ním pracovalo a pěkně se přizpůsobil. Okolo 6ti kilo už ale začalo být nošení nekomfortní. Šátek se prověšoval a nepřišlo mi to tudíž dobré ani pro mě, ani pro malou. Vyměnila jsem ho za pevný šátek Zara ellevil. Na pevný šátek jsem si musela zvyknout. Pořád se mi nedařilo tam malou nějak rozumně poskládat. :slight_smile: Byl to zkrátka nezvyk. Ale podařilo se a začala jsem ji nosit i na zádech.

    Dvakrát tento šátek zkusil i manžel. Uvázat si ho ovšem prostě nezvládl, tak to bylo na mě. A řeknu Vám, že vázat šátek na někom je teda hrůza. :grinning: Malá tam byla uvazáná dost prasácky, ale manželovi se nošení zalíbilo. Koupili jsme teda ještě nosítko Kibi. Z toho jsem byla totálně nadšená. Dá se přizpůsobit přímo dokonale. Navíc je v něm dítě zaplé raz dva. Manžel od té doby nosí strašně rád a úplně si to užívá a tulí se s malou. :slight_smile: Já nosítko taky využívám často. Hlavně doma na takové poponášení nebo když je malá už protivka. Je to totiž fofr. Vezmu ji, dám na sebe, nahodím popruhy, zacvaknu zámky na přezkách a je to. Šátek využívám především na delší dobu nošení. Je to lepší na moje záda i pro malou. Ale doma když ji neustále vytahuju a dávám zpět mi to příjde nepraktické a víc tedy nosím Kibi. Nedovedu si to bez něj představit. Malá je klidnější a já doma zvládám udržovat pořádek a vařit. :slight_smile:
    Už v těhotenství jsem koupila šátek. Nebyla jsem si jistá, jak zvládnu úvazy a koupila jsem nejprve elastický Liliputi. Byl na miminko super. Dobře se s ním pracovalo a pěkně se přizpůsobil. Okolo 6ti kilo už ale začalo být nošení nekomfortní. Šátek se prověšoval a nepřišlo mi to tudíž dobré ani pro mě, ani pro malou. Vyměnila jsem ho za pevný šátek Zara ellevil. Na pevný šátek jsem si musela zvyknout. Pořád se mi nedařilo tam malou nějak rozumně poskládat. :slight_smile: Byl to zkrátka nezvyk. Ale podařilo se a začala jsem ji nosit i na zádech.

    Dvakrát tento šátek zkusil i manžel. Uvázat si ho ovšem prostě nezvládl, tak to bylo na mě. A řeknu Vám, že vázat šátek na někom je teda hrůza. :grinning: Malá tam byla uvazáná dost prasácky, ale manželovi se nošení zalíbilo. Koupili jsme teda ještě nosítko Kibi. Z toho jsem byla totálně nadšená. Dá se přizpůsobit přímo dokonale. Navíc je v něm dítě zaplé raz dva. Manžel od té doby nosí strašně rád a úplně si to užívá a tulí se s malou. :slight_smile: Já nosítko taky využívám často. Hlavně doma na takové poponášení nebo když je malá už protivka. Je to totiž fofr. Vezmu ji, dám na sebe, nahodím popruhy, zacvaknu zámky na přezkách a je to. Šátek využívám především na delší dobu nošení. Je to lepší na moje záda i pro malou. Ale doma když ji neustále vytahuju a dávám zpět mi to příjde nepraktické a víc tedy nosím Kibi. Nedovedu si to bez něj představit. Malá je klidnější a já doma zvládám udržovat pořádek a vařit. :slight_smile:
  • Dospívám s dětmi

     •  mochenkaa
    2.12.2014 ve 12:40 To se mi líbí
    Syna jsem nosila příležitostně, tak 1-2x týdně. Někdy v jeho 8 týdnech jsme kupovali Manducu. Byl hodně plačtivý a chtěl nosit. Doteď lituju, že jsem nenosila víc.

    Dcera už je výhradní nošenec. Poučila jsem se a nosím a nosím. Já sama ji v kočárku měla asi jen jednou, a to, když jsme na zahradě sekali trávu a sbírali listí. Stejně to ale bylo za trest, jeden z nás tam musel stát a drndat kočárkem, aby neřvala. V šátku je v klidu. Jsme ve stádiu (dcera má 3m), že prodáme kočárek a koupíme jen nějaký obyčejný pro občasné vození babičkou.
    Syna jsem nosila příležitostně, tak 1-2x týdně. Někdy v jeho 8 týdnech jsme kupovali Manducu. Byl hodně plačtivý a chtěl nosit. Doteď lituju, že jsem nenosila víc.

    Dcera už je výhradní nošenec. Poučila jsem se a nosím a nosím. Já sama ji v kočárku měla asi jen jednou, a to, když jsme na zahradě sekali trávu a sbírali listí. Stejně to ale bylo za trest, jeden z nás tam musel stát a drndat kočárkem, aby neřvala. V šátku je v klidu. Jsme ve stádiu (dcera má 3m), že prodáme kočárek a koupíme jen nějaký obyčejný pro občasné vození babičkou.
  • Jak i manžel zjistil, že šátek je nejlepší

     •  konidana
    12.11.2014 ve 22:37 To se mi líbí
    Již před porodem jsem si pořídila šátek na nošení. Univerzální pevný tkaný šátek. Přišlo mi přirozené moci dítě nosit. Manžel měl ale úplně opačný názor. Tvrdil mi, že dítě utiskuji, nemůže dýchat a nosit mi dokonce zakazoval. Po předchozích zkušenostech s ním jsem se mu to pokusila vysvětlit, ale pak jsem to nechala být. Stejně jsem byla s miminkem 90% času sama doma. Šátek jsem měla a používala. Nedokážu popsat ten úžasný pocit, kdy se miminko v šátku zklidnilo, usnulo a já mohla dělat téměř cokoli a měla přitom jistotu, že mu je dobře.

    Nejdříve jsem nosila doma při domácí práci, tak jsem se to naučila a získala jistotu. Potom přišly i větší cesty. Např. do Prahy, a hlavně po Praze. Vůbec si nedovedu představit cestovat s kočárkem. Autobusy, schody nebo metro s eskalátory - se šátkem to nebyl vůbec žádný problém.

    S mužem jsme odjakživa hodně cestovali a jezdili na výlety. A pokračovali jsme v tom i po narození miminka. Tak i on pak časem viděl, jak se šátek hodí, hlavně na nesjízdných místech našich výletů, a že jich nebylo málo. Často jsme s sebou měli i kočár, protože jsme ho používali i jako nákladní, abychom nemuseli vše nosit na zádech. Ale jen se šátkem bez kočáru jsme vyrazili také mockrát.

    Když jsem otěhotněla podruhé, tak jsem postupně nošení omezovala a během druhého trimestru jsem přestala dcerku nosit skoro úplně. Ve třetím trimestru jsem byla již hodně unavená a manžel chtěl s dcerkou vyjet na výlet sám, aby si ji užil a já si mohla odpočinout. To jí bylo asi 1,5 roku. Nejdřív si pořídil krosničku, ale po dvou výletech zjistil, že to není ono. Do krosny nemohl zdaleka sbalit tolik věcí jako do batohu, dcerka v ní stejně moc nechtěla být, jen když pospávala, jinak radši jela "na koni".

    A tak přišel ten přelomový den, kdy si manžel půjčil můj šátek. Po návratu už na něj nedal dopustit. Dítě na břiše, batoh na zádech a šlo se. Ze začátku jsem mu ho musela vázat já, ale brzy si poradil sám. Sice jeho úvazy měly k dokonalosti daleko, ale ty moj...
    Již před porodem jsem si pořídila šátek na nošení. Univerzální pevný tkaný šátek. Přišlo mi přirozené moci dítě nosit. Manžel měl ale úplně opačný názor. Tvrdil mi, že dítě utiskuji, nemůže dýchat a nosit mi dokonce zakazoval. Po předchozích zkušenostech s ním jsem se mu to pokusila vysvětlit, ale pak jsem to nechala být. Stejně jsem byla s miminkem 90% času sama doma. Šátek jsem měla a používala. Nedokážu popsat ten úžasný pocit, kdy se miminko v šátku zklidnilo, usnulo a já mohla dělat téměř cokoli a měla přitom jistotu, že mu je dobře.

    Nejdříve jsem nosila doma při domácí práci, tak jsem se to naučila a získala jistotu. Potom přišly i větší cesty. Např. do Prahy, a hlavně po Praze. Vůbec si nedovedu představit cestovat s kočárkem. Autobusy, schody nebo metro s eskalátory - se šátkem to nebyl vůbec žádný problém.

    S mužem jsme odjakživa hodně cestovali a jezdili na výlety. A pokračovali jsme v tom i po narození miminka. Tak i on pak časem viděl, jak se šátek hodí, hlavně na nesjízdných místech našich výletů, a že jich nebylo málo. Často jsme s sebou měli i kočár, protože jsme ho používali i jako nákladní, abychom nemuseli vše nosit na zádech. Ale jen se šátkem bez kočáru jsme vyrazili také mockrát.

    Když jsem otěhotněla podruhé, tak jsem postupně nošení omezovala a během druhého trimestru jsem přestala dcerku nosit skoro úplně. Ve třetím trimestru jsem byla již hodně unavená a manžel chtěl s dcerkou vyjet na výlet sám, aby si ji užil a já si mohla odpočinout. To jí bylo asi 1,5 roku. Nejdřív si pořídil krosničku, ale po dvou výletech zjistil, že to není ono. Do krosny nemohl zdaleka sbalit tolik věcí jako do batohu, dcerka v ní stejně moc nechtěla být, jen když pospávala, jinak radši jela "na koni".

    A tak přišel ten přelomový den, kdy si manžel půjčil můj šátek. Po návratu už na něj nedal dopustit. Dítě na břiše, batoh na zádech a šlo se. Ze začátku jsem mu ho musela vázat já, ale brzy si poradil sám. Sice jeho úvazy měly k dokonalosti daleko, ale ty moje určitě také nebyly vždy ideální. Celou dobu nošení jsme vázali vlastně jen kříž s kapsou. Tento složitější úvaz se mi osvědčil, jak krásně drží. Muž občas vázal i kříž bez kapsy, jak se mu to zrovna povedlo. Vzhledem k tomu, že vždy nosil naše děti, až když už byly větší (1 rok a více), tak myslím, že nedokonalost úvazu tolik nevadila. Pro mě bylo nejhlavnější, že uznal výhody šátku.

    Hned v den D jsem začala shánět delší šátek, přímo pro manžela. Oba jsme celkem vysocí, pro mě byl šátek dlouhý 5 m akorát, ale muž je i dost urostlý a má břicho, přes které můj šátek šel uvázat jen stěží. Dlouho jsem váhala, jak dlouhý šátek vlastně bude potřebovat. V těchto XXL délkách byla každá rada drahá. Nakonec jsem objednala šátek 6 m dlouhý. Prostě jsem nevěřila, že 5,5 m dlouhý šátek je pro všechny větší a ještě větší nosiče dostačující. Je. Nakonec jsem šátek zhruba o těch 0,5 m zkracovala. Ale to bylo již to nejmenší.

    A když se narodilo druhé miminko, nosili jsme už oba. Já miminko, manžel starší dcerku. Často se mi pak stalo, že miminko jsem vezla v kočárku a v šátku odpočívala starší, která přes den jinak už nespala. Někteří kolemjdoucí nechápali, proč nosím to větší dítě. :slight_smile: To jí byly 2 roky. Naposledy jsem ji nesla asi ve 4 letech. Onemocněla a já se potřebovala dostat několik km na vlak domů. Bez šátku by to vůbec nešlo. Tedy šlo, ale takhle to bylo, aspoň pro ni, mnohem pohodlnější. :slight_smile:

    Kdokoli si myslíte, že chcete své děti nosit, hlavně se nedejte ničím a nikým odradit.
  • Nošení u nás .. šátek a nosítka

     •  birds
    9.11.2014 ve 21:35 To se mi líbí
    V těhotenství jsem vůbec neuvažovala o kočárku. Bylo mi jasné, že chci svého syna nosit u srdce, tak jsem už v pátém měsíci nakoupila hned dva šátky. Elastický MAM na prvních pár měsíců a pevný šátek Storchenwiege. Když se prcek narodil, tak se mu v šátku moc nelíbilo. Pravděpodobně to bylo mou nervozitou, zda vážu dobře, jestli je správně podsazený, má kulatá záda apod. Byla jsem z toho nešťastná. Přihlásila jsem se do kurzu vázání, ale ten byl tak špatný, že jsem naštvaně došla domů rozčílená, že jsem dala stovku za rady, které dávno vím. Doma jsem vytáhla pevný šátek, uvázala prcka a do pěti minut usnul. Hotovo. Byla jsem na větvi, že to opravdu funguje.

    Teď už má prcek 18 m, stále nosíme. Po šesti různých pevných šátcích a nosítku Kibi jsme přešli na nosítko Tula Toddler, který je ideální pro současné proporce našeho syna (83cm, 12kg). :slight_smile:
    V těhotenství jsem vůbec neuvažovala o kočárku. Bylo mi jasné, že chci svého syna nosit u srdce, tak jsem už v pátém měsíci nakoupila hned dva šátky. Elastický MAM na prvních pár měsíců a pevný šátek Storchenwiege. Když se prcek narodil, tak se mu v šátku moc nelíbilo. Pravděpodobně to bylo mou nervozitou, zda vážu dobře, jestli je správně podsazený, má kulatá záda apod. Byla jsem z toho nešťastná. Přihlásila jsem se do kurzu vázání, ale ten byl tak špatný, že jsem naštvaně došla domů rozčílená, že jsem dala stovku za rady, které dávno vím. Doma jsem vytáhla pevný šátek, uvázala prcka a do pěti minut usnul. Hotovo. Byla jsem na větvi, že to opravdu funguje.

    Teď už má prcek 18 m, stále nosíme. Po šesti různých pevných šátcích a nosítku Kibi jsme přešli na nosítko Tula Toddler, který je ideální pro současné proporce našeho syna (83cm, 12kg). :slight_smile:
  • Nošení u nás

     •  dannyblakely
    9.11.2014 v 19:29 To se mi líbí
    Hned v začátku těhotenství jsem si začala zjišťovat, v čem je možné miminko nosit. Kočárek jsem samozřejmě chtěla a vůbec jsem nepřemýšlela nad tím, že bychom výhradně nosili, ale potřebovala jsem něco na "přepravu" prcka, při venčení psa.

    Po přečtení mnoha diskuzí jsem si vybrala baby vak Haipa Daipa. Recenze na něj byly dobré a přišlo mi, že jeho použití je proti jiným velmi jednoduché.

    Po narození princezny jsme baby vak zkoušeli doma i venku, ale celkem jsem bojovala s tím, abych tam malou dobře umístila. Vypadalo to jednodušeji, než to ve skutečnosti bylo. Přišla mi tam celkem zmáčknutá a často se mi "povedlo" ji tam umístit takzvaně "do Cé", což není správná poloha. Sice hned usnula, ale nebyla jsem spokojená.

    Po čase jsme zjistili, že malá má sklon dávat hlavičku jen na jednu stranu. Měla zkrácené vazy na krku vlivem špatné pozice už v děloze. A jelikož jsem baby vak uměla nosit jen na levém rameni, vzdali jsme to a vak odložili stranou.

    Časem mi dcera začala v kočárku špatně spát, budila se po krátké době a celkem plakala, takže jsem hledala ke kočárku alternativu. Opět jsem projela všechny možné diskuze a nejlépe mi ze všech komentářů, zkušeností, profesionálních rad, vyšlo ergonomické nosítko Bondolino.

    Poradila jsem se i s fyzioterapeutkou dcery, která mi nošení schválila. Tudíž jsem nosítko objednala, po marných pokusech uvázat malou do šátku.

    Ve dvou měsících se mi zdálo, že je jí ještě velké, byť dle výrobce má být pro děti již od narození. Malé se tam nelíbilo, plakala. Odložili jsme tedy nosítko k baby vaku a dál se pokoušeli "šátkovat". Nešlo nám to.

    Po měsíci jsme Bondolino opět zkusili a světě div se, dcera v něm hned usnula a vypadala moc spokojeně. A už jí krásně velikostně sedělo. Začala jsem ji tedy nosit a i přes to, že se občas chvíli vzteká, než usne, tak je to mnohonásobně lepší, než v kočárku.

    Pořídila jsem si na chladnější dny nosící mikinu a bundu, malé kukličku na hlavu a návleky na nožičky a kočárek už t...
    Hned v začátku těhotenství jsem si začala zjišťovat, v čem je možné miminko nosit. Kočárek jsem samozřejmě chtěla a vůbec jsem nepřemýšlela nad tím, že bychom výhradně nosili, ale potřebovala jsem něco na "přepravu" prcka, při venčení psa.

    Po přečtení mnoha diskuzí jsem si vybrala baby vak Haipa Daipa. Recenze na něj byly dobré a přišlo mi, že jeho použití je proti jiným velmi jednoduché.

    Po narození princezny jsme baby vak zkoušeli doma i venku, ale celkem jsem bojovala s tím, abych tam malou dobře umístila. Vypadalo to jednodušeji, než to ve skutečnosti bylo. Přišla mi tam celkem zmáčknutá a často se mi "povedlo" ji tam umístit takzvaně "do Cé", což není správná poloha. Sice hned usnula, ale nebyla jsem spokojená.

    Po čase jsme zjistili, že malá má sklon dávat hlavičku jen na jednu stranu. Měla zkrácené vazy na krku vlivem špatné pozice už v děloze. A jelikož jsem baby vak uměla nosit jen na levém rameni, vzdali jsme to a vak odložili stranou.

    Časem mi dcera začala v kočárku špatně spát, budila se po krátké době a celkem plakala, takže jsem hledala ke kočárku alternativu. Opět jsem projela všechny možné diskuze a nejlépe mi ze všech komentářů, zkušeností, profesionálních rad, vyšlo ergonomické nosítko Bondolino.

    Poradila jsem se i s fyzioterapeutkou dcery, která mi nošení schválila. Tudíž jsem nosítko objednala, po marných pokusech uvázat malou do šátku.

    Ve dvou měsících se mi zdálo, že je jí ještě velké, byť dle výrobce má být pro děti již od narození. Malé se tam nelíbilo, plakala. Odložili jsme tedy nosítko k baby vaku a dál se pokoušeli "šátkovat". Nešlo nám to.

    Po měsíci jsme Bondolino opět zkusili a světě div se, dcera v něm hned usnula a vypadala moc spokojeně. A už jí krásně velikostně sedělo. Začala jsem ji tedy nosit a i přes to, že se občas chvíli vzteká, než usne, tak je to mnohonásobně lepší, než v kočárku.

    Pořídila jsem si na chladnější dny nosící mikinu a bundu, malé kukličku na hlavu a návleky na nožičky a kočárek už téměř nevytahujeme. Hřejeme se navzájem, je nám dobře a malá vydrží venku spinkat i přes hodinu :slight_smile:
  • Nosíme rádi

     •  pajenka
    8.11.2014 v 16:49 To se mi líbí
    Ergonomické nosítko jsem pořídila ještě v těhotenství, máme značku Ergo. Dnes bych spíše uvažovala o Kibi, je více univerzálnější a do vyššího věku. První čtyři měsíce jsme nosili v babyvaku od Haipa Daipa. Dcera se nosí ráda a často v nosítku usne. Já mám ráda ten pocit, mít dítě v těsné blízkosti a vonět k jeho vláskům.

    Když potkám nosící maminku, hned mám lepší den.

    Nošení doporučuji :slight_smile:
    Ergonomické nosítko jsem pořídila ještě v těhotenství, máme značku Ergo. Dnes bych spíše uvažovala o Kibi, je více univerzálnější a do vyššího věku. První čtyři měsíce jsme nosili v babyvaku od Haipa Daipa. Dcera se nosí ráda a často v nosítku usne. Já mám ráda ten pocit, mít dítě v těsné blízkosti a vonět k jeho vláskům.

    Když potkám nosící maminku, hned mám lepší den.

    Nošení doporučuji :slight_smile:
  • Šátek i ergonosítko

     •  ange_de_la_morte
    8.11.2014 v 10:15 To se mi líbí
    Šátek jsem měla pořízený již během těhotenství. Původně jsem ho kupovala, aby s námi mohl syn jezdit na historické akce. Poprvé jsem syna uvázala v jeho 2 měsících, a kdybych se toho nebála, byl by v šátku i dřív. :slight_smile: Od té doby nosíme víc než kočárkujem - nemuset řešit, jestli se vejdu do dveří či výtahu, co s kočárkem ve vlaku, jestli projedem terén, zda mi někdo pomůže do autobusu, je to prostě mnohem praktičtější, než nejlepší kočár. Navíc máme statek s hromadou zvířat, na které jsem přes týden sama, neumím si představit jak bych to bez šátku všecho zvládla. Dodávám, že se synem na zádech se dá i házet hnůj koním. :grinning:

    Záhy po našich začátcích se šátkem projevil zájem o nošení i manžel, nicméně šátek vázat nechtěl - takže jsme pořídili ergonomické nosítko a nosí i manžel. Šátek i ergo má každé svoje, na ergu miluju, že je to jen 2 cvaknutí a jdeme, šátek sice vážu o něco déle, ale teď, když už syn víc váží, je pro mně jako nosiče pohodlnější. Navíc když je chladno, lépe se zachumlá.

    Kdybych si musela vybrat, zda kočár nebo šátek, nerozhodovala bych se dlouho, a kočárek by to projel na plné čáře. :slight_smile:
    Šátek jsem měla pořízený již během těhotenství. Původně jsem ho kupovala, aby s námi mohl syn jezdit na historické akce. Poprvé jsem syna uvázala v jeho 2 měsících, a kdybych se toho nebála, byl by v šátku i dřív. :slight_smile: Od té doby nosíme víc než kočárkujem - nemuset řešit, jestli se vejdu do dveří či výtahu, co s kočárkem ve vlaku, jestli projedem terén, zda mi někdo pomůže do autobusu, je to prostě mnohem praktičtější, než nejlepší kočár. Navíc máme statek s hromadou zvířat, na které jsem přes týden sama, neumím si představit jak bych to bez šátku všecho zvládla. Dodávám, že se synem na zádech se dá i házet hnůj koním. :grinning:

    Záhy po našich začátcích se šátkem projevil zájem o nošení i manžel, nicméně šátek vázat nechtěl - takže jsme pořídili ergonomické nosítko a nosí i manžel. Šátek i ergo má každé svoje, na ergu miluju, že je to jen 2 cvaknutí a jdeme, šátek sice vážu o něco déle, ale teď, když už syn víc váží, je pro mně jako nosiče pohodlnější. Navíc když je chladno, lépe se zachumlá.

    Kdybych si musela vybrat, zda kočár nebo šátek, nerozhodovala bych se dlouho, a kočárek by to projel na plné čáře. :slight_smile:
  • Kéž bychom mohly nosit více

     •  mmirunda
    8.11.2014 v 08:57 To se mi líbí
    Než se mi narodila dcera, říkala jsem si, co rozhodně dělat nebudu. Ihned po narození jsem minimálně polovinu svých původních předsevzetí velmi ráda změnila. K tomu patřilo i nošení.

    Jelikož jsem si tady na MK hodně načetla o správném nošení, toužila jsem po Manduce. Nabídl se mi bratranec z USA, že až se malá narodí, něco mi pro ni koupí. Jelikož v USA sice Manducy jsou, ale za stejné ceny jako tady, nechala jsem si přivézt Originál Ergobaby i s nosící kapsou. Malá byla nadšená, já jsem byla nadšená a po počátečních začátečnických chybách jsme se společně naučily "nosit". Jakmile jsem malou dala do nosítka, chvíli koukala a za chviličku krásně spinkala. Navíc jsem si ověřila, že nošením se mi zvyšovala i tvorba MM, vždy jsem pak měla mléka na rozdávání.

    Nebýt našich problémů s kyčlemi, kdy malá měla spoustu pomůcek a sáder, nosily bychom jistě více. Teď už se to bohužel dceři vůbec nelíbí...
    Než se mi narodila dcera, říkala jsem si, co rozhodně dělat nebudu. Ihned po narození jsem minimálně polovinu svých původních předsevzetí velmi ráda změnila. K tomu patřilo i nošení.

    Jelikož jsem si tady na MK hodně načetla o správném nošení, toužila jsem po Manduce. Nabídl se mi bratranec z USA, že až se malá narodí, něco mi pro ni koupí. Jelikož v USA sice Manducy jsou, ale za stejné ceny jako tady, nechala jsem si přivézt Originál Ergobaby i s nosící kapsou. Malá byla nadšená, já jsem byla nadšená a po počátečních začátečnických chybách jsme se společně naučily "nosit". Jakmile jsem malou dala do nosítka, chvíli koukala a za chviličku krásně spinkala. Navíc jsem si ověřila, že nošením se mi zvyšovala i tvorba MM, vždy jsem pak měla mléka na rozdávání.

    Nebýt našich problémů s kyčlemi, kdy malá měla spoustu pomůcek a sáder, nosily bychom jistě více. Teď už se to bohužel dceři vůbec nelíbí...
  • Nošení u nás

     •  kulenka
    4.11.2014 v 19:47 To se mi líbí
    Na nošení jsem pořídila (pevný) šátek i Manducu. Šátkové úvazy jsem se snažila naučit podle různých videí, ale nic naplat, nepřirostl mi tolik k srdci, dcera v něm byla uvázaná jen párkrát.

    Do Manducy jsem jí dala poprvé v cca 4 měsících, dřív se jí tam nelíbilo. Zvykat si musela postupně, nejdřív kratší procházky, když poznala, jak je to fain, nebyl už s nošením problém, obě jsme si ho užívaly. Manducu jsme hodně využívali na výlety i třeba cesty k doktorce. Manžel svoji nosící premiéru oddaloval, ale nakonec i on propadl kouzlu nošení, i když nenosil příliš často.

    Do chladnějšího počasí jsem měla koupené vysoké nepromokavé kožešinové botičky a shoftshellovou kapsu, tu jsem ale nepoužila ani jednou, taková zima nebyla. Zpětně mě jen mrzí, že jsem se víc nesnažila přijít na chuť šátku.

    Nosítek je velké množství, určitě doporučuju předem vyzkoušet a miminko na něj zvykat postupně, nevzdávejte to při prvních neuspěších.

    Nosítko nebo šátek je určitě bezvadná skladná alternativa ke kočáru, kterou je možné s sebou vozit v autě nebo kočáru a využít ji, když je potřeba.
    Na nošení jsem pořídila (pevný) šátek i Manducu. Šátkové úvazy jsem se snažila naučit podle různých videí, ale nic naplat, nepřirostl mi tolik k srdci, dcera v něm byla uvázaná jen párkrát.

    Do Manducy jsem jí dala poprvé v cca 4 měsících, dřív se jí tam nelíbilo. Zvykat si musela postupně, nejdřív kratší procházky, když poznala, jak je to fain, nebyl už s nošením problém, obě jsme si ho užívaly. Manducu jsme hodně využívali na výlety i třeba cesty k doktorce. Manžel svoji nosící premiéru oddaloval, ale nakonec i on propadl kouzlu nošení, i když nenosil příliš často.

    Do chladnějšího počasí jsem měla koupené vysoké nepromokavé kožešinové botičky a shoftshellovou kapsu, tu jsem ale nepoužila ani jednou, taková zima nebyla. Zpětně mě jen mrzí, že jsem se víc nesnažila přijít na chuť šátku.

    Nosítek je velké množství, určitě doporučuju předem vyzkoušet a miminko na něj zvykat postupně, nevzdávejte to při prvních neuspěších.

    Nosítko nebo šátek je určitě bezvadná skladná alternativa ke kočáru, kterou je možné s sebou vozit v autě nebo kočáru a využít ji, když je potřeba.
  • Nošení u nás

     •  hhanca
    4.11.2014 ve 13:11 To se mi líbí
    Naše miminko bylo od narození "nosící" a potřebovalo kontakt. Už v porodnici, když nebyl těsně vedle mě, tak pořád plakal. Bohužel sestřičky to nechápaly, musel spát v postýlce s monitorem dechu a tak 3 noci prořval. :( Já za ty 3 dny spala dohromady asi 5 hodin. Tak moc jsem se těšila domů!!! Hned doma to bylo mnohem lepší, hodně jsem ho hladila, chovala, a díky tomu jsme přežili koliky, které u nás trvaly nekonečných 10 měsíců!

    Když byly malému 2 měsíce, rozhodli jsme se, že pořídíme nosítko. Brouzdala jsem po internetu a četla a vybírala. Na šátek jsem si netroufla. Pořídili jsme Manducu, byl v ní spokojený. Nejprve jsme nosili na břiše a když už měl v roce kolem 10 kilo, tak jsem přehodila na záda. Tato změna mu vůbec nevadila a na výletech měl fajn rozhled a když byl unavený, spokojeně usnul. Je fakt, že u nás byl i hodně oblíbený kočárek! Do 18-měsíců neusnul jinde než v kočárku nebo v náručí, pak nastal zlom a spí v postýlce, do které do té doby nechtěl a hrozně řval jakmile jsem se jen přiblížila. Nehrotila jsem to! Chtěl chovat? Chovala jsem. Potřeboval nosit? Nosila jsem. A nikdy jsem si nepřipadala jako otrok dítěte, jak mi bylo mnohokrát naznačeno. Prostě jsem tu byla a jsem pro něj! Nošení a mazlení má rád do teďka. Takže noste, noste, chovejte...děti to potřebují a ocení to. :slight_smile: Některé děti ten kontakt potřebují více, některé méně...stejně jako my dospělí! Jenže miminka si o to neumí říct!
    Naše miminko bylo od narození "nosící" a potřebovalo kontakt. Už v porodnici, když nebyl těsně vedle mě, tak pořád plakal. Bohužel sestřičky to nechápaly, musel spát v postýlce s monitorem dechu a tak 3 noci prořval. :( Já za ty 3 dny spala dohromady asi 5 hodin. Tak moc jsem se těšila domů!!! Hned doma to bylo mnohem lepší, hodně jsem ho hladila, chovala, a díky tomu jsme přežili koliky, které u nás trvaly nekonečných 10 měsíců!

    Když byly malému 2 měsíce, rozhodli jsme se, že pořídíme nosítko. Brouzdala jsem po internetu a četla a vybírala. Na šátek jsem si netroufla. Pořídili jsme Manducu, byl v ní spokojený. Nejprve jsme nosili na břiše a když už měl v roce kolem 10 kilo, tak jsem přehodila na záda. Tato změna mu vůbec nevadila a na výletech měl fajn rozhled a když byl unavený, spokojeně usnul. Je fakt, že u nás byl i hodně oblíbený kočárek! Do 18-měsíců neusnul jinde než v kočárku nebo v náručí, pak nastal zlom a spí v postýlce, do které do té doby nechtěl a hrozně řval jakmile jsem se jen přiblížila. Nehrotila jsem to! Chtěl chovat? Chovala jsem. Potřeboval nosit? Nosila jsem. A nikdy jsem si nepřipadala jako otrok dítěte, jak mi bylo mnohokrát naznačeno. Prostě jsem tu byla a jsem pro něj! Nošení a mazlení má rád do teďka. Takže noste, noste, chovejte...děti to potřebují a ocení to. :slight_smile: Některé děti ten kontakt potřebují více, některé méně...stejně jako my dospělí! Jenže miminka si o to neumí říct!
  • Nošení je prima

     •  oktarina
    3.11.2014 ve 14:37 To se mi líbí
    K nošení jsme přišli tak trochu jako slepí k houslím:slight_smile:

    Dcera je podzimní, na jaro jsem plánovala nákup ergonomického nosítka "na výlety do terénu"... Avšak kolika změnila me plány a během šestinedělí jsem pořizovala elastický šátek a Mikuláš mi přinesl Manducu (ergonomické nosítko).

    Zvolila jsem elastický šátek, který na rozdíl od pevného "promine" nezkušené vázačce ne zcela utažené uzly a pohodlněji se mi vázal (pozor na dostatečnou délku!!) měla jsem možnost vyzkoušet i pevný šátek a elastický mi sedl vice. Současně jsem věděla, že stejně budeme kupovat Manducu, tak šátek byl dočasným řešením. Dcera byla v šátku i Manduce obrovsky spokojená a troufám si říct, že i na bříško pomáhalo nosit ji. Pro mě to byla druhá svoboda - měla jsem volné ruce a po dlouhé době, kdy jsem "jen" pečovala o plačící miminko, jsem se mohla i nasnídat a doma něco udělat. Prostě super. Do 1 roku věku jsem nosila hodně, na blízké nákupy a pochůzky ideál. Na delší prochazky jsme přes zimu volili kočárek, dcera v něm krásně spala.

    Na jaro jsme zase Manducu vytáhli a nosili. Na výlety (zoo, tropicarium, oceanarium, mořský svět...) je Manduca a nošení na boku (pro mne) nejlepším řešením. Dítě vidí a přitom je v blízkosti rodiče, který má volné ruce :slight_smile:
    K nošení jsme přišli tak trochu jako slepí k houslím:slight_smile:

    Dcera je podzimní, na jaro jsem plánovala nákup ergonomického nosítka "na výlety do terénu"... Avšak kolika změnila me plány a během šestinedělí jsem pořizovala elastický šátek a Mikuláš mi přinesl Manducu (ergonomické nosítko).

    Zvolila jsem elastický šátek, který na rozdíl od pevného "promine" nezkušené vázačce ne zcela utažené uzly a pohodlněji se mi vázal (pozor na dostatečnou délku!!) měla jsem možnost vyzkoušet i pevný šátek a elastický mi sedl vice. Současně jsem věděla, že stejně budeme kupovat Manducu, tak šátek byl dočasným řešením. Dcera byla v šátku i Manduce obrovsky spokojená a troufám si říct, že i na bříško pomáhalo nosit ji. Pro mě to byla druhá svoboda - měla jsem volné ruce a po dlouhé době, kdy jsem "jen" pečovala o plačící miminko, jsem se mohla i nasnídat a doma něco udělat. Prostě super. Do 1 roku věku jsem nosila hodně, na blízké nákupy a pochůzky ideál. Na delší prochazky jsme přes zimu volili kočárek, dcera v něm krásně spala.

    Na jaro jsme zase Manducu vytáhli a nosili. Na výlety (zoo, tropicarium, oceanarium, mořský svět...) je Manduca a nošení na boku (pro mne) nejlepším řešením. Dítě vidí a přitom je v blízkosti rodiče, který má volné ruce :slight_smile:
  • Nošení a kočárek

     •  marie_anna
    3.11.2014 ve 13:08 To se mi líbí
    U prvního dítěte jsem kombinovala Manducu s kočárkem, ale musím říci, že syn v kočárku nespokojený nebyl - užíval si rozhled, krásně v něm usínal a nerušeně spal, zatímco v Manduce ho velmi rychle budily moje pohyby a nesnášel pocit spoutanosti a horka, když se probouzel.

    Ovšem bývala i období, kdy si Manducu vyloženě užíval, přesto jsme i nadále používali obojí. Za dva měsíce se mi má narodit druhé dítě, které bych velmi ráda nosila od samého začátku v šátku - u prvního jsem to nějak nestihla.

    Věřím, že to zjednoduší sžívání novorozence a rok a půl starého batolete a také mně to zjednodušší pohyb po městě a domácí práce. A žádné z dětí se nebude cítit zanedbáno. Snad to vyjde. :slight_smile:
    U prvního dítěte jsem kombinovala Manducu s kočárkem, ale musím říci, že syn v kočárku nespokojený nebyl - užíval si rozhled, krásně v něm usínal a nerušeně spal, zatímco v Manduce ho velmi rychle budily moje pohyby a nesnášel pocit spoutanosti a horka, když se probouzel.

    Ovšem bývala i období, kdy si Manducu vyloženě užíval, přesto jsme i nadále používali obojí. Za dva měsíce se mi má narodit druhé dítě, které bych velmi ráda nosila od samého začátku v šátku - u prvního jsem to nějak nestihla.

    Věřím, že to zjednoduší sžívání novorozence a rok a půl starého batolete a také mně to zjednodušší pohyb po městě a domácí práce. A žádné z dětí se nebude cítit zanedbáno. Snad to vyjde. :slight_smile:
  • Jak to bylo u nás

     •  frale
    27.12.2013 v 16:20 To se mi líbí
    Už jako těhotná jsem věděla, že nosit chci. Nakoupila jsem šátek, manducu a společně s mužem absolvovala kurz vázání šátku. Ze začátku mateřství mě hodně bolela nalitá prsa a vůbec celé tělo a nošení nešlo. Někdy ke konci šestinedělí ortoped naordinoval široké balení, které mi nešlo "vyrobit". Bylo jasné, že místo širokého balení se bude nosit, pracně nazkoušená kolébka nepřipadala v úvahu a došlo na kříž s kapsou uvnitř a zjištění, že jsem levá. Navázat mi to nešlo, malá se hroutila a plakala. Vytáhla jsem tedy manducu, která v sobě má i novorozeneckou vložku, ale opět pláč. Zkoušela jsem to každý den, pořád pláč, já už nešťastná, co se to děje. Šíleně jsem toužila nosit a nešlo to. Napsala jsem si o radu do skupiny o nošení na MK a dostala jsem ji:

    Navázat dítě, které je nakrmené, vyspané, vyčurané a vyrazit ven - na rychlou procházku, nejlépe ve městě.

    Opravdu to funguje. Byla jsem šílená strachy, ale vyrazila jsem. Na chvilku - jen nakoupit na trh. Ale holka spokojená, koukala, co se děje, ani nekníkla. Od té doby nosím denně. Kočárek používá jen babička jednou týdně. Nošení je zvlášť u nás - čtvrté patro bez výtahu - skvělá věc. Malá přes den spí téměř výhradně v manduce a usínání se až na výjimky obejde bez pláče. S nočním spaním v posteli problém nemá.

    A bonus navíc - lidé v MHD mě pouštějí sednout mnohem častěji, než když jsem byla těhotná :slight_smile:
    Už jako těhotná jsem věděla, že nosit chci. Nakoupila jsem šátek, manducu a společně s mužem absolvovala kurz vázání šátku. Ze začátku mateřství mě hodně bolela nalitá prsa a vůbec celé tělo a nošení nešlo. Někdy ke konci šestinedělí ortoped naordinoval široké balení, které mi nešlo "vyrobit". Bylo jasné, že místo širokého balení se bude nosit, pracně nazkoušená kolébka nepřipadala v úvahu a došlo na kříž s kapsou uvnitř a zjištění, že jsem levá. Navázat mi to nešlo, malá se hroutila a plakala. Vytáhla jsem tedy manducu, která v sobě má i novorozeneckou vložku, ale opět pláč. Zkoušela jsem to každý den, pořád pláč, já už nešťastná, co se to děje. Šíleně jsem toužila nosit a nešlo to. Napsala jsem si o radu do skupiny o nošení na MK a dostala jsem ji:

    Navázat dítě, které je nakrmené, vyspané, vyčurané a vyrazit ven - na rychlou procházku, nejlépe ve městě.

    Opravdu to funguje. Byla jsem šílená strachy, ale vyrazila jsem. Na chvilku - jen nakoupit na trh. Ale holka spokojená, koukala, co se děje, ani nekníkla. Od té doby nosím denně. Kočárek používá jen babička jednou týdně. Nošení je zvlášť u nás - čtvrté patro bez výtahu - skvělá věc. Malá přes den spí téměř výhradně v manduce a usínání se až na výjimky obejde bez pláče. S nočním spaním v posteli problém nemá.

    A bonus navíc - lidé v MHD mě pouštějí sednout mnohem častěji, než když jsem byla těhotná :slight_smile:
  • Nošení je super

     •  missa111
    2.12.2013 v 19:35 To se mi líbí
    Pro první dceru jsem pořídila Manducu v cca 6ti měsících, protože máme psa a potřebovali jsme chodit na pořádné procházky. Moje první dcera první půl rok v kočárku víceméně probrečela. Přesto mě nošení miminka dřív ani nenapadlo, "šátkařky" mi totiž připadaly jako takové divně alternativní maminky. A navíc jsem se bála, že bych se na tom kusu látky asi uškrtila. Dcera se v nosítku cítila docela dobře, procházky byly fajn, dokonce si troufl i manžel. Nosila jsem ale vlastně jen se psem.

    Před narozením druhé dcery jsem si koupila krásný nový a drahý kočárek. Který teď jezdí tak jednou v týdnu na nákup.
    Elišku trápila kolika hned po příchodu z porodnice. Po přečtení několika diskuzí jsem tedy koupila elastický šátek z druhé ruky. V manduce to opravdu s tak malým mimčem nešlo. Malá se zklidnila a už tolik neplakala. No a nošení se nám tak nějak vymklo z rukou. Śátky se tu točí sem tam. Manžel nechápe proč to stojí tolik peněz, proč se práší na kočárek. Zatím odolává a ješte v šátku nenosil. Bojí se, že se nám v tom uškrtí. Až to ale jednou zkusí, tak pozná...
    Když Elda vidí jak si motám šátek, už se řechtá, pak se v něm pěkně uvelebí, okukuje okolí, potom se něžně schoulí na moje prsa a spinká. Je to tak krásný zážitek, nejde to moc popsat.

    Teď vzbuzuji já ty pátravé pohledy, slýchám ty legrační dotazy.
    Šátky mám teď jenom 3:(
    Pro první dceru jsem pořídila Manducu v cca 6ti měsících, protože máme psa a potřebovali jsme chodit na pořádné procházky. Moje první dcera první půl rok v kočárku víceméně probrečela. Přesto mě nošení miminka dřív ani nenapadlo, "šátkařky" mi totiž připadaly jako takové divně alternativní maminky. A navíc jsem se bála, že bych se na tom kusu látky asi uškrtila. Dcera se v nosítku cítila docela dobře, procházky byly fajn, dokonce si troufl i manžel. Nosila jsem ale vlastně jen se psem.

    Před narozením druhé dcery jsem si koupila krásný nový a drahý kočárek. Který teď jezdí tak jednou v týdnu na nákup.
    Elišku trápila kolika hned po příchodu z porodnice. Po přečtení několika diskuzí jsem tedy koupila elastický šátek z druhé ruky. V manduce to opravdu s tak malým mimčem nešlo. Malá se zklidnila a už tolik neplakala. No a nošení se nám tak nějak vymklo z rukou. Śátky se tu točí sem tam. Manžel nechápe proč to stojí tolik peněz, proč se práší na kočárek. Zatím odolává a ješte v šátku nenosil. Bojí se, že se nám v tom uškrtí. Až to ale jednou zkusí, tak pozná...
    Když Elda vidí jak si motám šátek, už se řechtá, pak se v něm pěkně uvelebí, okukuje okolí, potom se něžně schoulí na moje prsa a spinká. Je to tak krásný zážitek, nejde to moc popsat.

    Teď vzbuzuji já ty pátravé pohledy, slýchám ty legrační dotazy.
    Šátky mám teď jenom 3:(
  • Nošení posiluje vztah matky k dítěti

     •  svoba
    27.11.2013 v 15:29 To se mi líbí
    Syn se narodil o měsíc dřív, byl maličký. Já měla pocit, že ho musím "dopéct". Tak jsem ihned po návratu z porodnice začala nosit v šátku u srdce. Syn to miloval. Šátek a klubíčkování nám moc pomáhalo i na koliky, které jsou velmi nepříjemné jak pro dítě tak i nevyspalé rodiče. Syna jsem nosila do 14 měsíců. Syn se narodil o měsíc dřív, byl maličký. Já měla pocit, že ho musím "dopéct". Tak jsem ihned po návratu z porodnice začala nosit v šátku u srdce. Syn to miloval. Šátek a klubíčkování nám moc pomáhalo i na koliky, které jsou velmi nepříjemné jak pro dítě tak i nevyspalé rodiče. Syna jsem nosila do 14 měsíců.
  • Šátek mi zachránil ruce a záda :-)

     •  picasso
    4.9.2013 ve 20:54 To se mi líbí
    Šátek jsme pořizovali hlavně kvůli tomu, že s manželem rádi cestujeme a máme pejska. Nebyla jsem si jistá, zda se náš syn bude chtít nosit a zda zvládnu úvazy šátku, proto jsem si nejdřív pořídila elastický šátek z bazaru ještě před porodem. Ač jsme to syna vůbec neučili, měl už od narození potřebu se nosit a taky velmi rychle rostl. Takže jsem za chvíli byla docela utahaná z těch 7 kil, co měl. Navštívila jsem svoji skvělou porodní asistentku a ta mi vysvětlila jak syna nosit a čeho se vyvarovat. Po prvním uvázání malého do šátku nastal ten nejúžasnější okamžik. Měla jsem ruce volné, syn přestal plakat, přitulil se a koukal všude okolo. Proto jsme co nejdřív pořídili pevný šátek Didymos (v elastickém už se nám syn začal protěžovat) a opět šťastná chvilka. Po pár dnech poponášení doma jsme vyšly na velkou procházku v šátku a syn, který celý den skoro nespal, byl unavený a ukňouraný v něm usnul až do doby než jsme přišli domů. Tam se vzbudil a usmíval se na mě :slight_smile: Investici do šátku nelitujeme a doufáme, že syn se bude nosit rád i nadále, abychom mohli vyrazit i na delší túry :slight_smile: Šátek jsme pořizovali hlavně kvůli tomu, že s manželem rádi cestujeme a máme pejska. Nebyla jsem si jistá, zda se náš syn bude chtít nosit a zda zvládnu úvazy šátku, proto jsem si nejdřív pořídila elastický šátek z bazaru ještě před porodem. Ač jsme to syna vůbec neučili, měl už od narození potřebu se nosit a taky velmi rychle rostl. Takže jsem za chvíli byla docela utahaná z těch 7 kil, co měl. Navštívila jsem svoji skvělou porodní asistentku a ta mi vysvětlila jak syna nosit a čeho se vyvarovat. Po prvním uvázání malého do šátku nastal ten nejúžasnější okamžik. Měla jsem ruce volné, syn přestal plakat, přitulil se a koukal všude okolo. Proto jsme co nejdřív pořídili pevný šátek Didymos (v elastickém už se nám syn začal protěžovat) a opět šťastná chvilka. Po pár dnech poponášení doma jsme vyšly na velkou procházku v šátku a syn, který celý den skoro nespal, byl unavený a ukňouraný v něm usnul až do doby než jsme přišli domů. Tam se vzbudil a usmíval se na mě :slight_smile: Investici do šátku nelitujeme a doufáme, že syn se bude nosit rád i nadále, abychom mohli vyrazit i na delší túry :slight_smile:
  • Nosnice

     •  ssassi
    14.8.2013 v 08:13 To se mi líbí
    Nemám ráda alternativní věci jako je kočárek, dětská postýlka, monitor dechu a plenky.

    Jako součást kontaktního rodičovství svoje dítě nosím, spím s ním, bezplenkuji. Kojení bohužel naprosto ztroskotalo, o to větší fyzický kontakt vyžadovalo moje dítě. A vlastně jsem stejné množství fyzického kontaktu vyžadovala i já. Koupila jsem babyvak, pevný šátek a ergonomické nosítko. Babyvak jsem zase hezky zabalila do skříně. Vzhledem k mému poprsí a Vikiho neochotě přijmout polohu v kolíbce jsem rovnou začala vázat vertikálně. Jako nejlepší úvaz pro dítě v šestinedělí jsem zvolila kříž s kapsou uvnitř. Dokonalá opora zad, skvělé postavení kyčlí, stoprocentní kontakt dítěte s matkou. Vzhledem k bezplenkování jsme ale velice rychle přešli na nosítko. Rychle vyndat, vyčurat, rychle nandat a jdeme dál.

    Smáli se mi a zrazovali mě. Stejně jako u bezplenkovky, stejně jako u společného spaní. Rozmazlíš ho. Bude to nesamostatný mamánek. A seš si jistá, že ty záda takhle kulatý jsou dobře?.... A když jsem dítě dala odpoledne spát do hacky, protože v placaté statické postýlce prostě přes den nespalo, bylo to málem na sociálku. Kolemjdoucí, zejména ženy středního věku, měli starost o synova záda a pohodlí. Několik soucitnějších žen mi poradilo, že se dá kočárek pořídit i levně v bazaru, že nemusím to nebohé dítě takhle vláčet. Nejprve jsem měla snahu vysvětlovat. Jak spokojený je můj syn v nosítku. Že ta kulatá zádička jsou opravdu v pořádku. Že nedostatkem financí netrpím. Že to není nouze, ale že nám to oběma plně vyhovuje…. Pak jsem zjistila, že je to zbytečné, že přesvědčení některých lidí nezměním.

    Téměř výhradně jsem nosila do osmého měsíce. Potom začalo jaro, synek se chtěl rozhlížet, zalíbilo se mu v kočáru a nošení se stalo příležitostným potěšením.

    Kdo nenosí, ochuzuje se o nádherné zážitky. Nejkrásnější vždycky bylo, když synek zívl, našpulil rtíky a zpod těžkých víček se na mě podívala dvě hnědá důvěřivá a spokojená očka. Zamrkal řasami, položil si hlavu na ...
    Nemám ráda alternativní věci jako je kočárek, dětská postýlka, monitor dechu a plenky.

    Jako součást kontaktního rodičovství svoje dítě nosím, spím s ním, bezplenkuji. Kojení bohužel naprosto ztroskotalo, o to větší fyzický kontakt vyžadovalo moje dítě. A vlastně jsem stejné množství fyzického kontaktu vyžadovala i já. Koupila jsem babyvak, pevný šátek a ergonomické nosítko. Babyvak jsem zase hezky zabalila do skříně. Vzhledem k mému poprsí a Vikiho neochotě přijmout polohu v kolíbce jsem rovnou začala vázat vertikálně. Jako nejlepší úvaz pro dítě v šestinedělí jsem zvolila kříž s kapsou uvnitř. Dokonalá opora zad, skvělé postavení kyčlí, stoprocentní kontakt dítěte s matkou. Vzhledem k bezplenkování jsme ale velice rychle přešli na nosítko. Rychle vyndat, vyčurat, rychle nandat a jdeme dál.

    Smáli se mi a zrazovali mě. Stejně jako u bezplenkovky, stejně jako u společného spaní. Rozmazlíš ho. Bude to nesamostatný mamánek. A seš si jistá, že ty záda takhle kulatý jsou dobře?.... A když jsem dítě dala odpoledne spát do hacky, protože v placaté statické postýlce prostě přes den nespalo, bylo to málem na sociálku. Kolemjdoucí, zejména ženy středního věku, měli starost o synova záda a pohodlí. Několik soucitnějších žen mi poradilo, že se dá kočárek pořídit i levně v bazaru, že nemusím to nebohé dítě takhle vláčet. Nejprve jsem měla snahu vysvětlovat. Jak spokojený je můj syn v nosítku. Že ta kulatá zádička jsou opravdu v pořádku. Že nedostatkem financí netrpím. Že to není nouze, ale že nám to oběma plně vyhovuje…. Pak jsem zjistila, že je to zbytečné, že přesvědčení některých lidí nezměním.

    Téměř výhradně jsem nosila do osmého měsíce. Potom začalo jaro, synek se chtěl rozhlížet, zalíbilo se mu v kočáru a nošení se stalo příležitostným potěšením.

    Kdo nenosí, ochuzuje se o nádherné zážitky. Nejkrásnější vždycky bylo, když synek zívl, našpulil rtíky a zpod těžkých víček se na mě podívala dvě hnědá důvěřivá a spokojená očka. Zamrkal řasami, položil si hlavu na moje prsa, vydechl a usnul. Udělal to takhle ještě docela nedávno, už jako velký kluk. A bylo to stejně krásné jako poprvé, jako pokaždé.

    Dítě v prvních měsících vyžaduje 100% kontakt s matkou. Člověk je jediný savec žijící na této planetě, který svoje mláďata odkládá do postýlek, dětských pokojů, ohrádek a kočárků. Je to nepřirozené a troufám si říct, že i škodlivé.

    Syn se vždy nošením uklidnil, ať byl nemocný, rostly zuby nebo měl prostě jen špatný den. Mohla jsem absolvovat návštěvy, nákupy a konference, dítě stále bezpečně u sebe beze strachu, že bude někde plakat nebo vyvádět.

    Pravda je, že někdy je nošení docela zápřah. Zvlášť, když se jde někam na delší dobu a cestou zpět se ještě nakupuje. To je pak člověk naložený opravdu jako ta mula a neohrabaný jako golem – s dítětem na břiše, s batohem na zádech, taškami přes rameno… a když jsem ještě nekojila, táhla jsem sebou všude půlku kuchyně (lahvičky, termoska, pixla s mlíkem, pro jistotu minilahvička s jarem, utěrka, houbička na nádobí…). A později přibylo odrážedlo a bábovky na písek…. Naštěstí nejsem žádné tintítko, takže mi extrémní náklady nedělají problém. Ještě bych si mohla posadit nůši na hlavu, to musím vyzkoušet

    Teď už nenosím miminko na srdci, ale velkého kluka na zádech. Místo Manducy jsem koupila KiBi, které je větší (a navíc české výroby). A šátek didymos snad ještě užiji na nějaké další děti. Upřímně se na další miminko na srdci těším.
  • I u nás se nosí

     •  mickeyd
    5.8.2013 ve 13:41 To se mi líbí
    Porod a naše začátky byly dosti těžké. Kojení bylo katastrofální a brzo jsme museli zkončit na UM, ale věděla jsem, že vše nám vynahradí neustálý kontakt. Ale jak? Pořád na rukách? To jsem doma nic neudělala a propadala jsem depresím, neboť jen na rukách byla Lea v klidu. Pak jsem se dočetla co a jak ohledně nošení a přišel ihned nápad na nosítko či šátek. Šátek se mi líbil i v době těhotenství a domluvili jsme se s přítelem, že určitě budeme nosit. Přišli mé narozeniny a já si nadělila šátek. Malé se hodně v šátku líbilo, sice to bylo těžké se to naučit, už kvůli tomu, že jsem si pořídila pevný, takže úvazy byli dost náročné kvůli správnému utáhnutí. Časem jsem se naučila co a jak a dokonce zrychlila tempo vázání. Byli dny, kdy malá se chtěla nosit, ale odmítla šátek. Čím více se blížilo léto a bylo víc a víc teplo, začala šátek úplně odmítat, chtěla být čistě jen v kočárku, ale nechtěla v něm ležet na zádech takže byla pořád na bříšku. Teď nám začala odmítat úplně kočárek, takže nosíme na rukách, ale tohle je neúnosné, šátek nám stále odmítá. Bylo poraděno koupit nosítko. Nyní pokukujeme a vybíráme, doufám, že se malé v nosítku zalíbí a budeme mít nadále spokojené dítě.

    Díky nošení je malá spokojená, šikovná a dokonce máme pocit, že začíná být i samostatná. Měli jsme problémy s usínáním, myslím si že díky dlouhodobému nošení zjistila, že v naši blízkosti je v bezpečí a tak usíná bez pláče a jiných problému :slight_smile: Jsem za jakékoliv zdravé nošení ráda a doporučuji to opravdu všem, kdo chce, aby bylo dítě i rodič spokojený a šťastný.

    Taktéž jsem se jako všichni dostala do konfliktu s lidmi, co berou nošení jako rozmazlování. Ale já vím, že to tak není. Dítě potřebuje rodiče cítit a vědět že je má, potom je dítě spokojené a samostatné.
    Porod a naše začátky byly dosti těžké. Kojení bylo katastrofální a brzo jsme museli zkončit na UM, ale věděla jsem, že vše nám vynahradí neustálý kontakt. Ale jak? Pořád na rukách? To jsem doma nic neudělala a propadala jsem depresím, neboť jen na rukách byla Lea v klidu. Pak jsem se dočetla co a jak ohledně nošení a přišel ihned nápad na nosítko či šátek. Šátek se mi líbil i v době těhotenství a domluvili jsme se s přítelem, že určitě budeme nosit. Přišli mé narozeniny a já si nadělila šátek. Malé se hodně v šátku líbilo, sice to bylo těžké se to naučit, už kvůli tomu, že jsem si pořídila pevný, takže úvazy byli dost náročné kvůli správnému utáhnutí. Časem jsem se naučila co a jak a dokonce zrychlila tempo vázání. Byli dny, kdy malá se chtěla nosit, ale odmítla šátek. Čím více se blížilo léto a bylo víc a víc teplo, začala šátek úplně odmítat, chtěla být čistě jen v kočárku, ale nechtěla v něm ležet na zádech takže byla pořád na bříšku. Teď nám začala odmítat úplně kočárek, takže nosíme na rukách, ale tohle je neúnosné, šátek nám stále odmítá. Bylo poraděno koupit nosítko. Nyní pokukujeme a vybíráme, doufám, že se malé v nosítku zalíbí a budeme mít nadále spokojené dítě.

    Díky nošení je malá spokojená, šikovná a dokonce máme pocit, že začíná být i samostatná. Měli jsme problémy s usínáním, myslím si že díky dlouhodobému nošení zjistila, že v naši blízkosti je v bezpečí a tak usíná bez pláče a jiných problému :slight_smile: Jsem za jakékoliv zdravé nošení ráda a doporučuji to opravdu všem, kdo chce, aby bylo dítě i rodič spokojený a šťastný.

    Taktéž jsem se jako všichni dostala do konfliktu s lidmi, co berou nošení jako rozmazlování. Ale já vím, že to tak není. Dítě potřebuje rodiče cítit a vědět že je má, potom je dítě spokojené a samostatné.
  • Jak jsme k nošení přišli

     •  katyxq
    28.6.2013 ve 22:15 To se mi líbí
    Před porodem jsme koupili kočárek a že pak, někdy, možná, koupíme šátek nebo nosítko. A narodilo se nám miminko s velmi vysokou potřebou fyzického kontaktu, do kočárku jsme ji museli dát a pak zase vyndat spící, jinak plakala, co plakala, srdceryvně řvala, to bylo týrání jí, nás i širokého okolí. Po šestinedělí už tolik nespala, kočátek nebyl reálná možnost přesunu. A tak se Šárka nejen nastěhovala k nám do postele, ale pořídila jsem i šátek. A od 2,5měsíce jsme jen nosili (a kočárek, naši nejhorší miminkovskou výbavovou investici, prodali).
    Manžel šátek používat nechtěl, ale nosit ano, tak jsme zhruba v 5 měsících malé pro něj vybrali ergonomické nosítko, opravdu doporučuji vyzkoušet si na svém těle a ideálně i s miminkem více značek, každému sedí lépe jiné. Já mám skoliózu a nosítko jsem používat nemohla, již po pár minutách mě nesnesitelně bolela záda, což se mi v šátku nestalo ani po několika hodinách :slight_smile:.
    A teď už trochu smutním, Šárka se skoro nosit nechce (a mně to chybí), jen občas dáme pár minut v krátkém šátku v úvazu na bok. Krátce po roce se pustila nábytku a začala chodit v prostoru, v roce a čtvrt už začínala i popobíhat a v té době začala preferovat ťapání po vlastních nohách, prostě asi během týdne, dvou přešla z nošení na chození.
    Až jednou budeme mít další miminko/a, tak ani kočárek pořizovat nebudu, spíš si udělám radost a koupím ještě jeden šátek :grinning:.
    Před porodem jsme koupili kočárek a že pak, někdy, možná, koupíme šátek nebo nosítko. A narodilo se nám miminko s velmi vysokou potřebou fyzického kontaktu, do kočárku jsme ji museli dát a pak zase vyndat spící, jinak plakala, co plakala, srdceryvně řvala, to bylo týrání jí, nás i širokého okolí. Po šestinedělí už tolik nespala, kočátek nebyl reálná možnost přesunu. A tak se Šárka nejen nastěhovala k nám do postele, ale pořídila jsem i šátek. A od 2,5měsíce jsme jen nosili (a kočárek, naši nejhorší miminkovskou výbavovou investici, prodali).
    Manžel šátek používat nechtěl, ale nosit ano, tak jsme zhruba v 5 měsících malé pro něj vybrali ergonomické nosítko, opravdu doporučuji vyzkoušet si na svém těle a ideálně i s miminkem více značek, každému sedí lépe jiné. Já mám skoliózu a nosítko jsem používat nemohla, již po pár minutách mě nesnesitelně bolela záda, což se mi v šátku nestalo ani po několika hodinách :slight_smile:.
    A teď už trochu smutním, Šárka se skoro nosit nechce (a mně to chybí), jen občas dáme pár minut v krátkém šátku v úvazu na bok. Krátce po roce se pustila nábytku a začala chodit v prostoru, v roce a čtvrt už začínala i popobíhat a v té době začala preferovat ťapání po vlastních nohách, prostě asi během týdne, dvou přešla z nošení na chození.
    Až jednou budeme mít další miminko/a, tak ani kočárek pořizovat nebudu, spíš si udělám radost a koupím ještě jeden šátek :grinning:.
  • nošení potěšení

     •  katka_brno
    28.6.2013 ve 20:50 To se mi líbí
    Vžycky jsem věděla, že nosit miminko budu. Jsem ze tří sester, přičemž obě své děti nosily. Ať už v šátku nebo v ergonomickém nosítku manduca.
    V těhotentství šel na kurz vázání šátku můj manžel. Nosítko jsme nechtěli. Byl nadšen a rozhodnut nosit od narození. Po porodu, jsem byla slabá a omdlívala jsem. O nošení nemohla být řeč. A protože jsem ješita, a chtěla jsem nosit první, šla dcera do šátku poprvé ve 4 týdnech. byl to neskutečný pocit. Srdce na srdce. byla tak spokojená a já stihla spoustu věcí.
    Pak začli vedra a ona odmítala být v šátku. Prakticky celé léto. V říjnu jsem kočár uklidila a vytáhla ho až v únoru nebo březnu. Mezitím jsme absolvovali turistickou dovolenou s "rodinou" manducou. Vůbec jsem nenosila. Naprosto mi nevyhovovala. Koupili jsme ergo, ve kterém se nosí do dnes. nedávno jsem si udělala radost a koupila pořádný šátek. A světe div se! Moje batole se v něm opět rádo nosí. 2x denně v něm spinká, když jsme spolu v práci.
    Jsem přesvědčena, že díky úzkému kontaktu, který spolu máme, mimo jiné i díky šátkování a ergu, je má dcera samostatná, usměvavá a sociální.
    Pokud tápete a nejste si jisté, doporučuji navštívit kurz. To pravé zdravé nošení je opravdu pro mimčo i maminku potěšení.
    Vžycky jsem věděla, že nosit miminko budu. Jsem ze tří sester, přičemž obě své děti nosily. Ať už v šátku nebo v ergonomickém nosítku manduca.
    V těhotentství šel na kurz vázání šátku můj manžel. Nosítko jsme nechtěli. Byl nadšen a rozhodnut nosit od narození. Po porodu, jsem byla slabá a omdlívala jsem. O nošení nemohla být řeč. A protože jsem ješita, a chtěla jsem nosit první, šla dcera do šátku poprvé ve 4 týdnech. byl to neskutečný pocit. Srdce na srdce. byla tak spokojená a já stihla spoustu věcí.
    Pak začli vedra a ona odmítala být v šátku. Prakticky celé léto. V říjnu jsem kočár uklidila a vytáhla ho až v únoru nebo březnu. Mezitím jsme absolvovali turistickou dovolenou s "rodinou" manducou. Vůbec jsem nenosila. Naprosto mi nevyhovovala. Koupili jsme ergo, ve kterém se nosí do dnes. nedávno jsem si udělala radost a koupila pořádný šátek. A světe div se! Moje batole se v něm opět rádo nosí. 2x denně v něm spinká, když jsme spolu v práci.
    Jsem přesvědčena, že díky úzkému kontaktu, který spolu máme, mimo jiné i díky šátkování a ergu, je má dcera samostatná, usměvavá a sociální.
    Pokud tápete a nejste si jisté, doporučuji navštívit kurz. To pravé zdravé nošení je opravdu pro mimčo i maminku potěšení.
  • Jak a proč se nosí u nás

     •  sarkachmelova
    28.6.2013 v 11:18 To se mi líbí
    Anežka milovala (a stále miluje) kočárek. Do roka by v něm nejraději trávila veškerý čas. Dokázala v něm spát 3-5 hodin a v klidu v něm vydržela i když byla vzhůru,jako novorozenec,kojenec i batole.

    Má touha po nošení tak šla stranou,sice jsem si pořídila šátek,ale než jsem se s ním pořádně naučila,vrátila jsem se v kočárku,ve kterém byla prostě spokojenější.

    A narodil se Jonášek,náš pravý opak Anežky :slight_smile: První dva měsíce si v klidu jezdil v kočárku,ale pak se v něm něco zlomilo a prostě tam být nechtěl. Jeho hrozný pláč nám rval srdce a začalo se denodenně nosit. Venku,doma.. V mrazech i za sluníčka.

    Manžel,kterému se do toho moc nechtělo,začal hodně rychle taky,Jonáškův pláč v kočárku prostě nešel vydržet. Nejprve jsme pořídili ergonomické nosítko Beco,potom ho vyměnili za ergonomické nosítko Ergo a ještě jsme koupili šátek.

    Tímto bych ráda všem doporučili před koupí ergonomického nosítka,nosítko nejprve vyzkoušet. Opravdu každému sedí něco jiného. Jak tomu,kdo nosí,tak miminku :slight_smile:
    Hlavně vždy volit jen a pouze nosítko ergonomické.

    Každopádně u nás jednoznačně zvítězil šátek.
    Nejprve jsem se bála,že mi to nepůjde,že mi uvázání bude dlouho trvat.. Ale nebojte se,opravdu vyzkoušejte,třeba si nejprve šátek od někoho pučte a uvidíte,že se zamilujete na první pohled :slight_smile:

    Nošení,zdravé nošení,je prostě neuvěřitelně krásná věc :slight_smile: jste pořád se svým miminkem,máte volné ruce,miminko je šťastná,spokojená a co víc si přát :slight_smile:
    Tak směle do zdravého nošení !!!
    :slight_smile:
    Anežka milovala (a stále miluje) kočárek. Do roka by v něm nejraději trávila veškerý čas. Dokázala v něm spát 3-5 hodin a v klidu v něm vydržela i když byla vzhůru,jako novorozenec,kojenec i batole.

    Má touha po nošení tak šla stranou,sice jsem si pořídila šátek,ale než jsem se s ním pořádně naučila,vrátila jsem se v kočárku,ve kterém byla prostě spokojenější.

    A narodil se Jonášek,náš pravý opak Anežky :slight_smile: První dva měsíce si v klidu jezdil v kočárku,ale pak se v něm něco zlomilo a prostě tam být nechtěl. Jeho hrozný pláč nám rval srdce a začalo se denodenně nosit. Venku,doma.. V mrazech i za sluníčka.

    Manžel,kterému se do toho moc nechtělo,začal hodně rychle taky,Jonáškův pláč v kočárku prostě nešel vydržet. Nejprve jsme pořídili ergonomické nosítko Beco,potom ho vyměnili za ergonomické nosítko Ergo a ještě jsme koupili šátek.

    Tímto bych ráda všem doporučili před koupí ergonomického nosítka,nosítko nejprve vyzkoušet. Opravdu každému sedí něco jiného. Jak tomu,kdo nosí,tak miminku :slight_smile:
    Hlavně vždy volit jen a pouze nosítko ergonomické.

    Každopádně u nás jednoznačně zvítězil šátek.
    Nejprve jsem se bála,že mi to nepůjde,že mi uvázání bude dlouho trvat.. Ale nebojte se,opravdu vyzkoušejte,třeba si nejprve šátek od někoho pučte a uvidíte,že se zamilujete na první pohled :slight_smile:

    Nošení,zdravé nošení,je prostě neuvěřitelně krásná věc :slight_smile: jste pořád se svým miminkem,máte volné ruce,miminko je šťastná,spokojená a co víc si přát :slight_smile:
    Tak směle do zdravého nošení !!!
    :slight_smile: