Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
    mblumtritt
    Zpráva byla změněna    2. bře 2018    

    Zdravím všechny ženy, které četly můj článek o syndromu ukradaného porodu ( https://www.modrykonik.cz/magazin/article/syndr...), psaly mi pod něj komentáře a soukromé zprávy.

    Chtěla bych všem poděkovat za krásná slova, velmi si vážím veškeré podpory a porozumění.
    Sdílení těchto pocitů s ženami, které měly podobnou zkušenost, mi velmi pomohlo v cestě trauma zpracovat.
    Děkuji i těm, které s článkem nesouhlasily, protože mě vyváděly ze sebelítosti a pobídly mě vidět celou zkušenost s větším odstupem.

    Ráda bych uvedla na pravou míru podstatu toho článku - proč jsem se rozhodla tuto velmi intimní zkušenost veřejně sdílet s dalšími ženami a proč touto formou.

    Mým cílem nebylo poukazovat na to, že porodnice, kde jsem rodila, je špatná a je plna nekompetentních a špatných lékařů a sester, protože to určitě není pravda.
    Nebylo mým cílem ani tvrdit, že se lékaři a sestři zachovaly špatně a že je chyba konkrétních lidí, že se stalo co se stalo.

    Chtěla jsem poukázat na nedostatek empatie, chybějící podporu a porozumění, snahu se domluvit bez aplikace nadřazenosti jedné strany.
    Na zoufalství, strach a ukradený prožitek v důsledku nedostatku času a chuti personálu, který je možná jen důsledkem obrovské zaplněnosti velkých nemocnic a tlakem na personál na perfektní výkon, který je často spojený s tlakem na perfektní papírování.
    Možná na nedostatek obyčejné lidskosti v tom nejlidštějším okamžiku našeho života.

    Chtěla jsem vyvolat diskuzi o tom, co je zapotřeba změnit v našem porodnictví.
    A je to téměř tři roky, co jsem rodila, a je vidět, že se věci mění k lepšímu -právě díky tomu apelu žen, které si přejí rodit s pocitem bezpečí a klidu.
    Pro někoho to znamená rodit doma, pro někoho bezpečí znamená plně vybavená velká nemocnice.

    To je v pořádku.

    Škoda je, že v důsledku toho, jaké míváme zkušenosti s neporozuměním, nepříjemným přístupem a nedostatkem informací ze strany porodnice, jsme pak víceméně nuceny vybírat si mezi extrémy.
    Přestože se obáváme další špatné zkušenosti a nekonečných útrap při domáhání se svých přání, zároveň si přejeme využít toho komfortu, který moderní medicína může přinést, hlavně kvůli zdraví našich dětí.
    A porodnic, které takový přístup nabízejí, je u nich samozřejmostí bonding a respekt nejen porodních přání, sice přibývá, ale stále to není zdaleko samozřejmost.
    Velkou roli v tom sehrály také mnohé porodní asistentky a duly, které udělaly za poslední roky velký kus práce směrem k zlepšení.

    Mějme právo a možnost si vybírat, rozhodovat o tom, jak přivedeme své děti na svět.
    Mějme tu možnost se za každé situace spolehnout na to, že nám bude zajištěna ta nejlepší podpora a péče, ať to pro nás znamená cokoli a mějme možnost rodit doma, pokud si to přejeme, aniž bychom musely při tom musely bojovat s úřady.
    Mějme tu důvěru převzít zodpovědnost za sebe a svoje děti a mějme v tom podporu.

    A buďme pospolu. Respektujme se a pomáhejme si.
    Jen společný apel na všechny porodníky a ostatní personál na to, aby nám byli při porodech našich dětí oporou a ne překážkou, může pomoci tomu, že další ženy a také jednou naše dcery, budou rodit bezpečně a důstojně bez toho, aniž by si musely vybírat z extrémů.

    Ještě jednou děkuji všem za přečtení a za reakce.

    Děkuji také Modrému koníkovi - i příležitost kterou mi dal je velký přínos do celého problému.

    Míša

    mblumtritt
    2. lis 2017    Čtené 1062x

    Jak čelit kolečku blbosti

    Někdy se zdá, že dny jsou vlastně pořád dokola. Zvláště některé domácí činnosti, které denně děláme, vlastně nemají žádnou hodnotu. Většinu času totiž tvoříme jen neviditelnou práci, kterou nikdo vlastně neocení. Uklízení, vaření, péče o děti, prádlo - jednou za čas je to prostě kolečko blbosti, které právem nenávidíme. 

    Neviditelná práce

    Ráno snídaně, čaje, svačiny, krmení dětí a zvířat.

    Umýt nádobí a kuchyň.

    Ustlat postele, abyste je večer, děti vlastně už v poledne, zase rozhrabaly.

    Zametání, vytírání - to by se mohlo klidně dělat dvakrát denně.

    Vaření jídla – tolik času a námahy a jídlo se za čtvrt hodiny sní a ještě se musí umýt a uklidit nádobí.

    A co teprve nekonečné uklízení hraček – jaký má smysl to uklízet, když to opět za chvíli bude zpátky rozprostřené po celém bytě?

    Všechny tyto činnosti jsou taková neviditelná práce - asi tak dvě minuty po tom, co je pracně vykonáte, nejsou vidět. A je samozřejmostí, že je děláte.  Tedy do doby, dokud je děláte. Z neviditelné práce se stane do očí bijící bordel přesně ve chvíli, kdy ji v pravidelném intervalu neprovedete – teprve tehdy si děti a muž všimnou, že se „to neudělalo“.

    Našlapané ponožky drobkama od snídaně, namazaný chleba místo teplého jídla, absence čistého prádla- teprve teď přichází k rodině signál, že neviditelná práce, kterou denně děláte, vlastně není samozřejmost, což pouze pokud žijete s vnímavými a vyjímečně chápavými lidmi vede k tomu, že vám někdo pomůže aniž by to musel odstartovat váš dříve nebo později přicházející nervový výtok.

    Kolečko debility

    Všechny uvedené činnosti, zvláště pokud je nikdo neoceňuje, dříve nebo později vedou k frustraci, že vlastně něco děláte pořád dokola a nemá to žádný smysl.

    Interval samozřejmosti vždycky jednou za čas přeteče a k těm denním činnostem získáme nechuť, ba přímo odpor, a intenzivní pocit, že jsme na vše samy.

    Ono vlastně i ta výchova dětí je taková neviditelná práce. Je to taková samozřejmost, pokud se na ní nedíváte ze široka, z pohledu zázraku a pokroku, který na dětech vidíme jen zpětně a jen v určitých chvílích. Kolik práce nám dalo naučit děti chodit na nočník, jíst samotné, držet hrneček, oblékat se? Jak náročné byly probdělé noce, kolik nervů nás stálo vztekací období.

    Radovaly jsme ale jen v těch nejčerstvějších a nejvypjatějších chvílích – první slovo, první kroky, první věty. I potom se z těch radostí stává denní chléb a samozřejmost.

    Oceňujte se za své výkony více, prožívejte každou chvíli s vašimi dětmi, každý pokrok je i vaše odměna. 

                                                    Přiznejte si, že je vlastně vaše vina, 

                                           že všichni berou vaši práci jako samozřejmost, 

                                                    protože je to samozřejmost i pro vás? 

    Jsem na všechno sama

    Přesně ve chvíli, kdy na nás padne ta chvíle, že vlastně neděláme nic jiného, než uklízíme, vaříme a odpovídáme dětem na otázky, a my propadneme skepsi, že všechno co děláme, je k ničemu, přijde pravděpodobně na mysl ta slavná teze – „jsem na všechno sama“.

    Je jedno, zda jsme skutečně samy či máme muže a několik babiček a tet, nekonečné kolečko debility přichází vždy ve chvíli, kdy jsme zapomněly ocenit hlavně samy sebe.

    A odejde tím dříve, čím dříve si uvědomíme, že samy ve skutečnosti nikdy nejsme, protože máme sebe.

    Moje maminka vždycky říkala, že pokud se nepochválí sama, neudělá to za ní nikdo. To byl přesně ten okamžik za sebou nechané neviditelné práce, kterou nikdo neocení – několik hodin zebrubného úklidu po práci, vaření večeře, mazání svačinek.

    Je to přeci samozřejmost a předejít tomu, aby to tak děti braly a aby ocenil váš muž, že to děláte, je těžké a začít se s tím musí zavčasu.

    Dejte muži najevo, kolik energie vás tyto práce stojí a říkejte mu, kolik jste toho udělala. Nenechejte ani své děti brát vaši práci jako samozřejmost a předejdete tím vlastní frustraci z toho, že jste samozřejmostí.

    Myslete i na všechny ty ženy, které prožívají denně to samé.

    Pomáhejme si vzájemně a oceňujme naše dovednosti. To, že si dojdete na kosmetiku nebo na nějakou terapii je přínos nejen pro vás, ale i pro ženu, která vám službu poskytne. Nestyďte se za to, že si před svátky necháte umýt okna a upéct cukroví. 

    A i to, že si s kamarádkou popovídáte o těchto strastech a budete se společně učit nepropadat frustraci ze svých koleček blbosti, je vzájemná výpomoc, která vám pomůže kolečky blbostí proplouvat.

            Nikdy se však nezbavíte pocitu zmaru a frustrace z toho, že

                             jste vy a vaše práce doma samozřejmostí.

            Do chvíle, než sama sebe oceníte a přestanete si svou pozici v rodině                             zhoršovat sebelítostí a naštvaností,

                                budete opravdu naštvaná a udřená. 

    Hygge vám pomůže přežít neviditelnou práci

    Určitě jste slyšela o dánské filosofii o štěstí zvané hygge – jde vlastně o to udržovat i ty nejběžnější chvíle v rozpoložení, jako by byl svátek.

    Pokoušet se být šťastný i u činností, které nemáte ráda anebo se vám zrovna prostě nechtějí dělat, je dřina, která ale kolečkům blbostí pomáhá předcházet velmi dobře.

    Pokud se vám nechce vařit, zkuste recept, který neznáte. Pusťte si k věšení prádla oblíbenou hudbu a zatančete si u toho. K žehlení si pusťte film, na který jste dlouho neměla čas. Při stereotypní cestě z práce nebo ze školy jděte jinudy a po cestě si kupte kytku do kuchyně. Kupte na hračky vekou krabici nebo pytel a prostě je tam házejte.

    Možná na to jste opravdu sama. Jste máma a to že fungujete je opravdu někdy samozřejmost, kterou je těžké nést. 

    Ale každé kolečko blbosti, které máme denně před sebou, může být alespoň o fous lepší, pokud nepropadneme skepsi a sebelítosti, ale uděláme si to lepší. 

    Pro sebe.

    M.

    mblumtritt
    26. říj 2017    Čtené 876x

    Hledání romantiky všedního dne jako máma a táta

    Žijete spolu už roky. Zažili jste spolu mnoho hezkého, těžkého a to všechno ještě překrývá to obyčejné, kterého si moc nevážíme.

    Dlouhodobý vztah a manželství je těžší než se zdálo, o to víc pokud máme děti a s tím spojený častý stereotyp, nové problémy a výzvy v rolích, které neznáme.

    Udržet oheň rodinného krbu i mimo debaty o jídle, nákupech a přibitých poličkách je disciplína těžkého kalibru.

    Stereotyp a starosti všedního dne

    Co všechno jste si představovaly, když jste s mužem svých snů začaly žít?

    Romantické představy o společných chvilích, svatba, toužily jsme mít děti.

    Těžko si lze představit i tu odvrácenou stranu plnění našeho snu – všední dny, kdy si toho, že jsme dosáhly svých snů, přestáváme vážit.

    Pravděpodobně máte všechno, co jste si přála.

    Muž, kterého jste si vybrala, s vámi žije, možná proběhla i krásná svatba. Narodilo se vám dítě, které jste si moc přáli. Z pohledu zezhora je to nádhera – tak jste to chtěla, měla by jste být šťastná, spokojená, váš život by měl naplněný.

    Pravděpodobně si i uvědomujete, že jste měla štěstí a žijete život, jaký jste si přála. Hledat ale romantiku a vášeň tam, kde v sobotním volném dni objedete dva krámy, protože v tom prvním nemají křupky do kterých večer obalujete řízky, vaříte dvě jídla, třikrát se chytnete při tekoucích nervech, když děti něco chtějí a vy zrovna chcete vést rozhovor s dospělou osobou a po letech společného života před sebou čůráte a prdíte.

    Hledejte štěstí tam, kde jste ho dřív neviděla

    Často pod návalem denních povinností a běžném chodu domácnosti ani nemáte šanci to vnímat. Okamžiky, kdy vás zalije pocit štěstí a pohody, jsou oproti životu před dětmi a navíc v zamilování, přicházejí hodně málokdy.

    Když si ale vzpomenete na to, co vás dělalo šťastné před tím, než jste se potopili do kolečka práce, vaření, praní a uklízení a starosti o dítě, také to nejsou bůhvíjaké velké okamžiky. Takže by nemělo být těžké najít je i teď, že?

    Poslední pocit štěstí mne potkal nedávno.

    Taková ta mikrochvilka, kdy se zastaví čas a pohled zezhora na to, co zrovna děláte, je báječný.  A mne to překvapilo. Prostě jsme seděli já, můj muž, dcera a naši smradlaví psi doma v obýváků a povídali jsme si. Týden před tímhle víkendem jsem měla dvě schůzky a po dlouhé době jsem jela sama do města, což jsme dřív mívala tak ráda.

    Teď probíhala naprosto obyčejná chvíle, kdy jsem si ale uvědomila, že tyhle obyčejnosti jsou vlastně to, co se mi na tom líbí.

    Možná jsem ve snaze po tom, abych vrátila ty chvíle, kdy jsme jako pár byli šťastní, hledala špatně.

    Asi jsem měla hledat tam, kde jsme sice tři, což podle mých předchozích měřítek vylučovalo tu partnerskou pohodu. Prostě jsme rodiče, je ze mne máma. To je vážné a romantiku zcela vylučující.

    Ale z toho kluka, co jsem se do něj před deseti lety zamilovala, se stal táta mého dítěte. A přesně tohle porovnání se mi líbilo.

    Manželská erotika není můj koníček

    Další věci, kterou rodičovství zastiňuje je sex.

    Teda asi ne sex, ten se dá zvládnout i za extrémních podmínek. Rodičovství, péče o dítě, denní stereotyp a hádky o to, že sklenička dělá kolečka na konfereční stolek, kam si dávám papíry, zabíjí milování.

    A milování je rozhodně víc než sex.

    Pokud i vy vzpomínáte na ty chvíle, kdy jste všechny dovolené trávili převážně v posteli, ve volných večery jste si povídali o zajímavých věcech a i ty končily krásnou nocí, zaveďte je do programu i teď.
    Jen vás to bude stát víc úsilí než dříve.

    Prožít milování s veškerou vášní a spojením, jako si to pamatujete ze svobodných let, je teď práce na celý den. Začíná už při snídani, dotyky při běžném hovoru, přichystání něčeho hezkého na večer, až děti budou spát. Pracujte na navození atmosféry po celý den, připravujte se na hezký večer, zkuste muži naznačit, že si chcete hezký večer udělat. Možná vám to pomůže se víc uvolnit, přestat myslet na běžné starosti, proveďte rituály, které vám dají klid a sebevědomí si to užít. Dejte si na milování čas, zajistěte si klid. Společný prožitek z blízkosti a vášně, která už není tak všední a samozřejmá, vás nabije na další dny.

    Chybí nám, co jsme dělali dříve

    Jezdili jste na výlety na motorce, chodili do kina, lezli po horách.

    Ne vždy je řešením snažit se absolvovat tyto chvíle znovu, o samotě. Zapojte do vaší staré zábavy i děti a hledejte radost ve společných chvílích.

    Letos jsem v létě na chalupě, kam jsem jezdila celý svůj život, byla i s dcerou.

    Poprvé od dob, kdy jsme tam s mužem pořádali nekonečné mejdany a do svítání se milovali a pak celé dny spali v trávě, jsme tam přijeli jako rodiče.
    Předem jsem si to neuvědomovala, ale byl to poměrně silný zážitek – přímá konfrontace s tím, že to, co jsem tam měla ráda, už nemůžu dělat, protože jsem máma a veškerý svůj volný čas jí věnuji. Ráda, samozřejmě. Ale věděla jsem, že musím hledat i tu svoji svobodu a naši romantiku i teď, když už jsme tři. 
    Nakonec to byla nádherná dovolená, kdy naši radost tvořila ta její. A kdy každý večer, který jsme si za odměnu dopřávali jen pro sebe, byl po dlouhé době hezký, s povídáním o nevšedních věcech, s milováním, které se doma špatně hledalo.

    Proti navrácení šedi, až se vrátíme z dovolené, fungují zatím zcela obyčejné věci.

    Jednou týdně ve všední den místo prázdného zírání na televizi, když dcera usne, hrajeme deskové hry. Povídáme si u toho, je to nějaký spouštěč rozhovorů o hezkých věcech.


    Zachováváme také tradici pátečních večerů, kdy se vyrážíme bavit po svém- manžel obvykle jde s kamarády ven, já zůstávám doma se spící dcerou a dívám se na filmy, na které jinak nemám čas a muž by je nedal.

    Na druhou stranu si udržujeme také společné sobotní večery, kdy obvykle probíhá promítání nějakého filmu, o který máme zájem oba, a společně připravujeme jídlo k němu. Když se jednou za tisíc světelných let objeví příležitost, že by někdo dceru večer hlídal, společné vyjetí za brány domu je také neskutečně osvěžující. Ale jen večer. Když se vydáme na výlet bez ní, vždy se najde situace, kdy litujeme, že není s námi.

    Hledat romantiku všedního dne a balancovat na hraně ženy – milenky – matky – manželky je těžké. Ale pro spokojený společný život nezbytné.

    Klíčem je zřejmě vyvažování společně tráveného času a hledání společné samoty, kterou jsme dříve pokládali za samožrejmost.

    Zkuste také hledat v každodenních povinostech to hezké a předem si vyhraňujte čas, kdy končí máma a táta a začíná jen „my“.

    Mne to trvalo dva roky. A vám? 

    M.

    mblumtritt
    25. říj 2017    Čtené 1935x

    Hledám dlouhodobou antikoncepci, zn.: Děti a byt už mám

    Již před tím, než jsme byly tři, jsme byli s mužem rozhodnutí, že budeme chtít jen jedno dítě. Během mého „báječného“ těhotenství a ještě „lepším“ porodu mé dcery Medy se to i potvrdilo- znovu už absolvovat tento proces nechceme, navíc se nám potvrdilo i to, co jsme si o sobě mysleli už jako bezdětní – chceme vložit veškerou péči a energii jen pro ní.

    Ujasnění, že nechci mít další děti, během vlny druhátek všech mých kamarádek, pro mne bylo příjemné – málokdy si bývám něčím jistá.
    Horší byla otázka, jak svou plodnost nevyužívat po další dlouhé roky- volba antikoncepce se překvapivě ukázala jako nejtěžší oříšek celé záležitosti.

    Restart cyklu po porodu

    Přestože jsem plně kojila celý první rok dcery, jelikož má drahá dcera byla kozomila a kromě jogurtu a okurek odmítala jíst úplně všechno, co jsem jí s láskou podávala, menstruovala jsem velmi brzy, asi třetí měsíc po porodu.


    Mé cyklické já si během těhotenství asi dobře odpočinulo, protože můj cyklus byl na minutu přesný a všechny cyklické fáze se mi nabízely s maximálním prožitkem – ovulace, kdy jsem nebyla schopna myslet několik dní na nic jiného než na sex byla ta lepší část cyklu, po němž přícházel stejně silný premenstruační syndrom- návaly vzteku, záchvaty zuřivosti, pláče a probdělé noci s uvažováním o své vlastní existenci.

    V době menstruace jsem obvykle první tři dny ležela v křeči a nedokázala být vzhůru.
    Navíc vzhledem k tomu, jak asi silné bývaly moje ovulace jsem začala mít obavy o to, zda antikoncepční metoda, kterou jsme roky bez problému používali- přirozená antikoncepce s ohledem na plodné dny, je ještě tak účinná a bezpečná jako v dobách, kdy by nám nevadilo, kdybych otěhotněla a kdy jsem ani o tom, že bych otěhotnět mohla, moc nepřemýšlela - bylo to prostě jedno.

    Nyní, v přesvědčení, že otěhotnět prostě nikdy znovu nechci, jsem v očekávání každého cyklu s každou hodinou zpoždění, kterou jsem si předem způsobovala nervozitou, šílela.

    Stop nervům a PMS

    Kvůli obavám z otěhotnění a nedůvěře k přirozené antikoncepční metodě, kterou jsem si strachem z otěhotnění vypěstovala, a také z vyčerpání z měnících se nálad a mučícím stavů během premenstruačnímu syndromu jsem se pomalu rozhodla, že vyzkouším hormonální antikoncepci. Kdysi, jako náctiletá, v dobách pubertálních vztahů a prvních lásek, kdy se prakticky nedělalo nic jiného, než souložilo, jsem jí brala a moc mi to vyhovovalo, bylo mi po ní dobře, neměla jsem žádné potíže.

    Když jsem před deseti lety začla žít s manželem, časem, po získání vzájemné důvěry, jsem jí pro nadbytečnost vysadila.

    Bohužel za tu dobu se pohled na hormonální antikoncepci změnil, už se nepokládala za tak geniální výdobytek doby a spíše než o přínosech se o ní teď hovoří v souvislosti s riziky, které s sebou její užívání nese.

    Hormonální antikoncepce není jednoduché řešení

    Zdravotní rizika užívání antikoncepce jsou často diskutovaná.

    Po mnoha výzkumech a upravování dávek obsažených hormonů, které se během let velmi snížily, jsou její vedlejší účinky prokázány a jejich seznam se rozšířil. 

    Mezi známá rizika, jako je riziko vzniku trombóz či embolií, se v posledních letech prokázal vliv na růst nádorových onemocnění, vysoká zátěž pro trávicí systém a játra a také alergické změny na pokožce.


    Zdravotní rizika fyzické schránky našeho těla jsou prokázaná, mne nejvíc vadí vedlejší účinky na poli ovlivnění psychiky, které jsou stále předmětem spekulací a spíše subjektivních pocitů jednotlivých uživatelek. 

    Uměle vyvolaný cyklus bez ovulace a všech jejích hormonálních bonusů vede často k nechuti na sex.

    Absence cykličnosti v případě boje s PMS může být výhodou při potlačení těch negativních emocí a výkyvů, na druhou stranu ale přichází emoční útlum i v ostatních fázích cyklu, které jsou nám ženským přínosem.

    Často se hovoří o tom, že ženy užívající HA se díky vymazání své cykličnosti a změnám, které hormonální zátěž přináší, chovají jako muži a tento jev vede také ke špatnému výběru životních partnerů.

    Skvělý dokument na toto téma je ke shlédnutí zde v archivu ČT. 

    Těmito poznanými okolnostmi, které jsem jako nepociťovala,změnil můj názor na její užívání jako na komfort bez rizika.

    I přes své vnitřní přesvědčení, že HA není to zrovna to nejlepší, co pro svoje tělo mohu udělat, ze zoufalství a zvědavosti jsem se rozhodla jsem  pro experiment, zda mi dokáže antikoncepce na moje potíže s psychickými problémy během cyklu pomoci. Uvědomovala jsem si, že příznivější pro celou mou situaci by bylo zkusit pracovat na přijímání své cykličnosti, ale vzhledem k okolnostem jsem se rozhodla pro jednoduché řešení.


    Také jsem si od „prášků“ slibovala, že mi přinesou klid ohledně nechtěného těhotenství. S vědomím a znalostmi, co hormonální antikoncepce může způsobit, jsem si ji nechala předepsat  s tím, že ji použiji jako lék a uvidím, zda mi pomůže. A doufala jsem v lepší zítřky.

    Hormonální antikoncepce jako lék

    Během prvních měsíců užívání se nestalo téměř nic, krom úlevy od silného krvácení, které jsem mívala, a s ním spojené bolesti. Vůči sexu jsem ovšem pociťovala úlevu, že jsem chráněna před nechtěným otěhotněním, a pomohlo mi to k uvolnění.


    Výkyvy během cyklu jsem pociťovala stále, ačkoli s vědomím, že se jedná o uměle vyvolaný pseudocyklus. Stále jsem přibližně věděla, kdy bych asi měla ovulovat a kdy se blíží onen týden před menstruací. Premenstruační stav se zmírnil, ale nepominul. Spása přišla až v okamžiku, kdy jsme bleskově zvolili termín dovolené a já na ní nechtěla menstruovat, takže jsem použila dvě plata bez přestávky, abych zabránila krvácení.

    Teprve v tuto dobu jsem si všimla, že jsem dokázala delší dobu fungovat bez depresivních stavů a poměrně dlouho jsme se s mužem nepohádali a dokázali se kolem sebe pohybovat bez řevu. Poprvé po delší době mi bylo dobře a nenesla jsem následky premenstruačního týdne dalších několik dní.

    Happy end se nekoná

    Ukázalo se, že zřejmě jediné řešení mého problému by tedy zřejmě bylo nemenstruovat už nikdy a vůbec, což jsem naštěstí se zachováním trochy mé kdysi zdravé mysli zavrhla.
    Zároveň jsem si také uvědomila, o co jsem přišla v těch „lepších časech“ - boje bláznivá ovulace a velká chuť k sexu a s ní velké napojení na celé moje tělo, kdy jsem si bez většího snažení mohla užívat dlouhé a mnohonásobné orgasmy, byly nyní jen sladká vzpomínka. Uvědomovala jsme si, že komfort nekrvácení a nehoršících se nálad jsem vyměnila za minimální potěšení a téměř nulové chuti na sex, kterou jsem dokázala udržovat jen ve snaze hledání starých postelových časů.

    Výsledek se změnil, okolnosti nikoli

    Nyní při načínání posledního plata antikoncepce, ke které už nechovám žádné pozitivní city, jen si chci užít poslední letní dovolenou jako zaručeně neplodná, jsem tam, kde jsem byla před asi devíti měsíci, kdy jsem načnula to první.

    Nechci mít další děti, nechci trpět premenstruačním syndromem a nechci přijít o svoje ženství, které souvisí s mým sexuálním životem víc, než jsem si myslela.


    Čeká mne poprázdninová návštěva gynekoložky a rozmýšlení, jakou cestou se se svými vaječníky a dělohou vydáme. 

    Mými dalšími možnostmi zřejmě bude úprava dávkování antikoncepce a zřejmě i její změna, či vydání se zcela jinou cestou. Možná je to výzva začít dělat věci jinak.

    Možnosti dlouhodobé antikoncepce

    Mám několik dalších možností volby dlouhodobé antikoncepce, konkrétně je popisuji v dalším článku. 


    Vzhledem ke své extrémní citlivosti se obávám děložního tělíska, že ho ucítím, volba toho nehormonálního by se mi moc líbila, obávám se však silnější a nepravidelné menstruace a můj problém s PMS by se tím neřešil. Názorů na jeho používání je i na Koníkovém foru o něm požehnaně a velmi se různí. 


    Volba hormonálního tělíska je se obávám trochu z bláta do louže, ačkoli hormonální dávka je nejnižší že všech hormonálních antikoncepcí. Nevyřešil by se ale můj vnitřní boj s tím, že mám všeobecně k léčivům odpor a moje poslední antikoncepce je spíš krok zoufalství. Možná mým přesvědčením, že je hormonální antikoncepce špatná volba, jsem si předem její pozitivní účinky zazdila. Rozhodně se ale o tom poradím se svou lékařkou, rozsáhlá diskuze k přečtení je zde na Koníkovi také.  

    Ze všech mých obav tedy vyplývá, že mne čekají měsíce zkoušení a hledání a také rozhodnutí, jakou cestou se vydat. 

    Konečné řešení naší plodnosti - sterilizace?

    O podvázání vaječníků jako o jednorázovém a konečném řešení mé plodnosti, které by se mi z hlediska pohodlnosti a jistoty líbilo nejvíc, jsem hodně četla a vážně o něm uvažovala asi deset sekund. Ačkoli má má otázka ohledně dalšího dítěte roky negativní odpověď a po tom, co jsem se bolestivě stala mámou evidentního jedináčka, zcela vyřešena, naštěstí jsem se za roky mého dospělého života poučila o tom, že nikdy neříkej nikdy je třeba dodržovat.


    Ačkoli si nyní nedokážu představit mít či chtít další dítě, vím, že nedokážu dohlédnout za horizont událostí třeba za pět let, kdy ještě nebudu tak stará, abych nemohla další dítě chtít/mít. Proto o sterilizaci neuvažuji zatím vůbec, navíc zatím v české republice není dostupná jinak, než operativně, a do té možnosti bych vzhledem ke svým stavům po operačních zákrocích asi také nešla.

    Vasektomie, čili sterilizace muže za pomocí prerušení chámovodů, je zatím tabu, o kterém můj muž nechce vést rozhovor.

    Poučená, ale stále na začátku

    Po několika měsících zkoumání svého těla v cyklu, který se po porodu nahodil do nejvyšších otáček, a vlivu hormonální antikoncepce na něj, jsem toho moc nevyřešila a čeká mne další zkoušení, která metoda chránění před početím mi bude dlouhodobě vyhovat.


    Nyní mne teda čeká další pokus o tlumení premenstruačního syndromu, zřejmě tentorkáte přírodní cestou a pravděpodobně vyzkoušení děložního tělíska.
    Snad jsem podělením se o svůj hormální experiment přinesla informace některé další ženě, která řeší dlouhodobou antikoncepci či také PMS.

    M.

    Zdroj: antikoncepce.cz; Wikipedia

    Obrázky: flickr.com, pixabay.com

    mblumtritt
    22. srp 2017    Čtené 2809x

    9 filmových tipů, které poslouží i jako předehra

    V mém další terapeutickém okénku pomocí filmové tvorby bych vám ráda nabídla několik titulů vhodných na večer. Jako předehru před milováním i sexem - bez toho aniž byste musely trpět hloupé erotické filmy nebo přímo porno, ať už chcete nenápadně navodit atmosféru nebo když po letech manželství udržujete oheň.


    Rozhodně se hodí také jako předehra pokud jste doma samy, samozřejmě!

    Eyes wide shut (1999) 

    Poslední dílo mistra filmu Stanleyho Kubricka, vyprávějící jen o několika dnech života manželské dvojice Nicole Kidman a Toma Cruise, jež v té době manželi byli) se odehrává jen krátký okamžik vánočního předčasí v prostřední současné newyorské smetánky.

    Po večírku, kdy se osobní lékař zámožných a jeho žena Alice zapletou do lechtivých konverzací a následné žárlivé scéně, kdy se Alice manželovi svěří se svou sexuální touhou z dávné historky a vznikne klasická genderová hádka o sexuální moci pohlaví, se William vydává za nočním dobrodružstvím do ulic velkoměsta.


    Erotická zápletka vyústí ohromným, takřka freudovským rozuzlením.

    Neuvěřitelně přecizně zpracovaný film na motivy knihy Arthura Schnitzlera je zábavné komorní drama, jejíž erotické prvky a lechtivý podtext souboje pohlaví vás před cestou do postele naladí a zároveň inteligentně pobaví.

    Little Death (2014) 

    Little death, což je v angličtině slangový výraz pro orgasmus, je australský soubor několika povídek motajících se ohledně příhod párů v dlouhodobých vztazích, kteří si navzájem svěří své erotické fantazie a fetiše a následných eskapád při plnění sexuálních tužeb svých partnerů.


    Velmi vtipný film který se obejde bez lacinosti a trapných vulgarit, ale přitom zůstavá brutálně ostrý, velmi doporučuji k nenápadné a nenásilné zábavě, případně pokud takové téma chcete nakousnout- debata při filmu je k tomu ideální předehra.

    Hořký měsíc (1992)

    Cynické drama Romana Polanského pesimisticky nahlížející na dlouhodobobé vztahy muže a ženy prostřednictvím setkání mladého páru Nigela a Fiony (High Grant a Kristin Scott Thomas) s krásnou tanečníci Mimi a jejím nemocným a zlomeným manželem Oscarem, který Nigelovi vypráví o zkáze jejich provotně nadmíru uspokojujícího vztahu po zásahu ženské touhy vlastnictví a zotročení muže.


    Příběh citových bouří plný erotických scén vám nenásilně zajistí debatu o válce mužského a ženského principu i sexuální napětí, které si užijete.

    Sex a Lucia (2000)

    Španělský film vypráví o pátrání po erotickém dobrodružsví spisovatele Lorenza, za nímž se po jeho smrti vydává jeho milenka Lucie.


    Letní art film je pro svůj romantický a snový náboj spíše filmem pro holky, ale pro jeho krásné a četné erotické scény vedoucí k hezkému zbytku večera ho třeba váš muž taktně vytrpí. Anebo si ho pusťte sama.

    Pornografický vztah (1999) 

    Francouzský film o vztahu muže a ženy trochu jinak- i když s prvky romantiky a lásky, vztah francouzsky šarmantní Nathalie Baye a katalánce Sergiho Lópeze funguje pouze na pricnipu sexuální energie, která v běžném provozu nestačí na to, aby vztah fungoval i mimo postel.

    Prosím, povšimněte si apelu na to dávát si pozor na rozdíl mezi milováním a sexem 🙂
    Krásná erotika a nesladký konec v psychologickém vyprávění o touze a milování. Myslím že dobré téma i pro muže.

    Základní instinkt (1992)

    Pro vyrovnání sil mezi romantickými a intelektuálními díly přidávám klasickou devadesátkovou klasiku která určitě potěší muže i vás. Kriminálka s Michaelem Douglasem a krásnou Sharon Stone s erotickým příběhem je záruka povedeného výběru k nekoplikované filmové zábavě.

    9 a 1/2 týdne (1986)

    K devadesátkovému flashbacku přidám klasiku té doby, z dnešního pohledu asi nijak nešokující a netendenční erotická bomba s Mickeym Rourkem, když ještě byl schopen naučit se text a legendární sexy Kim Basinger. Blbost která pobaví a přibarví večer.

    Život Adele (2013)

    Na oplátku za všechny stokrát omleté heterosexuální pricnipy a komerční hity přidávám na festivalech oceňované artové tříhodinové dílo o prvních vztazích mladé Adele, která se utvrzuje ve své sexuální orientaci a následně buduje svůj první vztah.

    Velmi intenzivní, opravdový film s vynikajícími hereckými výkony, přímou erotikou a surově vykreslenými prvními vztahy v jejich složitosti a bolestnosti byl jeden čas mým velmi oblíbeným.


    Pokud snáší artové zpracování i váš muž a nebojí se otevřeného tématu v očekávání lesbického porna, přizvěte ho ke sledování.

    Nymfomanka (2013)

    Jen malé varování před tím, kdo se na popud tohoto článku začne vydávat za hledáním další erotiky a narazí na klasické zavádějící dílo, pokud existuje ještě někdo, kdo se o to nepokusil - Nymfomanka, i její režisérská verze která je stokrát lepší než ta, co byla v kinech, vám rozhodně hezký erotický večer nezaručí.

    Přeji vám krásné večery a noci! 

    mblumtritt
    8. srp 2017    Čtené 440x

    Letní bolístky aneb jaké prázdninové úrazy hrozí dětem? Víte, jak je správně ošetřit?

    Léto je období, kdy většinu času trávíme venku a tak nějak navyklí z dětských let si ho chceme pořádně užít. Vysoké teploty, slunce, větší pohyb a sportování včetně vodního však přináší i riziko úrazů

    I když se hodně snažíme, často nějakému pádu či jinému letnímu bonusu nezabráníme.
    Jak zranění ošetřovat a jak si poradit s běžnými letními potížemi u našich maličkých, shrnuji v následujícím článku.

    Silniční lišej

    Pády na rovině, terénu, z kola či z výšky a následné odřeniny jsou alespoň u nás poměrně běžný denní chléb.


    Odřeninu je dobré omýt, případně vydezinfikovat, osušit a následně je možné ji hojit pomocí nějakého preparátu dle zvyklosti rodiny - od bepanthenu po domácí hojivé mastičky z konopí nebo třeba propolysu. Koupit se dají i gely a spreje na rychlejší hojení takových ran.


    Problém s odřeninami nastává hlavně ve spojení s koupáním- děti rány pálí a často se rozmáčí, mokvají a špatně se hojí. Zvláště v cizích vodách je dobré ránu čistit a udržovat, na druhou stranu ale odřeninám nesvědčí přílišné sucho, které strupy láme i s novou kůží a jizva se opakuje stále dokola.

    Slunce a horko

    Pokud svítí přímé slunce, je dobré děti mazat vysokým faktorem a dávat jim pokrývku hlavy. Čím dřív se dítě naučí klobouček nosit, tím lépe. Děti, které si nezvyknou, je třeba udržovat ve stínu více, do kočárku jim pořídit třeba paraplíčko. Samozřejmostí je vyhýbání se přímému slunci přes poledne.


    Nejvíce vitamínu D, který nám dává slunce, se vstřebává kromě kůže i skrze oči.
    Je dobré chránit si zrak před UV zářením, u malých dětí je však třeba dát pozor na to, abychom jim nasazováním tmavých brýlí nevypěstovali světloplachost a zbytečně neomezovali příjem déčka.


    Lékaři se obvykle shodují, že pravidelné nošení slunečních brýlí je vhodné pro děti od tří let věku, vyjma extrémních situací jako je horské slunce nebo pobyt u moře.



    Spáleniny od slunce lze léčit vrstvou bílého jogurtu, aloe vera nebo bepanthenem a chladit. I pro malinké děti koupíte v lékarně osvědčený Panthenol.
    Pokud je dítě přehřáté - horké, rudé, často bývá nervozní, plačtivé, uleví mu příchod domů, kde je chladněji. Pokud zvrací a tělesná teplota neklesá, jedná se pravděpodobně o úžeh či úpal. Ve všech případech přehřátí dítě chlaďte, hydratujte. U velmi malých dětí a vážnějších stavů, které se nezlepší, vyhledejte lékaře.

    Dětem, které mají pleny nebo se opotí v nevhodném oblečení, se často tvoří potničky - puchýřky na zadečku, pažích. Omýváním heřmánkem či zásypem se miminku uleví. Opruzeniny z horka či na plenkovou dermatitidu preventivně mažte krémem na zadeček, na jaký jste zvyklí, více než obvykle. Pokud už nějaký problém vznikne, vytaste silnější kalibr - na opruzeniny se nám osvědčila konopná mast, na dermatitidu, což jsou drobné červené pupínky, zinková mast.

    Pitný režim je třeba dodržovat hlavně pokud jsou vysoké teploty. Pokud vaše dítě nechce pít, udělejte mu pití zajímavější než běžně - přidejte mu do vody šťávu z ovoce, do čaje trochu cukru nebo změňte hrníček, abyste ho nalákaly. Pozor na teplotu nápoje, aby snaha dítě ochladit studeným nápojem nevyvolala bolest v krku.


    Na hydrataci je dobré také letní ovoce a zelenina: melouny, okurky, rajčata. Dodají dětem nejen tekutiny ale také minerály, které v teplu ztrácí.


    Na dodávání tekutin u výhradně kojených dětí jsou názory různé, obvykle převládá ten, že mateřské mléko jako zdroj tekutiny stačí a není třeba podávat vodu nebo čaj.

    Opařeniny a popáleniny

    U letních ohníčků, grilování a venkovního vaření se děti mohou poranit od horkých předmětů či přímého ohně.


    Takové zranění je extrémně bolestivé a popálená kůže je velmi citlivá k infekcím.
    První bezprostřední pomocí při takovém úrazu je chlazení studenou tekoucí vodu, které musí trvat ne sekundy, ale minuty - popálenina se šíří vrstvami kůže a jedině důsledným a dlouhým chlazením dokážete předejít hlubšímu poranění.


    Pokud je popálenina větší než velikost dětské dlaně, vždy vyhledejte lékaře.
    U menších a povrchových popálenin dávejte pozor hlavně na infekce. Nikdy nestrhávejte puchýř, je to přímá brána pro bakterie. Všechny větší rány či popáleniny s většími puchýři či popáleniny v obličeji vždy řešte s lékařem.

    Bodnutí od hmyzu

    Pro mne osobně je hmyz ten nejhorší letní bonus - hmyz mne miluje. Dcera zatím naštěstí asi není tak přitažlivá jako já, alespoň co se týče chalupářských komárů.
    Bodnutí od komárů a podobné letní havěti můžete léčit například Alpou, skvělá je ta ve spreji nebo v gelu. Pokud místa hodně svědí, je super tekutý pudr, trochu brzdí touhu si místo rozdrápat.


    Pro hodně poštípané děti, které nemohou kvůůi svědění spát, je možné zkusit nějaká antihistaminika tlumící alergickou reakci.

    Horší je bodnutí včelou nebo vosou, které je velmi bolestivé a alergická reakce bývá téměř vždy větší. Pokud je dítě bodnuté poprvé, sledujte ho pozorněji, zda nemá nějakou horší reakci, ovšem i dítě, které už dříve „pigáro“ dostalo, může reagovat jinak- hůř.


    Pokud zůstane v místě bodnutí žihadlo, nikdy místo nemačkejte, ale opatrně vyndejte pinzetou. Bodnuté místo ledujte, mažte ulevujícími gely, nenamáhejte.


    Zvláště pokud se jedná o místo okolo obličeje, dejte pozor na větší otoky a i v případě teploty, malátnosti vyhledejte lékaře.

    Klíšťata

    Klíšťata jsou největší hmyzí hrozbou v přírodě a je třeba více než kde jinde dbát hlavně na prevenci, protože jejich výskyt je na většině míst extrémní a při pohybu v přírodě není moc šancí, jak se kontaktu s nimi vyhnout.


    Jako ochranu je dobré používat repelentní prostředky ve spreji, často se prodávají náramky, které jsou vhodné i pro děti. Pokud neholdujete drogistickému průmyslu, nám se moc osvědčil repelent z bylinek – svaření rozmarýnu, hřebíčku a pro zakonzervování ocet. Fungoval na polétavý hmyz a i přes trávení celých dnů v přírodě jsme nikdo neměl klíště.

    Při návratu domů se vždy navzájem důkladně prohlédněte.
    Pokud se vám klíště přisaje, opatrně ho pinzetou či versatilkou vyndejte. Na vyndavání klíšťat jsou různé názory a zaručené recepty- ať kroutíte jakýmkoli směrem, nikdy klíště nemačkejte a nepřetrhněte, to je hlavní zásada, tak můžete omezit přesun jedu na minimum.


    Místo kousnutí dezinfikujte a s vyndaným klíštětem preventivně zacházejte jako s toxickým materiálem, ideálně ho spalte v kousku papíru. Sledujte místo kousnutí, v případě, že se objeví flek s bílým středem či se vám místo jakkoli nezdá, navštivte lékaře.

    Pro větší děti a dospělé je možnost se očkovat proti následkům možného přenosu nemoci.

    Užívejte si léto v pohodě a klidu. Dbejte na prevenci, buďte opatrní, ale nechte děti si hrát a zkoumat, co všechno svět nabízí.

    Samozřejmě platí, že nad všechny „babské rady“ a domácí léčení je názor lékaře.


    Přeji vám, ať se vám zranění vyhýbají a přinesete si domů jen hezké vzpomínky!

    Zdroje: hojeni-ran.cz; kliste-prevence.cz; 

    https://www.paleohacks.com/vitamin-d/vitamin-d-and-sunglasses-438; 

    https://www.newswithviews.com/Howenstine/james4.htm
    Fotky: pixabay.com, maxphoto.com

    mblumtritt
    1. srp 2017    Čtené 376x

    Výlety jindřichohradeckem s dětmi: Kraj rybníků je nejen koupacím rájem

    Určitě už jste slyšeli, jak je Jindřichohradecko krásné - jestli jste sportovci, milovníci kultury nebo se chcete jen kochat, najdete si v tomto rybníkářském ráji svoje.
    Ráda bych vám jako místní dlouholetý místní chalupář a čerstvě výletící rodič dala několik tipů kam se podívat, když se v okolí Jindřichova Hradce rozhodnete strávit pár dní. 

                                      Příroda pro pražáky a Meda ultravegan

    Kam za kultůrou

    Jindřichův Hradec

    Střed celého kraje s rybníkem Vajgarem pod krásně opraveným zámkem jako dominantou má krásné centrum. V Panské ulici jakožto středu města nakoupíte vše potřebné včetně několika druhů zmrzlin. Při cestě z náměstí dojdete k Muzeu Jindřichohradecka, které je moc hezké i pro ty, kteří zrovna nejsou milovníci historie. Nachází se v něm hlavně největší mechanický betlém na světe- Krýzovy jesličky.

    Stovky pohyblivých figurek v krásném osvícení se budou určitě líbit i maličkým- naše dvouletá vydržela nad očekávání dlouho.


    V horkých dnech je na horním náměstí pro děti k osvěžení fontánka a mlhoviště, v centru i kolem něj je mnoho hezkých restaurací a kaváren, kde se dá posedět i dobře najíst.

    Ve městě se často konají různé kulturní akce, na zámku probíhají hojné prohlídky, včetně nočních s divadlem o bílé paní, která zde údajně přebývá.

                                              Naše Meda pokud někde teče voda ... 

    Červená lhota

    To je zámek uprostřed velké vodní plochy, který můžete znát z pohádky O zlatovlásce. Výlet na Červenou lhotu je dobrý i pokud jste trochu kulturní barbaři a obrážet hrady a zámky vás moc nebaví -okolí zámku je totiž hlavně krásná procházka v přírodě, s upravenými cestami.


    Pod zámkem je také moc hezká restaurace a půjčovna lodiček, ze kterých si můžete okolí i zámek prohlédnout přímo z vody.

    Pro chlapy

    Na většině rybníků se dá s povolenkou pro jihočeský kraj chytat ryby, pokud jste rybáři vyloženě sváteční, je mnoho rybníků kam si můžete koupit jednodenní povolenku, jak na sportovní rybaření tak na chytání s možností mít rybu k večeři.

    Pro malé i velké chlapy jsou v okolí také minimálně dvě muzea, které je nadchnou – v Deštné, kousíček od centra Hradce, je Letecké muzeum, které se věnuje jak předválečné historie nejen blízkého letiště, ale hlavně situace za druhé světové války. K vidění jsou krásné historické exponáty a vynikající výklad této historie.


    Ve vesničce Horní Radouň, asi 10 kilometrů od města, je Muzeum motorových kol. Krásná sbírka nejen historických motorek se bude líbit malým i velkým. Majitelé muzea navíc vloni vyhořeli, a tak je každá návštěva jejich sbírky cenný dar i jako dobrý skutek.

    Kam za vodou


    Ke koupání je ve městě aquapark, který má vnitřní i venkovní bazény, tobogán, sauny i páru.
    Pro ty, kteří se nebojí rybníků, je Jindřichohradecko koupacím rájem. Rybníků je zde nespočet, včetně několika krásných pískáren. Za nás doporučujeme tu u Jarošova nad Nežárkou a rybník Kozlov, na dohled od sjezdu na Novou Včelnici, kde je velmi dobrý přístup i pro malinké děti - sestup do hlubší vody je velmi pozvolný, asi sto metrů je voda dospělým po kolena. Pro větší děti je na rybníku i dvoustupňový skokanský můstek. 

    Hned vedle rybníku Kozlov je benzínka a motorest, kde se můžete během pobytu v pěkně čistém, vždy upraveném a posekaném areálu napojit.

                                                                               Kozlov

    Zvířátka? ZOOpark Na Hrádečku

    Je to rodinná zoo mezi vesnicemi Horní a Dolní pěna, asi deset minut cesty od Jindřichova Hradce. Majitelé původně několika málo zvířátek sesbíraných pro vlastní potěchu nebo z lítosti nad osudy zanedbaných exotických kusů za roky práce a snahy dosáhly vystavět krásný zoo park na téměř 8 hektarech pozemků s okolo osmdesáti druhy zvířat.


    V zoo se dá velmi dobře zaparkovat, je celá velmi dobře průchozí i s kočárky. V areálu se nachází občerstvení i dětské hřiště, včetně simulace dojení kraviček. Zvířátka jsou krásně vidět i pro malinké děti, domácí zvířata se mohou krmit.


    Pro větší děti a dospělé je možno absolvovat prohlídku ZOO i s průvodcem nebo v sezoně i noční komentované prohlídky.

    Krásný výlet i na celé odpoledne, moc doporučuji, hlavně rodinnou atmosféru a pocit starosti a něhy, kterou rodina do budování parku vložila.

    Celodenní výlet - Jindřichohradecká úzkokolejka

    Úzkokolejka je vlaková trať s o poznání menší šířkou kolejí, kde v sezoně jezdí historické vlaky tažené parní lokomotivou na trase Jindřichův Hradec – Obrataň a jindřichův Hradec – Nová bystřice. Svezení vláčkem nabízí výlet krásnou přírodou i velký zážitek pro malé i velké kluky co mají rádi vláčky - mohou si vyzkoušet vláček řídit i zapracovat si jako topič.


    Z vláčku se dá na jeho zastávkách vystoupit a vydat se na další výlet, případně si naplánovat cestu i zpátky. Převeze vám také vaše kola.


    Soukromá společnost provozující tuto dráhu velmi dobře funguje- vláček si můžete pronajmout na oslavu i svatbu, často nabízí krásné programy pro celé rodiny, včetně nočních prohlídek oblohy v místech, kde je minimální světelné znečištění.
    Výlet pouze "na kochačku" je lepší pro větší děti, které z toho budou mít požitek- například pro naší dvouletou ztráta času, je jí jedno jestli jede metrem nebo historickou soupravou.

    Okolí Hradce je velmi hezké a bohaté na všemožné výlety, včetně rozsáhlé sítě cyklostezek různých náročností a cílů.

    Přeji vám, ať se vám výlet na Jindřichohradecko vydaří a snad vám pár mých tipů na hezká místa pomůže pořádně si to užít!

    Zdroj a foto: vlastní archiv, archiv rodiny Vocílkových a jhmd.cz 

    mblumtritt
    6. čer 2017    Čtené 330x

    Filmy pro společné večery

    V minulém díle jsem vám dala tip na několik filmů které vám zpříjemní rozjímací večer bez chlapa a dnes na revanž nabízím několik děl, které jsou koukatelné pro obě strany.

    Drive (2011)

    To je na první pohled klasický film pro chlapy a vlastně mne kdysi přivedl na nápad kategorizovat takové filmy jako genderově divácky neutrální pro sobotní večer.

    Týpek, kterým je Ryan Gosling, se živí jako kaskadér a sem tam po nocích jako řidič pro lidi, co potřebují rychle odjet (z místa činu) a prakticky nemluví.

    Do sousedství se však přistěhuje Carey Mulligan a její syn, kteří potřebují jeho pomoc, což je ta dějová linka která uspokojí zase vás.

    Poměrně velkou eskalaci násilí a gangsterskou zápletku vám vynahradí dlouhé všeříkající pohledy beze slov, velmi příjemná kamera a neotřelý soundtrack znějící jako pěkné léto v osmdesátkách.

    Zmizelá (Gone girl, 2014)

    Je to zatím poslední film od jednoho z nejlepších režíséru a tvůrce asi nejkultovnějšího díla svého formátu Sedm.

    Nesahá mu bohužel ani po kotníky, ale i tak je to inteligentní thriller který vás velkou část filmu udrží v nevědomosti a přes zřejmou pointu vás i tak přiměje otevřít pusu údivem.

    Určitě vás bude bavit hrdinčina ženská síla která jí žene do cíle a vašeho muže určitě pěkně vyděsí, čeho jsou i na první pohled křehké ženy schopny pro rodinné štěstí.


    Perfect sense (2011)

    Zpodobnění konce světa a vytrestání lidských hříchů, jak jej známe z klasických katastrofických filmů po zásahu Země asteroidem, virem nebo mimozemskou civilizací.

    Friendly pro ženské publikum je z toho důvodu, že je vyprávěný pohledem na jeden čerstvě zamilovaný pár, který v té krásné prvotní fázi zamilovanosti očekává nejhorší konec.


    Nadpozemsky krásná Eva Greeen a Ewan McGregor, který je v roli hajzla a sukničkáře asi nejvíc sexy ze všech svých rolí. SPOILER: i v tomto filmu jako ve všech svých rolích snad krom Obi Wana Kenobiho je Ewan také nahý, také souloží a já osobně pasuji tuto scénu jako jednu z nejlepších milostných scén ve filmu ever.

    Disconnect (2012)

    Povídkový film složený z několika příběhů s ústředním motivem spojující jednotlivé postavy online do celku vypovídajícím mnoho o tom, co se odehrává ve světě za modrou obrazovkou a jak moc to může ovlivnit náš život.

    Velmi barvitý výběr lidských osudů do celku s velmi dobrým příběhem, výbornou hudbou a realistickou kamerou v psychologickém dramatu, který vás opaří i pohladí, by měl patřit mezi filmy které je opravdu třeba vidět.

    Hra (The Game, 1997)

    Dnes již klasický thriller Davida Finchera který se obejde bez násilí, se zábavnou pointou, který asi každý viděl, ale jednou za čas je třeba si ho připomenout.

    Michael Douglas ve své asi nejlepší a kultovní roli bohatého a pracovně vytíženého muže, který zapoměl žít.

    Vše je ztraceno (All is lost, 2013)

    Robert Redford ve filmu který je odměnou a poctou za jeho celoživotní práci, kdy získává jedinou a hlavní roli v příběhu muže který životními zkušenostmi, klidně a trpělivě, bojuje o život při výletu na své plachetnici.


    Minimum slov, žádná hudba, žádné další postavy, přesto velmi hluboká myšlenka ve skvělém zpracování.


    Snad jsem vám usnadnila hledání kompromisů a přeji hezký večer! 

    mblumtritt
    24. kvě 2017    Čtené 3648x

    KPZtka pro tatínky

    Hledáte originální dárek pro nastávajícího otce, ať už je to váš muž nebo kamarád, který se stane tatínkem, nebo necháváte poprvé doma samotné děti jen s tátou a chcete muži na tento čas dát vtipně najevo, že mu fandíte na cestě k přežití?

    Vyrobte mu KPZ plnou potřeb pro samostatné otce na cestě k přežití do večerního uložení dětí!

    KPZ je zkratka Krabičky poslední záchrany, kterou známe zejména jako doplněk na cesty do přírody, ať už jste skauti nebo neorganizoavaní dobrodruzi.
    KPZtka většinou obsahovala sirky, provázek, multifunkční nůž, křesadlo na rozdělání ohně a podobné drobnosti, které vás v případě nenadálé situace na výletě zachrání, ale v tomto případě otce v případných nesnázích rozhodně nespasí.

    Přízpůsobte obsah těchto krabiček pro potřeby otce na cestě venčení dravých dětí!

    Jako první položku do krabičky pro muže nezasvědcené do běžného chodu domácnosti a pochodů dítěte se určitě vyplatí sepsat krátký návod s pokyny, jak s dítětem zacházet a manipulovat včetně časového harmonogramu- pokud si tedy otec dítěte či jiný externista v péči o něj nemyslí, že zvládne péči lépe než vy, což je poměrně častý úkaz se kterým se musí počítat.

    Pokud je schopen nechat si poradit, do návodu je dobré napsat, kde se nachází které jídlo a pití a co s ním, kde na youtubu hledat písničky u kterých dítě neječí. Specifikujte podrobně, pokud má váš potomek speciální vychytávky- polohu ke spaní, postup houpání kočárku, poloha oblíbené příruční hračky, nakrájení chleba do určitého tvaru etc. aby jste eliminovala a předcházela záchvatem breku a vzteku, kterým by pečovatel mohl utrpět.

    Do KPZtky pro tatínky rozhodně dejte vlhčené ubrousky. Je to multifunkční nástroj který slouží - je na ruce, na zadek, na obličej, na kočárek, autopotahy, na oblečení- dětí i tatínka. Jedno cestovní balení co míváte v kočárku půl roku by mu na odpoledne mohlo stačit.


    TIP navíc! Takový vlhčený ubrousek na jemnou dětskou kůži výborně odstraňuje zdechlý hmyz na předním skle a masce vašeho vozu. Tím se z něho stává nástroj hodný náhrady toho nejlepšího švýcaráku!!

    Pokud je vámi obdarovávaný otec začátečník, k plenkám a ubrouskům přibalte jednorázové rukavice a kolíček na nos. Muži to pomůže překlenout kritické okamžiky a utrpení drobného potomka vysvlečeného donaha se tím dramaticky zkrátí.

    Dalším, větším balíčkem který možná zvětší vámi vybranou krabičku spíše na taštičku či větší zapínací pytlík, jsou křupky. Křupky jsou vynikající nástroj jak umlčet a napojit jakékoli dítě schopné žvýkat a jak jistě víte, dokážou zajistit klid i ticho i na patnáct minut- což je ten čas kdy každý trénovaný rodič dokáže zregenerovat svoje síly na další výkon.

    Stejně dobře, i když na podstatně kratší dobu, může zafungovat cucací pytlík s přesnídávkou.

    V případě potřeby zábavy na delší tratě, když dojdou křupky nebo když je situace velmi mezní, je třeba přibalit muži na cesty externí nabíječku na mobil nebo tablet. Ať už jste v podávání dávky elektronické zábavy dětem jakkoli striktní, v případě té nejnuznější a nejhroší situace jako je řvoucí batole v tramvaji či v jiném uzavřenějším prostoru kde jsou další, nedejbože nerodičovštví lidé, je takový plně nabitý mobil nebo tablet pomocníkem za všechny prachy.

    V případě větších dětí které mají rády hudební nástroje, reprodukované dětské písně nebo hry s prostovým zvukem, doporučuji přibalit také špunty do uší či kvalitní sluchátka. Ztlumení těchto ruchů zachrání tisíce mozkových buněk.

    Pokud je otec s dětmi sám déle než tři hodiny, bude zřejmě potřebovat stimulaci pro další výkon.


    Pro tyto případy doporučuji vložit do balíčku dva kusy Ibalginu, šumivou tabletku hořčíku pro doplnění psychické pohody či čokoládovou tyčinku ve velikosti, kterou si bude moci nepozorovaně nacpat celou do pusy, například na záchodě nebo v koupelně, kde se bude schovávat před dalším kolečkem ubrousků, křupek a rozlitého pití.

    Připravenou krabičku dejte mimo dosah dětí!

    (Avšak na viditelné místo, aby vám pečující nemusel volat a rušit vaši chvilku klidu, že jí nemůže najít, ačkoli se tam už pětkrát díval.)

    Přeji vám ať krabička slouží a pomůže vašemu tatínkovi přežít chvíle s dítětem jako správný zocelený zálesák!

    Pokud vás napadají další nutnosti které krabičku doplní, těšíme se na tipy 🙂

    Zdroj obrázků: Pinterest

    mblumtritt
    18. kvě 2017    Čtené 3027x

    Jak maminky (ne)vyvolaly porod

    Termín porodu, na který jste celou dobu čekala je tu nebo minul, vy se nemůžete hnout, těšíte se až bude vše za vámi a miminko s vámi a obáváte se lékaři vyvolávaného porodu, a tak se rozhlížíte, co byste mohla udělat pro to, aby jste miminku pomohla na svět- bezpečně a přirozeně.

    Můžete zkusit tipy od ostatních maminek na Koníkovi, které jsou bezpečné, přírodní a nemají vedlejší účinky. Pokud vám porod přímo nevyvolají, dodají vám tyto činnosti pocit že na tom alespoň pracujete - a tím možná větší pohodu a klid při čekání.

    Masáž bradavek je nejjednodušší a porodními asistentkami nejdoporučovanější metoda. Provádějte několikrát denně pár minut - vyvoláte tím produkci oxytocínu a následné kontrakce, které mohou vést k porodní činnosti.

    Masáž bradavek je také dobrou přípravou prsou na kojení, stejně tak jako třetí je hrubším ručníkem nebo vystavování je na slunci.

    Stejně tak dobrá je masáž hráze s pomocí oleje, prodávají se i speciální olejové směsi přímo k tomu určené. Výborný je i pupalkový olej který je pro ženské orgány jako stvořený. Pravidelná a dlouhodobá stimulace vám může pomoci předejít či zmírnit porodní zranění a případně porod vyvolat.

    Dalším spojením příjemného a užitečného, co nestojí nic navíc, je sex. Vaše orgasmické kontrakce mohou vyvolat kontrakce porodní, navíc obsah prolaktinu ve spermatu změkčuje děložní hrdlo - je třeba partnerovo semeno působit co nejdéle a dobře si to užít 🙂


    Nejstarší a nejpoužívanější metoda jak připravit k porodu porodní cesty a pánevní dno je fyzická práce. Pokud na to máte sílu, vyberte si chůzi do schodů, procházky v kopcovitém terénu nebo zevrubný úklid domácnosti. Bára ve fóru vypráví, jak v den termínu porodu pomáhala muži přesívat písek na stavbě jejich domu - házení lopatou pomohlo k narození malého Jáchyma hned druhý den.

    Buďte na sebe opatrná a až nebudete moci, skončete. Když vám bude špatně a budete vysílená, rozhodně vám to nepomůže zvlášť pokud by se porod opravdu rozjel.

    Dalším báječným způsobem, jak si fyzickým pohybem můžete pomoci k porodu je hudba a tanec. Soustřeďte se na pánevní dno, na proudící energii. Minimáně si odpočinete od myšlenek a uvědomíte si, jak na tom je vaše tělo.

    Porod můžete zkusit vyvolat i přírodními plody. Najít bylinky které pomohou vyvolat porod je jednoduché - vzpomeňte si co vám říkali na začátku těhotenství o tom, co nesmíte jíst- skořice a zázvor prokrvují dělohu, čaj z maliníku stimuluje hladké svalstvo a zajišťuje hladší porod. Dobrým stimulantem porodních cest jsou také datle a lněné semínko, které si můžete sypat na jídlo nebo si z něj udělat nápoj.

    Dalším darem přírody je ricinový olej, který vás vyprázdní a tím může spustit i porodní kontrakce.

    Uživatelka Mavega ve zkušenostním fóru o vyvolání porodu píše o kyblíku z KFC – dejte si něco dobrého a ostrého.

    Reflexní body - akupuktura vycházející z čínské medicíny je bezpečná a přírodní cesta k vyvolání porodu. Zdroje obvykle uvádí, že pomačkání akupukturních bodů vede k porodu do tří dnů, jelikož tato východní medicína zároveň věří, že miminko si svůj termín příchodu na svět vybírá samo a neměly bychom mu v tom nijak pomáhat, pokud to není nezbytně nutné.

    Najděte si odborníka, který body zná, masáž a promačkání bodů vám uleví a budete mít třeba krásné poslední odpolední sama pro sebe.

    V diskuzních forech jsou popisovány různé způsoby a příběhy, které nakonec miminku pomohly na svět.


    Maminky i porodní báby se shodují na jednom - pokud je to bezpečné, jste zdravá a chcete miminku pomoci, zkuste cokoli, co je vám příjemné, v různých kombinacích.
    Zajídejte kořeněná jídla datlemi, zapíjejte ho bylinkovými nápoji, ukliďte dům a zahradu, v pauzách si masírujte bradavky, v horké vaně si večer masírujte hráz, vypijte sklenku červeného, pomilujte se s mužem …

    Bude to fungovat pokud je vaše tělo a dítě připravené k porodu 🙂

    Přeji vám krásný porod a brzské setkání s vašim děťátkem! 

    zdroj obrázků: Pinterest

    mblumtritt
    9. kvě 2017    Čtené 1213x

    Filmy pro osamocené večery

    V několika následujících článcích bych vám chtěla nabídnout výběr filmů v několika kategoriích, ne dle žánru, ale dle nálady ve které se nacházíte.

    Ráda bych vám tak ulehčila hledání a možná přivodila terapii filmem. Filmy jsou krásné umění které může instatně a spolehlivě pomoci vaší duši, pokud se cítíte špatně, i pokud se chcete smát.

    Jako první kategorii jsem pro vás utvořila výběr několika odlišných snímků, které se mohou hodit pro vaše osamocené večery. Je pátek večer, muž se šel bavit, děti spí.

    Je čas na odpočinek, něco dobrého a film. Na film který vás odprostí od reality, tím vám nabídne duševní očistu od každodenního stereotypu, ale je to vaše téma.


    Ideální na takový večer je nějaká vztahovka. Nemusí být přímo romantická, nemusí být úplně krutá. Film o životě který by vám mohl být blízký. Dovoluji si vám nabídnout několik titulů, které podle mne stojí za to prožít.

    Už tady nežijeme (We Don't Live Here Anymore)

    je film na hranici dramatu a komedie. Některé okamžiky jsou úsměvné hlavně tehdy, pokud to právě také neprožíváte - se špetkou romantiky, které vyhlazuje reálně vybarvené scény manželského života.

    Hluboce bolestná krize a nevěra v rámci dlouhotrvajícího přátelství dvou párů z pohledu všech zúčastněných vás uspokojí pokud toužíte po vášni nebo po pochopení rozhodně zabere i pokud cítíte ve vašem partnerství krizi- takhle velká totiž určitě není 🙂

    Nouzový východ (Revolutionary Road) 

    Pokud máte rády hořkosladkou ironii Americké krásy, další film Sama Mendese se vám bude také líbit. Ideálně se hodí pokud se cítíte znavená stereotypem každodenní péče o děti a uzavření před civilizací, kterou mnohdy mateřství přináší, zvlášť pokud jste žena s ambicemi a žijete v padesátých letech na předměstí pro střední třídu.

    Vynikající Kate Winslet v roli ženy toužící po útěku od prázdnoty a velmi opravdový Leonardo DiCaprio, krásná hudba Thomase Newmana a několik velmi bravurních dialogů, zvláště když na scénu přichází psychicky narušený syn Kathy Bates (mimochodem báječná je i kniha).


    Zajímavost: Až přijde na řadu sexuální scéna - Sam Mendes byl v době natáčení manželem Kate Winslet a při natáčení těchto scén se díval z monitoru v jiné místnosti.

    Jako malé děti (Little children) 

    je příběh o ženě (Kate Winslet- ano, zase, je prostě báječná!), která přes veškerou snahu zapadnout do místního ženského gangu matek nedokáže potlačit svojí touhu po vzrušení přesahující řád místního dětského hřiště.

    Když se seznámí s mužem který je na také rodičem v domácnosti, velmi se s nim sblíží. Poprvé od doby kdy se její dcera narodila se cítí dobře, má někoho, kdo chápe jak těžké je se obětovat a má společnost- její muž se nachází v hluboké krizi, kterou řeší samotou, prací a sledováním porna na internetu.

    I Brad je za společnost rád. Jeho žena je vytížená umělkyně a okolí mu brnká na citlivou stranu jeho mužství.


    Film pro vás, pokud se doma hádáte, kdo to má těžší a pokud tajně toužíte po dobrodružství. Skvělé vykreslení života s dětmi a z druhé strany rodiče, který vydělává peníze, a hezký výlet do fantazie za láskou a vášní.

    Madisonské mosty (The Bridges of Madison County) 

    je přesně ten film který není pro chlapy, kteří o něm budou tvrdit že je o ničem, dlouhý a utahaný.

    Příběh o tom když vás potká osudová láska v době kdy v ní už nevěříte, zpracovaný Clintem Eastwoodem tak, že si některé Romey a Julie strčí hravě do kapsy.

    O dilematu, který možná potká za život každého- zda máte zůstat věrny tomu, co jste budovaly celý život, nebo zkusit zda někde čeká lepší a krásnější život, který jste možná mohly mít, kdyby jste se vydaly jinou cestou.

    Krásný film pro chvíli kdy cítíte, že romantika je v dáli.

    Ona (Her)

    je správná volba, pokud se zabýváte otázkou, zda může existovat dokonalý vztah a zdá má smysl být tolerantní či hledat bezproblémové spojení.

    Her je scifi od Spikea Jonse, který velmi krásně vyjadřuje pocity opuštění a samoty a touhu po sdílení života se spřízněnou duší, kterou hipstersky kníratý Jaquin Phoenix hledá v nejnovějším operačním systému, který má jako doposud nejintuitivnější zařízení dokázat nahradit lidskou společnost.


    Krásná hudba, nádherné dialogy, velmi inteligentní potrava pro duši.

    Pokud to není váš standart, doporučuji v originálním znění s titulky, sexy chraplák Scarlett Johansson se vám za zvýšenou pozornost bohatě odmění.

    Absolvent

    Šedesátková klasika, jejíž pointa je dnes už zaplaťpanbůh pro nás ženy ztracena v dějinách, ale rozhodně stojí za to ji jednou za čas oprášit.


    Báječná hudba a vynikající Dustin Hoffman v boji za lásku a právo na svůj život, to je to, co vám chybí!

    Ženy na pokraji nervového zhroucení (Mujeres al borde de un ataque de nervios)

    Tenhle film vás nenechá myšlenkami zabíhat zpátky do reality, pokud po tom pasete, ideální volba.

    Pedro Almodovár ženám rozumí a umí o nich vyprávět i to, co o sobě samy neví.

    Komedie zabrušující do dramatu a zase zpátky, lehce řízlé absurditou i surovostí všedního života.

    Doufám že vám některý z mých tipů pomohl prožít hezký večer a odpočinuly jste si.
    Připravuji pro vás další kategorie a budu ráda za podněty!