• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Přirozený porod koncem pánevním

Poloha plodu koncem pánevním je poloha fyziologická, tedy vlastně normální, i když při porodu ne obvyklá poloha. Kolem 30.týdne těhotenství se v této poloze nachází až 25% miminek. Na začátku 37. týdne toto číslo postupně klesne na 3-4% miminek, která takto zůstávají do porodu.

Ne všechna miminka, která v této pozici zůstanou, se narodí přirozeným porodem koncem pánevním. Přestože většina dětí, které se nacházejí v poloze koncem pánevním, by se mohla a měla narodit normálně, volí v dnešní době velká část porodnic automaticky porod císařským řezem. Je zde totiž větší obava možných komplikací a takovýto porod je často řazen mezi porody rizikové. Takto klesá dostatek lékařů a porodních asistentek, kteří by měli s vaginálním porodem koncem pánevním zkušenosti a počet císařských řezů narůstá. I v porodnicích, kde provádějí vaginální porody koncem pánevním, jsou nastavena kritéria pro jejich provedení (např. velikost plodu) a každý takovýto porod je detailně monitorován, obvykle je do něj zasahováno a tedy se nejedná o přirozený porod.

Poloha plodu koncem pánevním

Existuje více poloh koncem pánevním, které se liší hlavně uspořádáním končetin miminka. Jednotlivé polohy ovlivňují i samotný porod. Některé jsou pro přirozený porod vhodnější, než jiné, u kterých se volí spíše císařský řez. V některých případech se lze pokusit o obrat miminka vnějšími hmaty do polohy podélné hlavičkou v 37. týdnu těhotenství.

  • Úplná poloha koncem pánevním – zadeček miminka je nad pánevním vchodem a všechny končetiny má miminko pokrčené.
  • Neúplná poloha koncem pánevním - zadeček miminka je nad pánevním vchodem a nějaká z končetin je natažená. Pokud je směrem k hlavičce natažená nožička, zatímco druhá je skrčená, říká se poloze Vztyčená nožka.
  • Řitní poloha – obě nožičky miminka jsou natažené nahoru směrem k hlavičce.
  • Poloha nožkama – obě nožičky jsou natažené směrem dolů.
  • Poloha kolínky – obě nožičky jsou natažené v kyčlích, ale jsou skrčené v kolínkách, která jsou nad pánevním vchodem. Tato poloha je nejméně častá.

Přirozený porod se nejčastěji provádí u polohy úplné a řitní. U ostatních bývá volen císařský řez.

Důvody proč se plod nepřetočí do polohy hlavičkou dolů

Ze strany matky

  • zúžená nebo deformovaná pánev
  • vrozené nebo získané morfologické vady dělohy
  • prvorodička s úzkým dolním segmentem
  • vícerodička (více než tři prodělané porody)
  • předčasný porod

Ze strany plodu

Nejčastěji vyžadované podmínky pro vaginální porod koncem pánevním

  • odhad hmotnosti plodu 2500-3500g u prvorodičky a až 3800g u vícerodičky
  • poloha plodu úplným KP event. řitní
  • dobrý zdravotní stav maminky (ne nekompenzovaná cukrovka, srdeční vady, břišní kýla…) i miminka
  • normální CTG záznam před porodem i v průběhu porodu
  • a samozřejmě i souhlas maminky se spontánním porodem

Kontraindikace vaginálního porodu koncem pánevním

  • malá nebo velká hmotnost plodu
  • nepoměr mezi pánví a plodem (zúžená pánev), velký plod
  • vrozené nebo získané morfologické vady dělohy (anomálie, jizvy), někdy také cysty na veječnících
  • placenta praevia
  • zhoršený zdravotní stav maminky nebo miminka
  • nestandardní CTG záznam před porodem i v průběhu porodu - např. klesající ozvy
  • naléhání a výhřez pupečníku
  • jiná než úplná nebo řitní poloha plodu
  • nepříznivá porodnická anamnéza (těžké předchozí porody, násobné potraty…)
  • nesouhlasící, unavená nebo nespolupracující maminka

Možné komplikace přirozeného porodu koncem pánevním

Nejčastější komplikace jsou vyhřeznutí pupečníku při odtoku plodové vody, nadměrné přestávky mezi kontrakcemi po porodu hýždí, vztyčení ruček plodu, stažení porodnické branky před porodem hlavičky, možné poranění plodu při jeho vybavení z pánve , ale i poškození plodu nedostatkem kyslíku – proto je tento porod označen za porod rizikový.

Lékařsky vedený vaginální porod koncem pánevním

Porody KP obvykle vede lékař, tzn. že i přes (ne vždy dostatečnou) snahu respektovat přání maminek, mají tyto porody jasněji daný průběh. Také se při nich častěji provádí některé lékařské zákroky, které by maminky u normálního přirozeně postupujícího porodu pravděpodobně nepodstoupily, nebo by je odmítly, jako je např. nástřih hráze, podání oxytocinu, nucení polohy při porodu, tlačení na povel. Obvykle se proto nejedná o přirozený porod.

Pro správné sestoupení a dorotování miminka bude rodičce pravděpodobně doporučena v první době porodní poloha na boku. Podle polohy miminka to bude bok, o který má opřená zádička. Miminko je také častěji kontrolováno, což přináší pro někoho nepříjemné „ležení“ na monitoru. Pro tento typ porodu je vhodné co nejpozdější protržení plodového obalu a odtok plodové vody. Nelze ho tedy protrhnout „jen“ pro urychlení otevírání porodních cest, jak to bývá (obvykle stejně nevhodným) zvykem u porodů hlavičkou.

Samotná druhá doba porodní pak představuje nejvíc lékařských zásahů. Před samotným tlačením je velice často proveden preventivní nástřih hráze, aby se o ni hlavička nezasekla. Také často bývá v tuto chvíli podáván oxytocin pro zajištění nepřetržitých kontrakcí během tlačení a násladně pro porod placenty. Při porodu bývá prosazována poloha na zádech v porodním křesle, kvůli jednoduššímu přístupu lékaře, nicméně pro průběh porodu je tato poloha jedna z nejméně vhodných.

U samotného porodu má hlavní slovo lékař, který rodičce říká kdy a jak tlačit a kontroluje správný průběh. Kromě porodníka je přítomen i neonatolog, který miminko hned po narození zkontroluje. Miminko tak bývá po porodu odnášeno mimo porodní box a k mamince se vrací, je-li vše v pořádku, až po zkontrolování a očištění. Nicméně okamžité položení takto narozeného novorozence mamince na břicho, pokud je miminko v pořádku, je samozřejmě možné a mělo by být preferováno.

Opravdu přirozený porod koncem pánevním

Podle zahraničních porodních asistentek, které mají velké zkušenosti s přirozenými porody koncem pánevním, jsou právě lékařsky vedené porody koncem pánevním s řadou zásahů a použitím medikace právě tím, co tyto porody ukazuje jako rizikovou a pro ženu nepříjemnou záležitost. Pokud nad přirozeným porodem koncem pánevním žena uvažuje, pravděpodobně bude obtízně hledat lékaře, která by dnes s takovým porodem měl zkušenosti. Ale i mezi porodními asistentkami je jen velmi málo dostatečně zkušených. Pokud se porod samovolně nerozbíhá či nepostupuje, tělo maminky i miminko dávají porodní asistentce signál, že je k tomu nějaký důvod. Miminko obvykle není ve stresu a je čas připravit těhotnou ženu k císařskému řezu.

Je potřeba se připravit na to, že je při přirozeném porodu koncem pánevním zcela vyloučeno jakékoli jeho vyvolávání, urychlování, zásahy do porodu a podávání léků (včetně třetí doby porodní - porodu placenty). Rodící žena může svobodné pít a jíst, na jídlo ale obvykle nemívá chuť. Může si svobodně volit polohu, nicméně během porodu koncem pánevním se za méně vhodné považují polohy na zádech, v polesedu, ve dřepu, kleku a ve stoje. Preferována bývá poloha va všech čtyřech. Žena při porodu koncem pánevním ještě více než při přirozeném porodu záhlavím potřebuje klidné a příjemné prostředí a silnou empatickou podporu, nebýt zbytečně rušena. Tyto podmínky jsou vlastně vyvrcholením těhotenského hnízdicího instinktu. Rodička sama určuje, podle svých instinktů, průběh porodu, k tomu jí mohou napomáhat techniky hypnoporodu.

Jakmile zadeček miminka dosáhne hráze, teprve tehdy se má zvažovat nutnost nástřihu hráze a podle potřeby jej během kontrakce provést. Tělíčkem miminka se nemá rotovat, ani za něj tahat. Je třeba ho pouze podpírat a čekat (za současného monitorování srdeční činnosti miminka poslechem), až vyklouzne samo, i když to může trvat relativně dlouho. Poslední se objevuje hlavička, je možné ji jemně dvěma prsty směřovat bradičkou k hrudníčku. Některá miminka narozená přirozeně koncem pánevním sice mají dobré Apgar skóre a srdeční tep, ale mohou mít obtíže s dýcháním. Je tedy třeba mít připravený dýchací přístroj, většinou postačí jeho krátkodobé použítí, aby se miminko adaptovalo a začalo dýchat naprosto samo.

Ukázka nácviku porodu koncem pánevním

Video pro porodní asistentky vysvětlující, jak takový porod probíhá:

Související články

Více o porodu koncem pánevním na modrykonik.cz:

Použité zdroje

  1. Roztočil, A. a kolektiv: Moderní porodnictví, Grada Publishing a.s., Praha, 2008
  2. Remešová, T.: Porod koncem pánevním, http://www.obsgynae.net/news/porod-koncem-panevnim/
  3. Nemocnice s poliklinikou Havířov: Informovaný souhlas - Spontánní porod plodu koncem pánevním(KP), http://www.nsphav.cz/pro-pacienty-a-navstevniky/oddeleni/gynekologicko-porodnicke-oddeleni.html
  4. Normální porod koncem pánevním, http://normalniporod.cz/o-porodu/pro-porodni-asistentky/normalni-porod-koncem-panevnim/
  5. http://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2013/03/17.pdf
  6. http://www.aims.org.uk/Journal/Vol10No3/handOffbreech.htm
Wiki Modrý koník je Vaše encyklopedie. Je tvořena Vašimi vědomostmi a zkušenostmi s cílem pomoci jiným. Chybí Ti něco k tomuto tématu? Neváhej a napiš nám.
Změň nebo doplň článek
Uveřejněné informace nenahrazují návštěvu zkušeného odborníka (lékaře, právníka a pod.)

Má osobní zkušenost s přirozeným porodem koncem pánevním

  • Porod KP

     •  mrskato
    17.10.2016 ve 12:28 To se mi líbí
    První porod byl velmi náročný, ačkoliv dcerka byla hlavičkou dolů, po několikahodinovém snažení musela ven akutním císařem.

    Synek si seděl na zadku dlouho, už kolem 30tt mi doktor říkal, že je KP, ale že má dost času. Kolem 35tt jsem začala cvičit doporučené cviky, dokonce jsem dělala v bazénu stojky a v závěru byla i u fyzioterapeutky (39tt), která mi akorát přivolala slušný poslíčky a začala mi odcházet zátka, ta odcházela průběžně až do porodu (8 dní).

    V porodnici při přijmu do poradny mi doktorka oznámila, že mě na 98% nenechají rodit normálně (kvůli předchozímu CS), i když mi porod KP nevadil a měla jsem o něj zájem. Nicméně termín na CS mi nedali a ani to moc neřešili, i když jsem byla už ve 40tt.

    Dva dny před TP jsem v noci při návštěvě WC cítila lupnutí v břiše, praskla voda, i když téměř netekla. Ihned začaly mírné, ale pravidelné kontrakce po 5ti minutách. Během půl hodiny kontrakce sílily, vyrazili jsme do porodnice, tam už to bylo šup šup, nic ne nestihlo (natož CS :grinning: ). Syn byl do hodinky venku, šel ven zadečkem, nožky měl do praku, míry 3570g, 52cm. Měl úplně fialový varlátka a modřinku přes půl zadečku. Nástřih byl a radši nemluvit. :grinning: Vytlačit hlavičku bylo už jak prd. Apgar skóre 6-10-10.

    Šla bych do toho znova.
    První porod byl velmi náročný, ačkoliv dcerka byla hlavičkou dolů, po několikahodinovém snažení musela ven akutním císařem.

    Synek si seděl na zadku dlouho, už kolem 30tt mi doktor říkal, že je KP, ale že má dost času. Kolem 35tt jsem začala cvičit doporučené cviky, dokonce jsem dělala v bazénu stojky a v závěru byla i u fyzioterapeutky (39tt), která mi akorát přivolala slušný poslíčky a začala mi odcházet zátka, ta odcházela průběžně až do porodu (8 dní).

    V porodnici při přijmu do poradny mi doktorka oznámila, že mě na 98% nenechají rodit normálně (kvůli předchozímu CS), i když mi porod KP nevadil a měla jsem o něj zájem. Nicméně termín na CS mi nedali a ani to moc neřešili, i když jsem byla už ve 40tt.

    Dva dny před TP jsem v noci při návštěvě WC cítila lupnutí v břiše, praskla voda, i když téměř netekla. Ihned začaly mírné, ale pravidelné kontrakce po 5ti minutách. Během půl hodiny kontrakce sílily, vyrazili jsme do porodnice, tam už to bylo šup šup, nic ne nestihlo (natož CS :grinning: ). Syn byl do hodinky venku, šel ven zadečkem, nožky měl do praku, míry 3570g, 52cm. Měl úplně fialový varlátka a modřinku přes půl zadečku. Nástřih byl a radši nemluvit. :grinning: Vytlačit hlavičku bylo už jak prd. Apgar skóre 6-10-10.

    Šla bych do toho znova.
  • Jak se rodí KáPéčko

     •  yanakva
    6.9.2015 v 18:31 To se mi líbí
    To, že porod nebude probíhat úplně podle příručky, se ukázalo už ve 26. týdnu - zatímco jsem si četla o přirozeném a aktivním porodu do vody bez nástřihu hráze a látek na tlumení bolesti, malá si postavila hlavu, resp. si spíš sedla na zadek, a rozhodla se tak zůstat po celý třetí trimestr. Podle statistiky zůstane v termínu porodu dítě v poloze koncem pánevním jenom ve 3-4% případů a skoro vždycky k tomu má nějaký důvod (krátký nebo omotaný pupečník, vcestná placenta, deformace pánve apod.) V mém případě bylo příčinou menší množství plodové vody, která už od začátku třetího trimestru miminu omezovala možnost velkých obratů a veletočů.

    Po zjištění, že je to "Kápéčko", jsem začala nervózně googlit všechny možný informace o tom, jak mimino přemluvit, aby se otočilo (z těch nejvtipnějších třeba chodit po bytě po čtyřech, ale místo dlaní chodit po loktech, nebo svítit si baterkou na břicho směrem, kterým se má dítě otočit). Z diskuzí matek na netu jsem taky zjistila, že většina z nich se přirozeného porodu koncem pánevním bojí a s ohledem na možná rizika pro dítě volí radši plánovaný císařský řez (mmch mít dítě KP je jediná možnost, jak mít císaře na objednávku :slight_smile: ).

    Můj gynekolog byl v klidu a konstatoval, že do 36. týdne není potřeba předčasně vyšilovat. Navíc do porodnice pacientky odesílá až týden před termínem, protože místo do porodnice posílá na monitory k jinému gynekologovi. Chodit na monitory jinam, než do porodnice, není od věci, protože zatímco v porodnici vysedíte důlek, tady jste za půl hodinky venku a i s následnou kontrolou u vašeho gynekologa vás tohle předporodní kolečko stojí výrazně míň času a nervů. To by bylo to plus, mínusem ovšem bylo, že jsem v 38. týdnu pořád nevěděla, jak budu rodit. Když i poslední ultrazvuk u gynekologa potvrdil, že se na tomhle stavu nic nezměnilo a už nejspíš ani nezmění, odeslal mě 11.3., tj. 2 týdny před termínem porodu, na poslední monitor do Bohunic s doporučením: "já bych volil císaře, protože by se mi u toho ...
    To, že porod nebude probíhat úplně podle příručky, se ukázalo už ve 26. týdnu - zatímco jsem si četla o přirozeném a aktivním porodu do vody bez nástřihu hráze a látek na tlumení bolesti, malá si postavila hlavu, resp. si spíš sedla na zadek, a rozhodla se tak zůstat po celý třetí trimestr. Podle statistiky zůstane v termínu porodu dítě v poloze koncem pánevním jenom ve 3-4% případů a skoro vždycky k tomu má nějaký důvod (krátký nebo omotaný pupečník, vcestná placenta, deformace pánve apod.) V mém případě bylo příčinou menší množství plodové vody, která už od začátku třetího trimestru miminu omezovala možnost velkých obratů a veletočů.

    Po zjištění, že je to "Kápéčko", jsem začala nervózně googlit všechny možný informace o tom, jak mimino přemluvit, aby se otočilo (z těch nejvtipnějších třeba chodit po bytě po čtyřech, ale místo dlaní chodit po loktech, nebo svítit si baterkou na břicho směrem, kterým se má dítě otočit). Z diskuzí matek na netu jsem taky zjistila, že většina z nich se přirozeného porodu koncem pánevním bojí a s ohledem na možná rizika pro dítě volí radši plánovaný císařský řez (mmch mít dítě KP je jediná možnost, jak mít císaře na objednávku :slight_smile: ).

    Můj gynekolog byl v klidu a konstatoval, že do 36. týdne není potřeba předčasně vyšilovat. Navíc do porodnice pacientky odesílá až týden před termínem, protože místo do porodnice posílá na monitory k jinému gynekologovi. Chodit na monitory jinam, než do porodnice, není od věci, protože zatímco v porodnici vysedíte důlek, tady jste za půl hodinky venku a i s následnou kontrolou u vašeho gynekologa vás tohle předporodní kolečko stojí výrazně míň času a nervů. To by bylo to plus, mínusem ovšem bylo, že jsem v 38. týdnu pořád nevěděla, jak budu rodit. Když i poslední ultrazvuk u gynekologa potvrdil, že se na tomhle stavu nic nezměnilo a už nejspíš ani nezmění, odeslal mě 11.3., tj. 2 týdny před termínem porodu, na poslední monitor do Bohunic s doporučením: "já bych volil císaře, protože by se mi u toho nechtělo tak dlouho stát, ale na mě se tam rozhodně neodvolávejte." Objednali mě na 18.3., ovšem na vyšetření a domluvu toho, kdy a jak budu rodit, už jsem nedorazila.

    Rychlý odjezd
    O půl jedné v noci v úterý 17.3. mi praskla plodová voda a bylo jasný, že to musím zvládnout bez psychické přípravy. První a nejdůležitější bylo nepanikařit, sbalit poslední věci a pak už nás čekala cesta do Bohunické porodnice.

    V nemocnici na příjmu si sestra prvně zkontrolovala, jestli mi fakt odtekla voda, nebo jestli jsem jedna z těch matek, co před porodem třikrát odešlou domů. Pak mi natočila monitor, změřila teplotu a řekla, ať počkám na pana doktora. Na doktora jsme čekali s manželem v čekárně porodního sálu, pak mě čekala vstupní administrativa - zakládání karty s nahlašováním všech údajů osobní i rodinné anamnézy. Když jsme se konečně dostali k otázkám o miminu (ptal se, jestli uvažuju o darování pupečníkové krve), byl hrozně udivenej, že mám dítě KP a že mě gynekolog odeslal do porodnice až tak pozdě. Po kontrole UTZ mi řekl, že dítě má okolo 3 kg, že děložní hrdlo ještě úplně nezaniklo a že není důvod provádět císařský řez. Od odtečení plodové vody je nutné vyvolat porod do 24 hod., takže bude nejlepší, když půjdu spát a ráno se uvidí, co dál.

    Po vyšetření jsem se šla rozloučit s mužem a se sestrou jsem šla vyplnit další dokumenty (jak se jmenuje otec dítěte, jak se bude jmenovat dítě atd.) a potom mě dali na pokoj JIP k dalším rodičkám, kterým odtekla plodová voda (ten den jich prý bylo nezvykle hodně), a řekli mi, ať se zkusím vyspat.

    K ránu, asi od 4 hod., jsem začala mít nepravé kontrakce (poslíčky), takže spát se už moc nedalo. Po budíčku v šest a měření teploty následoval další monitor a kontrola, jak porodní cesty postoupily. Pak nastoupila vizita - doktorka se sestrou a čtyřmi mediky, kteří si chtěli osahat hlavičku. Po snídani mě sestra poslala do sprchy (poprvé teplá voda pomohla a kontrakce ustaly), zhruba v deset mi začaly pravé kontrakce, na které už teplá sprcha neplatila, proto mě po napíchnutí kanyly, dalším monitoru a zkontrolování, že na tom děloha usilovně pracuje, odeslali do porodního boxu a řekli, ať zavolám manželovi.

    Přesun na sál
    Porodní box je samostatný pokojík se šatnou a koupelnou, v některých jsou i porodní vany a další vybavení pro alternativnější porodní polohy. V mém boxu bylo jenom klasické porodnické křeslo, ze kterého jsem od 14 do 21 hod. vůbec neslezla. Po celou dobu porodu se o mě starala moc milá asistentka, která řekla, že je moc ráda, že jsme to všechno stihly do konce její směny. V poledne jsem si nechala dát klystýr a potom už jsem nebyla schopná stát, protože jsem ve stoje měla jednu kontrakci za druhou. Když jsem měla kontrakce co 2 minuty, přišla porodní asistentka, jestli nechci epidurál. Ani jsem se nemusela rozmýšlet, myslím, že bez epiduralu by můj porod byl nesrovnatelně náročnější a bolestivější.

    Dostala jsem kapačku na zavodnění organismu a manžel přijel ve dvě, zrovna když se mi napodruhé snažili napíchnout epidurál (moc milá anestezioložka a mladej doktor v zácviku). Tomu mladýmu doktorovi to moc nešlo, zaprvé jsem už měla dost častý kontrakce a vpich musí být vedený mimo kontrakce do vyhrbených zad, zadruhé mě napíchnul cévu a potom opakovaně různý nervy, takže to tlačilo jak pes. Zato doktorka to napíchla napoprvé, a když začalo analgetikum působit, mohla jsem si konečně na chvilku odpočinout. Kontrakce konečně přestaly být tak časté a silné, nicméně i přesto porodní branka dál zanikala, takže jsem nemusela dostat ani oxytocin na podporu činnosti dělohy. Manžel se na porodním sále moc nezdržel, když vyplnil dotazníky, odešel zaplatit poplatek za přítomnost u porodu a pak šel na oběd s kamarádem. Když odcházel, byla děložní branka na 4 cm, ve čtyři už byla na 7 cm, pomalu přestával účinkovat epidurál, stupňovaly se kontrakce a od 8 cm už se šlo chystat na porod.

    Jde se na to
    Asistentka mi dala oxytocin a napojila mě na monitor, na kterém po celou dobu porodu kontrolovala, jestli dítě není v dechové tísni. Musela jsem si lehnout na pravý bok, mezi lýtka jsem dostala balón a při každé kontrakci jsem měla "přitlačit", aby se zadeček dobře dostal do porodních cest. Ukázalo se ale, že s tím tlačením to bude trochu problém - celý den jsem zhluboka prodýchávala kontrakce, kdy právě s výdechem bolest polevovala, teď se po mě chtělo, abych nevydechovala a po nádechu zadržela dech a tlačila proti bolesti. V tu chvíli by se mi fakt hodil nácvik s Aniballem, ale musela jsem se s tím popasovat i bez tréninku. Porodní asistentka se mnou v rychlosti nacvičila, jak při kontrakci přitlačovat bez výdechu a v patách za ní už přišel doktor, který o chvíli později pomohl na svět naší holčičce. Podle toho, co si říkali s asistentkou po porodu, jsem pochopila, že je "specialista" na porody KP, o kterých jezdí přednášet do Rakouska, kde se vaginální porody KP prý vůbec nedělají. U porodu asistoval ještě jeden doktor a dvě sestry z neonatologie, medika, který se chtěl na porod dívat, jsem v předtuše, že tam bude lidí dost, odmítla.

    Samotná 2. doba porodní trvala 15 minut, manžel mi tlačil hlavu na prsa, já se držela pod stehny a snažila se tlačit podle toho, jak mi říkali, což nebylo vůbec lehký. Nevím, jestli to bylo v důsledku toho, že zadeček tolik nenutí k tlačení nebo kvůli doznívajícímu epidurálu, ale bylo pro mě dost obtížný poznat, kdy jedna kontrakce končí a další začíná. Samotnou druhou dobu porodní jsem vnímala trochu zkresleně, nicméně si pamatuju, jak mě asistentka povzbuzovala "kakáme, tak a teď kakat" a sestra z neonatologie to komentovala "ona tlačí furt do hlavy, ona tlačí špatně". Ještě před tím, než vylezl zadeček, mi udělali nástřih, a potom to šlo ráz na ráz. Asistentka mi tlačila na břicho, což mi dost pomáhalo, protože jsem měla potíže uvědomit si břišní svaly a zatlačit břišním pístem. Zadeček a tělíčko šlo poměrně lehce, pak bylo potřeba víc zabrat u hlavičky, kterou doktor ven lehce vytáhnul přes obličejík.

    Už jsme tři
    Když jsem malou uviděla, ohromně se mi ulevilo, že už to mám za sebou a že všechno dopadlo dobře. Místo dojetí jsem cítila spíš překvapení, ještě překvapenější byl manžel, když mu doktor řekl, ať přestřihne pupeční šňůru (povedlo se mu to až napotřetí). Potom malou odnesli stranou, dali jí na zápěstí číslo a náramek, otřeli ji, zvážili a změřili (všechny údaje o ní spolu s otiskem její nožičky a se jmény asistentky a doktora jsme pak dostali napsané na pamětní kartičce), potom ji zabalili do rychlozavinovačky a dali tatínkovi.

    Zatím ze mě vyšla placenta, kterou porodní asistentka hodila do připravenýho kyblíku (původně jsem si vtipně myslela, že je to kyblík na umývání mimina). Po porodu placenty následuje ta popisovaná úleva, kdy se znovu uvolní místo dlouho utiskovaným orgánům. Moje břicho po porodu vypadalo zhruba stejně jako v pátém měsíci, akorát bylo legračně měkký a třáslo se jako želatina. Po 3. době porodní následovalo zašívání (podle slov doktora "ve vrstvách"), takže jsem ochuzená o oblíbené téma ke konverzaci matek "kolik měla která stehů".

    Když odešly sestry, asistentka i doktor, zůstali jsme s malou sami dvě hodiny na porodním sále. Položila jsem si ji na hrudník a nechala hledat prso, hned se mi taky spustilo kolostrum, takže jsem kapku vymáčkla a nechala malou přisávat na bradavku. Po dvou hodinách si pro malou přijeli z novorozeneckého oddělení a odvezli si ji na vyšetření a vykoupání. Taky já jsem dostala za úkol dojít si na malou a osprchovat se, což se ukázalo jako velký problém. Už když jsem si na porodním křesle sedla, udělalo se mi na omdlení, další pokus o půl hodiny později dopadl úplně stejně. Po osmé hodině přišla nová asistentka, která nastoupila na noční směnu, vycévkovala mě a řekla, ať se oblíknu, že mi do sprchy pomůže. Ale když jsem si v křesle sedla, abych si natáhla noční košili, omdlela jsem, takže mě z porodního sálu odvezli na oddělení šestinedělí na lůžku.

    V sedmém patře mě přeložili na postel, dostala jsem za úkol vypít co nejvíc sladkého nemocničního čaje, a řekli mi, že mi malou přivezou na kojení, ale že by měla být přes noc na neonatologii, abych si odpočinula. Po porodu jsem byla moc ráda, že jsem chtěla nadstandartní pokoj, protože se mnou manžel mohl zůstat i na pokoji. Před půlnocí si došel vyzvednout malou, kterou jsem měli na pokoji necelou hodinu a po půlnoci jsem se zvládla konečně i osprchovat (do sprchy jsem si ale musela dát koženkovou židli z pokoje).

    I když může tenhle detailní popis porodu vypadat děsivě, musím říct, že jsme byli s malou vedené jako porod bez komplikací a novorozenec s bezproblémovou adaptací a Apgar škálou 9-9-10, prostě nezajímavý případ.

    Suma sumárum: porod sice není věc, kterou bych musela absolvovat každý měsíc, ale neodnesla jsem si z porodního sálu ani z oddělení šestinedělí žádné trauma a rozhodně to ještě párkrát zvládnu. ;)
  • Porod KP - neboj te se

     •  hanik73
    14.6.2015 ve 13:35 To se mi líbí
    Před 16-ti lety jsem ve 39 tt. rodila syna, koncem pánevním. Porod byl spontánní, praskla mi plodová voda, žádné bolesti, za asi 6 hodin se narodil syn. Na UTZ špatně odhadli jeho váhu, prý ani 3 kg mít nebude, takže mohu rodit normálně. Nechala jsem si dát Epidurál. Porod byl bez problémů a téměř bez bolestí, syn vážil 3750 kg. Dokonce jsem měla u porodu plno mediků, jestli prý se můžou dívat, že takový porod není obvyklý.

    Já i synův otec jsme byli oba narozeni KP. Dcera se narodila spontánně, záhlavím. V říjnu čekáme chlapečka, můj současný manžel je také narozen KP, tak jsem zvědavá, jak se malý narodí. Nicméně porodu KP bych se už nebála. Jen mě napadá otázka, jestli porod KP není tak trochu dědičný. :slight_smile:
    Před 16-ti lety jsem ve 39 tt. rodila syna, koncem pánevním. Porod byl spontánní, praskla mi plodová voda, žádné bolesti, za asi 6 hodin se narodil syn. Na UTZ špatně odhadli jeho váhu, prý ani 3 kg mít nebude, takže mohu rodit normálně. Nechala jsem si dát Epidurál. Porod byl bez problémů a téměř bez bolestí, syn vážil 3750 kg. Dokonce jsem měla u porodu plno mediků, jestli prý se můžou dívat, že takový porod není obvyklý.

    Já i synův otec jsme byli oba narozeni KP. Dcera se narodila spontánně, záhlavím. V říjnu čekáme chlapečka, můj současný manžel je také narozen KP, tak jsem zvědavá, jak se malý narodí. Nicméně porodu KP bych se už nebála. Jen mě napadá otázka, jestli porod KP není tak trochu dědičný. :slight_smile:
  • Porod KP

     •  lujami
    24.5.2015 v 10:19 To se mi líbí
    Rodila jsem dvojčátka, první miminko bylo hlavičkou dolů, druhé miminko KP. Při prvním miminku mě rodil doktor, poté se vystřídal s paní doktorkou. Nevěděla jsem proč, ale domyslela jsem si, že porod KP asi tak neovládá jako ona. Připravila jsem se na druhé kolo, na které mě však upevnily nohy do kozy. Porod KP trval trošku déle, protože mi slábly kontrakce, ale ten moment, když měla moje holčička jednu nožičku venku a já si ji mohla pohladit byl k nezaplacení. Nejkrásnější zážitek z celého porodu! :slight_smile: Nikdy nezapomenu, jak jsem si pohladila ty mini prstíčky. :slight_smile: Bohužel byla nožičkou dýl venku, tak jí hodně zmodrala, ale po pár dnech to zmizelo.

    V ten den bylo vše tak rychlé, že jsem se porodu KP nebála a věřila doktorům, že vědí jak a co dělat.
    Rodila jsem dvojčátka, první miminko bylo hlavičkou dolů, druhé miminko KP. Při prvním miminku mě rodil doktor, poté se vystřídal s paní doktorkou. Nevěděla jsem proč, ale domyslela jsem si, že porod KP asi tak neovládá jako ona. Připravila jsem se na druhé kolo, na které mě však upevnily nohy do kozy. Porod KP trval trošku déle, protože mi slábly kontrakce, ale ten moment, když měla moje holčička jednu nožičku venku a já si ji mohla pohladit byl k nezaplacení. Nejkrásnější zážitek z celého porodu! :slight_smile: Nikdy nezapomenu, jak jsem si pohladila ty mini prstíčky. :slight_smile: Bohužel byla nožičkou dýl venku, tak jí hodně zmodrala, ale po pár dnech to zmizelo.

    V ten den bylo vše tak rychlé, že jsem se porodu KP nebála a věřila doktorům, že vědí jak a co dělat.
  • Téměř přirozený porod KP

     •  jhhd
    18.5.2015 ve 22:01 To se mi líbí
    Naše miminko bylo v poloze KP při každém ultrazvuku, který jsem v těhotenství podstoupila. Hlavou dolů bylo jen jedinkrát asi v 16. tt. Do 32. tt. jsem byla v klidu. Pak jsem začala nervoznět a studovat informace ohledně KP. Dopředu jsem věděla, že ve fakultní plzeňské porodnici rodit nechci, pokud nebude žádný vážný důvod. U Mulačů, kde jsem rodit chtěla, mi ale při prohlídce PA řekla, že KP doktoři rodí neradi, že to ani moc neumí, protože už se tak skoro nerodí, a že CS není nic špatného. Naštestí žena manželova kolegy z práce půl roku přede mnou rodila KP v Rokycanecj, takže mi dodala potřebné informace a uklidnila mě. Věděla jsem tedy, že v Rokycanech KP rodit umí, nemají s tím problém a rodičky podporují. Ale to předbíhám.

    Ve 35. tt. už jsem měla vše nastudované, a když mi paní doktorka řekla, že miminko je stále KP, okamžitě jsem požádala o doporučení na obrat zevními hmaty. Paní doktorka mě přesvědčovala, že se miminko může ještě otočit, ale zároveň uznala, že pokud zkusit obrat, tak je nejvhodnější chvíle. Ve čtvrtek jsem tedy dostala doporučení a v pátek šla do fakultky na obrat.

    Bohužel obrat se nezdařil. Což mě přesvědčilo, že miminko má nějaký důvod k této poloze a prostě to tak má být. Vnitřně jsem se se situací smířila a rozhodla se, že pokud to půjde, zvládneme porod KP. Hned po propuštění z nemocnice po nezdařeném obratu jsem se jela s manželem podívat do rokycanské porodnice. Přijala nás skvělá porodní asistentka, která nás utvrdila v tom, že KP není problém, že to zvládneme a celkově mě uklidnila.

    Pro svůj klid, že dělám maximum, jsem až do porodu zkoušela podkládat zadek, pouštět miminku hudbu a svítit. Nic nezabralo. Takže mě ve 38.tt paní doktorka předala do péče porodnice. Když prý jsme to KP, tak ať v porodnici raději dopředu vědí, do čeho jdou. Nutno podotknout a važím si za to své paní doktorky, že mě od porodu KP nezrazovala a věřila mi. V Rokycanech je moje KP moc nevzrušovalo. Až ve 39+6 mi řekli, že mám zítra nastoupit a domluv...
    Naše miminko bylo v poloze KP při každém ultrazvuku, který jsem v těhotenství podstoupila. Hlavou dolů bylo jen jedinkrát asi v 16. tt. Do 32. tt. jsem byla v klidu. Pak jsem začala nervoznět a studovat informace ohledně KP. Dopředu jsem věděla, že ve fakultní plzeňské porodnici rodit nechci, pokud nebude žádný vážný důvod. U Mulačů, kde jsem rodit chtěla, mi ale při prohlídce PA řekla, že KP doktoři rodí neradi, že to ani moc neumí, protože už se tak skoro nerodí, a že CS není nic špatného. Naštestí žena manželova kolegy z práce půl roku přede mnou rodila KP v Rokycanecj, takže mi dodala potřebné informace a uklidnila mě. Věděla jsem tedy, že v Rokycanech KP rodit umí, nemají s tím problém a rodičky podporují. Ale to předbíhám.

    Ve 35. tt. už jsem měla vše nastudované, a když mi paní doktorka řekla, že miminko je stále KP, okamžitě jsem požádala o doporučení na obrat zevními hmaty. Paní doktorka mě přesvědčovala, že se miminko může ještě otočit, ale zároveň uznala, že pokud zkusit obrat, tak je nejvhodnější chvíle. Ve čtvrtek jsem tedy dostala doporučení a v pátek šla do fakultky na obrat.

    Bohužel obrat se nezdařil. Což mě přesvědčilo, že miminko má nějaký důvod k této poloze a prostě to tak má být. Vnitřně jsem se se situací smířila a rozhodla se, že pokud to půjde, zvládneme porod KP. Hned po propuštění z nemocnice po nezdařeném obratu jsem se jela s manželem podívat do rokycanské porodnice. Přijala nás skvělá porodní asistentka, která nás utvrdila v tom, že KP není problém, že to zvládneme a celkově mě uklidnila.

    Pro svůj klid, že dělám maximum, jsem až do porodu zkoušela podkládat zadek, pouštět miminku hudbu a svítit. Nic nezabralo. Takže mě ve 38.tt paní doktorka předala do péče porodnice. Když prý jsme to KP, tak ať v porodnici raději dopředu vědí, do čeho jdou. Nutno podotknout a važím si za to své paní doktorky, že mě od porodu KP nezrazovala a věřila mi. V Rokycanech je moje KP moc nevzrušovalo. Až ve 39+6 mi řekli, že mám zítra nastoupit a domluvíme se na vedení porodu. To mě dost šokovalo, doufala jsem, že mi dopředu řeknou, zda to půjde přirozeně, a pokud by to nešlo, půjdu se nechat fiknout do fakultky. Začala jsem zmatkovat. Naštestí tu opět byla manželka kolegy mého manžela, která mě uklidnila a ja druhý den nastoupila do Rokycan.

    V porodnici na ultrazvuku pan primář vše zkontroloval, odhadl váhu miminka na 2900g a řekl, že porod KP je možný. Opět ta milá PA mě přijala, mile si se mnou popovídala, doktor mi zavedl první přípravnou tabletku na vyvolání porodu s tím, že druhou dostanu zítra. Odvedli mě na pokoj a nechali odpočívat. Všichni mě ujišťovali, že dnes rodit nebudu, zítra dostanu druhou tabletku a odpoledne, nejpozději pozítří ráno porodím.

    Ve 4 hodiny odpoledne jsem začala cítít lehké, jakoby menstruační bolesti. Zůstavala jsem v klidu a snažila se odpočívat. V 8 večer už mě to nutilo vrtět se v posteli. Řekla jsem to paní doktorce, ta mě zkontrolovala a dala mi nějakou injekci na uklidnění dělohy, abych se vyspala a byla odpočatá na porod. Sama tenkrát říkala, že se uvidí, zda to zabere. Nezabralo. V 11 v noci už mě to nutilo chodit, tak jsem to řekla PA. Ta mě vyšetřila. Řekla, že se malinko začínám otevírat, že to nic není a mám spát. Spát jsem nemohla, házelo to se mnou z boku na bok a hluboké dýchaní do břicha nezabíralo a sprcha byla utrpení. Ve 3 v noci si pro mě PA přišla, že to zkontrolujeme. Po kontrole si mě už nechala na hekárně a dala s mým souhlasem klystýr (mimochodem to pro mě bylo opravdu příjemné a úlevné). Začínala ta pravá zábava, kontrakce byly síla a já si asi dvakrát řekla, zda to mám zapotřebí, když mě pak třeba stejně nakonec fiknou. Vždycky jsem ale tu myšlenku zaplašila. Po 5. ranní jsem se PA začala ptát, zda už není nejvyšší čas zavolat manžela. Řekla mi, že v 6 se střídá směna, nová PA si mě vyšetří a domluvím se s ní. Přišla nová, skvělá PA, vyšetřila mě a říká, ať volám manžela, aby vůbec stihl dojet.

    Zatímco manžel jel do porodnice, já se přesunula z hekárny na porodní sál. Ve chvíli, kdy už jsem slyšela přicházet manžela, tak mi praskala voda, bylo zhruba 6.30. Pak už vše tlačilo za mě, ale my ještě chvilku čekali na druhého doktorka. Jakmile přišel, bylo miminko na 3 zatlačení venku. Nástřih jsem vůbec necítila a oxytocin na zavěrečnou kontrakci jsem přijala jako fakt. Byla jsem s tím smířená od začátku. Miminko okamžitě zaplakalo a já si oddychla, protože jsem díky tomu věděla, že je vše v pořádku. Okamžitě jsem měla ten malý uzlíček na břiše a na můj dotaz, zda máme Jarušku či Matěje, lékaři začali urputně hledat, co že se to narodilo. Nikdo dnes nepředpokládá, že by to rodiče mohli nevědět. Narodila se nám krásná, zdravá Jaruška. Lékaři i sestry splnili všechna naše přaní - manžel přestřihl pupečník, malou jsme měli stále u sebe a na každou manipulaci s ní se mě sestry ptaly a dovolovaly.

    Jsem ráda, že jsem nedala na všechny ty všeználky, kteří mě od porodu KP odrazovali. Protože jsem se pro porod KP rozhodla sama, manžel mě podporoval a věřila jsem porodníkům v Rokycanech, tak jsem šla rodit zcela klidně. Kdybych se bývala nechala říznout CS, bylo by to v tomto případě zcela zbytečné. Můj porod KP byl skvělý a já jsem za něj ráda.

    Maminky, nebojte se a věřte sami sobě. Pokud se tak sami rozhodnete a víte, že to tak chcete a má to tak být, najděte si porodnici, kde Vás podpoří a jděte do toho. A pokud se rozhodnete pro CS, tak je to Vaše rozhodnutí a nikdo Vás za to nemůže odsoudit. Je to Váš porod a je důležité, aby jste Vy byly v pohodě. Ať se rozhodnete, jak chcete, určitě KP zvládnete. Rozhodně kvůli miminku v KP nepanikařte.
  • Plánovaný přirozený porod KP

     •  birds
    9.11.2014 ve 21:27 To se mi líbí
    Ať byly předpoklady pro polohu prcka jaké chtěly, trvala jsem na přirozeném porodu. Když ani 36 tt nenaznačoval nic jiného než to, že je prcek stále hlavičkou nahoru, začala jsem řešit, zda mi vůbec ,,povolí" rodit KP přirozeně. Naštěstí mi ve FN Obillní trh v Brně vyšli vstříc a jedinná podmínka je, že bude přítomna primářka. S tím jsem neměla problém. Nevěděli jsme, co čekáme a bylo mi řečeno, že pokud to bude kluk nad 4 kg, tak je to císař a KP si nerisknou. Naštěstí vyšel pod hranicí 4 kg a nemuseli mi vyzradit, co to bude.

    KP to byl vyvolávaný. Nemusela bych prcka vytlačit, kdyby stále nabíral na váze, tak mne v 39+2 objednali na vyvolání a šlo to velice rychle. V 7 h natočen monitor, v 8 h vyvolávací tableta, v 9 h mi praskla voda, v 10 h už jsem měla kontrakce po dvou minutách a prcek se dral ven. Bohužel v poslední chvilce se místo zadečku začal drát nohama a proto mi bylo přirozeně rodit bohužel zakázáno a s touto variantou jsem nepočítala a ani o ní neslyšela (a že jsem měla načteno) a tak porod skončil zastavením kontrakcí a akutním císařem.
    Každopádně i tak radím každé mamince, které se (zatím) dítko neotočilo, ať neváhají a pokoušejí se rodit přirozeně a ne chodit za každou cenu na císaře.
    Ať byly předpoklady pro polohu prcka jaké chtěly, trvala jsem na přirozeném porodu. Když ani 36 tt nenaznačoval nic jiného než to, že je prcek stále hlavičkou nahoru, začala jsem řešit, zda mi vůbec ,,povolí" rodit KP přirozeně. Naštěstí mi ve FN Obillní trh v Brně vyšli vstříc a jedinná podmínka je, že bude přítomna primářka. S tím jsem neměla problém. Nevěděli jsme, co čekáme a bylo mi řečeno, že pokud to bude kluk nad 4 kg, tak je to císař a KP si nerisknou. Naštěstí vyšel pod hranicí 4 kg a nemuseli mi vyzradit, co to bude.

    KP to byl vyvolávaný. Nemusela bych prcka vytlačit, kdyby stále nabíral na váze, tak mne v 39+2 objednali na vyvolání a šlo to velice rychle. V 7 h natočen monitor, v 8 h vyvolávací tableta, v 9 h mi praskla voda, v 10 h už jsem měla kontrakce po dvou minutách a prcek se dral ven. Bohužel v poslední chvilce se místo zadečku začal drát nohama a proto mi bylo přirozeně rodit bohužel zakázáno a s touto variantou jsem nepočítala a ani o ní neslyšela (a že jsem měla načteno) a tak porod skončil zastavením kontrakcí a akutním císařem.
    Každopádně i tak radím každé mamince, které se (zatím) dítko neotočilo, ať neváhají a pokoušejí se rodit přirozeně a ne chodit za každou cenu na císaře.
  • Přirozený porod KP - za mě pohoda a úžasný zážitek

     •  apacheee
    5.11.2014 v 10:41 To se mi líbí
    Strašně moc jsem si přála zažít přirozený porod. Když se zjistilo, že synek je v poloze KP a pravděpodobně se už neotočí, začal pravý boj - sehnat porodnici, kde mě jako prvorodičku nechají rodit KP vaginálně. Nakonec se zadařilo a porodnici jsem našla, po vyšetření se ukázalo, že jsem velice vhodný adept na tento typ porodu a dokonce i dr. zkonstatovala, že při těchto podmínkách není porod KP o nic riskantnější než při poloze PPH. Nebudu zastírat, byly dny, kdy jsem měla hrozný strach a bála se, aby se u porodu něco nestalo, ale nakonec jsem se s tím vnitřně srovnala a už se nestrachovala.

    Samotný porod začal odtokem plodové vody a byl v podstatě velmi rychlý - otevření proběhlo cca za 3 hodiny, jen se pak poměrně dlouho muselo čekat, až miminko sestoupí dolů a já budu moct tlačit. Samotné tlačení byl úžasný zážitek - celý porod proběhl zcela přirozeně, pouze po vytlačení tělíčka jsem dostala malou dávku oxytocinu, aby hlavička vyšla co nejrychleji ven. Díky skvělým lékařům a předporodní přípravě jsem porodila bez nástřihu a bez jakéhokoliv poranění - a to měl malý obvod hlavičky 34 cm.

    Porod to byl nádherný a jsem strašně ráda, že jsem se nebála a rodila přirozeně. Pokud bych byla ještě někdy ve stejné situaci, rozhodla bych se opět pro přirozený porod.

    Pokud by někoho zajímal podrobnější popis, v mém fotoblogu najdete články věnující se poloze KP.
    Strašně moc jsem si přála zažít přirozený porod. Když se zjistilo, že synek je v poloze KP a pravděpodobně se už neotočí, začal pravý boj - sehnat porodnici, kde mě jako prvorodičku nechají rodit KP vaginálně. Nakonec se zadařilo a porodnici jsem našla, po vyšetření se ukázalo, že jsem velice vhodný adept na tento typ porodu a dokonce i dr. zkonstatovala, že při těchto podmínkách není porod KP o nic riskantnější než při poloze PPH. Nebudu zastírat, byly dny, kdy jsem měla hrozný strach a bála se, aby se u porodu něco nestalo, ale nakonec jsem se s tím vnitřně srovnala a už se nestrachovala.

    Samotný porod začal odtokem plodové vody a byl v podstatě velmi rychlý - otevření proběhlo cca za 3 hodiny, jen se pak poměrně dlouho muselo čekat, až miminko sestoupí dolů a já budu moct tlačit. Samotné tlačení byl úžasný zážitek - celý porod proběhl zcela přirozeně, pouze po vytlačení tělíčka jsem dostala malou dávku oxytocinu, aby hlavička vyšla co nejrychleji ven. Díky skvělým lékařům a předporodní přípravě jsem porodila bez nástřihu a bez jakéhokoliv poranění - a to měl malý obvod hlavičky 34 cm.

    Porod to byl nádherný a jsem strašně ráda, že jsem se nebála a rodila přirozeně. Pokud bych byla ještě někdy ve stejné situaci, rozhodla bych se opět pro přirozený porod.

    Pokud by někoho zajímal podrobnější popis, v mém fotoblogu najdete články věnující se poloze KP.
  • Porod KP - klidně znovu

     •  milenka86
    9.7.2014 ve 22:47 To se mi líbí
    Od 32.týdne byla moje malá beruška prdelkou dolů. Můj gynekolog mě povzbuzoval, že se ještě určitě otočí, ať neklesám na duchu. Ale když jsem přišla na kontrolu ve 36. týdnu, tak byla stále zadečkem dolů. No a protože byla trošku menší, a taky kvůli té poloze, mě odeslal už do porodnice, ať si mě hlídají tam.

    Ve 38. týdnu jsem i zkusila – v Brně Bohunicích, kde jsem i rodila a můžu doporučit - obrat zevními hmaty, který to prováděl MUDr.Hruban, který se na to specializuje. Ten se bohužel nepovedl, ale i tak to stálo za pokus a pan doktor byl super - holt se malá vždycky vrátila zpátky.

    Z porodu KP jsem měla šílený strach a chtěla jsem raději císaře, aby se malé něco nestalo, ale v porodnici mě neustále ujišťovali, že má naprosto ideální polohu pro přirozený porod. Tak jsem nenaléhala na císaře - přece jen je to operace jako každá jiná a i ta má svá rizika.

    V pátek jsem byla na kontrole a prý to nevypadá, že by se něco dělo a domluvili se na další týden na vyvolání porodu (KP se totiž nesmí nechat přenášet). No a celou sobotu jsem už měla bolesti, tak jsme večer vyrazili do porodnice a malá se narodila za tři hodiny. Byl to fakt fofr - takový porod bych přála každé!!! Net je plný negativních informací, ale opak je pravdou - bylo to super a takový porod bych si dala hned znovu. Malá měla tedy 2920g, takže prcek. A ke všemu jsem byla prvorodička.

    Do porodu se nijak nezasahuje - vše má co nejpřirozenější průběh, pouze na průchod hlavičkou se do žíly podává Oxytocin, aby neustály kontrakce.

    Jen takový porod má svá specifika - personálu tam bylo opravdu moc. Dvě sestry - porodní asistentky, dvě lékařky - jedna rodí, dětská lékařka a sestra. Po porodu mi jen malou na chviličku položili na prsa a hned ji odnášeli - takže žádný bonding, ale to zas tak nevadí. Nástřih se dělá preventivní. Nejvíc mě mrzelo, že měla malá z toho porodu bolavou pipku a přes celý zadeček modřinu, ale než jsme šli domů, už to bylo skoro OK.

    Takže nebojte se takového porodu - mnoh...
    Od 32.týdne byla moje malá beruška prdelkou dolů. Můj gynekolog mě povzbuzoval, že se ještě určitě otočí, ať neklesám na duchu. Ale když jsem přišla na kontrolu ve 36. týdnu, tak byla stále zadečkem dolů. No a protože byla trošku menší, a taky kvůli té poloze, mě odeslal už do porodnice, ať si mě hlídají tam.

    Ve 38. týdnu jsem i zkusila – v Brně Bohunicích, kde jsem i rodila a můžu doporučit - obrat zevními hmaty, který to prováděl MUDr.Hruban, který se na to specializuje. Ten se bohužel nepovedl, ale i tak to stálo za pokus a pan doktor byl super - holt se malá vždycky vrátila zpátky.

    Z porodu KP jsem měla šílený strach a chtěla jsem raději císaře, aby se malé něco nestalo, ale v porodnici mě neustále ujišťovali, že má naprosto ideální polohu pro přirozený porod. Tak jsem nenaléhala na císaře - přece jen je to operace jako každá jiná a i ta má svá rizika.

    V pátek jsem byla na kontrole a prý to nevypadá, že by se něco dělo a domluvili se na další týden na vyvolání porodu (KP se totiž nesmí nechat přenášet). No a celou sobotu jsem už měla bolesti, tak jsme večer vyrazili do porodnice a malá se narodila za tři hodiny. Byl to fakt fofr - takový porod bych přála každé!!! Net je plný negativních informací, ale opak je pravdou - bylo to super a takový porod bych si dala hned znovu. Malá měla tedy 2920g, takže prcek. A ke všemu jsem byla prvorodička.

    Do porodu se nijak nezasahuje - vše má co nejpřirozenější průběh, pouze na průchod hlavičkou se do žíly podává Oxytocin, aby neustály kontrakce.

    Jen takový porod má svá specifika - personálu tam bylo opravdu moc. Dvě sestry - porodní asistentky, dvě lékařky - jedna rodí, dětská lékařka a sestra. Po porodu mi jen malou na chviličku položili na prsa a hned ji odnášeli - takže žádný bonding, ale to zas tak nevadí. Nástřih se dělá preventivní. Nejvíc mě mrzelo, že měla malá z toho porodu bolavou pipku a přes celý zadeček modřinu, ale než jsme šli domů, už to bylo skoro OK.

    Takže nebojte se takového porodu - mnohdy je prý rychlejší než hlavičkou :grinning: ! Malá má už tři měsíce a na porod vzpomínám ráda!
  • Můj porod KP

     •  cocka
    18.6.2014 ve 14:23 To se mi líbí
    V této poloze jsem měla miminko už od 32. týdne a také v ní setrvalo. Můj gynekolog mě proto posílal na císařský řez. Mám už jednoho císaře kvůli poloze KP za sebou (2007), pak následoval spontánní porod hlavičkou (2011) a tak mi bylo řečeno, že KP mě přirozeně rodit nenechají. Naštěstí jsem ve Vyškově narazila na primáře, který mi za splnění určitých podmínek navrhl možnost přirozeného porodu. Říkal, že císaře mohou udělat kdykoliv. Moc mě tím potěšil, protože jsem stála o přirozený porod. Potřebné podmínky jsem splnila.

    3.6. dopoledne jsem byla v poradně, nic porodu nenasvědčovalo, odpoledne mi začala odcházet hlenová zátka a začalo intenzivněji tvrdnout břicho. Pořád jsem čekala na nějaké pravidelné intervaly, ty ale nebyly, přesto jsme se raději vydali do porodnice. Tam jsme dorazili ve 23,15 a v 0,36 byl náš syn na světě. Porod vedla úžasná paní doktorka, která mi přesně říkala, kdy tlačit a kdy ne. Syn měl Apgar skóre 10-10-10.

    Jsem moc ráda, že jsou porodnice, kde tato poloha automaticky neznamená císařský řez. Ve srovnání s předchozím porodem (hlavičkou) nebyl o nic delší, jen jsem ve 2. době porodní musela hodně spolupracovat s paní doktorkou. Dokonce jsem se zotavila daleko dřív než po předchozím porodu.
    V této poloze jsem měla miminko už od 32. týdne a také v ní setrvalo. Můj gynekolog mě proto posílal na císařský řez. Mám už jednoho císaře kvůli poloze KP za sebou (2007), pak následoval spontánní porod hlavičkou (2011) a tak mi bylo řečeno, že KP mě přirozeně rodit nenechají. Naštěstí jsem ve Vyškově narazila na primáře, který mi za splnění určitých podmínek navrhl možnost přirozeného porodu. Říkal, že císaře mohou udělat kdykoliv. Moc mě tím potěšil, protože jsem stála o přirozený porod. Potřebné podmínky jsem splnila.

    3.6. dopoledne jsem byla v poradně, nic porodu nenasvědčovalo, odpoledne mi začala odcházet hlenová zátka a začalo intenzivněji tvrdnout břicho. Pořád jsem čekala na nějaké pravidelné intervaly, ty ale nebyly, přesto jsme se raději vydali do porodnice. Tam jsme dorazili ve 23,15 a v 0,36 byl náš syn na světě. Porod vedla úžasná paní doktorka, která mi přesně říkala, kdy tlačit a kdy ne. Syn měl Apgar skóre 10-10-10.

    Jsem moc ráda, že jsou porodnice, kde tato poloha automaticky neznamená císařský řez. Ve srovnání s předchozím porodem (hlavičkou) nebyl o nic delší, jen jsem ve 2. době porodní musela hodně spolupracovat s paní doktorkou. Dokonce jsem se zotavila daleko dřív než po předchozím porodu.
  • Môj pôrod koncom panvovým...

     •  marcelamendelova
    12.6.2014 ve 14:03 To se mi líbí
    Ja som tiež rodila prirodzene, i keď miminko išlo na svet prdelkou. Mala som naplánovaný cisarák, ale po konzultácii s viacerými lekármi sme s manželom boli za prirodzený pôrod.

    Bolesti som dostala ve 20.30 večer a naša Alinka už ve 22.32 bola na svete, bez vyvolávačiek, len tak prirodzene ...bol to namáhavý pôrod, ale myslela som len na jedno, musím riadne tlačiť, aby čím skôr vyšla a neudusila sa. Toto som mala celý čas na mysli ...Veľmi som sa bála, i keď som druhorodička. Nakoniec všetko dobre dopadlo. Bola som síce ubolená a riadne roztrhaná a malinká samá modrina, ale obidve zdravé. Bola som najšťastnejšia mama na svete.

    Aj teraz, keď to píšem, mám na lícach slzy. Ale preto, lebo pôrod ako taký je úžasný ...nech trpíte akokoľvek, tá bolesť zmizne v sekunde, keď zbadáte to malinké drobčiatko ....preto vám smelo môžem povedať, že ak je možnosť rodiť spontánne, tak ženy roďte tak. Je to lepšie aj pre vás, aj pre mimčo. Prajem veľa šťastia.
    Ja som tiež rodila prirodzene, i keď miminko išlo na svet prdelkou. Mala som naplánovaný cisarák, ale po konzultácii s viacerými lekármi sme s manželom boli za prirodzený pôrod.

    Bolesti som dostala ve 20.30 večer a naša Alinka už ve 22.32 bola na svete, bez vyvolávačiek, len tak prirodzene ...bol to namáhavý pôrod, ale myslela som len na jedno, musím riadne tlačiť, aby čím skôr vyšla a neudusila sa. Toto som mala celý čas na mysli ...Veľmi som sa bála, i keď som druhorodička. Nakoniec všetko dobre dopadlo. Bola som síce ubolená a riadne roztrhaná a malinká samá modrina, ale obidve zdravé. Bola som najšťastnejšia mama na svete.

    Aj teraz, keď to píšem, mám na lícach slzy. Ale preto, lebo pôrod ako taký je úžasný ...nech trpíte akokoľvek, tá bolesť zmizne v sekunde, keď zbadáte to malinké drobčiatko ....preto vám smelo môžem povedať, že ak je možnosť rodiť spontánne, tak ženy roďte tak. Je to lepšie aj pre vás, aj pre mimčo. Prajem veľa šťastia.
  • Porod KP - žádný problém

     •  zukynka
    10.6.2014 ve 13:24 To se mi líbí
    První holčičku jsem rodila normálně hlavičkou, šlo to raz dva. :wink: U druhého chlapečka, byl ve 38. týdnu stále neotočený, mi porod vyvolávali. Kubíček měl být malinké miminko, pan doktor mi řekl jak to bude postupovat a že pro něj jako doktora je lepší, když se rodí zadečkem , že mi může hned pomoct, že za zadeček ho chytne a vytáhne ven :slight_smile: Nakonec měl Kubík 3,650kg a i pan doktor se divil, že to šlo tak krásně, i když byl o kilo těžší než měl být podle UTZ. Nyní má Kubíček 4 měsíce a má 7kg a 69cm.

    Holky nebojte se rodit KP :slight_smile:
    První holčičku jsem rodila normálně hlavičkou, šlo to raz dva. :wink: U druhého chlapečka, byl ve 38. týdnu stále neotočený, mi porod vyvolávali. Kubíček měl být malinké miminko, pan doktor mi řekl jak to bude postupovat a že pro něj jako doktora je lepší, když se rodí zadečkem , že mi může hned pomoct, že za zadeček ho chytne a vytáhne ven :slight_smile: Nakonec měl Kubík 3,650kg a i pan doktor se divil, že to šlo tak krásně, i když byl o kilo těžší než měl být podle UTZ. Nyní má Kubíček 4 měsíce a má 7kg a 69cm.

    Holky nebojte se rodit KP :slight_smile: