• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Přirozený porod

Toto je článek o přirozeném porodu, protipólu aktivně vedeného porodu v porodnici
O vaginálním porodu se můžeš dočíst v článku Vaginální porod

Přirozený porod je návratem k tomu, jak viděli porod naši předkové. Tehdy byl chápán jako běžná součást života ženy a ženy rodily doma za pomoci porodní báby. Přirozený porod vychází z předpokladu, že každá žena je schopna porodit své dítě. Ona je ta, kdo nejlépe ví, ve které poloze chce rodit, koho chce mít v tu chvíli u sebe, atp. Postup porodu kontroluje žena - rodička a její porodní asistentka.

Přirozený porod se rozbíhá a probíhá samovolně, bez vnějších zásahů, je vyvrcholením těhotenského hnízdicího instinktu. Žena sama určuje, podle svých instinktů, průběh porodu, k tomu jí mohou napomáhat techniky hypnoporodu. Porod probíhá bez rušení vnějších vlivů, v domácím prostředí a nebo v prostředí připomínajícím domov.

Při přirozeném porodu:
Přirozený porod - bonding

Některé těhotné ženy se rozhodnou, že při porodu nechtějí žádné léky a nechtějí být monitorovány, čili jejich bolest není tlumena a dítě není sledováno pomocí CTG. Je to osobní volba každé ženy a lékař to respektuje pokud nenastanou komplikace. Pokud nastane situace, kdy může být ohrožen život matky nebo dítěte, lékař doporučí užívání léků, monitorování plodu a někdy i císařský řez.

Rodička může porodit v nemocnici nebo mimo ni s pomocí porodní asistentky. Pokud chce rodit v nemocnici, tak se předem dohodne s lékařem o tom, že nechce během porodu žádné léky. Lékař pak s pacientkou pohovoří, řekne jí o všech možných komplikacích jakož i o tom, že kdykoliv může změnit svůj názor.

Přirozený porod a jeho bezpečnost

Přirozený porod je ve většině případů bezpečný. Nebezpečný se stává pro těhotné ženy, u kterých se objeví problémy během těhotenství nebo různé komplikace související s porodem. Tehdy je třeba zvážit, zda rodička chce podstoupit riziko ohrožení sebe nebo miminka.

Je vhodné dát na radu lékaře, který vyhodnotí možná rizika a doporučí ženě vaginální porod s léčivy, v některých případech lékař indikuje provedení císařského řezu.

Výhody

První kontakt s dítětem

  • většina přirozených porodních technik není invazivních (tedy porod probíhá bez pomoci nástrojů či přístrojů zasahujících do těla rodící ženy), proto je zde malé riziko, že dojde k poškození plodu,
  • žena se může volně pohybovat a najít si pozici, při níž se cítí nejlépe,
  • partner může být u porodu a aktivně se zapojovat,
  • rodička může použít různé dýchací techniky a cviky,
  • kontrola nad vlastním tělem,
  • žádné vedlejší účinky léků - léky proti bolesti mají vedlejší účinky jako např. ospalost. Při přirozeném porodu není žena utlumena žádnými léky.
  • rychleji zotavení - ženy se zotaví po porodu rychleji než ženy, kterým byl proveden císařský řez,
  • většina žen pociťuje během přirozeném porodu větší kontrolu nad jeho průběhem.

Nevýhody

  • přírodní techniky netlumí silnou bolest, která nastane v případě vzniklých komplikací,
  • porod může probíhat déle,
  • hlavní nevýhodou je bolest, některé ženy se spoléhají na relaxační techniky, dechová cvičení. Tyto metody nejsou tak účinné jako léky,
  • v případě komplikací je za své dítě odpovědná matka,
  • pokud se žena rozhodne pro přirozený porod bez použití léků a přístrojů, které sledují plod, může tak dojít k ohrožení dítě, např. pokud se dítě nesleduje pomocí CTG přístroje, jen velmi těžko lze zjistit zda je miminko v pořádku či nikoliv.

Přírodní metody pro kontrolu bolesti

Pokud rodička odmítá farmakoterapii během porodu, může vyzkoušet následující techniky:

  • masáž- podporuje relaxaci a uvolňuje napjaté svaly a může se tak snížit vnímání bolesti. Mnoha ženám pomáhají i teplé obklady na bolestivá místa.
  • chůze a různé polohy - rodička může během porodu vyzkoušet různé polohy, může sedět, klečet nebo opírat se o svého partnera. Některým ženám se při pohybu zmírní bolesti.
  • cvičení jógy před porodem - při józe se těhotné ženy naučí správně soustředit a dýchat, taktéž se posilují potřebné svaly.
  • hypnóza.
  • teplá koupel nebo sprcha.
  • meditace.
  • poslech hudby.
  • akupunktura - používá se již staletí v čínské medicíně. Podstatou akupunktury je vkládání jemných jehel na místo, kde je pociťována bolest. Při akupunktuře se uvolňují endorfiny - hormony štěstí. Nevýhodou je, že je u nás málo odborníků, kteří se zabývají touto technikou.
  • dechová cvičení.

Přirozený porod - délka jeho trvání

Matka a dítě
Trvání porodu se nedá přesně určit, u každé ženy je to individuální záležitost. Obecně však platí, že ženy, které rodí první dítě, mají delší porod, než-li ženy, které již rodily. První doba porodní u prvorodiček trvá přibližně 6-12 hodin.

Porod je pro ženu fyzicky a psychicky náročná záležitost. Žena je po porodu unavená, vyčerpaná a pociťuje bolesti. Avšak každá žena po tom, co si své miminko poprvé pochová, řekne, že bolest při porodu za to stojí.

Ženy, které měly komplikovaný porod, se zotavují pomaleji než ženy, které měly porod bez problémů. Pokud žena během porodu změní svůj názor a přeje si léky proti bolesti, neměla by se cítit zklamaná, protože farmakoterapie je v dnešní době běžnou součástí porodu.

Příprava na přirozený porod

  • Návštěva předporodních kurzů. Cílem předporodní přípravy je:
  • Najít si dulu nebo porodní asistentku, která pomůže rodičce s přípravou na porod.
  • Čtení knih o těhotenství.
  • Seznámení se s přírodními technikami, které se používají při porodních bolestech.
  • Lamazova technika učí a připravuje těhotné ženy na porod, ve smyslu, že narození dítěte je věc přirozená. Odpoutává ženu od podnětů, které způsobují bolest, např. partner uchopí svou partnerku silně za ruku, čímž jí způsobí bolest. Tato metoda rozebírá i emoční podporu muže u porodu.
  • Bradleyho metoda hovoří o přirozeném přístupu k těhotenství. Hlavním cílem je omezit používání léků, pokud to není nezbytné. Metoda se také zaměřuje na správnou výživu a cvičení během těhotenství, stejně jako na dostatečný odpočinek a nácvik správného dýchání při porodu.

Úloha bolesti při porodu

  • Tělo při porodu uvolňuje endorfiny, které způsobují pozitivní vnímání porodu. Porod doma bez léků proti bolesti vnímá 95% žen pozitivně, porod v nemocnici vnímá pozitivně pouze 16% rodiček.
  • Vylučování oxytocinu - bolest vede k masivnímu vyplavení oxytocinu.
  • Psychologové jsou toho názoru, že bolest pomáhá ženě dozrát a posouvá ji vpřed.

Na druhé straně se porodní bolesti zhoršují s vyčerpáním, stresem, úzkostí rodičky nebo strachem z neznámého.

Související články

Více o přirozeném porodu na modrykonik.cz

Použité zdroje

  1. Porodní dům u Čápa, Praha: http://www.pdcap.cz/
  2. Doporučení WHO v průběhu normálního porodu: http://normalniporod.cz/wp-content/uploads/2012/08/pece-u-porodu-WHO.pdf
  3. Doporučení WHO pro vyvolávání porodu (ENG): http://whqlibdoc.who.int/publications/2011/9789241501156_eng.pdf
  4. http://porodniradost.blogspot.cz/2012/12/prirozeny-porod-je-normalni-porod.html

Externí linky

Wiki Modrý koník je Vaše encyklopedie. Je tvořena Vašimi vědomostmi a zkušenostmi s cílem pomoci jiným. Chybí Ti něco k tomuto tématu? Neváhej a napiš nám.
Změň nebo doplň článek
Uveřejněné informace nenahrazují návštěvu zkušeného odborníka (lékaře, právníka a pod.)

Má osobní zkušenost s přirozeným porodem

  • Krásný porod

     •  pavlinakm
    20.1.2017 v 11:06 To se mi líbí
    Jsem prvorodička. Porodní plán jsem neměla, i když určitou představu o porodu ano. Bála jsem se nástřihu (cvičila jsem s Aniballem) a nechtěla jsem zbytečnou medikaci během porodu. Nakonec na vše vzpomínám ráda a chlubím se jaký jsem měla krásný porod. Od kontrakcí jsem porodila za 36 hodin. Byla jsem doma, v poklidu a bez rušení. Do porodnice jsme jeli až 3,5 hodiny před porodem. Samotný porod byl v přítmí, jen za asistence PA. Měla jsem volnost pohybu i volnost při volbě polohy. Celou dobu mi byl psychickou podporou manžel. Vše to bylo bez jakékoliv medikace a bez poranění či nástřihu (4140gr, obvod hlavičky 36,5 cm).

    Přála bych takový porod každé. Doufám, že to jednou bude podobné i při druhém porodu.
    Jsem prvorodička. Porodní plán jsem neměla, i když určitou představu o porodu ano. Bála jsem se nástřihu (cvičila jsem s Aniballem) a nechtěla jsem zbytečnou medikaci během porodu. Nakonec na vše vzpomínám ráda a chlubím se jaký jsem měla krásný porod. Od kontrakcí jsem porodila za 36 hodin. Byla jsem doma, v poklidu a bez rušení. Do porodnice jsme jeli až 3,5 hodiny před porodem. Samotný porod byl v přítmí, jen za asistence PA. Měla jsem volnost pohybu i volnost při volbě polohy. Celou dobu mi byl psychickou podporou manžel. Vše to bylo bez jakékoliv medikace a bez poranění či nástřihu (4140gr, obvod hlavičky 36,5 cm).

    Přála bych takový porod každé. Doufám, že to jednou bude podobné i při druhém porodu.
  • První a druhý přirozený porod

     •  klarina_f
    7.4.2015 v 16:52 To se mi líbí
    O mých porodech jsem sepsala článek, najdete je v mém fotoblogu. Myslím si, že jsou vcelku podrobné, tak koho to zajímá, směle do čtení. :slight_smile:

    První porod - šla jsem si lehnout kolem 11 večer, cítila jsem lehké bolesti zad, ale neřešila to. Do rána jsem se převalovala, špatně se mi spalo. Ráno jsem se stavila v práci, pak na gyndu na monitor a na vyšetření, kde mi dr. pomohl Hamiltonem. Měla jsem ještě nějakého dr. v nemocnici. Od něj jsem chtěla ještě do města, ale raději jsem zajela k rodičům. Kontrakce už jsem lehce vydýchávala a nechtěla jsem způsobit dopravní zácpu. U mamky jsem si dala tři, čtyři sprchy a dle PA po telefonu měla jen poslíčky. Kontrakce byly po 12, po 8, po 14, po 6 minutách. Skákalo to. Kolem 4 kontrakce zesílily, taťka mě zavezl domů s tím, abych si dobalila tašku, pro jistotu. Doma jsem hodila dvě sprchy a jak začal pocit na tlačení, panikařila jsem. Máma zavolala své známé, která byla PA a ta řekla, že mám okamžitě jet. Dojel pro mě táta, nabral mě, tašky a manžela, jeli jsme k mamce, rozloučit se a kluci dali ještě kafe. V porodnici příjem ve 21:00 a ve 21:45 se narodil Lukášek.

    Druhý porod - kolem půlnoci jsem dopekla chleba a šla si lehnout s tím, že mě nějak pobolívají záda. Ráno jsem nabalila Lukáška a jela na gyndu na monitor. Postupně už jsem cítila, že se něco děje, ale monitor se zdál klidný. Chtěla jsem do obchodu, ale se synem jsem to stočila domů, protože opět v autě, už i s prvním dítkem... opět jsem se bála dopravní zácpy. Kolem osmé večer, když jsem uspala syna, jsem začala počítat kontrakce. Kolem třetí ráno byly už po nějakých 5 minutách, tak jsem volala sanitku. Probudila jsem manžela, dobalila tašku, sešla tři patra s plnou taškou a čekala. V jednu chvíli pocit na tlačení, kontrakce snad po dvou minutách. Už jsem měla v plánu lehat na zem. Sanitka dojela, dovezli mě do porodnice, monitor, vyšetření... příjem mohl být kolem 4 ráno. V 5:13 se mi narodila Beatka.

    Oba porody jsem si oddýchala doma a do porodnice jela op...
    O mých porodech jsem sepsala článek, najdete je v mém fotoblogu. Myslím si, že jsou vcelku podrobné, tak koho to zajímá, směle do čtení. :slight_smile:

    První porod - šla jsem si lehnout kolem 11 večer, cítila jsem lehké bolesti zad, ale neřešila to. Do rána jsem se převalovala, špatně se mi spalo. Ráno jsem se stavila v práci, pak na gyndu na monitor a na vyšetření, kde mi dr. pomohl Hamiltonem. Měla jsem ještě nějakého dr. v nemocnici. Od něj jsem chtěla ještě do města, ale raději jsem zajela k rodičům. Kontrakce už jsem lehce vydýchávala a nechtěla jsem způsobit dopravní zácpu. U mamky jsem si dala tři, čtyři sprchy a dle PA po telefonu měla jen poslíčky. Kontrakce byly po 12, po 8, po 14, po 6 minutách. Skákalo to. Kolem 4 kontrakce zesílily, taťka mě zavezl domů s tím, abych si dobalila tašku, pro jistotu. Doma jsem hodila dvě sprchy a jak začal pocit na tlačení, panikařila jsem. Máma zavolala své známé, která byla PA a ta řekla, že mám okamžitě jet. Dojel pro mě táta, nabral mě, tašky a manžela, jeli jsme k mamce, rozloučit se a kluci dali ještě kafe. V porodnici příjem ve 21:00 a ve 21:45 se narodil Lukášek.

    Druhý porod - kolem půlnoci jsem dopekla chleba a šla si lehnout s tím, že mě nějak pobolívají záda. Ráno jsem nabalila Lukáška a jela na gyndu na monitor. Postupně už jsem cítila, že se něco děje, ale monitor se zdál klidný. Chtěla jsem do obchodu, ale se synem jsem to stočila domů, protože opět v autě, už i s prvním dítkem... opět jsem se bála dopravní zácpy. Kolem osmé večer, když jsem uspala syna, jsem začala počítat kontrakce. Kolem třetí ráno byly už po nějakých 5 minutách, tak jsem volala sanitku. Probudila jsem manžela, dobalila tašku, sešla tři patra s plnou taškou a čekala. V jednu chvíli pocit na tlačení, kontrakce snad po dvou minutách. Už jsem měla v plánu lehat na zem. Sanitka dojela, dovezli mě do porodnice, monitor, vyšetření... příjem mohl být kolem 4 ráno. V 5:13 se mi narodila Beatka.

    Oba porody jsem si oddýchala doma a do porodnice jela opravdu jen porodit. Klidně bych si to zopakovala. :-*
  • Mé dva rychloporody

     •  stares
    8.11.2014 ve 13:43 To se mi líbí
    V prvním těhotenství byl můj první příznak, že se něco děje v okamžiku, kdy mi odešla plodová voda ve 36+3tt, a to ve 22 hodin večer. Nic mě nebolelo, ale pro jistotu jsme vyrazili do porodky a hle, ve 23:53 byla dcerka na světě s mírami 3355g a 51 cm.

    U druhého těhotenství mě v 6 ráno (39+0tt) začalo mírně pobolívat břicho a měla jsem nutkání na WC - stejné pocity, jako když máte průjem, ale jinak nic. V 06:40 jsme dojeli do porodky (na žádost manžela:slight_smile: ať už raději jedeme :slight_smile: ) .V porodce mě vyšetřili, otevřená na 9 cm, počká se na zánik lemu a jdeme na to. Po 15 minutách mi praskli vodu (byla už zakalená) a na 3 zatlačení byl prcek (4620 g a 55cm) venku. Bez nástřihu a většího poranění. Šlo to jak po másle. A těch 10 minut opravdových bolestí se dalo opravdu vydržet :slight_smile:

    Druhý porod byl kratší,ale o trochu více bolestivější. A ačkoliv byl prcek hodně velký, šel ven rychleji a snadněji než dcerka.
    V prvním těhotenství byl můj první příznak, že se něco děje v okamžiku, kdy mi odešla plodová voda ve 36+3tt, a to ve 22 hodin večer. Nic mě nebolelo, ale pro jistotu jsme vyrazili do porodky a hle, ve 23:53 byla dcerka na světě s mírami 3355g a 51 cm.

    U druhého těhotenství mě v 6 ráno (39+0tt) začalo mírně pobolívat břicho a měla jsem nutkání na WC - stejné pocity, jako když máte průjem, ale jinak nic. V 06:40 jsme dojeli do porodky (na žádost manžela:slight_smile: ať už raději jedeme :slight_smile: ) .V porodce mě vyšetřili, otevřená na 9 cm, počká se na zánik lemu a jdeme na to. Po 15 minutách mi praskli vodu (byla už zakalená) a na 3 zatlačení byl prcek (4620 g a 55cm) venku. Bez nástřihu a většího poranění. Šlo to jak po másle. A těch 10 minut opravdových bolestí se dalo opravdu vydržet :slight_smile:

    Druhý porod byl kratší,ale o trochu více bolestivější. A ačkoliv byl prcek hodně velký, šel ven rychleji a snadněji než dcerka.
  • Tenkrát poprvé :-D

     •  spodhorska
    16.11.2013 v 00:13 To se mi líbí
    Po vyprávění mojí maminky jak prožila oba porody jsem se hrozila toho, co čeká mne, a tak jsem si řekla, že se na to psychicky připravím.
    Začala jsem sondováním všech žen v okolí a čtením časopisu Miminko, kde maminky popisují svoje zážitky. Čím dál víc se to ve mně dmulo a strach jsem měla čím dál větší. Z mého průzkumu totiž vyšlo, že jen každá 10. maminka měla porod ok. No a když jsem byla asi ve 4. měsíci, tak jsem našla článek o přirozeném porodu doma a náhle mi to přišlo jako nejlepší řešení všech mých obav.

    Nikdo do mne nic nebude píchat, nikdo mi nebude říkat jak dýchat, jak sedět, nebudou mi dělat násilná vyšetření a zásahy a prostě si v klidu doma porodím. Začala jsem se na to těšit a připravovat na to manžela. Ale ejhle. Byl zásadně proti. Zatímco já už jsem byla pod vlivem hormonů, on žil v realitě a přišlo mu, že usiluji naší holčičce o život. Začal proti mně kampaň a kamkoliv jsme šli, tak hlásil, že chci rodit doma a čekal, že mi každý hned bude porod doma vyvracet. A měl pravdu. Byla jsem za blázna. Kroutili nade mnou hlavami a vyhrožovali, že umřu já i dítě a že jsem nezodpovědná, krvelačná ženská atp.
    Ustála jsem to.

    Manžela jsem zavedla k porodní asistentce a ta nás zavalila tunou literatury. Já jsem přečetla všechno, manžel jen Ortena. Cílem bylo nastudovat porod tak, abychom v každém okamžiku věděli co se děje a byli schopni se sami rozhodnout jak dál. Já jsem se na porod začala opravdu těšit, brala jsem to jako výzvu, jako že zažiju zázrak u nás doma a začala jsem litovat všechny, které jdou rodit do porodnice. Přišlo mi to jako by šly na porážku a jen já jsem mohla zůstat na louce se pást :o))

    No nicméně byl 36. týden a já jsem měla první kontrakce (byli to poslíčci). Polila mě hrůza, protože ve 36. týdnu by mě PA doma neodrodila. Věřila jsem tedy, že ještě týden vydržím. A tak jsem raději přestala chodit do práce a další kontrakce přišly až ve 38. týdnu. Ráno v půl 2 jsem najednou potřebovala na velkou a to já v noci nechodím a...
    Po vyprávění mojí maminky jak prožila oba porody jsem se hrozila toho, co čeká mne, a tak jsem si řekla, že se na to psychicky připravím.
    Začala jsem sondováním všech žen v okolí a čtením časopisu Miminko, kde maminky popisují svoje zážitky. Čím dál víc se to ve mně dmulo a strach jsem měla čím dál větší. Z mého průzkumu totiž vyšlo, že jen každá 10. maminka měla porod ok. No a když jsem byla asi ve 4. měsíci, tak jsem našla článek o přirozeném porodu doma a náhle mi to přišlo jako nejlepší řešení všech mých obav.

    Nikdo do mne nic nebude píchat, nikdo mi nebude říkat jak dýchat, jak sedět, nebudou mi dělat násilná vyšetření a zásahy a prostě si v klidu doma porodím. Začala jsem se na to těšit a připravovat na to manžela. Ale ejhle. Byl zásadně proti. Zatímco já už jsem byla pod vlivem hormonů, on žil v realitě a přišlo mu, že usiluji naší holčičce o život. Začal proti mně kampaň a kamkoliv jsme šli, tak hlásil, že chci rodit doma a čekal, že mi každý hned bude porod doma vyvracet. A měl pravdu. Byla jsem za blázna. Kroutili nade mnou hlavami a vyhrožovali, že umřu já i dítě a že jsem nezodpovědná, krvelačná ženská atp.
    Ustála jsem to.

    Manžela jsem zavedla k porodní asistentce a ta nás zavalila tunou literatury. Já jsem přečetla všechno, manžel jen Ortena. Cílem bylo nastudovat porod tak, abychom v každém okamžiku věděli co se děje a byli schopni se sami rozhodnout jak dál. Já jsem se na porod začala opravdu těšit, brala jsem to jako výzvu, jako že zažiju zázrak u nás doma a začala jsem litovat všechny, které jdou rodit do porodnice. Přišlo mi to jako by šly na porážku a jen já jsem mohla zůstat na louce se pást :o))

    No nicméně byl 36. týden a já jsem měla první kontrakce (byli to poslíčci). Polila mě hrůza, protože ve 36. týdnu by mě PA doma neodrodila. Věřila jsem tedy, že ještě týden vydržím. A tak jsem raději přestala chodit do práce a další kontrakce přišly až ve 38. týdnu. Ráno v půl 2 jsem najednou potřebovala na velkou a to já v noci nechodím a měla jsem průjem. Čůrala jsem a měla jsem nějaký divný výtok (hlenová zátka) no a potom mi začaly kontrakce. Nejdřív asi po půl hodině, pak 10 minut, 5 minut, 3 minuty a to už byly 4 hodiny a já se odvážila konečně zavolat PA, co že mám dělat. Nařídila mi horkou koupel a že pak mám zavolat jak to vypadá. Po koupeli to skoro přestalo a tak jsem dokázala i usnout. Spala jsem asi do půl 8 a pak zase po 10 minutách.

    Tak jsme se vydali v 10 hod. k PA aby si mne obhlédla. Otevřená na 3 prsty. Tak jsem zůstala a čekala co bude. Kontrakce byly ještě i skoro celou noc, ale k ránu přestaly a nic. Pořád otevřená na 3 prsty jsem nakonec odjela domů čekat. Po 4 dnech kontrola na gyndě, kde mi doktor nic neřekl. 39. týden - 2 dny na to v noci opět stejný scénář. Tentokrát už jsem nikam nevolala, vanu si naordinovala sama a čekala do rána. Kontrakce stále po 10 minutách. Tak pro jistotu ještě dopolední výšlap na vyhlídku nad město, abych tomu pomohla a pak zase k PA. Verdikt - opět na 3 prsty.

    Další noc u PA a ráno zase nic. Tak hajdy domů. 40. týden - na gyndu už nejdu, minule ani nenašli srdíčko, musela jsem na ultrazvuk, aby věděli, kde má hlavičku a kde zadeček, i když jsem jim to řekla, tak mi nevěřili a ještě se mi smáli, jako že jak já to můžu vědět. V noci kontrakce - snažím se je nevnímat a spím. V půl 7 ráno jdu na záchod a co to je? Něco ze mne teče a moč to není. Pro jistotu si kontroluji odkud to vytéká :o)) No tak mi asi praskla voda. Volám PA co mám dělat, zase začínám mít kontrakce, zase průjem. Máme přijet, nepospíchám, vyrážíme až v 6 večer, kontroluje mě, zase na 3 prsty. Už mě to nebaví :/ Potřetí si už ani nevybaluji věci. PA už ani nedává olej do odpařovadla. Už jsme u ní jako doma.

    Celý den kontrakce. V noci mám pocit že budu rodit, kontrakce sílí a já se těším, že porodím sama do vany, a tak si beru s sebou na záchod mobil, aby mi mohli přijít pomoct, kdyby něco. Bolesti jsou už fakt velké a tak celou noc trpím zhruba každých 5 minut. Nechci budit manžela, ale jak pištím, tak je stejně na půl vzhůru a vždy mezi kontrakcemi spí. Ráno jsem jak mátoha v podstatě už druhou noc jsem nespala a mám víc jak 24 hodin kontrakce každých 10 minut. S PA jsme domluvené, že jestli se to do 11 hodin nerozjede, tak budu muset do nemocnice kvůli odteklé vodě. Miminku by se to nemuselo líbit.

    Jako když to malá ví, začala v půl 11 lézt na svět. Kontrakce po 5 minutách, otevřená na 6 prstů. Hůrá tak už to bude! PA mě nutí běhat po schodech, dávám si vanu, lehám si na levý a pravý bok, pouští mi tantrickou hudbu, zase schody, už to nevydržím, kontrakce každé 3 minuty, jako kdyby do mne někdo píchal nůž a projížděl mi celé tělo. Tak kdy už to skončí? Jsem vyčerpaná, stále otevřená teď už na 7 a nic. Je 6 hodin večer. Už nemůžu. Domlouváme se a vyrážíme do nemocnice. Cestou se modlím, aby mi udělali císaře. Hlavně ať už to ze mne dostanou, tohle už nemůžu dlouho vydržet. 36 hodin bolestí bez spánku.

    Dorazíme do nemocnice (vybrali jsme tu, kde nás nechají rodit přirozeně:grinning:) Natočí ozvy, šáhnou do mne. Jsem na 7 a půl. Vše v pořádku. Nechávají mě rodit přirozeně dál!!!!!!!!!!!!!! Stále chci, ale už nemůžu. Kontrakce se převozem zastavily, a tak prosím o klystýr. Znovu se to rozjíždí, nejdřív po 15 potom zase po 3 minutách. Hrůza. Ve 2 hodiny v noci už upadám mezi kontrakcemi do nějakého delíria, kdy se moje tělo snaží nabrat sílu, ale už není odkud, a tak si nechávám po hodině zavolat doktorku a prosím o něco na bolest. Dostávám nějaký morfin. Teda, to je paráda. Je mi krásně. Kontrakce jsou mnohem slabší a já upadám do nějakého mikrospánku. Je to super!

    Najednou je 6 hodin ráno a morfin přestává působit a jááááááááááááuuuuuž nemůůůůůůůůůůžu. 48 hodin kontrakcí, 3 noci bez spánku, už ani nevnímám, že je ve mně nějaký tvor, cítím jen bolest. Chci oxytocin. Oznamují mi, že pokud ho dostanu musím opustit CAP a musím na porodní sál. Dovolují mi tu ještě půl hodinu být než to začne působit. Přicházím na sál a lezu na stůl. Doktorka mi obkružuje hlavičku. Jsem otevřená na 9. Oznamuje, že to musíme přetlačit a tak mi moc pomáhá. Stále mi obkružuje hlavičku. Je to moc příjemné, mám pocit, že mi malou vytáhne.

    Přichází PA a nabízí mi polohu v kleče, zkouším. Ještě i další polohu, ale chci zpátky na stůl. Chci aby mi ta doktorka zase sahala na tu branku. Dělá to, mám tlačit, tlačím, ale nějak to nejde, říkají jak mám dýchat, snažím se, mám dýchat do břicha PA mi chce zatlačit na břicho a pomoct mi, ale já přestávám cítit kde mám břicho. Začínám i špatně vnímat kdy mám kontrakce, musí mi to říkat, abych to věděla. Přestávám mít sílu tlačit. Chci, aby to ze mě dostali. Najednou mi je jedno co bude s malou. Vůbec ji nevnímám. Jsem na pokraji sil, začínám přemýšlet co bude, když ji nevytlačím a najednou doktorka říká "už vidím hlavičku". Sahám si tam a cítím něco měkkého. Prý má spoustu černých vlásků. Vzpomínám na Ortena, že matce pomáhá, když si sáhne na hlavičku, a tak si tam pořád sahám po každém zatlačení, nějak to na mne nepůsobí.

    Přemýšlí o kleštích, já že klidně, je mi všechno jedno. Ptají se na nástřih. V porodním plánu mám, že nechci. Kývám, že je mi to jedno, a tak šmik. Doktorka, PA i manžel tlačí co jen to jde, jen já už nemůžu. Vzdávám to, naposledy se zapírám úplně jinak než mi říkají a najednou křičí " netlačte už je venku hlavička" . Křičím " já už musím, mne to hrozně nutí" Zatlačím a je to!

    Uf, 48 hodin kontrakcí a 2 hodiny tlačení a nádherná zdravá holčička je na světě. Už druhý den skoro o ničem nevím (až na ty hemeroidy) a po týdnu chci jít rodit znovu. Vlastně to bylo skoro tak jak jsem chtěla:o) Tak už se těším na druhý. No tentokrát už pojedu asi rovnou do porodnice. Samozřejmě budu rodit přirozeně bez oxytocinu:o) Podruhé to už musím dát:grinning: Hlavně si budu tlačit podle sebe i když budu umírat:o)

    Ať žije porod, byl to krásný zážitek a byl to opravdu zázrak!
  • První a druhý porod

     •  shak29
    12.9.2013 ve 13:11 To se mi líbí
    Můj první porod byl naprostá katastrofa :grinning: Byl čtvrtek a celý den jsem měla bolesti a večer se mi zkrátily na 5-8 minut. Jako prvorodička, nezkušená, jsem ve 23hod pronesla "Tak asi jedem" a jelo se. V autě jsem prodýchávala a řikala jsem si, jak pana Božskýho budeme za chvíli chovat. Ale chyba lávky. Otevřená na 3 prsty a kontrakce asi jen 60. No už si mě tam nechali, ale další den žádná změna. Z hekárny mě poslali na pokoj rizikový oddělení. Byl pátek a jeden "fakt příjemný doktor" :rolling_eyes: mi dělal hamiltona. Asi už pátého. Myslela jsem, že mi urval rodidla, nemohla jsem pak ani slézt z křesla, natož chodit. Přišla za mnou sestra a že mi píchne injekci, která mě prý zastaví kontrakce, když nerodim. Rozjely se mi ještě víc. Ale pořád na 3 prsty. Šla jsem za nima, ať mě teda pustí domů, že čekat můžu tam, když mě nechtěj dát vyvolávačku a podle nich teda nerodim. Na to mi řekla, že mě domů pustit nemůže, protože mam kontrakce. Byla sobota. Dopoledne jsem šla na kontrolu a dr. mi s úsměvem řekla " Jste na 4 a půl prstu, vezměte si tašku a jděte na porodní sály". Akorát přišel manžel, tak jsem mu to usměvavá řikala, utíkal zpátky do auta pro foťák. V poledne na porodní sál přišel mladý, krásný doktor, že mě píchne vodu, aby mi to urychlil. Řikala jsem si "Hurá, konečně ho uvidíme, 12.6." . Synátor na to měl jiný pohled. Kontrakce už jsem sice měla k porodu, přes 100, ale chyběla mi jedna věc. Otevření. Hodiny mi připadaly nekonečný. Mezi kontrakcema jsem pozorovala, jak zapadá slunce a vychází měsíc. Už jsem byla tak strašně unavená a žíznivá. Mohla jsem si jen smáčet rty - po 10ti hodinách mi to vážně nestačilo. Skákala jsem na balonu, manžel seděl proti mě a držel mě za ruce - usínala jsem. Seděl se mnou u vany - tam usínal on. Blížila se půl noc a mě bylo jasný, že 12.6. už to fakt nestíhá. Bolesti už jsme měla v kuse a chtělo se mi i zvracet. Bylo to nekonečný a já byla zoufalá, chtělo se mi brečet, ale ani to jsem nemohla, neměla jsem slzy, přes 13 hodin jsem nepi... Můj první porod byl naprostá katastrofa :grinning: Byl čtvrtek a celý den jsem měla bolesti a večer se mi zkrátily na 5-8 minut. Jako prvorodička, nezkušená, jsem ve 23hod pronesla "Tak asi jedem" a jelo se. V autě jsem prodýchávala a řikala jsem si, jak pana Božskýho budeme za chvíli chovat. Ale chyba lávky. Otevřená na 3 prsty a kontrakce asi jen 60. No už si mě tam nechali, ale další den žádná změna. Z hekárny mě poslali na pokoj rizikový oddělení. Byl pátek a jeden "fakt příjemný doktor" :rolling_eyes: mi dělal hamiltona. Asi už pátého. Myslela jsem, že mi urval rodidla, nemohla jsem pak ani slézt z křesla, natož chodit. Přišla za mnou sestra a že mi píchne injekci, která mě prý zastaví kontrakce, když nerodim. Rozjely se mi ještě víc. Ale pořád na 3 prsty. Šla jsem za nima, ať mě teda pustí domů, že čekat můžu tam, když mě nechtěj dát vyvolávačku a podle nich teda nerodim. Na to mi řekla, že mě domů pustit nemůže, protože mam kontrakce. Byla sobota. Dopoledne jsem šla na kontrolu a dr. mi s úsměvem řekla " Jste na 4 a půl prstu, vezměte si tašku a jděte na porodní sály". Akorát přišel manžel, tak jsem mu to usměvavá řikala, utíkal zpátky do auta pro foťák. V poledne na porodní sál přišel mladý, krásný doktor, že mě píchne vodu, aby mi to urychlil. Řikala jsem si "Hurá, konečně ho uvidíme, 12.6." . Synátor na to měl jiný pohled. Kontrakce už jsem sice měla k porodu, přes 100, ale chyběla mi jedna věc. Otevření. Hodiny mi připadaly nekonečný. Mezi kontrakcema jsem pozorovala, jak zapadá slunce a vychází měsíc. Už jsem byla tak strašně unavená a žíznivá. Mohla jsem si jen smáčet rty - po 10ti hodinách mi to vážně nestačilo. Skákala jsem na balonu, manžel seděl proti mě a držel mě za ruce - usínala jsem. Seděl se mnou u vany - tam usínal on. Blížila se půl noc a mě bylo jasný, že 12.6. už to fakt nestíhá. Bolesti už jsme měla v kuse a chtělo se mi i zvracet. Bylo to nekonečný a já byla zoufalá, chtělo se mi brečet, ale ani to jsem nemohla, neměla jsem slzy, přes 13 hodin jsem nepila. Byly asi 2 hodiny ráno, když se mi začalo chtít šíleně tlačit. Manžel zazvonil na PA a ta snad s větší radostí než jsem měla já řekla, že jsem na 10 a můžem rodit. No jo, jenže našemu mladýmu se nechtělo :grinning: Za prvé lezl čumáčkem napřed, ne záhlavím jako každý miminko, a za další vylezl jen po obočí, pak mi došel dech a tak zaklouzl zpátky. Nakonec mě PA nastříhla a to už byl na druhý zatlačení venku. 13.6. v 02:40hod . Uff.
    Když se mi blížil druhý porod doufala jsem, že tam zase nestrávím 3 dny! 16.8. jsem měla termín, ale slečně se taky nechtělo. 27.8. nástup na vyvolávačku. 24.8. mi dr. udělala hamiltona s tim, že jako druhorodička bych se mohla rozrodit. Nic. Celkem velký bolesti jsem měla, ale nepravidelný. 25.8. jsem šla spát smířená s tim, že v pondělí nástup. Ovšem ve 23.40 mě vzbudila obrovská kontrakce. Zmáčkla jsem manželovi ruku. Za chvíli další, zmáčkla jsem mu jí zas... Kouknul na mě jednim okem a řiká mi : "Po kolika to máš?" - "Po deseti minutách. Jdu do obýváku... " ."Jdu s tebou!". Vstala jsem z postele a z deseti minut se mi zkrátily na minuty dvě. Chtěla jsem manželovi ukázat, že už jsem zkušená a tak že půjdu do sprchy, jestli to nepřejde :grinning: ze sprchy jsem pak už nemohla dojít ani zpět do obýváku. Sedla jsem si na gauč a v hlavě mi běhala myšlenka "Už je to tady" a dívala jsem se z okna, jak v dálce blesky rozdělují oblohu a déšť bubnuje na okna. Manžel zatim vše připravil, pomohl mě se obléct a já šla vzbudit mámu, ať si jde lehnout k malýmu, že jedeme. Do porodnice to máme 10 minut, ale v sedačce jsem se propínala, myslela jsem, že mě odrodí manžel :grinning: . V 00:30hod jsme došli na sál , PA mě zkontrolovala a s udiveným výrazem mi řekla : "Už máte polovinu za sebou". Ulevilo se mi. Napíchla mě monitor a vyhrkla: "Ty jo, stahy už 120 , to půjde rychle". Udělala klystýr s tim, že kdyby se mi chtělo tlačit, okamžitě zvonit. Pak jsem se pohupovala na balonu a prodýchávala megakontrakce. Manžel mi pomáhal :grinning: je to moje láska, jak to se mnou prožíval. Otevírala jsem se ukázkově rychle, ale voda furt ne a ne prasknout. Když jsem byla už na 9 prstů, dr mi jí píchla, chvíli počkala a mohla jsem rovnou tlačit. Malý zatlačení, jedno velký a v 03:52hod jsem měla princeznu na břiše :dizzy_face:
    Jaký asi bude třetí porod?? :grinning: