Sladidla jsou potraviny a látky sladké chuti. Mohou být přírodního původu nebo se vyrábějí chemickou syntézou. Jejich sladivost se porovnává s bílým rafinovaným řepným nebo třtinovým cukrem, sacharózou.

Sladidla se přidávají do čaje a jiných nealkoholických i alkoholických nápojů, používají se jako přísada do těst na sladké i slané pečivo, na namazání pečiva, polití lívanců (oblíbené k tomuto účelu jsou javorový sirup a med), k oslazení kaše²², k ochucení hořčic, omáček a marinád či k výrobě marmelád, kompotů, polev, cukrovinek, bonbónů, zmrzlin a kandovaného ovoce.

Vliv konzumace sladidel na zdraví

Sladidla kromě stévie a umělých sladidel jsou rychlým zdrojem energie, po jejich snědení brzy následuje pocit hladu. Jedná se také o tzv. prázdné kalorie, protože i přírodní nerafinovaná sladidla dodávají pouze minimální množství dalších živin, vitamínů a minerálů. Navíc sladká chuť je návyková, zvyšuje pocit hladu a vede k nadváze, toto se týká i umělých sladidel. Upřednostňována by měla být pestrá strava, kompletní potraviny (zelenina, ovoce, ořechy⁴ a semínka³, obilniny³, zdroje bílkovin), pokud už chceme sladit, raději volíme slazení ovocem (např. banánem, rozinkami, datlemi) nebo alespoň některá z přírodních nerafinovaných sladidel.

Nadbytek jednoduchých cukrů (mono a disacharidů) vede k rozvoji inzulínové rezistence a následně diabetu 2. typu (cukrovky), zvyšuje riziko vzniku zubního kazu³ (s výjimkou polyolů), nadváhy a kardiovaskulárních onemocnění a také ohrožuje zdravou střevní mikroflóru, protože podporuje růst nežádoucích mikroorganismů, hlavně kvasinek¹⁰. Přitom zdravá a správně mikrobiologicky osídlená střeva jsou základním kamenem dobře fungujícího imunitního systému.

Jakákoliv sladidla není ale možné doporučit k hojné, časté a pravidelné konzumaci komukoliv, dokonce ani lidem, kteří trpí nechutenstvím⁴ nebo potřebují přibrat, negativa konzumace sladkého převažují. Dle WHO mají cukry (mono a disacharidy) ze všech jídel a nápojů v součtu tvořit maximálně 10% energetické hodnoty přijaté potravy.

Sladidla a děti

Dítěti minimálně do jednoho roku nedáváme sladkosti a do příkrmů nepoužíváme žádná sladidla, ani cukr (sacharózu), ani hroznový cukr (glukózu, dextrózu), fruktózu, maltózu, maltodextrin, sirupy, koncentrované ovocné šťávy, melasu či med¹ a rozhodně ne umělá sladidla. Med navíc může obsahovat Clostridium botulinum a pylové alergeny. Nikdy nevíte, z jakých všech rostlin med pochází. Dnes dostanete naprosto běžně koupit i směsné medy ze zemí EU i mimo EU.

Různé druhy cukrů jsou obsaženy i ve značné části kojeneckých kaší²², v piškotech, dětských sušenkách, dětských instantních čajích atd. Tyto potraviny jsou tedy pro kojence nevhodné a nepříliš vhodné jsou i pro starší děti. Sladká chuť je vysoce návyková, kojenecké a batolecí období má na budoucí stravovací návyky a nastavení metabolizmu nejzásadnější vliv a proto se snažíme stravu příliš nesladit ani starším dětem, na mlsání preferujeme ovoce. Příjem sladidel dětem sice omezujeme, nicméně z nich neděláme věc úplně zakázanou, o to lákavějšími by se stala, na druhou stranu ale sladkosti nepoužíváme ani jako odměnu.

Cukry, rafinovaná sladidla

• galaktóza: nejvýznamnějším zdrojem tohoto monosacharidu je laktóza, ale nalezneme ji v menší míře i v dalších di, oligo a polysacharidech, ve střevech se vstřebává přímo do krve, kde je přeměňována na glukózu (při vrozené poruše potřebného enzymu, galaktosemii, reakce neprobíhá a dochází k hromadění galaktózy v těle a je nutné vyloučit ze stravy potraviny, které ji obsahují)
• glukóza (hroznový cukr, dextróza, Glukopur): tento monosacharid se vstřebává ze stravy přímo do krve. Slouží jako rychlý zdroj energie pro všechny orgány (pro mozkové buňky a červené krvinky jako jediný zdroj energie). Při vysoké hladině glukózy v krvi se její nadbytek působením inzulínu ukládá ve svalech a játrech ve formě glykogenu. Jakmile jsou doplněny zásoby glykogenu, energie se začne ukládat ve formě tuků a při nízké hladině glukózy se naopak glykogen štěpí. Jsou-li jeho zásoby vyčerpány, začínají se štěpit tuky. Glukóza se přirozeně vyskytuje v organismech živočichů (v mase, krvi) i rostlin, je produktem fotosyntézy, ukládá se především v plodech (nejvíce jí je ve vinných hroznech), bohatým zdrojem je i med¹.

• fruktóza (ovocný cukr): i tento monosacharid se vstřebává ze snědené potravy přímo do krve. Přibližně 1/4 se přímo ve střevních buňkách přemění na glukózu a zbylé 3/4 jsou transportovány do jater, kde slouží k rychlé tvorbě energie při níž není třeba inzulín. Fruktóza ale není vhodnou alternativou pro diabetiky, způsobuje vznik inzulínové rezistence a cukrovky 2. typu jinými mechanizmy. Při vyšší konzumaci fruktózy dále dochází k nadměrné tvorbě tuků až ke ztukovatění jater, ke vzniku leptinové rezistence (leptin je látka zprostředkovávající pocit hladu), obezity, kardiovaskulárních onemocnění a k nadměrné tvorbě kyseliny močové a dně.
• laktóza (mléčný cukr): tento disacharid obsahuje ve své molekule galaktózu a glukózu. Jejím hlavním zdroje je mateřské⁷ a jiné živočišné mléko¹. Nepodporuje vznik zubních kazů, používá se k výrobě většiny druhů umělého mléka⁴⁹ nebo jako sladidlo v některých druzích kojeneckých instantních čajů.
• maltóza (sladový cukr): jedná se o disacharid složený ze dvou molekul glukózy, který se vyskytuje především v naklíčeném obilí.
• sacharóza: běžný bílý cukr je prakticky čistý disacharid sacharóza, který se skládá z jedné molekuly glukózy a jedné molekuly fruktózy. Vyrábí se z cukrové třtiny nebo řepy cukrovky (zdroj je možné rozpoznat pouze pomocí analýzy izotopů uhlíku), ale je obsažen i v jiných rostlinách (např. v datlích, palmové a javorové míze). Používá se jako sladidlo i jako konzervant (ve šťávách, džemech, kompotech). Při zahřívání taje a karamelizuje. Sladivost ostatních druhů sladidel se porovnává právě s čistou sacharózou. Trávení bílého cukru spotřebovává vitamíny (hlavně ty ze skupiny B) a minerály (vápník, hořčík).

• maltodextrin (polyglukóza): jedná se o oligosacharid skládající se z 3 až 17 jednotek glukózy, na kterou se v těle rychle štěpí, ale děti minimálně do půl roku netvoří pro štěpení maltodextrinu dostatek enzymů, jeho příjem pak může vést ke nadměrnému zatížení trávicí soustavy, nadýmání a kolice²⁵, maltodextrin se vyrábí enzymatickým štěpením škrobu.

Průmyslově vyráběné cukrové sirupy

• cukrový sirup (glukózo-fruktózový sirup): bílý cukr (sacharóza) rozpuštěný ve vodě se obvykle používá k přípravě koktejlů.
• invertní cukrový sirup (fruktózo-glukózový sirup): často používaný v cukrářství a v potravinářském průmyslu, vyrábí se ze sacharózy její hydrolýzou za tepla a přítomnosti enzymů nebo kyselin (kyseliny citrónové, chlorovodíkové, vitamínu C, citrónové šťávy nebo vinného kamene). Vzniklý roztok je sladší než cukr.
• vysokofruktózový kukuřičný sirup: tento levný a více než cukr sladivý sirup se vyrábí z kukuřičného sirupu působením enzymů, kdy dochází k přeměně části glukózy na fruktózu. Prakticky jde o fruktózo-glukózový (invertní) sirup.
• zlatý sirup: název získal podle své barvy. Jedná se o formu invertního cukrového sirupu, která vzniká při procesu rafinace řepného nebo třtinového cukru.

Přírodní nerafinovaná sladidla

V porovnání s bílým řepným nebo třtinovým cukrem obsahují určité, i když nepříliš vysoké, množství vitamínů, minerálů a dalších látek. Mívají výraznější chuť a vůni.

Nerafinovaná sladidla vyrobená z mízy

• agávový sirup: vyrábí se až od 90. let 20. století z několika druhů agáve (v Mexiku se tradičně používala ke slazení pouze neupravená agávová šťáva). Sacharidy přítomné ve vyčištěné agávové šťávě se působením tepla nebo enzymů (z plísně Aspergillus niger) štěpí a poté se roztok odpařováním zahušťuje na sirup. Většina produkce pochází z Mexika a jižní Afriky. Agávový sirup je tekutější a sladší než med a přibližně 1,4 až 1,6 krát sladší než cukr (sacharóza). Obsahuje 47 až 56% fruktózy a 16 až 20% glukózy, i když bývá nabízen jako zdravější alternativa cukru, z důvodu vysokého obsahu fruktózy tomu tak není (více informací výše v odrážce fruktóza).

• březový sirup: vyrábí se podobně jako javorový sirup, je ale třeba dvojnásobné množství mízy. Mezi jeho hlavní producenty patří Rusko, Aljaška (USA), Yukon (Kanada) a skandinávské země. Je jemně aromatický a obsahuje 42 až 54% fruktózy, 45% glukózy a menší množství sacharózy a galaktózy.
• javorový sirup a cukr: jedná se o tradiční sladidlo Indiánů v oblasti severovýchodní části Severní Ameriky. Výroba je sezónní záležitostí, na jaře se přes kůru javorů cukrových vyvrtávají otvory, ze kterých zachycuje se sladká míza. Jak se otepluje, sladkost mízy klesá a její chuť pak navíc negativně ovlivňuje i rostoucí obsah aminokyselin. Sladká jarní javorová míza se částečně zahustí reverzní osmózou a poté se z ní zahříváním (odpařováním) odstraňuje další voda, až vznikne hustý sirup nebo dokonce tuhý javorový cukr. Nejvíce javorového sirupu se vyrobí na severu Ameriky (hlavně v kanadském Quebecu). Javorový sirup obsahuje 60% jednoduchých cukrů (nejvíce sacharózy, v menší míře i glukózu a fruktózu), organické kyseliny (hlavně kyselinu malonovou), aminokyseliny, těkavé organické látky, antioxidanty (fenolické látky) a menší množství minerálů (především draslíku, vápníku, zinku a manganu). Má specifické, medovo-karamelové aroma. Tmavé druhy jsou výraznější a používají se především na vaření a pečení. V Kanadě se obvykle javorové sirupy dělí na třídy 1 (s podstupni extra světlý, světlý a středně tmavý), 2 (jantarový) a 3 (tmavý), v USA na třídu A (s podskupinami světle jantarový, středně jantarový a tmavě jantarový), 2 (tmavý) a C (velmi tmavý, pouze pro průmyslové využití).

• palmový cukr: krystalizuje z varem zahuštěné mízy některých druhů palem a vyrábí se v Africe a Asii.
• přírodní tmavý třtinový cukr: běžné tmavé cukry vznikají smícháním bílého rafinovaného cukru s melasou, ale přirozeně tmavé cukry neprocházejí procesem rafinace, kvůli obsahu melasy mohou tvrdnout. Mezi tmavší druhy obsahující více melasy patří sucanat a muscovado (surový cukr nepodrobený centrifugaci). Mezi světlejší druhy řadíme cukry turbinado a demerara (po vykrystalizování je cukr odstředěn od zbytků vody a části melasy, demerara obsahuje méně melasy než turbinado).

• sušená třtinová šťáva (rapadura, panela): jedná se o vylisovanou, přefiltrovanou, varem zahuštěnou a vysušenou šťávu (mízu) ze stvolů cukrové třtiny.

• třtinová melasa: tento tmavý, skoro černý, hustý zbytek po vykrystalizování třtinového cukru má výraznou chuť a spíše než jako sladidlo se používá jako ochucovadlo a jako potravinový doplněk, protože obsahuje vysoké množství minerálů (vápníku, hořčíku, železa, manganu, draslíku) a vitamín B6.

Nerafinovaná sladidla vyrobená z hlíz

• sirup z jakonu: kořenové hlízy jakonu byly používány již Inky. Sirup z jakonu se získává odpařováním šťávy z hlíz, má karamelovou až melasovou chuť, je oblíbeným sladidlem v oblasti And, v Peru, Bolívii a Brazílii. Obsahuje až 50% fruktooligosacharidů (rozpustné vlákniny), až 35% fruktózy a také antioxidanty (fenolické látky), draslík, vápník a hořčík.
• surový řepný cukr: obsahuje zbytky řepné melasy, která ale mívá často nepříjemnou chuť. Cukr díky obsahu melasy snadno tvrdne.

Nerafinovaná sladidla vyrobená z obilnin

• ječný sladový sirup, sladový výtažek (Sladovit), Sladěnka: obsahují lepek, enzymy v nich obsažené rozkládají polysacharidy (např. obilná kaše po přidání sladu řídne). Mají poměrně výraznou chuť a obsahují vitamíny B3 a B6, draslík a fosfor. Získávají se z naklíčeného ječmene (ječného sladu), jehož sacharidy jsou tvořeny 65% maltózy, 30% polysacharidů, glukózou a malým množstvím fruktózy. Ječný sladový sirup má přibližně poloviční sladivost než bílý cukr.
• kukuřičný sirup: vyrábí se z kukuřičného škrobu enzymatickou hydrolýzou a obsahuje především maltózu (45%), glukózu (30%) a polysacharidy (22%).

• pšeničný sirup: nalézá se v něm lepek a mezi jeho hlavní složky patří glukóza, fruktóza, glukóza a polysacharidy.
• rýžový slad a sirup: postup výroby zahrnuje působení kyselin, enzymů nebo ječného sladu (pak není rýžový slad bezlepkový) na uvařenou, obvykle celozrnnou, rýži. Vzniklý sirup obsahuje převážně maltózu (45%), glukózu a polysacharidy. Enzymy sladu způsobují rozklad polysacharidů (např. řídnutí sladem oslazené kaše).

• špaldový sirup: vyskytuje se v něm lepek, obsahuje převážně maltózu a dále polysacharidy a glukózu.

Nerafinovaná sladidla vyrobená z ovoce

• datlový sirup: vyrábí se z datlí (plodů datlovníku - datlové palmy) a obsahuje přibližně 31 až 32% fruktózy, 27 až 30% glukózy a 2 až 3% sacharózy.

• datlový "cukr" (datlové sladidlo): jedná se o velmi vysušené a poté rozemleté datle, nerozpouští se v tekutinách ani netaje teplem, snadno navlhá

• švestkový sirup: surovinou pro jeho výrobu jsou zralé švestky.

• zkoncetrovaná ovocná šťáva (hroznová, jablečná): používá se jako sladidlo i k výrobě ovocných pomazánek (alternativy džemů bez přidaného cukru).

Nerafinovaná sladidla vyrobená z jiných částí rostlin

• kokosový cukr: má karamelovou chuť a sladivost blízkou bílému řepnému nebo třtinovému cukru. Skládá se ze 70 až 79% sacharózy, 3 až 9% glukózy, 3 až 9% fruktózy, vitamínů (B1, B2, B3, B6), minerálů (draslík, hořčík, zinek, železo, fosfor) a aminokyselin. Vyrábí se odpařením vody z nektaru získaného z květů kokosové palmy (kokosovníku). Je tradičním sladidlem používaným již po tisíciletí v oblasti jižní a jihovýchodní Asie a nejvíce se ho vyrobí na Filipínách a v Indonésii.
• stévie: listy této rostliny jsou tradičním sladidlem v Jižní Americe a od 70. let 20. století se začaly používat i v ostatních zemích. V současnosti se zkoumá možný pozitivní vliv stévie na cukrovku 2. typu a vysoký tlak krve. Stévie obsahuje steviol-glykosidy, jejichž sladivost je až 300 krát vyšší než sladivost bílého cukru. Nástup sladké chuti je proti sacharóze pomalejší a déle trvá. Podle některých vědců má sladká chuť stévie bez přítomnosti sacharidů podobné negativní účinky na metabolizmus jako v případě umělých sladidel. Kapalné i krystalické extrakty z listů stévie mohou mít lékořicovou nebo nahořklou pachuť a obsahovat různá aditiva a zbytková množství chemických látek z procesu extrakce.

Nerafinovaná sladidla živočišného původu

• med¹: tato lepkavá tekutina je vytvářena včelami z nektaru květů nebo z medovice (výměsků jiných druhů hmyzu, např. mšic) jako jejich zásobárna potravy na zimu. Jedná o tisíce let používané sladidlo a přírodní lečivo, 38% medu tvoří fruktóza, 31% glukóza, 1% sacharóza a 9% ostatní sacharidy (maltóza, oligosacharidy). Dále med obsahuje 0,2% minerálních látek (železo, zinek, vápník, hořčík, fosfor, draslík), stopová množství vitamínů (především B2, B3, kyselina pantothenovou - B5, B6, kyselinu listovou - B9 a C), 0,17 až 1,17% organických kyselin (hlavně glukonové, ale lze v něm nalézt i kyseliny mravenčí, octovou, máselnou, citrónovou, mléčnou, propionovou, valerovou, kapronovou, palmitovou, sukcinovou, pyroglutamovou a další), 0,05 až 0,1% aminokyselin, antioxidanty a také různé pyly a spóry.

Cukerné alkoholy (polyoly)

I přes svůj název neobsahují alkohol (ethanol). Jedná se o sacharidy, které ve své molekule obsahují několik hydroxylových skupin. Polyoly se přirozeně vyskytují v ovoci a zelenině. Jsou méně sladivé a méně kalorické než sacharóza. Ve střevech se vstřebávají jen částečně a méně ovlivňují hladinu glukózy v krvi. Nezpůsobují zubní kazy. Snědení většího množství (nad 10 až 50 g) má projímavé a nadýmavé účinky.

• erythritol: v porovnání se sacharózou má 60 až 70% sladivost, nadýmavé a projímavé následky jeho konzumace se projevují až při vyšších dávkách než v případě ostatních polyolů, vyskytuje se v ovoci a fermentovaných potravinách
• isomalt: ve vodě se rozkládá na směs složenou z 50% glukózy, 25% sorbitolu a 25% mannitolu
• laktitol: dosahuje 40% sladkosti bílého cukru, má prebiotické účinky
• maltitol: má 75 až 90% sladivosti sacharózy
• mannitol
• sorbitol (E420): metabolizuje se na fruktózu, má poloviční sladivost než bílý cukr, je přirozeně obsažen v ovoci (jablkách, hruškách, broskvích, meruňkách, třešních, švestkách, datlích)
• xylitol (dřevný cukr, březový cukr, E967): je stejně sladivý jako sacharóza, ale má o jednu třetinu menší energetickou hodnotu, pomáhá proti zubnímu kazu, v přírodě se nalézá v ovoci (švestkách, jahodách, malinách, bobulovém ovoci), zelenině, obilninách (kukuřice, oves), houbách, cukrové třtině a v březové míze

Umělá sladidla

Jedná se o syntetické látky s velmi vysokou sladivostí a mizivou energetickou hodnotou. I v případě umělých sladidel ale dochází ke vzniku návyku na sladkou chuť, dá se hovořit i o závislosti na sladkém, sladká chuť také zvyšuje pocit hladu. Profil sladké chuti umělých sladidel bývá jiný než v případě cukru, mohou mít i pachuť. O jejich metabolizaci, především u dětí, víme stále velmi málo, výsledky studií poskytují i odlišné závěry. Za prakticky neprozkoumanou lze považovat jejich vzájemnou interakci v organismu, i když se běžně používají směsi umělých sladidel.

Obvykle umělá sladidla používají diabetici a lidé, kteří chtějí snížit svou hmotnost, ale pravděpodobně podle aktuálních výsledků výzkumů vhodná k účelu hubnutí nejsou. Při používání umělých sladidel byl, navzdory jejich mizivé energetické hodnotě, zjištěn stejný nebo dokonce i vyšší výskyt obezity. Za možnou příčinu tohoto jevu je považováno to, že v případě umělého sladidla nedojde po snědení potraviny k vyvolání adekvátní odpovědi organismu na očekávané jednoduché sacharidy, nedostaví se uspokojení z jídla, tělo registruje nepoměr mezi sladkou chutí a nízkým energetickým obsahem. Ve snaze udržovat příjem energie pak člověk zkonzumuje při dalším jídle energeticky bohatší potraviny, má sklon se přejídat. Ve stavu hypoglykémie se tělo snaží uvolnit zásobní cukr ze svalů a jater, může se zvýšit koncetrace stresových hormonů, která vede i k potlačení funkce imunitního systému, snížení činnosti štítné žlázy, podporuje zánětlivé procesy a vznik obezity.

• acesulfam K (acesulfam draselný, E 950): toto sladidlo sladí 130 až 200 více než sacharóza, má mírně nahořklou pachuť, vynalezen byl roku 1967
• aspartam (E951): je přibližně 200 krát sladší než bílý cukr, nemá pachuť, ale je tepelně nestálý, nelze ho používat při pečení a vaření, je vhodný pouze pro studenou kuchyni, v těle podléhá metabolizaci, z důvodu obsahu fenylalaninu je nehodný při fenylketonurii, objeven byl roku 1965
• cyklamát sodný (E952): jeho sladivost je 30 až 50 krát větší než sladivost sacharózy, znám je od roku 1937
• neohesperidin (E959)
• neotam (E961)
• sacharin (E954): má 300 až 500 krát vyšší sladivost než bílý cukr, ale má nahořklou pachuť, byl objeven roku 1878 při výzkumu kamenouhelného dehtu
• sukralóza (E955): vyrábí se ze sacharózy náhradou tří hydroxylových skupin za chlór, čímž 600 krát vzroste sladivost
• thaumatin (E957)

Více o sladidlech na modrykonik.cz

• Diskuze: Jaká přirozená sladidla dáváte vašim kojencům?
• Diskuze: Čím doporučujete osladit dítěti čaj?
• Diskuze: Mliečny cukor alebo glukopur. Čím sladíte čajík vy?
• Diskuze: Proč kojenci nesmí cukr nebo celá vejce
• Diskuze: Mléčné/nemléčné kaše, zkoumaly jste obsah cukru?
• Diskuze: Marmelády a džemy bez cukru. Zavařovaly jste někdy?
• Diskuze: Jídlo a zdraví
• Článek: Než dáte dětem sladkost, aneb proč je dobré vyřadit cukr z jídelníčku (nejen) atopika?
• Skupina uživatelek: Zdravé stravování od miminek po dospělé

Použité zdroje

1. http://fblt.cz/skripta/ii-premena-latek-a-energie-v-bunce/10-pentozovy-cyklus-metabolismus-frukto...
2. http://www.mayoclinic.org/healthy-living/nutrition-and-healthy-eating/in-depth/artificial-sweeten...
3. http://www.margit.cz/cukr-anebo-sladidla/
4. http://www.margit.cz/cukr-a-zdrave-alternativy/
5. http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2892765/
6. http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/20086073
7. http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3079864/
8. Journal of Pediatric Gastroenterology and Nutrition 46:99–110 # 2008 by European Society for Pediatric Gastroenterology, Hepatology, and Nutrition and North American Society for Pediatric Gastroenterology, Hepatology, and Nutrition
9. http://files.gastroped.cz/200000163-4a2514c70f/doporuceni-vyziva-kojencu-a-batolat-2014.pdf
10. http://www.margit.cz/vyziva-deti/
11. http://www.maminkam.cz/vyziva-ditete
12. http://cs.wikipedia.org/wiki/Cukr
13. http://en.wikipedia.org/wiki/Sugar
14. http://en.wikipedia.org/wiki/Sucrose
15. http://cs.wikipedia.org/wiki/Sacharóza
16. http://en.wikipedia.org/wiki/Unrefined_sweetener
17. http://en.wikipedia.org/wiki/Sugar_substitute
18. http://cs.wikipedia.org/wiki/Náhradní_sladidlo
19. http://en.wikipedia.org/wiki/Sugar_alcohol
20. http://en.wikipedia.org/wiki/Honey
21. http://en.wikipedia.org/wiki/Syrup
22. http://en.wikipedia.org/wiki/Sugarcane
23. http://en.wikipedia.org/wiki/Brown_sugar
24. http://en.wikipedia.org/wiki/Agave_nectar
25. http://en.wikipedia.org/wiki/Birch_syrup
26. http://en.wikipedia.org/wiki/Maple_syrup
27. http://en.wikipedia.org/wiki/Palm_sugar
28. http://en.wikipedia.org/wiki/Sugar_beet
29. http://en.wikipedia.org/wiki/Yacon_syrup
30. http://en.wikipedia.org/wiki/Barley_malt_syrup
31. http://en.wikipedia.org/wiki/Brown_rice_syrup
32. http://en.wikipedia.org/wiki/Stevia
33. http://en.wikipedia.org/wiki/Grape_syrup
34. http://en.wikipedia.org/wiki/Golden_syrup
35. http://en.wikipedia.org/wiki/Corn_syrup
36. http://en.wikipedia.org/wiki/High_fructose_corn_syrup
37. http://en.wikipedia.org/wiki/Inverted_sugar_syrup
38. http://www.countrylife.cz/slady-a-sirupy
39. http://cs.wikipedia.org/wiki/Maltodextrin
40. Nikki Duffy - River Cottage Baby & Toddler Cookbook
41. https://en.m.wikipedia.org/wiki/Date_sugar