• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Vaginální porod

Vaginální porod je porod dítěte přes porodní cesty. Otázka aktivně vedeného porodu v porodnici, který je veden lékařem versus přirozeného porodu nemá jasnou odpověď ani mezi lékaři. Oba typy porodů mají své pro a proti. Porod doma a nebo v porodním domě zatím není pojišťovnou hrazen, tedy porodní asistentka za takový úkon nedostane zaplaceno pojišťovnou, ale rodičkou, která si takový porod zvolí. V rámci alternativního porodu je v některých porodnicích možný porod do vody.

V případě, že se porod spustí sám, hovoří se o fyziologickém porodu. Pokud je činnost dělohy vyvolaná uměle, s cílem ukončit těhotenství, jde o vyvolávaný porod. Oba typy porodů mají stejný průběh.
K ulehčení porodu novorozence je nutné občas přistoupit k instrumentálnímu porodu. Pod ním se rozumí klešťový porod a nebo vakuumextrakce.

Příznaky začínajícího porodu

Průběh vaginálního porodu

První doba porodní – doba otevírací

První doba porodní je charakterizována zkracováním děložního čípku. Trvá od začátku pravidelných porodních kontrakcí až po úplné zkrácení dělohy. Je to nejdelší porodní doba. u prvorodičky trvá 8-10 hodin, u vícerodiček 6-7 hodin. V průběhu této doby se můžete volně pohybovat, můžete využít sprchu a nebo gymnastický míč.

Druhá doba porodní - doba vypuzovací

Délka trvání této doby je individuální - u prvorodičky okolo 50-ti minut, u vícerodičky 20-ti minut. Porodní cesty jsou otevřené na 10 cm. Tlak na rektum způsobuje u rodičky nutkání tlačit při kontrakci. Tato doba si vyžaduje aktivní spolupráci rodičky. Při kontrakci by měla žena vydechnout a nebo dech zadržet na 4-6 sekund. V této fázi může být proveden nástřih hráze (epiziotomie). V závěru druhé doby dojde k narození děťátka. Porodník podváže a přestřihne pupeční šňůru a položí novorozence na matku.

Třetí porodní doba - doba placentární

Třetí doba porodní zahrnuje porod placenty a plodových obalů. V průměru trvá doba 5-10 minut, maximálně 1 hodinu. Při odlučování placenty může rodička pocítit lehkou křeč. Děloha se musí silně stahovat, abys se předešlo krvácení. K tomuto účelu se podává oxytocin, ale pomáhá taktéž přiložení děťátka k prsu matky.

Čtvrtá doba porodní - doba zotavovací

Trvá ještě 2 hodiny po porodu placenty. Až po těchto 2 hodinách se porod považuje za ukončený. Sleduje se hlavně stažení dělohy a zastavení krvácení.

Související články

Více o vaginálním porodu na modrykonik.cz

Použité zdroje

  1. Leifer, G.: Úvod do porodnického a pediatrického ošetřovatelství. Grada, Praha 2004

Externí linky

Wiki Modrý koník je Vaše encyklopedie. Je tvořena Vašimi vědomostmi a zkušenostmi s cílem pomoci jiným. Chybí Ti něco k tomuto tématu? Neváhej a napiš nám.
Změň nebo doplň článek
Uveřejněné informace nenahrazují návštěvu zkušeného odborníka (lékaře, právníka a pod.)

Má osobní zkušenost s vaginálním porodem

  • Honzík á la Superman

     •  astyna
    8.5.2016 v 11:22 To se mi líbí
    Náš Honzík se narodil s několikrát omotanou pupeční šňůrou a navíc salutující ručičkou, odhad porodu byl rizikový, prý "zkusíme, jak to půjde". No to bych to nebyla já, abych se nehecla a Honzík vyletěl jak balon. :sunglasses:

    Takže holky, pokud Vám doktor oznámí, že dítě půjde ven se salutující ručičkou, nevěšte hlavu - i já s úzkými porodními cestami, s obvodem hlavy synka 36 cm, prvorodička a dítě přes 3 kila, jsem to zvládla jen s lehkým nástřihem. :sunglasses:
    Náš Honzík se narodil s několikrát omotanou pupeční šňůrou a navíc salutující ručičkou, odhad porodu byl rizikový, prý "zkusíme, jak to půjde". No to bych to nebyla já, abych se nehecla a Honzík vyletěl jak balon. :sunglasses:

    Takže holky, pokud Vám doktor oznámí, že dítě půjde ven se salutující ručičkou, nevěšte hlavu - i já s úzkými porodními cestami, s obvodem hlavy synka 36 cm, prvorodička a dítě přes 3 kila, jsem to zvládla jen s lehkým nástřihem. :sunglasses:
  • Můj první miláček na světě

     •  jirinka1989
    9.10.2015 ve 21:06 To se mi líbí
    První porod 21hodin - malej omotanej 2 krát pupeční šňůrou, takže jsem mohla tlačit kolik jsem chtěla, nevyšel by, takže nástřih a nějak ho ze mě taky vysoukali. Byl fialovej, ale krásnej a po chvilce už měl normální barvu a koukal na mě, a to bylo nejvíc! :slight_smile: První porod 21hodin - malej omotanej 2 krát pupeční šňůrou, takže jsem mohla tlačit kolik jsem chtěla, nevyšel by, takže nástřih a nějak ho ze mě taky vysoukali. Byl fialovej, ale krásnej a po chvilce už měl normální barvu a koukal na mě, a to bylo nejvíc! :slight_smile:
  • Nezapomenutelný zážitek

     •  karolinahd
    8.8.2015 ve 03:10 To se mi líbí
    Byl pátek a já sem přijela do nemocnice na kontrolní monitory a vyšetření. Když jsem měla vše za sebou se sestřičkou, které jsem odevzdávala papíry, tak jsem se loučila se slovy, že se uvidíme v pondělí na ZOTu, usmála se na mne a řekla mi, že by řekla, že nejspíš dřív, že si myslí, že už tento víkend to dopadne. To bylo okolo 9 ráno.Ten den jsem byla 38+5 a byl to pátek 13.3.2015.

    Po cestě z nemocnice domů mne mírné pobolívalo břicho, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Okolo půl 11 jsem si všimla, že mne břicho bolí v pravidelném intervalu co 5 minut. Okolo 11. hodiny se interval zkrátil na 3 minuty. Volala jsem svoji babičce a ještě jsem si dělala srandu a říkala jí, že jestli je tohle porod, tak by si mě měli natočit a pouštět to prvorodičkám, aby se nebály. Do toho jsem do sebe něco tlačila, okolo půl jedné jsem si šla dát sprchu a bolesti zesílily, ale nebylo to nic hrozného.

    Ve 13:35 jsem volala příteli, že bych raději jela. Ve 14:30 jsme dorazili zpět do nemocnice, natočili mi monitor a sestřička mi řekla, že se ještě nic neděje, ale vzhledem k našemu zdravotnímu stavu si mne tam nechali s tím, že druhý den půjdu domů. Byla jsem skoro na prst, tak jak už pár týdnů a navíc přece až budu rodit, tak se přeci nebudu smát a vtipkovat. O půl páté mi přišla sestřička natočit znova monitor. Stále na něm nebylo nic vidět a jakou jsem měla radost, když jsem po vyšetření byla na dva prsty. Když jsem se ptala sestry, aby mi upřímně řekla jak to odhaduje, řekla mi, že do pondělí určitě porodím. Po domluvě jsme udělali klystýr a já doufala, že se to trochu pohne. Kontrakce jsem měla stále po třech minutách a pořád jsem čekala, kdy to začne tak hrozně bolet, jak mi všichni říkali a ono pořád nic. Ano, cítila jsem to, ale nebyla to žádná velká bolest. Za celý porod jsem měla jen dvě opravdu bolestivé chvíle po cestě v autě (nemohla jsem si sednout, tak jak mi vyhovuje) a druhá, když jsem vypadla z koncentrace a zrovna jsem ležela na monitorech a paní, co zrovna přiv...
    Byl pátek a já sem přijela do nemocnice na kontrolní monitory a vyšetření. Když jsem měla vše za sebou se sestřičkou, které jsem odevzdávala papíry, tak jsem se loučila se slovy, že se uvidíme v pondělí na ZOTu, usmála se na mne a řekla mi, že by řekla, že nejspíš dřív, že si myslí, že už tento víkend to dopadne. To bylo okolo 9 ráno.Ten den jsem byla 38+5 a byl to pátek 13.3.2015.

    Po cestě z nemocnice domů mne mírné pobolívalo břicho, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Okolo půl 11 jsem si všimla, že mne břicho bolí v pravidelném intervalu co 5 minut. Okolo 11. hodiny se interval zkrátil na 3 minuty. Volala jsem svoji babičce a ještě jsem si dělala srandu a říkala jí, že jestli je tohle porod, tak by si mě měli natočit a pouštět to prvorodičkám, aby se nebály. Do toho jsem do sebe něco tlačila, okolo půl jedné jsem si šla dát sprchu a bolesti zesílily, ale nebylo to nic hrozného.

    Ve 13:35 jsem volala příteli, že bych raději jela. Ve 14:30 jsme dorazili zpět do nemocnice, natočili mi monitor a sestřička mi řekla, že se ještě nic neděje, ale vzhledem k našemu zdravotnímu stavu si mne tam nechali s tím, že druhý den půjdu domů. Byla jsem skoro na prst, tak jak už pár týdnů a navíc přece až budu rodit, tak se přeci nebudu smát a vtipkovat. O půl páté mi přišla sestřička natočit znova monitor. Stále na něm nebylo nic vidět a jakou jsem měla radost, když jsem po vyšetření byla na dva prsty. Když jsem se ptala sestry, aby mi upřímně řekla jak to odhaduje, řekla mi, že do pondělí určitě porodím. Po domluvě jsme udělali klystýr a já doufala, že se to trochu pohne. Kontrakce jsem měla stále po třech minutách a pořád jsem čekala, kdy to začne tak hrozně bolet, jak mi všichni říkali a ono pořád nic. Ano, cítila jsem to, ale nebyla to žádná velká bolest. Za celý porod jsem měla jen dvě opravdu bolestivé chvíle po cestě v autě (nemohla jsem si sednout, tak jak mi vyhovuje) a druhá, když jsem vypadla z koncentrace a zrovna jsem ležela na monitorech a paní, co zrovna přivezli, tak hrozně křičela.

    Ve třičtvrtě na sedm se mi najednou udělalo špatně (měli jsme problémy už před porodem) musela jsem ležet a za pět sedm mne sestřička vyšetřila a byla jsem na osm prstů. Sestřička mi řekla, že tak do dvou, tří hodin porodím. Zavolala jsem příteli ať přijede. Ležela jsem a cítila, jak mála postupuje, v 19:30 jsem volala na sestru, že si myslím, že už. Sestřička přišla kouká a povídala mi: "Ježiši, hlavně netlačte, už vám leze hlavička (to jsem si myslela už když jsem volala sestru, jelikož jsem ji nahmatala). Okamžitě jsme přecházeli na porodní sal.

    V tu chvíli dorazil také pritel. Na sále to už byl fofr, přišla kontrakce, já zatlačila jednou a v té samé kontrakci ještě podruhé a malá byla na světě! Pak už jen porod placenty, ale to už šlo mimo mne, já vnímala jen ten malý zázrak, co jsem měla na břiše. Pak už jen šití, které teda pro mně bylo z celého porodu to nejhorší, ale jinak to byl pro mne ten nejkrásnější zážitek v mém životě od začátku až dokonce. :heart_eyes:
  • 3x

     •  shak29
    5.8.2015 ve 22:58 To se mi líbí
    Bylo by dlouhé vypisovat mé 3 porody, tak jen zkráceně. :grinning: První - dlouhý. Hodně dlouhý. Asi 6 hodin před koncem jsem měla už kontrakce v kuse. Od bolesti se mi chtělo zvracet i brečet. Nešlo ani jedno. Ale jak jsem mohla tlačit, bolest přestala. Nástřih.

    Druhý porod lepší a rychlejší. Bez nástřihu a tržená i na čípku - díky tomu, že mě nechali rodit už na 9 prstů. Ale ani jsem o tom tažení nevěděla. :grinning:

    Třetí porod mega rychlovka a po píchnutí vody megabolest. :grinning: Bez nástřihu, lehce tržená.

    Šla bych ještě do jednoho, stojí to za to. :grinning:
    Bylo by dlouhé vypisovat mé 3 porody, tak jen zkráceně. :grinning: První - dlouhý. Hodně dlouhý. Asi 6 hodin před koncem jsem měla už kontrakce v kuse. Od bolesti se mi chtělo zvracet i brečet. Nešlo ani jedno. Ale jak jsem mohla tlačit, bolest přestala. Nástřih.

    Druhý porod lepší a rychlejší. Bez nástřihu a tržená i na čípku - díky tomu, že mě nechali rodit už na 9 prstů. Ale ani jsem o tom tažení nevěděla. :grinning:

    Třetí porod mega rychlovka a po píchnutí vody megabolest. :grinning: Bez nástřihu, lehce tržená.

    Šla bych ještě do jednoho, stojí to za to. :grinning:
  • Pohoda

     •  evaamy
    23.3.2015 v 08:51 To se mi líbí
    Čekala jsem, jak to nebude bolet, ale nakonec to byla brnkačka. Nebojte se toho. Čekala jsem, jak to nebude bolet, ale nakonec to byla brnkačka. Nebojte se toho.
  • Nebe a dudy

     •  bzzzzzz
    17.11.2014 ve 14:28 To se mi líbí
    První porod mi vyvolávali kvůli odteklé vodě plodové a stoupajícím zánětlivým markerům. V sobotu a v neděli několikrát Hamilton, v pondělí v 7 ráno navíc tableta prostaglandinu. Bolesti byly hned velké, šly do zad, celkem mi pomáhala sprcha a ležení na monitoru s instrukcemi "teď na levý bok, teď na pravý" bylo mučení. Manžel dorazil kolem 4. odpoledne, když už bylo jasné, že opravdu rodím. Kývla jsem na dirupci a monitor začal rázem ukazovat kontrakce přes 300. Zbytek si moc nepamatuji, vytěsnění funguje. Malá se narodila po deváté večer.

    Druhý porod o 19 měsíců později byl procházka růžovou zahradou, celý jsem trávila ve sprše nebo na míči, ozvy kontrolovala PA jen Dopplerem a rychlost byla taky někde jinde - příjezd do porodnice kolem 6 ranní a před polednem bylo hotovo. Myslím, že kdyby mě nerušili dotazy ve stylu "kolik váží manžel a jak velké bylo první dítě (což měli v kartě)" byl by porod ještě lepší.

    Co mi hodně vadilo byl zákaz jídla a pití, řízené tlačení a dodnes si vyčítám separaci, že jsem si děti neuhádala. :frowning2: Pro příští porod bych nejraději porodní dům - snad už bude nějaký fungovat
    První porod mi vyvolávali kvůli odteklé vodě plodové a stoupajícím zánětlivým markerům. V sobotu a v neděli několikrát Hamilton, v pondělí v 7 ráno navíc tableta prostaglandinu. Bolesti byly hned velké, šly do zad, celkem mi pomáhala sprcha a ležení na monitoru s instrukcemi "teď na levý bok, teď na pravý" bylo mučení. Manžel dorazil kolem 4. odpoledne, když už bylo jasné, že opravdu rodím. Kývla jsem na dirupci a monitor začal rázem ukazovat kontrakce přes 300. Zbytek si moc nepamatuji, vytěsnění funguje. Malá se narodila po deváté večer.

    Druhý porod o 19 měsíců později byl procházka růžovou zahradou, celý jsem trávila ve sprše nebo na míči, ozvy kontrolovala PA jen Dopplerem a rychlost byla taky někde jinde - příjezd do porodnice kolem 6 ranní a před polednem bylo hotovo. Myslím, že kdyby mě nerušili dotazy ve stylu "kolik váží manžel a jak velké bylo první dítě (což měli v kartě)" byl by porod ještě lepší.

    Co mi hodně vadilo byl zákaz jídla a pití, řízené tlačení a dodnes si vyčítám separaci, že jsem si děti neuhádala. :frowning2: Pro příští porod bych nejraději porodní dům - snad už bude nějaký fungovat
  • Jak se Matyášek narodil

     •  ee.liska
    9.11.2014 ve 20:40 To se mi líbí
    Maty se narodil s mírami 2950g a 46 cm.

    Ležela jsem s rizikovým těhotenstvím od 9 tt, postupně od 18 tt se zkracováním čípku a předčasným otvíráním až do 36 tt střídavě doma a v nemocnici.

    Bylo 1.9. 2010, středa jako každá jiná. Ráno manžel odjel do práce a já jsem se povalovala v posteli. O půl deváté jsem šla do koupelny a mírné "šplouchnutí" něčeho mě donutilo přemýšlet, jestli to nebyla plodová voda. Asi bych ani neplašila, ale řídila jsem se slovy paní doktorky z rizikové poradny, že v případě odtékající plodové vody mám okamžitě vyrazit do porodnice a že snad stihneme dojet. Podotýkám, že i přes hustý provoz ve městě je dojezdová doba do porodnice max 15 min. :D Tak jsem nelenila a jelikož manželovi to z práce trvalo dvě hodiny, volala jsem svojí sestře. Ta si o mém, přiznávám, stupidním dotazu, co dělá a jestli má čas, myslela, že zase chci, aby dojela na kafe. :slight_smile: Takže mě odvezla do porodnice.

    Po KTG, které samozřejmě žádnou porodní činnost neukazovalo, mne ještě vyšetřila doktorka. Otevřená jsem byla na 6 cm, ale to už jsem byla nějakou dobu, takže vlastně se nic nedělo. Vložka byla na test plodové vody negativní, ale pro jistotu si mě tam nechali. Odhad váhy miminka byl do 3 kg, takže vzhledem k úzké pánvi nebyla nutná sekce.

    Ležela jsem na pokoji, koukala na TV a sem tam zašla na kontrolu nebo mi natočili KTG. Dostala jsem snídani, pak i oběd. Paní doktorky jsem se ptala na prasknutí vody, ale prý je ještě brzo. Porodní asistentka, která měla zrovna službu, ale byla jiného názoru, tak jsem se domluvily, že vodu praskneme a že se třeba něco začne dít. Ve dvě hodiny jsem volala manželovi, že teda na něj počkám a že až dojede, bude se rodit. Přesunula jsem se na porodní pokojík s vanou, koupelnou a rádiem, zrovna hráli krásnou písničku od Dalibora Jandy. :slight_smile: No a protože se stále nic nedělo, tak jsem odpočívala. Manžel dojel ve čtyři hodiny a PA mi praskla vodu. Asi za 15 min začaly slabé bolest, tak jsme si s manželem povídali, hopsala jsem na...
    Maty se narodil s mírami 2950g a 46 cm.

    Ležela jsem s rizikovým těhotenstvím od 9 tt, postupně od 18 tt se zkracováním čípku a předčasným otvíráním až do 36 tt střídavě doma a v nemocnici.

    Bylo 1.9. 2010, středa jako každá jiná. Ráno manžel odjel do práce a já jsem se povalovala v posteli. O půl deváté jsem šla do koupelny a mírné "šplouchnutí" něčeho mě donutilo přemýšlet, jestli to nebyla plodová voda. Asi bych ani neplašila, ale řídila jsem se slovy paní doktorky z rizikové poradny, že v případě odtékající plodové vody mám okamžitě vyrazit do porodnice a že snad stihneme dojet. Podotýkám, že i přes hustý provoz ve městě je dojezdová doba do porodnice max 15 min. :D Tak jsem nelenila a jelikož manželovi to z práce trvalo dvě hodiny, volala jsem svojí sestře. Ta si o mém, přiznávám, stupidním dotazu, co dělá a jestli má čas, myslela, že zase chci, aby dojela na kafe. :slight_smile: Takže mě odvezla do porodnice.

    Po KTG, které samozřejmě žádnou porodní činnost neukazovalo, mne ještě vyšetřila doktorka. Otevřená jsem byla na 6 cm, ale to už jsem byla nějakou dobu, takže vlastně se nic nedělo. Vložka byla na test plodové vody negativní, ale pro jistotu si mě tam nechali. Odhad váhy miminka byl do 3 kg, takže vzhledem k úzké pánvi nebyla nutná sekce.

    Ležela jsem na pokoji, koukala na TV a sem tam zašla na kontrolu nebo mi natočili KTG. Dostala jsem snídani, pak i oběd. Paní doktorky jsem se ptala na prasknutí vody, ale prý je ještě brzo. Porodní asistentka, která měla zrovna službu, ale byla jiného názoru, tak jsem se domluvily, že vodu praskneme a že se třeba něco začne dít. Ve dvě hodiny jsem volala manželovi, že teda na něj počkám a že až dojede, bude se rodit. Přesunula jsem se na porodní pokojík s vanou, koupelnou a rádiem, zrovna hráli krásnou písničku od Dalibora Jandy. :slight_smile: No a protože se stále nic nedělo, tak jsem odpočívala. Manžel dojel ve čtyři hodiny a PA mi praskla vodu. Asi za 15 min začaly slabé bolest, tak jsme si s manželem povídali, hopsala jsem na míči, vykládali jsme s porodní asistentkou a prostě to byla taková pohodička. V půl páté už byly bolesti velké, ale sprcha pomohla. V pět hodin už jsem používala úlevové polohy a po páté PA rozhodla, že půjdeme "na to". Samotné tlačení trvalo 20 min, na konci mi PA pomohla zatlačením na bříško a Matyášek byl na světě v 17.28. :slight_smile: Hned mi ho dali na bříško a byl tak malunký a krásný. Manžel přestřihl pupeční šňůru a při měření a vážení naše zlatíčko stihlo všechny a všechno očůrat.

    Následující dvě hodiny byly krásné, Matyáška jsem zkusila kojit, byli jsme sami tři na pokoji. Na porodním sále jsem dokonce manželovi řekla, že už se těším na další miminko. :slight_smile: Po dvou hodinách mne převezli na šestinedělí, kde jsem měla štěstí na úžasnou spoluležící.

    Nakonec jsme zjistili, že ráno to byla opravdu část plodové vody, ale Maty, jak ležel nízko, odtok "ucpal" hlavičkou. To, že Matyáš v bříšku vydržel až do 38 tt, měl na svědomí plodový obal, který byl prý hodně silný. Nejhorší na celém porodu bylo šití. Taky mi nebylo moc pohodlné, jak jsou porodní křesla široká, dát nohy tak od sebe mi dělalo opravdu problémy. Po celou dobu jsem byla na porodním oddělení sama, dvě miminka se narodila ještě, než jsem přijela a jedno až po našem odchodu, v porodnici byl krásný klídek a pohoda. Doktoři i porodní asistentky byli moc milí a celkově přístup, péče i prostředí na 1*.

    Z porodnice jsme odcházeli oba dva v pořádku, Maty s váhou 2700 g, já jsem v porodnici nechala 8 z 15kg, Maty jako plně kojené miminko a já jako ta nejšťastnější maminka. :slight_smile:
  • Štěpáneček

     •  zuzlinka92
    17.2.2014 ve 12:34 To se mi líbí
    V jilemnické porodnici ve 39. týdnu se mě doktoři zeptali, kdy mi naposledy dělali ultrazvuk. Byl to poslední ultrazvuk u mého doktora a divili se, proč ho neudělali dřív, když miminko bylo větší o 2 týdny. Jako každá maminka jsem se pořád v porodnici ptala: už se to blíží??? Ale odpověď zněla: já nevím.

    Miminko mělo hlavu tak nízko, že doktor se k čípku i přes velkou snahu a mojí bolest nedostal a podle ultrazvuku měl mít přes 4 kila. S tím jsem skončila u zástupkyně primáře, ale nešlo to. Domluva zněla tak, že příjdete 9. července v úterý a vyvoláme Vám porod. Celou noc jsem nespala a pak přišla 7. hodina ráno a ležela jsem na porodním sále. Tabletu díky nízko položené hlavičce, i když se snažili, k čípku nedali. Tak jsem dostala kapačky a to se už trochu pohlo. Klystýr to taky urychlil, ale voda nechtěla prasknout. Tak se jí doktor snažil protrhnout, ale vyndal jen rukavici od krve. Byla jsem k smrti vystrašená. I doktor vypadal vystrašeně. Musela jsem dostávat kyslík, aby se miminko neudusilo. A voda mi praskla až malý vykouknul ven. Sice jsem rodila jenom 6 hodin, ale i tak mi to stačilo. A malý se narodil v pořádku - měřil 53 cm a vážil 4 471 g. Sice mě museli nastřihnout dost, ale vše se zahojilo. A prý jsem ukázkový případ, co se prý stává jednou za 100 let :grinning:.

    Teď je malému 7 měsíců a je úplně v pořádku a je to prostě macíček po tátovi :slight_smile: I když to byly hrozné chvilky, jsem za Štěpánka vděčná :slight_smile: A moc musím děkovat za pomoc porodní asistence v jilemnické porodnici!!
    V jilemnické porodnici ve 39. týdnu se mě doktoři zeptali, kdy mi naposledy dělali ultrazvuk. Byl to poslední ultrazvuk u mého doktora a divili se, proč ho neudělali dřív, když miminko bylo větší o 2 týdny. Jako každá maminka jsem se pořád v porodnici ptala: už se to blíží??? Ale odpověď zněla: já nevím.

    Miminko mělo hlavu tak nízko, že doktor se k čípku i přes velkou snahu a mojí bolest nedostal a podle ultrazvuku měl mít přes 4 kila. S tím jsem skončila u zástupkyně primáře, ale nešlo to. Domluva zněla tak, že příjdete 9. července v úterý a vyvoláme Vám porod. Celou noc jsem nespala a pak přišla 7. hodina ráno a ležela jsem na porodním sále. Tabletu díky nízko položené hlavičce, i když se snažili, k čípku nedali. Tak jsem dostala kapačky a to se už trochu pohlo. Klystýr to taky urychlil, ale voda nechtěla prasknout. Tak se jí doktor snažil protrhnout, ale vyndal jen rukavici od krve. Byla jsem k smrti vystrašená. I doktor vypadal vystrašeně. Musela jsem dostávat kyslík, aby se miminko neudusilo. A voda mi praskla až malý vykouknul ven. Sice jsem rodila jenom 6 hodin, ale i tak mi to stačilo. A malý se narodil v pořádku - měřil 53 cm a vážil 4 471 g. Sice mě museli nastřihnout dost, ale vše se zahojilo. A prý jsem ukázkový případ, co se prý stává jednou za 100 let :grinning:.

    Teď je malému 7 měsíců a je úplně v pořádku a je to prostě macíček po tátovi :slight_smile: I když to byly hrozné chvilky, jsem za Štěpánka vděčná :slight_smile: A moc musím děkovat za pomoc porodní asistence v jilemnické porodnici!!
  • můj první porod naší dcerušky

     •  tvvigina
    30.8.2013 v 10:46 To se mi líbí
    Tak 3.3 2011 ve 4:06 přišly první kontrakce. Čekala jsem. Další byla po 20 minutách a další už po 5minutách, tak jsem šla do sprchy a pořád to bylo po 5 ti, tak jsme se nachystali a jeli jsme. Ještě jsem to šla říct našim vedle, že jedeme, ať nás nehledají.

    Dojeli jsme tam a o půl sedmé nás vzali. Šla jsem na monitor a pořád to bylo po 5 ti minutách. Čípek 3 cm, tak doktor říkal, že se to sice chystá, ale že si myslí, že ještě to odezní a ještě to porod není, ale že jestli chceme, můžeme zůstat a nebo jet domů a kdyby to do odpoledne nepřestalo, tak zase dojet. Tak jsme jeli k přítelovým rodičům. Ty jsou v Brně páč my to máme 35 km, takže sranda. Tak jsme byli tam. Dala jsem si u nich vanu, teplou, co mi řekl pan doktor. V ní jsem byla půl hodinky, pak jsem si lehla k tv a když jsem neměla bolesti, snažila jsem se spát, ale byly pořád po 5 ti minutách, pak po třech a pak zase po 5 ti a pak po 2-3, tak jsme se rozhodli jet zpátky.

    Dojeli jsme tam ve 12. Šla jsem opět na monitor a zrovna tam byly dvě maminy a já tam funěla jak prase, jak to na mě přišlo, takže jsem je asi vystrašila chuděry. No a pak už řekli, že si mě tam nechají. Šli jsme teda na porodní sál. Úplně luxusní. Je to jeden pokoj jak na 1. dobu porodní tak na 2. a na 3. také, takže bomba. Byla tam postel, velká manželská, to křeslo porodní, pak přebalovák, žínka, žebřiny a balón a záchod tam taky byl na tom pokoji. Takže úplnej luxus. Tak jsme si tam lehli, za chvíli přišli, že mám úplně úžasný porodní plán, že kdyby jim ho dal každý takto, tak jsou spokojeni. Tak mi dali klystýr a ani mě neholili, což jsem se i divila.

    Přítel mi musel masírovat záda, protože jsem měla jak křížové bolesti tak v podbříšku, ale ty křížové byly daleko horší. Po klystýru a půl hodinovém sezení na wc jsem začala mírně krvácet, tak mi praskly plodovou vodu - to bylo 14:30 - a říkali, že do hodinky nebo tak bude malé venku, ale že má ještě vysoko hlavičku, tak ať jdu do sprchy. Tak jsme šli. Tam jsme byli asi 20 min...
    Tak 3.3 2011 ve 4:06 přišly první kontrakce. Čekala jsem. Další byla po 20 minutách a další už po 5minutách, tak jsem šla do sprchy a pořád to bylo po 5 ti, tak jsme se nachystali a jeli jsme. Ještě jsem to šla říct našim vedle, že jedeme, ať nás nehledají.

    Dojeli jsme tam a o půl sedmé nás vzali. Šla jsem na monitor a pořád to bylo po 5 ti minutách. Čípek 3 cm, tak doktor říkal, že se to sice chystá, ale že si myslí, že ještě to odezní a ještě to porod není, ale že jestli chceme, můžeme zůstat a nebo jet domů a kdyby to do odpoledne nepřestalo, tak zase dojet. Tak jsme jeli k přítelovým rodičům. Ty jsou v Brně páč my to máme 35 km, takže sranda. Tak jsme byli tam. Dala jsem si u nich vanu, teplou, co mi řekl pan doktor. V ní jsem byla půl hodinky, pak jsem si lehla k tv a když jsem neměla bolesti, snažila jsem se spát, ale byly pořád po 5 ti minutách, pak po třech a pak zase po 5 ti a pak po 2-3, tak jsme se rozhodli jet zpátky.

    Dojeli jsme tam ve 12. Šla jsem opět na monitor a zrovna tam byly dvě maminy a já tam funěla jak prase, jak to na mě přišlo, takže jsem je asi vystrašila chuděry. No a pak už řekli, že si mě tam nechají. Šli jsme teda na porodní sál. Úplně luxusní. Je to jeden pokoj jak na 1. dobu porodní tak na 2. a na 3. také, takže bomba. Byla tam postel, velká manželská, to křeslo porodní, pak přebalovák, žínka, žebřiny a balón a záchod tam taky byl na tom pokoji. Takže úplnej luxus. Tak jsme si tam lehli, za chvíli přišli, že mám úplně úžasný porodní plán, že kdyby jim ho dal každý takto, tak jsou spokojeni. Tak mi dali klystýr a ani mě neholili, což jsem se i divila.

    Přítel mi musel masírovat záda, protože jsem měla jak křížové bolesti tak v podbříšku, ale ty křížové byly daleko horší. Po klystýru a půl hodinovém sezení na wc jsem začala mírně krvácet, tak mi praskly plodovou vodu - to bylo 14:30 - a říkali, že do hodinky nebo tak bude malé venku, ale že má ještě vysoko hlavičku, tak ať jdu do sprchy. Tak jsme šli. Tam jsme byli asi 20 minut a pak jsme šli na pokoj, protože už jsem měla pocit tlačení. Tam jsem se zavěsila na ty žebřiny, ale seděla jsem na balóně, aby hlavička klesla a pak už to šlo rychle. Hlavička padla dolů a já už jen chtěla tlačit. Tak jsem šla na křeslo a na 4.kontrakci byla malá venku.

    Začala jsem v 16:00 a 16:07 byla venku. Prostě paráda! Přesně 12 hodin od první kontrakce. Přítel byl velká podpora, sama bych to nezvládla, protože mi masíroval záda takovým masážním kolečkem co tam měli. Sestřičky chodily pořád za námi a říkaly, že jsem úžasná na to, že jsem prvorodička, tak vše zvládám. Pak jsem měla ale velké bolesti, tak mi nabízely čípek nebo injekci na uklidnění , ale odolala jsem a zvládla jsem to úplně bez ničeho. Jem na sebe pyšná, že ani uklidňovačku jsem si nevzala a epidurál už vůbec ne -ten jsem ani nechtěla.

    Takže tak probíhal náš porod. Jediné co, tak jsem hodně krvácela a měla málo železa. Takže jsem dva dny měla kapačky a malou měli u sebe sestry a mně ji nosily na kojení, abych si odpočinula. Ale ani to mě neodradilo od dalšího porodu :slight_smile:

    Nyní už manžel, od začátku těhotenství říkal, že se prcek narodí na jeho svátek 3.3, na Kamila, a měl pravdu. Počkala si na jeho svátek, takže budeme slavit narozeniny Elišky a manželův svátek. Paráda úplná!

    A dodatek: porod mě vůbec neodradil a doufám že do 4 let budeme mít dalšího prcka a snad chlapečka, ať máme páreček:slight_smile:
  • Den,kdy se nám narodilo štěstí :-)

     •  luciasek07
    30.8.2013 v 09:17 To se mi líbí
    Termín porodu jsem měla 20.7.2012, ale díky poruše tolerance cukru jsem měla nástup již 18.7.

    Takže 18.7. jsem si vesele nastoupila do porodky, kde proběhla základní vyšetření, mezi nimi i váhový odhad -3800g. Dostala jsem oxytocinový zátěžový test, aby dr. viděl, jak na něj bude reagovat prcek a děloha. Výsledek dopadl uspokojivě.

    19.7. o půl 8 ráno jsem dostala ¼ tabletky na vyvolání a že se uvidí, pokud se porod nerozběhne, tak další tabletka bude druhý den.

    Kolem půl10 mě začalo co deset minut tvrdnout břicho. Udělali mi kontrolní monitor, ale dle něj činnost dělohy nic moc. O půl11 mě přišla vyšetřit dr., prý že to ten den odrodíme, že si pro mě za chvilku příjdou na přípravu. Po 11.hodině dorazily sestřičky, že se jdu teda jako přestěhovat na sál a že uděláme přípravu – takže klystýr, převléknutí a vyšetření. Volala jsem manželovi, ať teda jako dorazí, že asi budeme rodit. Slabé kontrakce chodily co 5 minut, ale furt se to dalo vydržet. Krátce před 13.hodinou dorazil manžel. Před půl druhou přišla dr. že mi teda píchnou vodu.

    A pak začalo „peklo“. Jak jsem si libovala, že kontra skoro nebolí, tak se mi to rozjelo. Musela jsem hodinu a půl sedět na monitoru – to jsem myslela, že pojdu. Pomalu jsem brečela bolestí s tím, že už žádné dítě nechci, že jsem si to rozmyslela. No ve finále jsem řekla, že nebudu za hrdinku a řekla si o epidural. Naštěstí jsem se otvírala (sice pomalu,ale otvírala), takže mi zavolají anestezioložku. Jako píchnout epi v jednominutových kontrakcích docela masakr. Ale jak mě se pak ulevilo.

    O půl 5 za mnou přišla opět dr., že to vypadá, že mě odrodí asi až noční směna, že to jen tak rychle nebude. No co…ze 3 dávek epiduralu mi zbývaly ještě dvě :grinning: Šla jsem si teda dát sprchu na bříško a najednou jsem potřebovala tlačit. Ten tlak na konečník nešel rozdýchat. Zavolala jsem si teda sestřičku, že fakt musím tlačit – dorazil pan primář, zkoukl mě a že teda jdeme rodit :grinning: Pro mě šok, protože ještě před půl hodinkou mi dr. tvrdil...
    Termín porodu jsem měla 20.7.2012, ale díky poruše tolerance cukru jsem měla nástup již 18.7.

    Takže 18.7. jsem si vesele nastoupila do porodky, kde proběhla základní vyšetření, mezi nimi i váhový odhad -3800g. Dostala jsem oxytocinový zátěžový test, aby dr. viděl, jak na něj bude reagovat prcek a děloha. Výsledek dopadl uspokojivě.

    19.7. o půl 8 ráno jsem dostala ¼ tabletky na vyvolání a že se uvidí, pokud se porod nerozběhne, tak další tabletka bude druhý den.

    Kolem půl10 mě začalo co deset minut tvrdnout břicho. Udělali mi kontrolní monitor, ale dle něj činnost dělohy nic moc. O půl11 mě přišla vyšetřit dr., prý že to ten den odrodíme, že si pro mě za chvilku příjdou na přípravu. Po 11.hodině dorazily sestřičky, že se jdu teda jako přestěhovat na sál a že uděláme přípravu – takže klystýr, převléknutí a vyšetření. Volala jsem manželovi, ať teda jako dorazí, že asi budeme rodit. Slabé kontrakce chodily co 5 minut, ale furt se to dalo vydržet. Krátce před 13.hodinou dorazil manžel. Před půl druhou přišla dr. že mi teda píchnou vodu.

    A pak začalo „peklo“. Jak jsem si libovala, že kontra skoro nebolí, tak se mi to rozjelo. Musela jsem hodinu a půl sedět na monitoru – to jsem myslela, že pojdu. Pomalu jsem brečela bolestí s tím, že už žádné dítě nechci, že jsem si to rozmyslela. No ve finále jsem řekla, že nebudu za hrdinku a řekla si o epidural. Naštěstí jsem se otvírala (sice pomalu,ale otvírala), takže mi zavolají anestezioložku. Jako píchnout epi v jednominutových kontrakcích docela masakr. Ale jak mě se pak ulevilo.

    O půl 5 za mnou přišla opět dr., že to vypadá, že mě odrodí asi až noční směna, že to jen tak rychle nebude. No co…ze 3 dávek epiduralu mi zbývaly ještě dvě :grinning: Šla jsem si teda dát sprchu na bříško a najednou jsem potřebovala tlačit. Ten tlak na konečník nešel rozdýchat. Zavolala jsem si teda sestřičku, že fakt musím tlačit – dorazil pan primář, zkoukl mě a že teda jdeme rodit :grinning: Pro mě šok, protože ještě před půl hodinkou mi dr. tvrdila, že mě rodí noční směna.

    Pak už to šlo rychle. Mezi kontra vylézt na kozu (ještě jsem stihla dirigovat manžela, ať má připraven foťák :grinning:) a že jdeme tlačit. To už šlo samo. Za 15 minut na 9 zatlačení na nás vykoukl ten náš superman hezky s ručičkou zvedlou u hlavičky. Sestřička mi malého položila tak jak byl, na bříško (kdo zažil, zná ten pocit euforie natřískaný endorfiny). Rázem byla všechna bolest zapomenuta a já v náručí s Míšou a úsměvem na rtech povídám dr., že cca za 2 roky mě tam mají ještě jednou.

    Sestřička si vzala Mišku a šli vážit a měřit a na mě se šel ještě vyřádit primář – šili mě půl hodiny. Malej mě díky té ručičce dost potrhal. Ale oproti kontrakcím procházka růžovým sadem.

    Nechali nás ještě 2 hodinky s malým na sále. A mě to začalo docházet, začaly mi téct slzy štěstí, když jsem viděla, jak si manžel hrdě drží toho našeho drobečka.
    Pořád nemůžu uvěřit, že zrovna nám se povedlo něco tak dokonalýho, jako je náš Míša.
    Tabletku na vyvolání jsem dostala v 7:30, ty opravdové kontrakce začaly po píchnutí vody po 13:30 a malej byl na světě v 17:30. Na prvorodičku to nebylo nejhorší :grinning:
    Jediné, co bych snad chtěla změnit je to, aby porod nebyl vyvolávaný :slight_smile:
  • Porod Agátky

     •  barunkaberu
    30.8.2013 v 08:28 To se mi líbí
    Termín jsem měla stanovený na 17.1.2013, jenže malé se chtělo na svět už od 27tt. Takže klidový režim, 8tbl magnézia denně, planý výjezd do porodnice ve 32tt atd. Vždy jsem si dávala cíle – vydržet do konce listopadu, vydržet do Vánoc, vydržet do Nového roku. No a byl tu leden a já mohla v klidu rodit, jenže se samozřejmě hned nic nedělo. Odpočítávala jsem dny, až na počítadle MK bylo číslo 1. Ten den – 16.1.2013 jsem měla kontrolu u své doktorky. Na monitoru rovná čára, takže jsem z toho byla celkem otrávená, ale když mě vyšetřila, řekla mi, že jsem otevřená pro prst volně, předala mě do péče porodnice a objednala na 21.1.2013 se slovy, že už to asi nejspíš nestihnu. Takže jsem se skvělou náladou šla domů :slight_smile: Snad v momentě, kdy jsem zavřela za sebou vchodové dveře mě lehce začlo bolet v podbřišku, ale opravdu zanedbatelně. Pustila jsem si film a porod jsem si vlastně najednou ani nepřipouštěla. Kolem 22h jsem ty bolesti začala víc pozorovat, chtěla jsem je zaspat, ale nešlo to. Sprcha nepomáhala, začla jsem počítat – bylo to zhruba po 15min. Pořád jsem si porod nepřipouštěla :D a říkala jsem si, že mám přiblblý poslíčky. Nad ránem se intervaly začly zkracovat, až byly po 7-6min a já pomalu začla dobalovat věci, kdyby fakt třeba náhodou a šla jsem infromovat maminu, že teda asi jedem. No a klasicky když jsem sedla sbalená do auta, tak nic :D Za celou cestu do porodnice asi jen jedna slabá kontrakce, takže jsem byla přesvědčená o tom, že mě pošlou domů…

    Na ambulanci jsem dorazila v 7h ráno, jsem šla rovnou na monitor – a světe div se, opět lezla naprosto rovná čára, i když jsem se tam bolestí kroutila. Byla tam tak nepříjemná PA, vždy jen prošla, hodila okem po papíru, kde žádná kontrakce nebyla, pousmála se, myslela si něco o hysterkách a pokračovala dál. V tu chvíli jsem si říkala, jak teda musí vypadat a bolet samotný porod, když tohle je NIC ???

    Pak jsem šla k doktorce, která pro mě měla lepší zprávy – otevřená na 2cm, v kontrakci na 4cm – počkala si na ...
    Termín jsem měla stanovený na 17.1.2013, jenže malé se chtělo na svět už od 27tt. Takže klidový režim, 8tbl magnézia denně, planý výjezd do porodnice ve 32tt atd. Vždy jsem si dávala cíle – vydržet do konce listopadu, vydržet do Vánoc, vydržet do Nového roku. No a byl tu leden a já mohla v klidu rodit, jenže se samozřejmě hned nic nedělo. Odpočítávala jsem dny, až na počítadle MK bylo číslo 1. Ten den – 16.1.2013 jsem měla kontrolu u své doktorky. Na monitoru rovná čára, takže jsem z toho byla celkem otrávená, ale když mě vyšetřila, řekla mi, že jsem otevřená pro prst volně, předala mě do péče porodnice a objednala na 21.1.2013 se slovy, že už to asi nejspíš nestihnu. Takže jsem se skvělou náladou šla domů :slight_smile: Snad v momentě, kdy jsem zavřela za sebou vchodové dveře mě lehce začlo bolet v podbřišku, ale opravdu zanedbatelně. Pustila jsem si film a porod jsem si vlastně najednou ani nepřipouštěla. Kolem 22h jsem ty bolesti začala víc pozorovat, chtěla jsem je zaspat, ale nešlo to. Sprcha nepomáhala, začla jsem počítat – bylo to zhruba po 15min. Pořád jsem si porod nepřipouštěla :D a říkala jsem si, že mám přiblblý poslíčky. Nad ránem se intervaly začly zkracovat, až byly po 7-6min a já pomalu začla dobalovat věci, kdyby fakt třeba náhodou a šla jsem infromovat maminu, že teda asi jedem. No a klasicky když jsem sedla sbalená do auta, tak nic :D Za celou cestu do porodnice asi jen jedna slabá kontrakce, takže jsem byla přesvědčená o tom, že mě pošlou domů…

    Na ambulanci jsem dorazila v 7h ráno, jsem šla rovnou na monitor – a světe div se, opět lezla naprosto rovná čára, i když jsem se tam bolestí kroutila. Byla tam tak nepříjemná PA, vždy jen prošla, hodila okem po papíru, kde žádná kontrakce nebyla, pousmála se, myslela si něco o hysterkách a pokračovala dál. V tu chvíli jsem si říkala, jak teda musí vypadat a bolet samotný porod, když tohle je NIC ???

    Pak jsem šla k doktorce, která pro mě měla lepší zprávy – otevřená na 2cm, v kontrakci na 4cm – počkala si na ní a já měla radost, že mi konečně někdo věří. Nicméně mě přijala se slovy, že „mě teda přijímá, ale že to bude na dlouho, že se zatím nic moc neděje..“

    Takže v 8h jsem šla na příjem na porodní sály, převlíkla jsem se a s „mojí“ PA jsem sepisovala anamnézu a všechny potřebné věci. Tam už začlo z ničeho nic přituhovat, kontrakce už jsem musela prodýchávat. Ale pořád se to ještě dalo :slight_smile: Pak mi udělala klystýr, po kterém se to zase rozjelo o něco víc. Kolem 9h mě napojila na monitor – to bylo nejhorší, ležet na zádech. Z monitoru konečně lezly krásné kopce a já bolestí lezla po zdi. V 9:30h přišla doktorka, vyšetřila mě – byla jsem otevřená na 5cm, takže mi v kontrakci píchla vodu, PA mi do žíly píchla oxytocin a od téhle chvíle nastaly dvě nekonečně dlouhé hodiny pekla. Sprcha, která snad všem pomáhala, na mě absolutně neúčinkovala, ba naopak se mi tam dělalo zle. Chodit nepomáhalo, sedět nepomáhalo. Navíc jsem v mezičase usínala – po té probdělé noci. Tak jsem si řekla, že když na mě nemá účiten nic, tak že si prostě lehnu na křeslo, schoulila jsem se do klubíčka a „umírala“ v leže. Když pak zase přišla PA – bylo kolem 11:30h, vyšetřila mě a byla jsem otevřená na 8cm!! Prý jsem si tou polohou na boku nevědomky pomohla a malá už je připravená úplně dole. Pak se mě zeptala, jestli chci trošku pomoct :slight_smile: Řekla jsem, že jasně, takže „něco“ tam dole dělala a rázem jsem byla otevřená na 10cm. Bylo krátce před 12h a PA mě tam nechala, že prý má vedle ještě jeden porod, kde už budou tlačit a že mám zazvonit, až budu mít tlak na konečník. Sotva se za ní zavřely dveře, bylo to tady, takže jsem hned zvonila :D Přiběhla zpátky, zvedla opěrky pod nohy a šlo se na to (dodnes nevím, kdo odrodil tu rodičku vedle :D ) První kontrakce nic, tlačila jsem málo, na druhou taky nic moc, až na třetí jsem pochopila, co po mě vlastně chce a už to jelo :slight_smile: Ten tlak byl neskutečný, myslela jsem si, že mi snad exploduje celý spodek. Ale už jsem byla v cíli, takže jsem na čtvrtou kontrakci sebrala veškeré zbytky sil, zatlačila a hlavička byla venku – bylo to jak z nějakého filmu, jako by se to nedělo mě, ale jen jsem sledovala, jak někdo rodí. Podívala jsem se a pohled na ty vlásky mě nakopl a tělíčko jsem dotlačila snad už bez kontrakce, ale věděla jsem, že je prostě konec :slight_smile:

    Bylo 12:19h, když Agátka vykoukla na svět, okamžitě zaplakala a daly mi jí hned na břicho. Byla tak nádherná, vůbec nebyla od mázku nebo od krve, byla čisťounká, mokrá, fialovorůžová a ta vůně!!! Na tu snad nikdy nezapomenu.První, co jsem řekla bylo, že je strašně malinká. Byla jsem fakt překvapená a myslela jsem si, že nemůže mít ani 2kg :slight_smile: ještě u mě na břiše se na ní mrkla doktorka, říká jak je nádherná a že má ďolíček na bradě, tak jsem jen vydechla "...po tatínkovi…“. No a pak ji odstřihli a vzali na vážení a měření – 3300g a 49cm, Apgar 10-10-10 :slight_smile:

    Ještě bych ráda zmínila, že jsem měla štěstí na naprosto skvělou a úžasnou PA. Myslím si, že bez ní bych tam rodila a tlačila ještě teď.

    Takže na to, že ještě v 8h mě skoro nechtěli přijmout a malá byla po poledni na světě, to bylo celkem rychlé. A teď, po víc jak týdnu a s odstupem času můžu s klidem říct, že to stálo za to a vlastně to ani tak hrozný nebylo :slight_smile:
  • Jak princezna Ella na svět přišla

     •  bobina24
    23.5.2013 ve 13:57 To se mi líbí
    Termín porodu jsem měla 22. 2. 2012, krásné datum, že? Ale naše malá se rozhodla, že nás chce poznat dříve.

    6. 2. 2012 což bylo pondělí jsem jela do Mostu do porodnice na pásy, paní Dr. mě prohlídla pouze pohmatem bříška a řekla, no vy už do příští poradny nepřijdete. Tak jsem vyšla ven, celá šťastná, že už to brzy bude, jako doprovod jsem měla moje rodiče. No maminky, které už nějakou dobu přenášely na mě hodily pohled, že by mě nejradši zastřelily :grinning:

    Od tohoto dne byli všichni v rodině v pohotovosti. Ve středu 8. 2. 2012 jsem si dala úklidový den a ráno si řekla, ty jo dneska by to šlo :grinning: celý den mi průběžně tvrdlo bříško, ale co poslíčky jsem měla od 30tt, takže jsem to nebrala nijak vážně.
    V 20 hod to bylo ale více cítit, diskutovala jsem s holkama tady na MK a říkám příteli, že se možná něco děje, ale byl naprosto v klidu, ani to s ním nehlo :slight_smile: šla jsem si dát vanu, kde jsem se rochnila, ale ani potom tvrdnutí nepřešlo, říkám znova příteli, že an vana nepomohla a ať si jde radši lehnout, bylo asi 21 hod, tak poslechl a úplně v klidu šel a za 5 minut slyším z ložnice jak chrápe :grinning: stále jsem diskutovala tady s holkama a začala měřit kontra. Nejdříve to bylo co 20 minut, pak najednou 15 minut a z 15 minut to skočilo rovnou na 5 minut. Chodila jsem po obýváku a hopsala na balonu. Bylo už 23,30 hod a šla jsem vzbudit přítele, že bychom asi měli jet, přeci jen jsme to měli kus cesty. Tak teda vylezl celý rozespalý z postele, oblékl se, já se mezi tím šla rozloučit s rodiči, kteří oba brečeli jak želvičky, bylo to milé a já najednou měla takový divný pocit, že až přijedu zase domů, už nebudeme sami.

    Přesně o půlnoci jsme byli v porodnici v Mostě, přijala mě moje bývala paní Dr. ke které jsem chodila, když jsem tam ještě bydlela, než jsem se přestěhovala do Teplic. Napojili mě na monitor, kontra opravdu silné, po 5 minutách, ale na porod dole jsem nebyla vůbec přichystaná. Verdikt zcela zavřená, píchneme vám injekci, která to buď rozjede a nebo zastaví...
    Termín porodu jsem měla 22. 2. 2012, krásné datum, že? Ale naše malá se rozhodla, že nás chce poznat dříve.

    6. 2. 2012 což bylo pondělí jsem jela do Mostu do porodnice na pásy, paní Dr. mě prohlídla pouze pohmatem bříška a řekla, no vy už do příští poradny nepřijdete. Tak jsem vyšla ven, celá šťastná, že už to brzy bude, jako doprovod jsem měla moje rodiče. No maminky, které už nějakou dobu přenášely na mě hodily pohled, že by mě nejradši zastřelily :grinning:

    Od tohoto dne byli všichni v rodině v pohotovosti. Ve středu 8. 2. 2012 jsem si dala úklidový den a ráno si řekla, ty jo dneska by to šlo :grinning: celý den mi průběžně tvrdlo bříško, ale co poslíčky jsem měla od 30tt, takže jsem to nebrala nijak vážně.
    V 20 hod to bylo ale více cítit, diskutovala jsem s holkama tady na MK a říkám příteli, že se možná něco děje, ale byl naprosto v klidu, ani to s ním nehlo :slight_smile: šla jsem si dát vanu, kde jsem se rochnila, ale ani potom tvrdnutí nepřešlo, říkám znova příteli, že an vana nepomohla a ať si jde radši lehnout, bylo asi 21 hod, tak poslechl a úplně v klidu šel a za 5 minut slyším z ložnice jak chrápe :grinning: stále jsem diskutovala tady s holkama a začala měřit kontra. Nejdříve to bylo co 20 minut, pak najednou 15 minut a z 15 minut to skočilo rovnou na 5 minut. Chodila jsem po obýváku a hopsala na balonu. Bylo už 23,30 hod a šla jsem vzbudit přítele, že bychom asi měli jet, přeci jen jsme to měli kus cesty. Tak teda vylezl celý rozespalý z postele, oblékl se, já se mezi tím šla rozloučit s rodiči, kteří oba brečeli jak želvičky, bylo to milé a já najednou měla takový divný pocit, že až přijedu zase domů, už nebudeme sami.

    Přesně o půlnoci jsme byli v porodnici v Mostě, přijala mě moje bývala paní Dr. ke které jsem chodila, když jsem tam ještě bydlela, než jsem se přestěhovala do Teplic. Napojili mě na monitor, kontra opravdu silné, po 5 minutách, ale na porod dole jsem nebyla vůbec přichystaná. Verdikt zcela zavřená, píchneme vám injekci, která to buď rozjede a nebo zastaví. Přítele jsem poslala spát k babi kousek od nemocnice, s tím, že pokud se něco bude dít hned budu volat. Do rána se nic nedělo, a docela jsem si i odpočinula. Ráno přišla paní Dr. ke které jsem chodila do poradny v porodnici a říká, jé vy jste u mě byla v pondělí, že? :slight_smile: Prohlídla mě a říká, to byli poslíci, slečna půjde domů.
    Volala jsem Zdendu, že teda z toho nic nebude a už mi bylo do pláče, že se vrátím domů bez miminka. Tak on sebral moje oblečení a přivze mi ho, čekala jsem až přijde Dr. s propouštěcí zprávou a v tom, jak ležím na posteli Zdenda sedí vedle mě zavelím: jdi pro PA praskla mi voda. PA přiběhly hned 2, jedna pode mě dávala podložku, jelikož postel byla okamžitě promáčená a druhá hlásí, ano je to plodovka. Já radostí zaječela, že nepůjdu domů, přítele okamžitě oblékli do zeleného monduru a v tom to začalo.

    Voda mi praskla v 8,30 hod, do 5 minut jsem měla kontrakce po 2 minutách. Otevřená jsem byla v cuku letu na 2 cm a tím to skončilo, kontra jsem měla neskutečně silné, když přišla PA a o kontra do mě sáhla aby mě zkontrolovala, vytahovala ze mě zbytky hlenové zátky, to byla bolest větší než samotné kontra. Až jsem se nestyděla za slzu.
    Po celou dobu jsem drtila Zdendovi ruce, byl strašně statečný.

    Od 14 hod jsem měla tlak na konečník a PA mi sdělila že jsem stále na 2cm oevřená. Já myslela že umřu. Už jsem usínala mezi kontra a jedna z PA se smilovala a píchla injekci abych se lépe otevřela. NA můj dotaz, jak rychle zapůsobí mi říká tak do půl hodiny a to vám můžu říct že to byl mazec, skutečně za půl hodiny jsem byla otevřená na 10cm PA mě prohlídla a říká rychle na sál.

    To bylo 15,00 hod a v 15,10 hod byla na světě naše dcera ELLA s mírami 2940g a 49cm APGAR SCORE 10 - 10 - 10
  • Můj porod

     •  anytsirk
    15.5.2013 ve 20:06 To se mi líbí
    Byl krásný slunečný den. Ráno jsem spala asi do 11 hodin, pak jsem vyrazila nakoupit pečivo a nějaké omáčky na odpolední grilování s rodinou. Bylo mi prostě fajn. :slight_smile: asi v 15:00 dorazila sestra s přítelem, máma s tátou a plné auto dobrot :grinning: … kolem 19 hodiny mi začalo být trošku nevolno a občas se objevila „bolest“. Nevěnovala jsem tomu pozornost, protože to je přeci na konci těhotenství ještě k tomu den před plánovaným termínem normální. Když se mi ale zdálo, že „bolesti“ přicházejí v pravidelných intervalech, vzala jsem do ruky mobil a snad poprvé jsem vyzkoušela tu suprovou aplikaci jménem stopky :grinning:. Ať počítám, jak počítám, pořád mi vycházelo cca 10 minut.

    Přítel kolem běhal v trenýrkách a přemýšlel, jestli má nachystané vše, jestli má dostatek nafty v nádrži auta (aby tam dojel) a pořád mi tady panikařil. Já si zatím napustila vanu a doufala, že nějakým způsobem bolesti přejdou. Nestalo se tak. Když jsem vylezla, našla jsem přítele vyvěšeného na Modrém koníku, který jsem před tím zapomněla vypnout. Hlásil mi že musíme OKAMŽITĚ vyjet nebo mu porodím doma a to by prý „ fakt nedal“ :grinning: .. tak jsem si s klidem vysušila vlasy, nalíčila se a oznámila, že to ještě změříme a pojedeme :slight_smile: . Nejprve to bylo 10 minut, po vaně 5 a po všech mích zkrášlovacích aktivitách už 3 . „bolest“ se stupňovala ale pořád to nebyla BOLEST v pravém slova smyslu.

    V autě mi vyprávěl, jak to bude super že už budeme tři a jak se moc těší :slight_smile: … to bylo uklidňující ale zároveň jsem měla takový divný pocit, že už NIKDY nebudeme jen my dva ale budeme se o někoho starat, vychovávat a předávat životní zkušenosti. Tahle myšlenka mě naprosto dojala a až teď jsem začala propadat panice. Naštěstí se přede mnou tyčila budova s nápisem PORODNICE já však četla „ cíl“ :grinning: … před vchodem stála sestra, taková mladá a na první pohled milá :slight_smile:. Přítel rychlostí blesku vylezl z auta a podíval jí „ slečno já rodím…“ slečna se zarazila, málem se udusila rohlíkem a podívá mu „ VY rodíte… a co ček...
    Byl krásný slunečný den. Ráno jsem spala asi do 11 hodin, pak jsem vyrazila nakoupit pečivo a nějaké omáčky na odpolední grilování s rodinou. Bylo mi prostě fajn. :slight_smile: asi v 15:00 dorazila sestra s přítelem, máma s tátou a plné auto dobrot :grinning: … kolem 19 hodiny mi začalo být trošku nevolno a občas se objevila „bolest“. Nevěnovala jsem tomu pozornost, protože to je přeci na konci těhotenství ještě k tomu den před plánovaným termínem normální. Když se mi ale zdálo, že „bolesti“ přicházejí v pravidelných intervalech, vzala jsem do ruky mobil a snad poprvé jsem vyzkoušela tu suprovou aplikaci jménem stopky :grinning:. Ať počítám, jak počítám, pořád mi vycházelo cca 10 minut.

    Přítel kolem běhal v trenýrkách a přemýšlel, jestli má nachystané vše, jestli má dostatek nafty v nádrži auta (aby tam dojel) a pořád mi tady panikařil. Já si zatím napustila vanu a doufala, že nějakým způsobem bolesti přejdou. Nestalo se tak. Když jsem vylezla, našla jsem přítele vyvěšeného na Modrém koníku, který jsem před tím zapomněla vypnout. Hlásil mi že musíme OKAMŽITĚ vyjet nebo mu porodím doma a to by prý „ fakt nedal“ :grinning: .. tak jsem si s klidem vysušila vlasy, nalíčila se a oznámila, že to ještě změříme a pojedeme :slight_smile: . Nejprve to bylo 10 minut, po vaně 5 a po všech mích zkrášlovacích aktivitách už 3 . „bolest“ se stupňovala ale pořád to nebyla BOLEST v pravém slova smyslu.

    V autě mi vyprávěl, jak to bude super že už budeme tři a jak se moc těší :slight_smile: … to bylo uklidňující ale zároveň jsem měla takový divný pocit, že už NIKDY nebudeme jen my dva ale budeme se o někoho starat, vychovávat a předávat životní zkušenosti. Tahle myšlenka mě naprosto dojala a až teď jsem začala propadat panice. Naštěstí se přede mnou tyčila budova s nápisem PORODNICE já však četla „ cíl“ :grinning: … před vchodem stála sestra, taková mladá a na první pohled milá :slight_smile:. Přítel rychlostí blesku vylezl z auta a podíval jí „ slečno já rodím…“ slečna se zarazila, málem se udusila rohlíkem a podívá mu „ VY rodíte… a co čekáte, slona? „ :grinning: .. to už jsem se ale pomalu soukala z auta já … rychlostí želvy, celá ubrečená a s elegancí velryby. Nějakým způsobem jsem došla na příjem, kde stála naprosto „milá“ sestra. Řekla mi „ co potřebujete?“ …. „ no já nejspíš rodím.. mám bolesti po třech minutách … termín mám zítra“ .. „ jak jako asi? .. to musíte vědět … hmm tak se posaďte za chvilku někdo příjde“ .. byla jsem vytočená protože její přístup mi přišel strašně lhostejný na to, že se jim tam za chvilku možná narodí budoucí prezidentka zeměkoule nebo nějaká jiná výjimečná osoba :grinning: .. každý si po chodbě chodil jako by se nechumelilo a já jako bych tam vůbec nebyla. Přítel nervozně přecházel od sedačky k automatu na kafe, držel ruce sevřené a pořád na mě vystrašeně koukal. Já nevěděla, co mám dělat, tak jsem vytáhla mobil, zapnula internet a přihlásila se sem na koníka. :grinning: .. byla mi hrozná zima a v bolestech jsem na chodbě čekala ještě asi deset minut … otevřely se dveře, vyšel mladý krásný doktor a řekl „ vy prej rodíte slečno“ … tak jsem nesměle kývla že už to tak asi bude. Vzal mě na vyšetření, a povídá mi „ták vy jste otevřená na jeden, dva, tři .. šest centimetrů“. Pak mě nějaká sestra odvezla na porodní box. Tam jsem si dala další vanu, pak jsem jako pako skákala na míči a průběžně sledovala dění na modrém koníku. Potřebovala jsem nějak změnit myšlenky.

    Pořád jsem jen myslela na to jak to zachvilku bude děsně bolet. Přítel mi pořád povídal nějaké „vtipné“ příběhy ale to už jsem nemohla poslouchat tak jsem ho poslala chudáka pryč. Bylo mi ho líto, ale v tu chvíli jsem ho prostě poslouchat nemohla. :grinning: byla jsem na něj hrozně naštvaná a říkala jsem si, proč musí rodit ženy a ne muži. Něžné pohlaví a má snášet tolik bolesti? … to je pěkná nespravedlnost. Tak jsem si tam dál vesele „umírala“ a občas se na mě někdo přišel mrknout. To už jsem ale sama nezvládala a přála jsem si přítele u sebe. Přišel a masíroval mi záda, nohy a ramena. Najednou mi jeho přítomnost nesmírně pomáhala a za to jsem mu velice vděčná. Sestra mě kontrolovala, a najednou řekla „ ježiš doktore kde jste… nenahánějte sestřičky a pojďte sem, tady už rodíme. Paní je otevřená na 10 cm“.

    Zděšeně jsem na ni koukla a jak to dořekla, ucítila jsem veliký, ale opravdu veliký tlak na konečník. Myslela jsem, že se jim tam snad po*…ehm :grinning: přišel doktor, kontrakce a já tlačila. Říkala jsem si, že to je snad to nejdůležitější co v životě dělám tak že to musím dělat pořádně. Navíc jsem byla vyčerpaná a byla mi pořád hrozná zima. Příteli jsem drtila ruku. Pak přišla ještě jedna kontrakce, další a sestra se rozněžnila a povídala „ už jsou vidět vlásky“ tato věta pro mne byla jako kopanec dopředu. Věděla jsem, že teď už to vzdát nemůžu a prostě to musím zvládnout. Byly to pak ještě asi 3 kontrakce a pak byla malá venku. Takovou úlevu jsem snad ještě necítila. Bylo mi krásně. Okamžitě jsem ji dostala na hrudník a cítila jsem ty nejkrásnější pocity na světě. Najednou jsem nikoho jiného nevnímala. Bylo mi vše jedno. Letmo jsem koukla na přítele, který dojetím brečel a držel v ruce foťák který jen pípal. To pípání znamenalo „ vybitá baterie.“ Nevím jak, ale v momentě sestra přišla s nějakým „erárním“ foťákem a povídá „ to tu máme často .. no tak už foťte tatínku. „ byly jsme spolu 2 hodiny na porodním boxu, jen my tři. Naprosto neskutečný pocit. Hrálo nám tam CD Chinasky a já si tu kapelu strašně oblíbila :grinning: … Marianka se narodila v 0:15 takže v den termínu . Měla 48 cm a 2900 gramů. Je to ta nejkrásnější holčička na světě.

    Při porodu jsem příteli pohmoždila ruku takže ji má na 14 dnů v dlaze :slight_smile: ale říkal, že aspoň ví, jak bolí porod :grinning: .
  • Den, kdy jsem poznala, co je štěstí …

     •  bellaver
    15.5.2013 v 18:06 To se mi líbí
    Těhotenství jsem prožívala naplno - začátky plné obav (krátká hospitalizace s hematomem v chrudimské nemocnici), následná nemocenská a varování, že hrozí předčasný porod (kvůli prodělané konizaci děložního čípku), 2. trimestr byl krásný, bříško už začalo být vidět, ale ještě nepřekáželo, kila šla rozumně nahoru. No a 3.trimestr, to už jsem začala více řešit, zda mi břicho nepopraská, jestli nenaberu moc kilo, moje mamka se mnou přibrala 30kg a já jsem byla veliká (tuším 4,3kg), upnula jsem s ale na to, že stejně asi porodím předčasně, takže nebudu ani já ani Natálka moc veliká. Dny a týdny ubíhaly, já byla v posledním měsíci a stále se nic nedělo, poslíčci nikde, vše zamčeno na tisíc západů. Nic nenasvědčovalo tomu, že by to bylo před termínem, ač jsem denně vysávala a vytírala celý dům, lehala do horké vany, podstoupila masáž i akupunkturu nebo odhazovala dvůr plný sněhu.

    V den termínu porodu mi v chrudimské nemocnici, kam jsem se jela nahlásit, že u nich chci rodit, paní doktorka oznámila (po provedení Hamiltonova hmatu), že pokud se nic nerozeběhne samo, 9.4. nastoupím na vyvolání. Čekání a modlení mohlo začít. A ta malá potvůrka mě nechala vycukat až do konce.

    Den před nástupem na vyvolání mě ve 3.30h vzbudila divná silná bolest. V ložnici jsem spala sama, Marťa spal v pokojíčku, jelikož jsme se vzájemně už hodně rušili ve spánku (on rýma a já břicho až pod bradu – takže buď chrápal on nebo já). Začala jsem si hned psát časy jednotlivých bolestí, a sakra - rozestupy byly hned kolem 8minut, vyděsila jsem se, ale nechtěla jsem zbytečně začít plašit, čekala jsem ještě asi půl hodiny, rozestupy byly asi 6minut a nutilo mě to jít na wc (na velkou). Takže jsem šla dolů do koupelny a asi 3x jsem si došla, bolesti stále trvaly, takže jsem zalovila v paměti, že na internetu psali o horké koupeli - tam jsem měla během cca 10ti minut asi 3velké kontrakce, takže jsem usoudila, že není proč to protahovat. Ještě jsem se oholila, celá umyla, namazala krémem, namalova...
    Těhotenství jsem prožívala naplno - začátky plné obav (krátká hospitalizace s hematomem v chrudimské nemocnici), následná nemocenská a varování, že hrozí předčasný porod (kvůli prodělané konizaci děložního čípku), 2. trimestr byl krásný, bříško už začalo být vidět, ale ještě nepřekáželo, kila šla rozumně nahoru. No a 3.trimestr, to už jsem začala více řešit, zda mi břicho nepopraská, jestli nenaberu moc kilo, moje mamka se mnou přibrala 30kg a já jsem byla veliká (tuším 4,3kg), upnula jsem s ale na to, že stejně asi porodím předčasně, takže nebudu ani já ani Natálka moc veliká. Dny a týdny ubíhaly, já byla v posledním měsíci a stále se nic nedělo, poslíčci nikde, vše zamčeno na tisíc západů. Nic nenasvědčovalo tomu, že by to bylo před termínem, ač jsem denně vysávala a vytírala celý dům, lehala do horké vany, podstoupila masáž i akupunkturu nebo odhazovala dvůr plný sněhu.

    V den termínu porodu mi v chrudimské nemocnici, kam jsem se jela nahlásit, že u nich chci rodit, paní doktorka oznámila (po provedení Hamiltonova hmatu), že pokud se nic nerozeběhne samo, 9.4. nastoupím na vyvolání. Čekání a modlení mohlo začít. A ta malá potvůrka mě nechala vycukat až do konce.

    Den před nástupem na vyvolání mě ve 3.30h vzbudila divná silná bolest. V ložnici jsem spala sama, Marťa spal v pokojíčku, jelikož jsme se vzájemně už hodně rušili ve spánku (on rýma a já břicho až pod bradu – takže buď chrápal on nebo já). Začala jsem si hned psát časy jednotlivých bolestí, a sakra - rozestupy byly hned kolem 8minut, vyděsila jsem se, ale nechtěla jsem zbytečně začít plašit, čekala jsem ještě asi půl hodiny, rozestupy byly asi 6minut a nutilo mě to jít na wc (na velkou). Takže jsem šla dolů do koupelny a asi 3x jsem si došla, bolesti stále trvaly, takže jsem zalovila v paměti, že na internetu psali o horké koupeli - tam jsem měla během cca 10ti minut asi 3velké kontrakce, takže jsem usoudila, že není proč to protahovat. Ještě jsem se oholila, celá umyla, namazala krémem, namalovala si oční linky a vyrazila jsem vzbudit Martina. To bylo asi půl 6 ráno. Tašky do porodnice jsem měla už měsíc připravené, takže jen jsme se oblíkli a kolem 7h jsme vyrazili směr Chrudim. Kontrakce v autě se daly zvládnout, ale začala jsem být nervózní, jestli neplaším zbytečně, co když mě pošlou domů atd., na druhou stranu jsem druhý den ráno měla nastoupit na vyvolání (které prý může trvat 2-3dny..), takže by mě snad už neposílali domů . No hlavou mi letělo tisíc myšlenek, ale žádá z nich nebyl strach. Myslela jsem si, že bolesti, které cítím, už jsou ty pravé, díky kterým potom porodím. -no, to nevyšlo.

    V porodnici jsem se nahlásila na příjmu, cosi vyplnila, došli jsme na gynekologickou ambulanci, sestra mě převzala od Martina, kterého vyslala s kabátem a botami do auta a šly jsme spolu na porodní oddělení, Marťa měl na chodbě čekat na pokyn, zda se bude něco dít. Sestry z porodního si mě převzaly, zkontrolovaly moč, natočily monitor, přišla paní doktorka a že tedy půjdu na poslední volný pokoj, že začínám pomalu rodit, kontrakce po 5min. Došly jsme na pokoj, slunečný, veliký, míč, postel, sprcha, rádio. Martin si mohl uvařit kávu nebo čaj, v lednici byly sušenky. Já nesměla krom pití nic, ale hlad jsem měla pekelný a to jsem netušila, jak dlouho ještě mít budu. Takže zhruba v 8h ráno jsem se ocitla na pokoji, kolem 9h mi paní doktorka píchla vodu – zvláštní pocit, jako bych se počůrala, ale nemohla to čůrání zastavit. Od té doby ze mě tekla voda pořád, většinou při kontrakci. Sestry na pokoj chodily snad pořád, byly tři a všechny moc milé. Jedna z nich mi zavedla Yal, měla jsem z toho hrozný strach, že co se jako ve mně potom bude dít a že to bude „nechutné“ apod. Měla jsem to „ustát“ alespoň 15minut, stalo se, na wc v pohodě, žádné řádění to nebylo, obavy byly zbytečné. Dostala jsem kapačku s Oxytocinem a doufala jsem v rychlý porod, bylo něco kolem 10h a říkám Marťovi, že si myslím, že do oběda to bude :slight_smile:)))))) Vtip dne !!!

    Potom přišel pan doktor Slavíček a ptal se mě na Epidural, víceméně mi ho doporučil a řekl něco o tom, že jinak budu vyčerpaná, že to tipuje tak na 17h, to jsme na něj s Martinem vyvalili oči a nevěřili jsme, že bych rodila tak dlouho. Ha ha. Neměla jsem moc jasno, zda chci nebo ne, bála jsem se vedlejších účinků a toho napichování, potom mi ale začaly silnější kontrakce (3-4 minuty) a já kývala na sestru, ať volá pana Dr, že Epidural chci! Ve chvíli, kdy jsem se měla ohnout co nejvíc a pan Dr mi do zad zaváděl cosi, z vedlejšího pokoje se ozýval hrozný hekot, v tu chvíli mi cvaklo, že to asi bude ještě „vostrý“. První dávka Epiduralu mi zabrala hezky, odpočinula jsem si, bolesti byly mírné. Nějak odpolko jsem dostala 2.dávku Epiduralu, to jsem měla už takové víc nepříjemné bolesti, byla jsem hodně unavená. Kontrakce se daly zvládnout na velkém míči, to bylo fajn, ale každých 30minut si lehat na postel na monitor, to bylo horší, zvlášť, když do mě pokaždé někdo z Dr „hrábnul“, to bylo moc fajn. Takže pak jsme monitor se sestrou natáčely na tom míči, to bylo lepší. Oxytocínek stále kapal, ale kontrakce nějak zcela ustaly, nejen, že jsem je necítila díky Epiduralu, ale ani v grafu nebyly vidět, prostě asi 2 hodiny pohoda, četla jsem si, povídala s Martinem. Až jsem byla nervózní, že snad neodrodím, ale sestry na to nijak nereagovaly.

    Až před 17h se přišly rozloučit, že jim končí směna, ještě jsem říkala nééé, to je škoda, vy jste byly tak hodné a v ten moment přišlo nutné zlo a moje spása zároveň! Neznám jméno té svérázné velké sestřičky, ale vím, že se přihnala jako velká voda, jednou rukou zkontrolovala spodek, druhou mi dala mojí ruku dolů, že nesmím držet ruku, do které mi kape Oxytocin, nahoře, protože pak to nekape a že ježííííš vám to vůbec nekape !!! Aha !!! Otočila nějak víc kolečkem a přátelé, za 2,5hodiny jsem rodila !!! Matně si pamatuji, že jsem ji dost nesnášela (byl z ní cítit kouř, což mi trochu vadilo), byla rázná, mluvila hodně nahlas a pořád mi opakovala, že dělám vše špatně. Dotáhla mě na wc, že musím čůrat, to jsem myslela, že si dělá srandu, tak dlouho tam u mě stála a opakovala mi to, až jsem skutečně čůrala. Mám pocit, že fakt dlouho. A horor začal!

    TOHLE byly ty opravdové kontrakce, ty porodní bolesti, to, o čem všechny mluví a píšou, že lezly bolestí po zdi, já do ní i mlátila rukou! Seděla jsem víceméně už jen na wc, při kontrakci si držela nohy pod koleny a dýchala podle sestry, musím říct, že nebýt tam ona, tak snad rodím ještě dnes. Pochopila jsem, jak důležité je zvládnout kontrakci, správně dýchat, nevyrážet ten vzduch, který v tu chvíli tak nesnášíte ze sebe, ale prodýchat to a snažit se soustředit a otevírat se jakoby i psychicky. Myslím, že jsem se v životě na nic tak nesoustředila. Byly momenty, kdy jsem chtěla začít plakat, utéct. Vedle v pokoji rodila další maminka a strašně křičela, slyšela jsem „nééé, já už nemůžu, já už nechci“ apod., a to mě strašně vyděsilo a rozhodla jsem se, že JÁ se tomu takhle neodevzdám, ale prožiju to „LÉPE“. To mi asi pomohlo. Zbývala ještě hodina a mě dokapala kapačka, na vteřinu jsem se zaradovala, že to znamená, že teď už určitě budu rodit. Omyl, „moje“ milá sestřička mi donesla nový drink.

    A bylo hůř a hůř, měla jsem pocit, že mi spodek vyletí někam do vesmíru. Vtipně jsem poprosila sestřičku o poslední možnou dávku Epiduralu, ale už bylo pozdě. Když jsem byla na sekundu při plném vědomí, viděla jsem Marťu, jak sedí před koupelnou v křesle, hlavu v dlaních - (musím říct, že obdivuji každý doprovod u porodu, ta bezmoc musí být hrozná). Chvíli na to mě sestra s Martinem odtáhli (doslova) na postel, malá byla ok, já už prý za chvíli budu rodit, ještě chvilku a nechali mě na posteli a že mám podsazovat zadek a „rozplácnout se jako žába“ cituji, což bolelo jako kráva (pardon ..), ale pamatuji se, že už jsem prostě chtěla rodit a tak jsem sadomasochisticky rozplácla moje těhu stehýnka o postel, podsadila obr zadek a takhle jsem to udělala na pár kontrakcí, párkrát jsem si bouchla do zdi (v ten moment jsem si i vzpomněla, jak jsem se styděla nechat si dát Yal a co se po něm bude s mým tělem dít - hmmmm) a přišel pan primář Pavlíček, šáhnul a prohlásil, že jdeme na to !!!

    Najednou jsem k té koze snad i doběhla, vyskočila jsem nahoru s pocitem, že ze mě malá snad musí vypadnout a v tu chvíli jsem si všimla, že je venku už skoro tma, rozsvítila se velká světla, kolem bylo spousta lidí, paní doktorka vpředu se sestrou, z boku pan primář s další sestrou a vzadu za mnou Martin. Najednou jsem potřebovala tlačit, dostala jsem pokyn, že můžu, druhá kontrakce byla už s nástřihem, který jsem necítila, ani neslyšela, ale vím, že byl, jenže jsem se špatně nadechla a vyrazila jsem ze sebe nechtěně vzduch, takže kontrakce na nic a slyším, jak pan primář říká paní doktorce polohlasem, že teď už musím porodit. Lekla jsem se a při 3.kontrakci jsem tlačila tak, že se divím, že mám oči na svém místě! Pan primář mi lehl na břicho (má asi 3 metry!) Najednou hrozná úleva a přede mnou mezi nohama to malé štěstí, náš poklad, naše všechno!!! Jen jí zabalili do čehosi a zeptali se, zda ji chci na břicho a jedním pohybem jsem ji měla u sebe, na to nikdy nezapomenu !!! Byla krásná, nádherná, teplá a MOJE !!!!! Dívala se na mě! Slyším, jak Martin stále opakuje, jak je Natálka krásná. Nemohla jsem uvěřit, bylo tam tolik emocí, že je ještě dlouho budu vstřebávat a možná, že nenastane okamžik, kdy nebudu u prohlížení fotek z porodu plakat.

    Chvilinku na to jsem měla zatlačit na porod placenty, to bylo hned. Mezitím, co jsem se kochala, jak může být něco tak božského a měla malou stále na sobě, paní Dr mě chválila, jak jsem u šití klidná (ani nevím, že mě šila ..), na bříšku jsem měla malou dlouho, cca 10 minut, potom si ji vzali na měření a vážení, dali ji na ten vyhřívaný pultík a tatínek si ji šel podepsat, Dr mě stále šila a já je mezitím spolu fotila. Potom mi to celé nějak víc došlo a rozplakala jsem se, když jsem pak měla vstát a jít na postel, začala jsem se celá klepat, byla mi hrozná zima, měla jsem úplně fialové rty, tak mě přikryli a přinesli Natálku na první přisátí už v zavinovačce. Beruška se přicucla krásně, ležely jsme tam spolu, zhaslo se a my tři měli první chvíle jen pro sebe.

    ***Nikdy na ten den nezapomenu***
    ***Milujeme Tě, Natálko***

    A děkuji chrudimské porodnici, všichni byli 100% !!!
  • Můj "krásný" porod

     •  vendi78
    15.5.2013 ve 14:06 To se mi líbí
    Všechno začalo vlastně ve čtvrtek odpoledne, ale já si to vůbec neuvědomila. Odpoledne jsem našla na kalhotkách takový hlenovitý výtok s malou příměsí krve.

    V pátek dopoledne jsem vyrazila na procházku, což jsem ke konci těhotenství dělala pravidelně. Nějak mě to začalo bavit :slight_smile: Bylo pěkné vedro, tak jsem se vrátila ještě před polednem dom a tam se válela až do večera, kdy se manžel vrátil domů. Večer jsme šli na malou procházku a na šíleně dobrou zmrzlinu. Naplánovali jsme si při ní sobotní den.

    Ráno jsme vstali, uklidili spolu celý byt a po poledni vyrazili pěšky do 3km vzdálené restaurace, kde jsme měli svatební hostinu. Měla jsem mít za pět dní narozeniny a tak jsme si chtěli dát sváteční oběd. Dali jsme si oblíbeného candáta na mandlích s gratinovanou zeleninou a červené víno. Zpátky se nám pěšky jít nechtělo a tak jsme šli na autobus. Jenže ten právě přijížděl na zastávku a tak jsem ve formě hrošice tento autobus dobíhala :slight_smile: Přišli jsme domů a pustili si zajímavý film o americké finanční krizi. Po filmu mi manžel říká, že se hraje nejdůležitější fotbalový zápas ( zřejmě finále Gambrinus ligy, či čeho, já tomu nerozumím ) a že jej chce vidět. Mě to bylo jedno, chtěla jsem si dát šlofíka. Jenže po pěti minutách cítím, jak mi cosi dole vytéká a tak říkám manželovi, že jsem se asi počůrala. ( U prvního syna mi vodu píchli v porodnici a tak jsem neměla zkušenosti s tím, když vyteče plodová voda :slight_smile: ) Tak sem se zvedla, že se půjdu osprchovat a převléknout. V tom okamžiku mi bylo jasné, že jsem se nepočůrala :slight_smile: Říkám to manželovi, ten vytřeštil oči a okamžitě začal plašit. Říkám mu buď v klidu, já ještě pár věcí dobalím, převléknu se a jdeme.

    V autě mi začaly kontrakce, musím říct, že byly nepříjemné, jenže to jsem nevěděla, co mě ještě čeká. Dorazili jsme do porodnice, kde udělali test a hned si mě tam nechali. Bylo pět hodin odpoledne. Byla jsem otevřená na 1 prst. Až do půlnoci jsme s manželem chodili po chodbách a on se mnou každou kontrakci prožíval, by...
    Všechno začalo vlastně ve čtvrtek odpoledne, ale já si to vůbec neuvědomila. Odpoledne jsem našla na kalhotkách takový hlenovitý výtok s malou příměsí krve.

    V pátek dopoledne jsem vyrazila na procházku, což jsem ke konci těhotenství dělala pravidelně. Nějak mě to začalo bavit :slight_smile: Bylo pěkné vedro, tak jsem se vrátila ještě před polednem dom a tam se válela až do večera, kdy se manžel vrátil domů. Večer jsme šli na malou procházku a na šíleně dobrou zmrzlinu. Naplánovali jsme si při ní sobotní den.

    Ráno jsme vstali, uklidili spolu celý byt a po poledni vyrazili pěšky do 3km vzdálené restaurace, kde jsme měli svatební hostinu. Měla jsem mít za pět dní narozeniny a tak jsme si chtěli dát sváteční oběd. Dali jsme si oblíbeného candáta na mandlích s gratinovanou zeleninou a červené víno. Zpátky se nám pěšky jít nechtělo a tak jsme šli na autobus. Jenže ten právě přijížděl na zastávku a tak jsem ve formě hrošice tento autobus dobíhala :slight_smile: Přišli jsme domů a pustili si zajímavý film o americké finanční krizi. Po filmu mi manžel říká, že se hraje nejdůležitější fotbalový zápas ( zřejmě finále Gambrinus ligy, či čeho, já tomu nerozumím ) a že jej chce vidět. Mě to bylo jedno, chtěla jsem si dát šlofíka. Jenže po pěti minutách cítím, jak mi cosi dole vytéká a tak říkám manželovi, že jsem se asi počůrala. ( U prvního syna mi vodu píchli v porodnici a tak jsem neměla zkušenosti s tím, když vyteče plodová voda :slight_smile: ) Tak sem se zvedla, že se půjdu osprchovat a převléknout. V tom okamžiku mi bylo jasné, že jsem se nepočůrala :slight_smile: Říkám to manželovi, ten vytřeštil oči a okamžitě začal plašit. Říkám mu buď v klidu, já ještě pár věcí dobalím, převléknu se a jdeme.

    V autě mi začaly kontrakce, musím říct, že byly nepříjemné, jenže to jsem nevěděla, co mě ještě čeká. Dorazili jsme do porodnice, kde udělali test a hned si mě tam nechali. Bylo pět hodin odpoledne. Byla jsem otevřená na 1 prst. Až do půlnoci jsme s manželem chodili po chodbách a on se mnou každou kontrakci prožíval, byly po pěti minutách. Už byly silnější, ale daly se vydržet. Po půlnoci mě sestřička vyšetřila a zjistila, že jsem se neotevřela ani o cm více. Poslala manžela domů, že stejně v noci neporodím :( V tu dobu jsem si myslela, že se z těch bolestí picnu. Zůstala jsem tam tedy sama. Chodila jsem po chodbě a každou kontrakci si užívala opřená o zeď. Sestřičky mi říkaly, ať si jdu lehnout, ale v leže byly ty kontrakce snad ještě horší. Kolem čtvrté hodiny si mě vzala sestřička na vyšetření a k mému údivu konstatovala, že jsem se opět neotevřela ani o cm více. Tak to se mi už chtělo brečet. Taky se jí to nelíbilo a tak mi poradila, za což jí velice děkuji, protože jinak rodím asi dodnes :slight_smile: Šla jsem do sprchy na míč, pořádně rozkročila nohy kolem něj, hopsala a pouštěla na sebe horkou vodu. Byla jsem tam 45 minut,bolesti jsem měla šílený a myslela, že tam umřu :slight_smile: Pak si mě sestra vzala na vyšetření a konstatovala, že do sedmi ráno porodím, že jsem se otevřela asi na 6cm. Mám prý zavolat manželovi, aby na půl sedmou dorazil, ale ten mě uzemnil, že už je na cestě ( nemohl chuděra spát, byl hrozně nervózní ). Pak proběhla příprava, tam jsem taky myslela, že vypustím duši :slight_smile: V šest mi píchl doktor epidurál a já si konečně po 13 hodinách utrpení dáchla :slight_smile: V sedm začali kontrakce, kdy mě to nutilo tlačit jak blázen. Přiběhla sestra a volala na doktora, že rodíme. Třikrát jsem zatlačila a Kája byla na světě. Byla šíleně fialová, ale nádherná.

    Dnes je to přesně rok, kdy jsem trpěla jak zvíře :slight_smile: Ale mám úžasnou a krásnou princeznu, kterou den ze dne víc a víc miluju :slight_smile: