Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
    gajuska86
    27. únor 2017    Čtené 5533x

    Stala jsem se maminkou Emilky 🙂

    Konečně se i já dostávám k sepsání mého šťastného dne. Je to jako včera, když jsem na těhotenském testu objevila // čárky. A to jsem ani testovat nechtěla. Bylo to na popud přítele. Jednou jsem měla najednou v noci neuvěřitelný hlad a on jen tak prohodil, jestli náhodou nejsem těhotná. Vůbec jsem nevěděla, kdy by mi měla dojít menstruace, měla jsem cykly rozházený. Tak jsem si další den ráno udělala těhotenský test a byly tam // čárky.

    Termín porodu jsem měla v pátek 13.1.2017. Mě osobně by se to líbilo, ale Emilka se rozhodla sama, kdy vyleze ven a začne poznávat svět.

                                     neděle 8.1.2017 - 39+2tt - poslední pupíčková 🙂

    Bylo pondělí 9.1.2017, byla jsem 39+3tt. V 5h ráno jsem byla vzhůru, přetáčela jsem se zrovna z boku na bok, když jsem ucítila lupnutí a neco teplého ze mě vyteklo. Okamžitě jsem vstala a šla za přítelem, který se zrovna chystal do práce, že pojedeme do porodnice. Chtěla jsem jet okamžitě, protože jsem v tom našla i trochu krve. Myslela jsem , že to byla plodová voda, ale z tohoto omylu mě v porodnici, po příjezdu, hned vyvedli. Ani tam neměli tušení, co to vlastně bylo.

    Takže mě v 5:30h přijali na vyšetřovnu a čekali jsme na doktora, mezitím mě sestra napojila na monitor. Na něm zatím nic znát nebylo, ani já jsem nepociťovala žádné bolesti. Doktor mě vyšetřil a konstatoval, že jsem otevřená na 2 prsty a že dnes stoprocentně porodím. Takže přítele ještě poslali domů, bylo ještě brzy, a mě přesunuli na porodní box.

    Tam jsem osaměla, každou chvíli mě chodila kontrolovat sestra. Dostala jsem klystýr (v životě jsem se takhle nevyprázdnila 🙂 ) a natáčela mi monitory.

    Kolem 8h přišla doktorka, která mě měla rodit, aby mě prohlédla. Praskla mi vodu, aby to trochu popohnala. Té bylo opravdu hodně, až se sama divila. A píchli mi nějaký urychlovák do kapačky. Pak už mi začaly menší kontrakce. Byla to taková silnější menstruační bolest. Nic hrozného, dalo se to vydržet. Byla jsem tam stále sama, tak jsem si otevřela knížku, že si budu číst. 

    Moc jsem toho nepřečetla, protože přišla opět doktorka, aby mě zkontrolovala. Jak se ve mě dloubala, zase vyteklo hafo plodové vody. Divila se, kde se to ve mě bere. Porod postupoval pomalu, tak mi ještě zavedla čípek. 

    Pak už to začínalo mít opravdu grády. Už jsem musela hodně prodýchávat kontrakce a dorazil už i přítel. Byla to šílená bolest, žádná pozice mi nevyhovovala. Jediné, co trochu pomohlo, bylo pohupování na míči a teplá sprcha. Sestra už mi párkrát nabídla, jestli nechci epidural nebo rajský plyn. Pokaždé jsem odmítla, chtěla jsem to vydržet, pokud možno, co nejdéle, nejlépe až do konce 🙂 Jak jsem byla naivní 😀

    Kontrakce byly čím dál bolestivější a častější. Nakonec jsem podlehla a využila možnost rajského plynu. Jééé, jaká to byla úleva a najednou bylo po bolesti a vše vypadalo veseleji. Přítel měl ze mě dobrou čurinu, jak jsem byla zfetlá 🙂 Ztratila jsem úplně pojem o čase i o tom, co se kolem mě děje. Postupem času už přestával plyn účinkovat, dokonce mi z něj bylo i docela špatně, ale přešlo to, a já zase cítila tu šílenou bolest.

    Přítel, aniž by si to uvědomoval, mi byl velikou oporou a nevím, jak bych to bez něj všechno zvládla. Komu jinému bych taky při kontrakcích drtila ruce 😀 A on poslušně seděl a trpěl se mnou.

    Kolem 13:30h opět přišla doktorka, aby se na mě podívala. A už neodešla. Ještě jsem protrpěla pár kontrakcí. Myslela jsem, že už to nezvládnu, jak strašně to bolelo. A pak už mi dala zelenou ke tlačení. Tlačila jsem, co to jen šlo, ale už jsem strašně unavená. Pak, ani nevím jak, se tam najednou objevil i pan primář. Všichni do mě hučeli a říkali mi, že už to bude, že to zvládnu, ať pořádně tlačím. 

    Ani to nedokážu popsat, ale mě to připadalo strašně komický. Jednu nohu jsem měla zapřenou do primáře, druhou do sestry. Místo abych se rukama držela pod koleny, pořád jsem chytala madla postele, tak mi je pořád dávali pod kolena. Hlavu jsem zase netlačila dopředu na prsa, ale dozadu do postele. Toho se zase ujal přítel a tlačil mi ji dopředu on. A mezi primářem a sestrou stála doktorka a kontrolovala stav.

    Pak už to šlo najednou strašně rychle. Opřela jsem se do toho, zatlačila jsem 3x, možná 4x a najednou jsem ucítila neskutečnou úlevu a teplé schoulené klubíčko položené na břiše.

    Byla to nádhera. Emilie Dagmar se narodila ve 14:03h s mírami 4090g a 54cm. 

    Bonding a přiložení k prsu se bohužel nekonalo. Nechali pouze dotepat pupečník, který si potom přítel sám přestřihl. Emilku sestry z novorozeneckého oddělení, po tom, co ji zkontrolovaly, daly příteli a primář s doktorkou začali řešit mojí placentu. Nechtěla mi sama odejít, tak se jí ze mě snažili vyndat. Bylo to docela nepříjemné, když se ve mě doktorka ještě takhle hrabala. Jí se to nepodařilo, tak nastoupil primář. To bylo potom nepříjemné. A když jsem viděla tu jeho "tlapu" celou od krve, říkala jsem si, jakou asi tam dole musím mít díru 😀 Ale ani jemu se to nepovedlo. Takže zavelel a jelo se na sál udělat revizi.

                                                                      Emilie Dagmar 🙂

    Když jsem se probudila, přítel byl u mě, Emilka u sester. Musela jsem ještě další 4 hodiny ležet bez hnutí na zádech. Tak jsem aspoň vyřídila smsky a telefonáty. Pak jsem se dozvěděla, že jsem měla přirostlou placentu kvůli prodělané revizi dělohy v říjnu 2015 (kvůli ZT), že se to občas stává.

    Po 20h už jsem mohla pomalu vstát, tak jsem se za pomoci sestry přesunula na pokoj. Emilku mi přinesli ve 21h přiložit k prsu. Konečně jsem se mohla pořádně podívat na tu mojí holku. Byla tak nádherná a já strašně šťastná. Splnil se mi můj sen, mít dceru. Jen mě mrzí, že se jí nedožila moje maminka, byla by určitě moc pyšná na svoji malou vnučku.

    Pak mi ji zase odnesli, abych si přes noc odpočinula. Donesli mi ji zase až ráno, a to už se mnou moje beruška zůstala napořád.

                                                                                my 🙂

    Fotky bezprostředně po porodu nemám žádný, kvůli tomu frmolu, co pak nastal.

    Tímto děkuji, že jste dočetli až sem a zároveň se omlouvám za někdy až podrobný popis a za případné chyby 🙂