Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.

    HRAČKY- ahoj holky, blíží se Vánoce a tak už se začínám poohlížet po dárcích, JENŽE! Mám první miminko a nemám totální představu, co by ho mohlo pak bavit. Na vánoce bude mít 9 měsíců, co v tomhle věku bavilo nebo baví vaše děti? 🙂 Nechci kupovat zbytečně hlouposti, děkuji za inspiraci 🙂

    Ahoj, jaké byste mi doporučili vibrační lehátko pro čtyř měsícni miminko? Polohovací a hlavně dostatečně dlouhé aby nekopal nožičkama do konstrukce. Děkuji 🙂👌

    4 měsíce? Vážně? Kdys to stihnul?! 😭❤

    Pusu mámě 😘

    hankapav
    Zpráva byla změněna    28. čer 2018    

    Kočárek Joie Mytrax sportovní kočárek - Pavement. Máte? Jste s ním spokojené? Případně jaký jiny kočárek byste doporučily? Měl by to být kočárek do lehkého terénu a musí jít dát do úplného lehu.

    JIŽNÍ MORAVA
    Ahoj, doporučili byste nám nějaké ubytování na jižní Moravě, nejlépe minimálně se snídaněmi, blízko vinic, nejlépe s výhledem na ně, které je vhodné pro čtyřměsíčního chlapečka a je možně se tam ubytovat i se psem? 🙂 Děkuji za tipy 😘 za každý tip věnuji srdíčko ❤

    Dítě je dar. Každý den tady čtu, kolik z vás si tak přeje mít miminko a nejde to a je mi z toho hrozně úzko. Na druhou stranu si díky tomu uvědomuji, jaké štěstí nás potkalo. Mít dítě. Jsem šťastná, že sis nás vybral, žes mi dal možnost být mámou. Moc bych si přala a modlím se za to, aby tenhle pocit zažila každá. Je to zázrak ❤

    Kuba nám vzal ve třech měsících na milost hnízdečko 😂 akorát už z něho trošku vyrostl no 😂😂

    V pondělí slavíme tříměsíčniny 🤔, takovou rychlostí mu jdem za chvilku na promoce 😭

    Evžen lovec žen 😂

    Taky se vaše dítě už ve třech měsících skoro nevleze do korbičky? Nebo máme obříka? 🤔 Nicméně, sporťák sklidil úspěch 😂 (Nebojte, vždycky je jen v pololehu 😉 )

    hankapav
    2. čer 2018    Čtené 1196x

    O čem se nemluví aneb poporodní deprese

    Když jsem zjistila, že čekáme miminko, byla jsem štěstím bez sebe. Moc jsme se oba s manželem na miminko těšili a odpočítávali dny,kdy bude konečně s námi. Jako asi každá nastávající maminka, zejméne ty, které čekají první miminko, jsem si představovala jaké to bude, až se narodí. Jak bude vypadat, co všechno spolu budeme dělat, jak budeme jezdit na výlety, jak bude všechno zalité sluncem a bude nám doma svítit duha a běhat jednorožci 🙂 🙂 🙂 ....Čekala mě poslední kontrola před termínem porodu, dle doktora to na porod zatím nevypadalo. Nicméně, ten den v noci mi praskla voda a my se tedy vydali do porodnice. Byl pátek, Kubíček se narodil v neděli ve 2 ráno. Byl to 7hodinový porod (7 hodin na porodním sále), byla jsem už neskutečně vyčerpaná a málem došlo na vytáhnutí zvonem. Naštěstí, se nám ho díky perfektnímu doktorovi podařilo dostat ven přirozeně. Když jsem ho slyšela plakat, věřila jsem, že to nejhorší je zamnou. Kdybych tenkrát věděla jak se pletu... Kubíčka hned po porodu museli převézt do jiné nemocnice na oddělení JIP, jelikož špatně dýchal. Už tenhdy bylo něco špatně, mě druhý den propustili z nemocnice, ale mě syn vůbec nechyběl. Byla jsem ráda, že jsem doma, i bez něj. Jezdili jsme za ním každý den, celý týden. Někdy už to pro mě bylo spíše z povinnosti. Po týdnu jej přeložili na normální pokoj a mě přijali k němu. Všechno bylo, zdálo se, v pořádku. Kromě toho, že stále nepřicházela ta "láska na první pohled". Viděla jsem miminko, krásné, roztomilé miminko, ale nic víc, žádná nekonečná láska. Po třech dnech jsme mohli konečně domů. A tehdy to začalo....

    Pokaždé, když se blížila doba kojení, se mi sevřel žaludek a zmocnil se mě obrovský pocit úzkosti, za začátku to bylo snesitelné, ale každé krmení se to zhoršovalo. Nakonec jsem přestala kojit, prostě jsem nemohla, nešlo to. Několikrát jsem se snažila to překonat, ale u každého kojení jsem brečela, jak hrozně nepříjemné mi to bylo. Tyhle pocity se začly přenášet do všech činností, které se týkaly miminka. Nemohla a nechtěla jsem ho přebalovat, krmit, chovat. Cítila jsem k němu odpor. Byl mi lhostejný, bylo mi jedno, co s ním bude, kdo ho má, jestli pláče...Takhle to bylo asi 14 dní, až to vygradovalo a já skočila s psychickým zhroucením na pohotovosti. Tak strašně jsem ho chtěla milovat, jako ostatní, ale nešlo to, vlastně to pořád moc nejde. Doktor mi předepsal léky na uklidnění a vyrovnání hormonální hladiny. Do šestinedělí se to srovnalo a mě bylo zase fajn, zase jsem to byla já, začli jsme si s Kubíčkem budovat vztah,tvořit režim. Všechno se zdálo v pořádku. Léky mi došly a já se citíla dobře, takže si pro nové nezašla. Během dalších 14ti dní se mi začly tyto stavy úzkosti postupně vracet a co hůř, byly daleko horší. Stavy úzkosti se přesunuly až do agresivních myšlenek směrem k miminku. Měla jsem chuť ho praštit, zajet někde s kočárkem a nechat ho tam. (Nikdy jsem nic takového neudělala a hrozně se stydím, jen ty myšlenky píšu), následoval stav procitnutí, kdy jsem si to uvědomila a začla hystericky brečet, nemohla jsem se najednou nadechnout, jako by mě neco svazovalo. Nikdy jsem horší pocit nezažila. Tak se to opakovalo asi měsíc, několikrát do týdne. Opět se objevila úplná citová apatie ke Kubíčkovi.Byl mi cizí, měla jsem na něj vztek. Až jsem si řekla, hlavně díky manželovi (děkuji bohu za něj), že s tím musím něco dělat a navštívila Psychiatrickou ambulanci. Lékařka diagnostikovala těžké poporodní deprese, nasadila léky a docházím na pravidelné kontroly. Každým dnem je mi lépe, i když to pořád není úplně ono. A ještě dlouho nebude. Poporodní deprese se léčí minimálně půl roku. Hodně jsem se zamyslela nad věcí, kterou mi paní doktorka řekla. "Poporodními depresemi, ať už lehčími, nebo těžšími, trpí až 45% žen, zejména prvorodičky. Nejste sama. Nevěřte tomu, co vidíte na sociálních sítích. Nevěřte, že každá maminka je pokaždé namalovaná, načesaná a odpočatá jako na fotkách na facebooku. Žádná z nich na sociální síť nevyvěsí, že dítě nezvládá." A to je právě ono, možná, díky sociálním sítím, díky reklamám na šťastné mámy a spokojená miminka máme přehnané očekávání, které po porodu nejsou naplněna a spolu s hormonální rozladěností to umí v hlavě udělat pěknou paseku. Před měsícem jsem se styděla za to, že něco takového "mám", že musím docházet na psychiatrii a že nejsem na top instagramová máma, která všechno zvládá. Nejsem. Ale jsem na sebe pyšná, protože kdo to nezažil, nikdy to nepochopí. Nepochopí, co se vám honí hlavou a jak těžké je takovou pomoc vyhledat a odhodlat se k tomu. Proč to píšu? Třeba je nás víc, třeba vás porod teprve čeká a třeba už to máte za sebou. Každopádně nestyďte se za to! Je to normální, jenom se o tom nemluví 😉 Všem takový maminkám hodně síly a hlavně se nestyďte říct si o pomoc!

    Krásný první den dětí miláčku ❤ děkuji ti za možnost být mámou ❤

    hankapav
    Zpráva byla změněna    22. kvě 2018    

    Když my jsme na focení miminek v košíku, s čelenkou nebo na kozesince nikdy nebyli 🙄 ❤❤

    Máte taky ten pocit, který zažívají olympijští vítězové, když si stihnete nalakovat nehty průhledným lakem? 😂 Připadám si, jako bych šla právě ze salonu hollywoodských hvězd. Máte to taky tak? Nebo jsem jediná, které dítě prostě nespí a má pocit, že nic nestíhá? 🙄😂

    Holky, od kolika měsíců jste začly dávat příkrmy? A čím jste začly? Máme teda ještě čas (Kubík má 2 měsíce) , ale zajímalo by mě, čím se začíná, jestli hned obědem (ne svíčkovou se šesti 😂) jako brambor, mrkev a tak, nebo nejdřív svačinky-ovoce.. Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc v tom plavu 🙄

    Dneska 8 týdnů 😍 Kam ten čas tak letí 😭❤

    Tak moc lásky ❤

    Pohodář 😂 on si to koupání vždycky tak užívá 😂❤

    Jako nechci nic říkat,ale my máme vážně toho nejkrásnějšího chlapečka na světě 😍❤😂😂

    Ve středu to byl měsíc, co jsem se stala mámou. Roste mi před očima 😭😭❤

    Vážně je to hodně náročné, ale stojí to za to 😍 v neděli to budou tři týdny, co se nám život otočil vzhůru nohama ❤

    Víc než čekání na to kdy "TO" přijde, mě úplně vytáčí každodenní sms, hovory a otázky typu "tak co, už? Vy jste ješte celí? Ty se s tím natahuješ. Tebe si v té porodnici ještě nenechali?" S každou další mám chuť na všechny zařvat "Jděte s tím už do.... háje " 😀 Musela jsem si vylít srdíčko 😐🙈

    0 dní do porodu a Kubíček nikde! 😒 To čekání je nekonečné ❤

    Porodnice O-Vítkovice.
    Ahoj, mám dotaz, doteď mi dělal monitor můj doktor. Už mě ale poslal v úterý na kontrolu do porodnice. Moje otázka je. Kdo rodil ve Vítkovicích, objednávaly jste se na ten monitor nebo jste tam prostě přišly? A kam? Na klasickou gynekologickou ambulanci nebo na gynekologicko-porodní ambulanci? Děkuji

    7💙 Ze začátku jsme se modlili, aby tam vydržel co nejdéle. On to ale asi pojal tak, že tam zůstane až do maturity 🙄

    Nedávno 99, pak 80, 60, 30... A dneska 10?! 😵 Pojď už broučku, pojď ❤

    Spaní miminka- holky, pod čím nebo v čem spala vaše miminka? Zavinovačky, deky, spací pytle? A co se Vám nejvíc osvědčilo? Asi se nejvíc přikláním k těm zavinovačkám, ale je jich tolik druhů :D Já jsem z toho fakt v pasti :D Snad u druhého už v tom budu umět trochu chodit :D

    Valentýna neslavíme. Máme se rádi každý den, ale tohle mě fakt dostalo 😍

    Posledních 30. Snad 😂 a budu máma 💙 Tohle těhotenství byl jeden velký zážitek, je neuvěřitelné, jak můžeme tak milovat někoho, koho jsme vlastně ještě ani neviděli 😍