Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Jak zvládnout izolaci rodiny

Současná situace ohledně koronaviru spojuje rodiny dohromady více, než jsme byli zvyklí a přiznejme si, ne každý to zvládá. V dnešním rozhovoru se budeme mluvit s dětskou a rodinnou psycholožkou Martinou Wäldl, kterou o tom, jak se znovu naučit žít spolu jako rodina a jak tuto novou nepoznanou situaci spolu zvládnout.

Video: Musíme brát ohled jeden na druhého. Jinak se to nebude dát zvládnout!

Rozhovor s psycholožkou Martinou Wäldl.


V rozhovoru s psycholožkou Martinou Wäldl najdete odpovědi na tyto otázky:

  • 1:00 Jaká je úplně základní rada pro rodinu, která nyní spolu tráví celé dny?
  • 2:10 Takže je důležitější si najít chvíli i sám pro sebe?
  • 3:30 Jsou i nějaká pozitiva, která vyplynou z toho, že jsme teď jako rodina stále spolu?
  • 4:42 Jaké jsou nástrahy, které na náš čekají v dnešní situaci? Jak se jim můžeme vyvyrovat?
  • 6:21 Co byste poradila rodinám, kde jeden z rodičů za normálních okolností pracuje v zahraničí a nebo často cestuje na služební cesty a teď je doma s celou rodinou, každý den?
  • 9:20 Jaký je váš subjektivní názor na to, zda se rodiny budou v momentální situaci spíše sbližovat a nebo oddalovat?
  • 11:26 A co rodiče, kteří pracuje z domu, zatímco jejich dítě nemůže chodit do školky nebo do školy?
  • 13:52 Takže je nejdůležitější brát na sebe ohled?


📝 Jakou základní radu byste dali člověku, který si najednou musí zvykat na fakt, že je celá rodina spolu 24 hodin denně? Jaké první základní opatření by měl podniknout, aby si zpříjemnil tyto chvíle, pokud cítí, že mu to není úplně po vůli?

Záleží na každém z nás, kde má nastavené hranice. Důležité je znát své hranice, své potřeby a své pocity a umět je odkomunikovať ostatním. Vnímavě, citlivě, bez odsuzování druhých, bez křiku na ostatní, bez osočování. První krok ke klidnému soužití je tedy pohled sám do sebe, co potřebuji já, jak to chci, jak se cítím v situaci, která je momentálně u nás aktuální a co se s tím dá dělat.


📝 Čili se dá říci, že každý z nás by si v těchto dnech měl najít chvíli na sebe, ponořit se do svého nitra, aby se v sobě dokázal vyznat?


V těchto chvílích je to možná důležitější víc než jindy. Je zřejmé, že přijdou situace, které nebudou příjemné, které budou vyhrocené a atmosféra bude dusná. V takové chvíli má člověk tendenci se bránit. Taková situace znamená pro mě ohrožení a tedy jako člověk s nižšími pudy a instinkty mám tendenci začít křičet, jít do hádky a bránit se.

Můžeme očekávat, že takovéto situace budou nastávat častěji, protože nevíme jak dlouho bude tato situace trvat, je opravdu vhodné popřemýšlet nad tím, co já dokážu udělat proto, aby se situace zlepšila a abychom to dokázali jako rodina lépe zvládnout.


📝 Jaká jsou hlavní pozitiva toho, že trávíme spolu mnohem více času?


Pozitivem je, že si můžeme rozdělit odpovědnost, povinnosti. Mnohdy se v praxi setkávám s tím, že by lidé spolu chtěli trávit více času. Máme to tu. Trávíme spolu čas, dokážeme zpomalit jako rodina, dokážeme si najít čas na věci, které jsou běžným zvykem, zahrát si společenskou hru, kouknout se na film, pokud to lze, vyběhnout někam ven do přírody. Pojďme spolu udělat teď to, na co běžně nemáme čas! Pojďme v tomto čase hledat výhody! Pojďme si upéct koláč, udělat popcorn, může to být jakákoliv maličkost. Máme čas nacházet chvilky, které rodinu spojují.


📝 Jaké jsou naopak nástrahy, které na nás čekají v této situaci. Pro mnohé lidi je to nový a nepoznaný tlak. Je něco, na co bychom se měli připravit, nastavit se, že toto se možná stane a dát si na to pozor?


První nástrahou je to, že je to změna. Změna jako taková, i když není špatná, ale dobrá, je to změna a na každou změnu je potřebné se adaptovat. Je potřebná vůle každého člena rodiny, abychom to dokázali posunout do pozitivní roviny.

Druhou nástrahou je ponorka. Najednou jsme všichni zavřeni v ohraničeném prostoru. Pokud má někdo zahradu, či dům z několika místnostmi, je to super. No jsou lidé, kteří jsou v 2 až 3-pokojových bytech a najednou jsou tam zavřeni. V jejich případě je ponorka velmi velká nástraha.

Velmi velká nástraha je také, že se rodič musí najednou setkávat s velkým počtem rolí, které jsou na něj kladeny. Už najednou nejsme pouze rodiče, zaměstnanci v práci, manžel a manželka, najednou se z rodičů stávají učitelé, musí být pomocníci v domácnosti na plný úvazek, kuchaři, manažeři. Objeví se najednou mnoho rolí, které je velmi náročné skloubit.


📝 Je mnoho rodin, kde jeden rodič pracuje v zahraničí, chodí na týden, dva pracovat, možná je i měsíc pryč. Taková rodina funguje nějakým systémem a najednou se ocitnou v situaci, že partner, který je většinou pryč, je najednou doma. Co určitě změní dynamiku rodinného fungování. Co byste poradili těmto rodinám? Například, když otec je ten rodič, který chodí za prací pryč, tím pádem není zainteresován v péči o domácnost, o děti a najednou se tomu nemá jako vyhnout. A zároveň je tu partnerka, která je na to všechno většinou sama, a možná je to něco, na co si sice většinou stěžuje, ale může jí začít vadit, že se jí do toho někdo stará.


Zřejmě se to děje. Je to součástí změny. Je to něco, na co bych si měla zvyknout jako máma v domácnosti, přizpůsobit se. Nemusí platit paušálně, že to ta máma bude vnímat jako problém. Může to být tak, že jí ten partner chybí a najednou ji odbřemení od části jejích povinností, že se bude starat o děti, že pomůže navařit, pomůže jí něco vymyslet, pomůže jí něco vyřídit.

Na druhou stranu se může stát, že ona má zažitý nějaký režim, který jí nějak funguje, a najednou je tam o osobu navíc, která třeba dělá věci jinak, než si ona představuje. Opět je to o té komunikaci. Partner přišel, žije tam, je to otec dětí. Ať je ta situace jaká je, už je to prostě realita, jíž je třeba čelit. I v tomto případě je tedy třeba popsat své pocity, říci co komu nevyhovuje a dohodnout se na tom, jak budou spolu fungovat.

Samozřejmě, je tu obrovská potřeba vůle obou stran, ochota dělat kompromisy. Neboť když já jako rodič narazím na to, že příchod partnera pociťuji jako problém, tak to nevyřeším sama. Neboť partnera já nezměním. Mohu s ním komunikovat o svých potřebách a mohu se ptát, jak to vidí on. Musí tam být velký prostor na dohody, na kompromisy, musí tam být vůle obou stran.



📝 Myslíte si, že tato situace, do které jsme se dostali, bude mít tendenci nás jako rodiny spíše sbližovat, dávat dohromady a upevňovat vztahy nebo může nastat situace, že se rapidně zvýší rozvodovost, protože si uvědomíme, jak si všichni lezeme na nervy?


Neodvážím se to odhadnout, ani vyslovit nějakou domněnku. Z Číny přicházejí zprávy, že zaznamenali nárůst žádostí o rozvod, zejména tedy u novomanželský párů. Nevím, jestli je to mentalitou nebo čím. Ale je samozřejmé, že taková změna nebo krizová situace dává prostor, aby problémy ve vztahu vyšly na povrch. Když ta rodina funguje běžně, že děti jdou do školy, školky, partneři jdou do práce, vrátí se večer, tak možná není prostor na rozpitvávání problémů. Nyní, protože většina rodin je stále doma nebo u nich nastala nějaká změna, bude tendence problémy více řešit.

Záleží, jak jsou ti partneři zvyklí spolu komunikovat. To je asi největší problém, se kterým se setkávám i v Poradně, že komunikace vázne. Čili pokud vázla dosud a najednou přijde problém, je možné, že partneři nebudou schopni svůj problém odkomunikovať až k nějakému usmíření. Naopak ty páry, které byly schopny dosud normálně komunikovat své problémy a fungovat v tomto rámci, by to nemělo až tak zasáhnout. No těžko říct.


📝 Myslíte si, že o 9 měsíců se nám zvýší porodnost?


Záleží na tom, kdo má doma jak velké děti, co si mohou dovolit. Bylo by to možná milé vyústění takové situace.


📝 Máme partnery, kteří jsou oba zaměstnáni na plný úvazek, mají dítě, které chodí do školy, druhé chodí možná ještě do školky, najednou jsou všichni doma. Ti rodiče musí dále pracovat z domu, s dětmi je třeba se zároveň učit, starat se o domácnost, uvařit a pěkné by bylo, kdybychom si našli na sebe čas jako manželé. Co byste poradila takové rodině, aby to nevedlo k hádkám a aby to přežili?


Zde je důležitý režim, nějaký plán, nějaká pravidla. Možná by bylo fajn nyní, v těch počátečních týdnech, si odsledovat jak fungujeme, na čem se nejvíce hádáme nebo kde já jako člen rodiny pociťuji největší tlak, největší potíž. Odkomunikovat si to.

Velmi mnoho problémů plyne ze školních povinností dětí, protože nejsme schopni se na dálku s dětmi učit. Je to obrovský tlak na rodiče, rodič není učitel. Mnozí tu látku ani neovládají. Když si já určím pravidlo, kdy se budu učit a jak, tak to by mohlo trochu situaci také odlehčit.

Je velmi důležité, abychom byli k sobě najvzájom ohleduplní a laskaví, abychom si dopřáli s partnerem možnost psychohygieny. Když on ví, že já si ráda čtu, tak mě nechá si večer číst nebo mě nechá ráno se vyspat. Já ho zase nechám vyběhnout si někam.

Potřebuji také znát sama sebe. Já vím, co potřebuji, mám nějakou představu jak by to mělo fungovat, odkomunikovat to, dohodnout se s rodinou. Je to vlastně o nás všech. Funguji sice jako individualita, ale v nějakém společenství 3, 4, 5 lidí, kdy musíme brát ohled všichni jeden na druhého. Jinak se to nebude dát zvládnout. Bude to trvat měsíc, dva měsíce,... Nemá každý možnost vyběhnout do zahrady, nemá každý manžel možnost uprchnout do druhého pokoje před manželkou nebo opačně, pokud se něco děje. Do toho jsou tam děti. Konflikt rolí je tedy obrovský, čili si v tom potřebujeme udělat pořádek. Ať už já sama, jako rodič, jak máma, jako manželka, jako osoba, která potřebuje pracovat z domova, potřebuji si to nějak seřadit, znát své povinnosti, i své potřeby. Stejně bych se měla dívat na děti, v tom smyslu, že takto se cítíš, co potřebuješ, zda by ti pomohlo. Stejně potom i na manžela.

Nevyvíjejme na sebe nějaký obrovský tlak. Je potřebné si určit priority. Důležité je, jak se cítíme doma. Když toto celé pomine, abychom z toho nevyšli z pocitem, že jsme 2 měsíce strávili ve stresu, v křiku a v napětí a dítě je šťastné, že konečně vyjde z takového domova.

Neklaďme na sebe příliš vysoké nároky. Když se něco podaří, podaří se. Když se nepodaří, život jde dál. Zkoušejme hledat cesty. Je to pro všechny velmi nové.


Za rozhovor děkujeme psycholožce Martine Wäldl.

Pomohl ti tento článek?
 / Ne

Kam dál?

Zkušenosti se zvládnutím izolace rodiny

Průměrné hodnocení:
Máš zkušenost se zvládnutím izolace rodiny?
Poděl se o ni a pomoz tak ostatním maminkám.
Napiš svou zkušenost