• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Vaše zkušenosti

  • 18.1.2018 v 07:27 To se mi líbí Z wiki článku: Křivice
    My jsme důkazem toho, že se dá žít i bez Vigantolu. V těhotenství i během kojení (do dvou let) jsem brala fermentovaný olej z tresčích jater s ghí jako zdroj vit. D.

    Syn je zdravý, fontanelu má uzavřenou.
    My jsme důkazem toho, že se dá žít i bez Vigantolu. V těhotenství i během kojení (do dvou let) jsem brala fermentovaný olej z tresčích jater s ghí jako zdroj vit. D.

    Syn je zdravý, fontanelu má uzavřenou.
  • 16.1.2018 ve 21:32 To se mi líbí Z wiki článku: Opruzeniny
    Prvnímu synovi se oprudil zadeček jen jednou a jen tím, že jsme mu potřeli prdelku krémem na opruzeniny od Johnson’s baby (modrobílá tuba). Jinak byl bez problémů.

    Zato druhý poklad má zadeček červený od 14. dne věku. Začali jsme Bepanthenem, ale jakmile se objevily první pupínky, přešli jsme na Sudocream. Doktorka nám k tomu předepsala Imazol. Oplachovali jsme černým čajem a střídali Imazol a Sudocream. Vypadali to, že je to na dobré cestě, ale opruzeniny se vždy vrátily... máme vyzkoušenou i Rybilku, ta taky trošku pomáhá.

    Takže teď čekáme až malému trošku zhoustne stolička a pak bude snad už pokoj.

    Zkusili jsme i probiotika, ale pořád stejné.
    Děláme pořád všechno stejně a opruzeniny si dělají co chtějí.

    Ale teď se snad uz blýská na lepší časy. Takže teď za nás: určitě umýt pod čistou vodou, opláchnout řepíkovým čajem, pořádně osušit, natřít Imazolem nebo teď jsme objevili další (myslím, že nejlepší) pastu - Penaten krém a co nejčastěji přebalovat. :slight_smile:
    Prvnímu synovi se oprudil zadeček jen jednou a jen tím, že jsme mu potřeli prdelku krémem na opruzeniny od Johnson’s baby (modrobílá tuba). Jinak byl bez problémů.

    Zato druhý poklad má zadeček červený od 14. dne věku. Začali jsme Bepanthenem, ale jakmile se objevily první pupínky, přešli jsme na Sudocream. Doktorka nám k tomu předepsala Imazol. Oplachovali jsme černým čajem a střídali Imazol a Sudocream. Vypadali to, že je to na dobré cestě, ale opruzeniny se vždy vrátily... máme vyzkoušenou i Rybilku, ta taky trošku pomáhá.

    Takže teď čekáme až malému trošku zhoustne stolička a pak bude snad už pokoj.

    Zkusili jsme i probiotika, ale pořád stejné.
    Děláme pořád všechno stejně a opruzeniny si dělají co chtějí.

    Ale teď se snad uz blýská na lepší časy. Takže teď za nás: určitě umýt pod čistou vodou, opláchnout řepíkovým čajem, pořádně osušit, natřít Imazolem nebo teď jsme objevili další (myslím, že nejlepší) pastu - Penaten krém a co nejčastěji přebalovat. :slight_smile:
  • 16.1.2018 ve 13:12 To se mi líbí Z wiki článku: 10. týden těhotenství
    Ahoj holky, dneska 9+5 a nevolnosti mám stále, od cca 7tt se stále zhoršují, sice bez zvracení, ale občasné dávení "naprázdno" a téměř neustálý pocit na zvracení a nechutenství.

    Občas pomůže zajíst, občas nepomůže ani to.. Permanentně se modlím, abych v sobě vše udržela (mám panickou hrůzu ze zvracení) a před asi 4mi dny jsem měla "hysterický záchvat" breku, že už to nikdy neskončí. Není mi jasný jak zvládnu návštěvy Dr na lačno. Věci, který do sebe dostanu, se tenčí. Dneska jsem se dočetla o existenci Emesinu, tak možná prubnu.

    Přeju všem, ať Vás ty nevolnosti trápí co nejméně, případně ať co nejdříve ustoupí. :slight_smile:
    Ahoj holky, dneska 9+5 a nevolnosti mám stále, od cca 7tt se stále zhoršují, sice bez zvracení, ale občasné dávení "naprázdno" a téměř neustálý pocit na zvracení a nechutenství.

    Občas pomůže zajíst, občas nepomůže ani to.. Permanentně se modlím, abych v sobě vše udržela (mám panickou hrůzu ze zvracení) a před asi 4mi dny jsem měla "hysterický záchvat" breku, že už to nikdy neskončí. Není mi jasný jak zvládnu návštěvy Dr na lačno. Věci, který do sebe dostanu, se tenčí. Dneska jsem se dočetla o existenci Emesinu, tak možná prubnu.

    Přeju všem, ať Vás ty nevolnosti trápí co nejméně, případně ať co nejdříve ustoupí. :slight_smile:
  • 15.1.2018 ve 23:20 To se mi líbí Z wiki článku: Křivice
    V dnešní době se dá křivici spolehlivě předejít díky vigantolu, takže si myslím, že se křivice snad už ani nevyskytuje. V dnešní době se dá křivici spolehlivě předejít díky vigantolu, takže si myslím, že se křivice snad už ani nevyskytuje.
  • 15.1.2018 v 09:21 To se mi líbí Z wiki článku: 14. týden těhotenství
    Zvracím skoro každou noc, je jedno co sním, rady jiných nefungují, dá se zvyknout. Babi, máma a i mamka přítele prý do konce těhotenstvî zvracely. Jen genetika krev horší, tak snad to příště bude dobré! :cry: V rodině nic závažného není, ale ten strach je hrozný. Zvracím skoro každou noc, je jedno co sním, rady jiných nefungují, dá se zvyknout. Babi, máma a i mamka přítele prý do konce těhotenstvî zvracely. Jen genetika krev horší, tak snad to příště bude dobré! :cry: V rodině nic závažného není, ale ten strach je hrozný.
  • 13.1.2018 v 07:18 To se mi líbí Z wiki článku: 37. týden těhotenství
    Začátkem tohoto týdne jsme navštívili poprvé porodnici. Bříško mi kleslo, tak je to lepší, lépe se mi dýchá a nejsem hned plná, když něco sním. Váhu miminku naměřili 2,76kg, hlavička už je hodně dole. Začátkem tohoto týdne jsme navštívili poprvé porodnici. Bříško mi kleslo, tak je to lepší, lépe se mi dýchá a nejsem hned plná, když něco sním. Váhu miminku naměřili 2,76kg, hlavička už je hodně dole.
  • 12.1.2018 v 11:13 To se mi líbí Z wiki článku: Pylorostenóza u dětí
    Už od porodu maličký dost ublinkával. Připisovala jsem to spíš jeho dravosti, moc rád se krmil a hlavně hltal. Na prohlídce po 14 dnech ale navzdory jeho apetitu zase tolik nepřibral. Doktorka doporučila Espumisan, byl dost nafouklý, a na ublinkávání zahušťovat Nutritonem. A že se uvidí na šestinedělní prohlídce. Jenže se to během jednoho týdne drasticky zhoršilo. Zvracel obloukem, někdy i po hodině po krmení, pak už to bylo do cca 15ti minut. Plakal, byl neklidný, u krmení se kroutil, těžce polykal, chrčelo v něm a hodně slinil.

    Zkusila jsem dávat Bebu AR, ale stav se natolik zhoršil, že mi jeden večer začal zvracet úplně vše. Dodržovala jsem všechny rady, tedy krmit ve zvýšené poloze, odkrkávat během krmení, nenechat ho přejídat se, zahušťovat...nic nepomohlo. V noci a druhý den ráno to pokračovalo a před polednem jsem odjela na pohotovost. Hned nás přijali, poslali na sono, kde primář hned konstatoval pylorostenózu.

    Malému dali do žíly glukózu, mezitím jsem po částech zkoušela kojit - bez výsledku. Vše zvrátil. Na druhý den ráno objednali sanitku a odvezli nás ze Strakonic do Motola, operace nevyhnutelná. Maličkýmu byl ten den přesně měsíc.

    Po příjmu v Motole mu udělali předoperační vyšetření, primář popsal, co se bude dít - laparoskopií, jde o naříznutí a uvolnění vrátníku, efekt 100% a možné komplikace výjimečné. Odpoledne ho odoperovali a přeložili na jipku. Mléko jsem odstříkávala, zprvu dostal cca po 3-4 hod od operace 5ml, postupně mu navyšovali až k plnému kojení.

    Takže pokud pozorujete u svých uzlíčků obloukové zvracení a máte pocit, že to neustupuje, ba naopak, tak na nic nečekejte. My to měli tzv. za pět 12, že malý nebyl ještě moc dehydrovaný a měl minerály v normě, takže mohl jít na operaci hned.
    Už od porodu maličký dost ublinkával. Připisovala jsem to spíš jeho dravosti, moc rád se krmil a hlavně hltal. Na prohlídce po 14 dnech ale navzdory jeho apetitu zase tolik nepřibral. Doktorka doporučila Espumisan, byl dost nafouklý, a na ublinkávání zahušťovat Nutritonem. A že se uvidí na šestinedělní prohlídce. Jenže se to během jednoho týdne drasticky zhoršilo. Zvracel obloukem, někdy i po hodině po krmení, pak už to bylo do cca 15ti minut. Plakal, byl neklidný, u krmení se kroutil, těžce polykal, chrčelo v něm a hodně slinil.

    Zkusila jsem dávat Bebu AR, ale stav se natolik zhoršil, že mi jeden večer začal zvracet úplně vše. Dodržovala jsem všechny rady, tedy krmit ve zvýšené poloze, odkrkávat během krmení, nenechat ho přejídat se, zahušťovat...nic nepomohlo. V noci a druhý den ráno to pokračovalo a před polednem jsem odjela na pohotovost. Hned nás přijali, poslali na sono, kde primář hned konstatoval pylorostenózu.

    Malému dali do žíly glukózu, mezitím jsem po částech zkoušela kojit - bez výsledku. Vše zvrátil. Na druhý den ráno objednali sanitku a odvezli nás ze Strakonic do Motola, operace nevyhnutelná. Maličkýmu byl ten den přesně měsíc.

    Po příjmu v Motole mu udělali předoperační vyšetření, primář popsal, co se bude dít - laparoskopií, jde o naříznutí a uvolnění vrátníku, efekt 100% a možné komplikace výjimečné. Odpoledne ho odoperovali a přeložili na jipku. Mléko jsem odstříkávala, zprvu dostal cca po 3-4 hod od operace 5ml, postupně mu navyšovali až k plnému kojení.

    Takže pokud pozorujete u svých uzlíčků obloukové zvracení a máte pocit, že to neustupuje, ba naopak, tak na nic nečekejte. My to měli tzv. za pět 12, že malý nebyl ještě moc dehydrovaný a měl minerály v normě, takže mohl jít na operaci hned.
  • 11.1.2018 v 09:18 To se mi líbí Z wiki článku: Doprovod u porodu
    U všech 4 holčiček jsem měla vedle sebe manžela. Je to neskutečná pomoc, obdivuje mě a miluje ještě více než před tím. :slight_smile: U všech 4 holčiček jsem měla vedle sebe manžela. Je to neskutečná pomoc, obdivuje mě a miluje ještě více než před tím. :slight_smile:
  • 8.1.2018 ve 14:22 To se mi líbí Z wiki článku: Obrat vnějšími hmaty
    Mně se miminko otočilo až někdy mezi 37-38. Měl už přes 3 kg odhadem a otočil se sám. Spala jsem hodně na zádech s méně podloženou hlavou a někdy v noci se sám otočil. Domlouvala jsem mu, v duchu. Na zevní hmaty bych nikdy nešla. To dítě má důvod proč se ještě neotočilo. Neriskovala bych předčasný akutní porod, raději bych podstoupila CS. Mně se miminko otočilo až někdy mezi 37-38. Měl už přes 3 kg odhadem a otočil se sám. Spala jsem hodně na zádech s méně podloženou hlavou a někdy v noci se sám otočil. Domlouvala jsem mu, v duchu. Na zevní hmaty bych nikdy nešla. To dítě má důvod proč se ještě neotočilo. Neriskovala bych předčasný akutní porod, raději bych podstoupila CS.
  • 7.1.2018 v 19:37 To se mi líbí Z wiki článku: Obrat vnějšími hmaty
    Na obratu zevními hmaty jsem byla minulý týden ve Fakultní nemocnici Ostrava - Poruba. U nás bohužel obrat nebyl úspěšný, malá si sedí na zadečku a ne a ne se hnout, nicméně i tak obrat naprosto doporučuji a šla bych na něj určitě znova, kdyby bylo třeba. Obrat prováděl přímo přednosta - Šimetka - úžasný člověk!

    Obrat nebyl nijak bolestivý, po zákroku si mě hospitalizovali na 24 hodin, během kterých se 3x denně nahrávaly ozvy a pro jistotu jsem byla sledována jak já - tak i miminko.

    Kdo má stejný problém jako my a má tu možnost, určitě na obrat jděte, za zkoušku nic nedáte. :slight_smile:
    Na obratu zevními hmaty jsem byla minulý týden ve Fakultní nemocnici Ostrava - Poruba. U nás bohužel obrat nebyl úspěšný, malá si sedí na zadečku a ne a ne se hnout, nicméně i tak obrat naprosto doporučuji a šla bych na něj určitě znova, kdyby bylo třeba. Obrat prováděl přímo přednosta - Šimetka - úžasný člověk!

    Obrat nebyl nijak bolestivý, po zákroku si mě hospitalizovali na 24 hodin, během kterých se 3x denně nahrávaly ozvy a pro jistotu jsem byla sledována jak já - tak i miminko.

    Kdo má stejný problém jako my a má tu možnost, určitě na obrat jděte, za zkoušku nic nedáte. :slight_smile:
  • 7.1.2018 v 16:44 To se mi líbí Z wiki článku: 13. týden těhotenství
    Od začatku jsem shubla 8 kg, zvracím skoro denně, ikdyž se snažím jíst dietně, ale mimi je v pořádku a dokonce na nás i zamávalo, viděla to i paní doktorka. Tak už mám radost a snad i to zvracení brzo přejde... :( Od začatku jsem shubla 8 kg, zvracím skoro denně, ikdyž se snažím jíst dietně, ale mimi je v pořádku a dokonce na nás i zamávalo, viděla to i paní doktorka. Tak už mám radost a snad i to zvracení brzo přejde... :(
  • 7.1.2018 ve 02:33 To se mi líbí Z wiki článku: Pohlaví dítěte
    S manželem jsme se nějakou dobu snažili o miminko - nebyli jsme pár, který by to dal na "první dobrou", první těhotenství navíc skončilo potratem. Cca dva měsíce po potratu jsme jeli na odpočinkovou víkendovku a vzpomínám si, že jsem měla velice intenzivní pocit, že tentokrát to vyjde a že to bude holčička. Nebylo to jen tušení, prostě jsem to věděla.

    Ten víkend jsem otěhotněla a uz ve 20 tt potvrdili holku. Během těhotenství jsem dokonce měla sen, ve kterém jsem svou dceru viděla - byl jí asi rok, měla hnědé vlásky a modré oči....
    Jak doopravdy vypadala na roce, lze vidět na přiložené fotografii...:slight_smile:
    S manželem jsme se nějakou dobu snažili o miminko - nebyli jsme pár, který by to dal na "první dobrou", první těhotenství navíc skončilo potratem. Cca dva měsíce po potratu jsme jeli na odpočinkovou víkendovku a vzpomínám si, že jsem měla velice intenzivní pocit, že tentokrát to vyjde a že to bude holčička. Nebylo to jen tušení, prostě jsem to věděla.

    Ten víkend jsem otěhotněla a uz ve 20 tt potvrdili holku. Během těhotenství jsem dokonce měla sen, ve kterém jsem svou dceru viděla - byl jí asi rok, měla hnědé vlásky a modré oči....
    Jak doopravdy vypadala na roce, lze vidět na přiložené fotografii...:slight_smile:
  • 5.1.2018 v 08:17 To se mi líbí Z wiki článku: Chodítka a hopsadla
    Nevím jak kdo, ale moje babička chodítko neznala a přesto měla potíže s kyčlemi. Za nás byl pavouk a hopsadlo. Sice se používaly málo, nebo vůbec, přesto jeden problém měl, druhý ne.

    A co se týče cvičení? Od 6 let jsem aktivně sportovala, dělala jsem různé druhy sportů a ve 13 letech jsem měla zablokovanou páteř, problémy s kyčlemi a o ostatních kloubech škoda slov.

    Moje děti chodítka měly, ale až když už sami chodily okolo nábytku. Lepší než mít dítě samou bouli a které se bojí pustit nábytku. Chápu, že je to nevhodné pro malé děti, které ani nesedí atd., ale když už samo chodí,tak nevidím důvod proč ne. Lepší než to držátko, které může ujet a dítě spadne a zraní se.
    Nevím jak kdo, ale moje babička chodítko neznala a přesto měla potíže s kyčlemi. Za nás byl pavouk a hopsadlo. Sice se používaly málo, nebo vůbec, přesto jeden problém měl, druhý ne.

    A co se týče cvičení? Od 6 let jsem aktivně sportovala, dělala jsem různé druhy sportů a ve 13 letech jsem měla zablokovanou páteř, problémy s kyčlemi a o ostatních kloubech škoda slov.

    Moje děti chodítka měly, ale až když už sami chodily okolo nábytku. Lepší než mít dítě samou bouli a které se bojí pustit nábytku. Chápu, že je to nevhodné pro malé děti, které ani nesedí atd., ale když už samo chodí,tak nevidím důvod proč ne. Lepší než to držátko, které může ujet a dítě spadne a zraní se.
  • 4.1.2018 v 11:16 To se mi líbí Z wiki článku: Kawasakiho nemoc
    U nás to začalo nástupem horečky a vyrážkou podobně jako šestá nebo pátá nemoc, konzultovala jsem to s doktorkou jenom po telefonu, když ale horečky nechtěly po čtyřech dnech ustoupit vyjeli jsme na pohotovost. Tam řekli, že je dehydrovaná a poslali nás do nemocnice na kapačku.

    V nemocnici, když ji viděli, tak nás podle vyrážky a stylu nemoci tipovali na spalničky, protože jsem měli skluz s očkováním, tak to bylo celkem reálné - (u nás to teda rozhodně s očkováním souvislost nemá, neměla žádnou vakcínu už víc jak 0,5 roku, nejde všechno házet na očkování).
    Z krevních testů se pak potvrdil streptokok, takže jsme si pár dní poleželi na JIP a malá dostávala antibiotika v kapačkách. Od začátku si pohrávali s myšlenkou kawasakiho, řešilo se to na každé vizitě. Po pár dnech se to začalo lepšit a Háta se začala loupat na celém těle, teď už jenom na nohách a rukách. Ikdyž se celkově lepšila, tak teplota se držela stále okolo 37, to už byla druhý týden v nemocnici.

    Krevní testy ukázaly zvýšené množství krevních destiček, takže začali jednat a nasadili imunoglobuliny (kapali celou noc) teplota klesla a Háta byla zase naše živé miminko, bylo to jako probuzení.

    I přesto jsme strávili ještě jeden týden v nemocnici na pozorování. Včera nás propustili, jsou to 3 týdny nemoci, krevní obraz se lepší, na echu srdíčka zatím žádné poškození, tak snad to i tak zůstane. Bere už jen anopyrin a protizánětlivý nurofen.
    U nás to začalo nástupem horečky a vyrážkou podobně jako šestá nebo pátá nemoc, konzultovala jsem to s doktorkou jenom po telefonu, když ale horečky nechtěly po čtyřech dnech ustoupit vyjeli jsme na pohotovost. Tam řekli, že je dehydrovaná a poslali nás do nemocnice na kapačku.

    V nemocnici, když ji viděli, tak nás podle vyrážky a stylu nemoci tipovali na spalničky, protože jsem měli skluz s očkováním, tak to bylo celkem reálné - (u nás to teda rozhodně s očkováním souvislost nemá, neměla žádnou vakcínu už víc jak 0,5 roku, nejde všechno házet na očkování).
    Z krevních testů se pak potvrdil streptokok, takže jsme si pár dní poleželi na JIP a malá dostávala antibiotika v kapačkách. Od začátku si pohrávali s myšlenkou kawasakiho, řešilo se to na každé vizitě. Po pár dnech se to začalo lepšit a Háta se začala loupat na celém těle, teď už jenom na nohách a rukách. Ikdyž se celkově lepšila, tak teplota se držela stále okolo 37, to už byla druhý týden v nemocnici.

    Krevní testy ukázaly zvýšené množství krevních destiček, takže začali jednat a nasadili imunoglobuliny (kapali celou noc) teplota klesla a Háta byla zase naše živé miminko, bylo to jako probuzení.

    I přesto jsme strávili ještě jeden týden v nemocnici na pozorování. Včera nás propustili, jsou to 3 týdny nemoci, krevní obraz se lepší, na echu srdíčka zatím žádné poškození, tak snad to i tak zůstane. Bere už jen anopyrin a protizánětlivý nurofen.
  • 1.1.2018 v 11:53 To se mi líbí Z wiki článku: 12. týden těhotenství
    Stálé nevolnosti, pocity na zvracení, nízký krevní tlak (mdloby, motání hlavy, spouštění krve z nosu, brnění končetin)... ale přes to všechno se na tebe strašně moc těším.

    Bříško dost velké, jak v 7.měsíci v prvním těhotenství.

    Ještě týden broučku a uvidím tě (či vás <3 <3 ). :slight_smile:
    Stálé nevolnosti, pocity na zvracení, nízký krevní tlak (mdloby, motání hlavy, spouštění krve z nosu, brnění končetin)... ale přes to všechno se na tebe strašně moc těším.

    Bříško dost velké, jak v 7.měsíci v prvním těhotenství.

    Ještě týden broučku a uvidím tě (či vás <3 <3 ). :slight_smile:
  • 29.12.2017 ve 14:24 To se mi líbí Z wiki článku: Pohlaví dítěte
    Ještě než jsem byla těhotná, už dopředu jsem věděla, že si nenechám pohlaví miminka odtajnit. Manžel na tom byl stejně, takže nebylo těžké se rozhodnout, zda si to nechat říct nebo ne. :slight_smile:

    A tak jakmile jsem otěhotněla, začalo 9ti měsíční čekání na to naše zlatíčko. Bylo mi celkem jedno, jestli to bude holčička nebo chlapeček, hlavně, že to bude zdravé (pozn.: tripple test nám dával totiž riziko Smith Lemli Opitzova syndromu, což se naštěstí nepotvrdilo). Nakupovala jsem hlavně oblečení neutrální barvy a i kočárek jsem směřovala tímto směrem. Když došlo na výběr jmen, udělali jsme s manžel užší výběr a nakonec vybrali jméno Lukáš. Ale pro holčičku jsme se nemohli rozhodnout. A najednou se mi začaly zdát sny o tom, že se narodilo miminko-holčička a že vlastně nevím, jak jí mám říkat, když nemáme to jméno. Tohle se mi zdálo několikrát za celou dobu těhotenství. No, a nakonec se nám ta holčička narodila, ale naštěstí už jméno bylo vybráno a tak jí dneska říkáme Zuzanka. :heart_eyes:

    Když jsme plánovali sourozence, tak manžel byl zase pro variantu, abychom se nechali překvapit. Já byla na vážkách a přemýšlela jsem nad variantou, že bych si to tentokrát říct nechala. Ale nakonec jsem odolala a vydržela dalších 9 měsíců. Musím říct, že tentokrát jsem si teda přála kluka, a to z jednoho prostého důvodu - manželovi rodiče mají 3 vnučky a další vnouče se již neplánovalo. Tak aby aspoň jeden chlapák v té rodině byl. :wink: Tentokrát výběr jmen nebyl ani u jednoho pohlaví problém a vybrali jsme i celkem rychle. Takže sny o narozeném miminku bez jména tentokrát neprobíhaly. :grinning: Vlastně žádné sny o miminku tentokrát neprobíhaly. Ale když jsem na miminko myslela, vždy jsem se soustředila na kluka. A najednou to bylo tady - porod. A když to miminko vykouklo na svět, světe div se, byl to kluk jako buk! :slight_smile:

    Nevím, zda mé myšlenky byly tak silné, že mě někdo (něco) vyslyšel (o) a splnilo mi mé přání, ale samozřejmě kdyby to byla holčička, neměla bych j...
    Ještě než jsem byla těhotná, už dopředu jsem věděla, že si nenechám pohlaví miminka odtajnit. Manžel na tom byl stejně, takže nebylo těžké se rozhodnout, zda si to nechat říct nebo ne. :slight_smile:

    A tak jakmile jsem otěhotněla, začalo 9ti měsíční čekání na to naše zlatíčko. Bylo mi celkem jedno, jestli to bude holčička nebo chlapeček, hlavně, že to bude zdravé (pozn.: tripple test nám dával totiž riziko Smith Lemli Opitzova syndromu, což se naštěstí nepotvrdilo). Nakupovala jsem hlavně oblečení neutrální barvy a i kočárek jsem směřovala tímto směrem. Když došlo na výběr jmen, udělali jsme s manžel užší výběr a nakonec vybrali jméno Lukáš. Ale pro holčičku jsme se nemohli rozhodnout. A najednou se mi začaly zdát sny o tom, že se narodilo miminko-holčička a že vlastně nevím, jak jí mám říkat, když nemáme to jméno. Tohle se mi zdálo několikrát za celou dobu těhotenství. No, a nakonec se nám ta holčička narodila, ale naštěstí už jméno bylo vybráno a tak jí dneska říkáme Zuzanka. :heart_eyes:

    Když jsme plánovali sourozence, tak manžel byl zase pro variantu, abychom se nechali překvapit. Já byla na vážkách a přemýšlela jsem nad variantou, že bych si to tentokrát říct nechala. Ale nakonec jsem odolala a vydržela dalších 9 měsíců. Musím říct, že tentokrát jsem si teda přála kluka, a to z jednoho prostého důvodu - manželovi rodiče mají 3 vnučky a další vnouče se již neplánovalo. Tak aby aspoň jeden chlapák v té rodině byl. :wink: Tentokrát výběr jmen nebyl ani u jednoho pohlaví problém a vybrali jsme i celkem rychle. Takže sny o narozeném miminku bez jména tentokrát neprobíhaly. :grinning: Vlastně žádné sny o miminku tentokrát neprobíhaly. Ale když jsem na miminko myslela, vždy jsem se soustředila na kluka. A najednou to bylo tady - porod. A když to miminko vykouklo na svět, světe div se, byl to kluk jako buk! :slight_smile:

    Nevím, zda mé myšlenky byly tak silné, že mě někdo (něco) vyslyšel (o) a splnilo mi mé přání, ale samozřejmě kdyby to byla holčička, neměla bych jí o nic méně ráda.

    Takže, možná to byl osud, možná intuice, ale dnes jsem maminkou dvou krásných dětí a jsem nejšťastnější na světě. A kdybych byla těhotná znovu, šla bych do toho znova a nechala se zase překvapit. Je to na jednu stránku takové hezké snít o tom, co to miminko vlastně bude. A co si budeme povídat, dříve takové možnosti jako nechat si říct pohlaví miminka nebyly a taky to ti rodičové vydrželi, tak proč ne i v téhle době. Stačí jen všude hlásit, že to vědět nechcete. :grinning:
  • 27.12.2017 ve 23:25 To se mi líbí Z wiki článku: 30. týden těhotenství
    V době porodu mi bude téměř 45 let a holčiččin bratříček bude mít 18 měsíců, vše zvládám od začátku opět dobře, břicho nemažu, záda sice trošku bolí, ale ani ne tak kvůli malé v bříšku, jako kvůli tahání se s malým. A až večer si uvědomuju, že mám vlastně dvě děti, přes den není na malou moc čas. Ale na malé trávím času hodně! :slight_smile: Břicho tvrdne zatím jen občas. Jsou Vánoce a za tři dny dvě kila navrch :slight_smile: celkově zatím deset. Větší prcek nevydrží spinkat do rána, budí se 2x za noc, to asi abych nevyšla ze cviku. V době porodu mi bude téměř 45 let a holčiččin bratříček bude mít 18 měsíců, vše zvládám od začátku opět dobře, břicho nemažu, záda sice trošku bolí, ale ani ne tak kvůli malé v bříšku, jako kvůli tahání se s malým. A až večer si uvědomuju, že mám vlastně dvě děti, přes den není na malou moc čas. Ale na malé trávím času hodně! :slight_smile: Břicho tvrdne zatím jen občas. Jsou Vánoce a za tři dny dvě kila navrch :slight_smile: celkově zatím deset. Větší prcek nevydrží spinkat do rána, budí se 2x za noc, to asi abych nevyšla ze cviku.
  • 27.12.2017 v 00:53 To se mi líbí Z wiki článku: Zamlklé těhotenství
    Početí druhého děťátka se nám zadařilo na první pokus, přestože předtím jsem po vysazení HA neměla 4 měsíce vůbec menstruaci - doktor mi píchnul agolutin, ale ani potom se nic nedělo, testy vycházely pozitivně a po potvrzení těhotenství na ultrazvuku jsme se začali radovat.

    Svěřila jsem se rodičům a kolegyni v práci, jinak jsem to nechtěla zatím nikomu říkat, ale manžel měl velikou radost, tak to řekl i svým rodičům a v práci se také pochlubil - říkala jsem si: “A vlastně proč ne, první těhotenství bylo bez potíží a není snad důvod, proč tentokrát by to mělo být jinak..”. Měla jsem malý hematom, mám i rizikovou práci, tak mě doktor raději nechal doma na neschopence. Ale cítila jsem se dobře a postupně se i hematom zmenšoval.

    Jednoho dne však jako mávnutím kouzelného proutku vymizely těhotenské chutě a nevolnosti - říkala jsem si, že je to divné, ale doufala, že si pouze tělo zvyklo a že se neděje nic vážného. Na kontrole v 10. týdnu však nebilo srdíčko, podle ultrazvuku se plod přestal vyvíjet cca týden předtím (7+6tt) - přesně v době, kdy jsem se začala cítit ,,netěhotně".

    Chtěla jsem počkat, až potratím sama, což mi doktor nedoporučil a objednal mě na revizi. Pořád jsem měla takové podivné bolesti v podbřišku, ale nekrvácela jsem a vůbec to nevypadalo, že by se děťátko chystalo odejít z těla samo. Tak jsem nakonec byla za revizi vděčná. Protože pracuji jako zdr. sestra na ARO, vybrala jsem si pro tenhle zákrok jinou nemocnici, kde mě nikdo nezná. Vše proběhlo bez komplikací, jen jsem ze začátku skoro vůbec nekrvácela a začalo mě silně bolet břicho. Asi 4 dny po zákroku jsem začala pociťovat něco jako kontrakce a začala jsem silně krvácet. Celý večer jsem strávila ve vaně, postupně ze mě odešlo všechno, co tam po zákroku zůstalo a pak už mi bylo dobře. Krvácela jsem pak asi ještě týden.

    Teď je to 5 týdnů od revize a já čekám na vytouženou menstruaci - takhle moc jsem se na ni netěšila za celý svůj život :slight_smile: protože to pro mě bude znamení, že jsem v pořádku a že...
    Početí druhého děťátka se nám zadařilo na první pokus, přestože předtím jsem po vysazení HA neměla 4 měsíce vůbec menstruaci - doktor mi píchnul agolutin, ale ani potom se nic nedělo, testy vycházely pozitivně a po potvrzení těhotenství na ultrazvuku jsme se začali radovat.

    Svěřila jsem se rodičům a kolegyni v práci, jinak jsem to nechtěla zatím nikomu říkat, ale manžel měl velikou radost, tak to řekl i svým rodičům a v práci se také pochlubil - říkala jsem si: “A vlastně proč ne, první těhotenství bylo bez potíží a není snad důvod, proč tentokrát by to mělo být jinak..”. Měla jsem malý hematom, mám i rizikovou práci, tak mě doktor raději nechal doma na neschopence. Ale cítila jsem se dobře a postupně se i hematom zmenšoval.

    Jednoho dne však jako mávnutím kouzelného proutku vymizely těhotenské chutě a nevolnosti - říkala jsem si, že je to divné, ale doufala, že si pouze tělo zvyklo a že se neděje nic vážného. Na kontrole v 10. týdnu však nebilo srdíčko, podle ultrazvuku se plod přestal vyvíjet cca týden předtím (7+6tt) - přesně v době, kdy jsem se začala cítit ,,netěhotně".

    Chtěla jsem počkat, až potratím sama, což mi doktor nedoporučil a objednal mě na revizi. Pořád jsem měla takové podivné bolesti v podbřišku, ale nekrvácela jsem a vůbec to nevypadalo, že by se děťátko chystalo odejít z těla samo. Tak jsem nakonec byla za revizi vděčná. Protože pracuji jako zdr. sestra na ARO, vybrala jsem si pro tenhle zákrok jinou nemocnici, kde mě nikdo nezná. Vše proběhlo bez komplikací, jen jsem ze začátku skoro vůbec nekrvácela a začalo mě silně bolet břicho. Asi 4 dny po zákroku jsem začala pociťovat něco jako kontrakce a začala jsem silně krvácet. Celý večer jsem strávila ve vaně, postupně ze mě odešlo všechno, co tam po zákroku zůstalo a pak už mi bylo dobře. Krvácela jsem pak asi ještě týden.

    Teď je to 5 týdnů od revize a já čekám na vytouženou menstruaci - takhle moc jsem se na ni netěšila za celý svůj život :slight_smile: protože to pro mě bude znamení, že jsem v pořádku a že jsme zase o krok blíž k miminku.

    S manželem jsme se s děťátkem rozloučili a doma máme svícínek v podobě andělských křídel, kam mu zapalujeme svíčku. Mluvíme o něm, víme, že jednou se sejdeme, a to nám pomáhá se s tím vyrovnat. Vlastně hlavně díky manželovi a tomu, že o tom můžu otevřeně mluvit, jsem se s tím vyrovnala docela rychle a dokážu o téhle své zkušenosti už mluvit bez slz. Dokonce mi ani nedělá problém vidět těhotnou ženu nebo maminku s kočárkem - vím, že s mou ztrátou nemají nic společného, přeji jim to a věřím, že i já se zase dočkám...dřív nebo později určitě ano! :slight_smile:
  • 26.12.2017 ve 21:12 To se mi líbí Z wiki článku: Příznaky porodu
    Prvotní příznaky porodu byly u obou synů stejné.

    Zhruba týden před porodem se mi zvýšil tlak na spodek a to tak moc, že jsem měla na toaletě pocit, že porodím. Dokonce mi syn blokoval močovou trubici, takže jsem se musela různě nahýbat, abych se vůbec vyčůrala. Další příznak byla očista těla. Častá toaleta, skoro až podezření na lehkou střevní chřipku. Přestala mě pálit žáha. Z ničeho nic jsem začala strašně jíst. Chytaly mě klasické těhotenské "žravky". Sotva jsem chodila, spíš jsem se jen tak kolíbala. Malý se v břiše tolik nevrtěl a když už, tak to bolelo. Hodně jsem odpočívala a pospávala oproti předchozímu hnízdění a uklízení. Vyhledávala jsem klid a uklidňovala mě partnerova přítomnost, naopak mě rozčilovalo moje tříletý pometlo a když muž nebyl doma, byla jsem dost neklidná. A po celou dobu jsem mela poslíčky. Bolesti jako při menzesu, co šly až do zad, klidně i půl dne a pak jak když utne. Netušila jsem, kdy to přesně přijde, ale moje tělo mi naznačovalo, že brzy.

    Pak přišly ty klasické příznaky k porodu. U prvního praskla plodovka a za 22 hodin byl venku. U druhého začaly kontrakce, vodu mi praskli v porodce a za šest hodin bylo po všem.
    Prvotní příznaky porodu byly u obou synů stejné.

    Zhruba týden před porodem se mi zvýšil tlak na spodek a to tak moc, že jsem měla na toaletě pocit, že porodím. Dokonce mi syn blokoval močovou trubici, takže jsem se musela různě nahýbat, abych se vůbec vyčůrala. Další příznak byla očista těla. Častá toaleta, skoro až podezření na lehkou střevní chřipku. Přestala mě pálit žáha. Z ničeho nic jsem začala strašně jíst. Chytaly mě klasické těhotenské "žravky". Sotva jsem chodila, spíš jsem se jen tak kolíbala. Malý se v břiše tolik nevrtěl a když už, tak to bolelo. Hodně jsem odpočívala a pospávala oproti předchozímu hnízdění a uklízení. Vyhledávala jsem klid a uklidňovala mě partnerova přítomnost, naopak mě rozčilovalo moje tříletý pometlo a když muž nebyl doma, byla jsem dost neklidná. A po celou dobu jsem mela poslíčky. Bolesti jako při menzesu, co šly až do zad, klidně i půl dne a pak jak když utne. Netušila jsem, kdy to přesně přijde, ale moje tělo mi naznačovalo, že brzy.

    Pak přišly ty klasické příznaky k porodu. U prvního praskla plodovka a za 22 hodin byl venku. U druhého začaly kontrakce, vodu mi praskli v porodce a za šest hodin bylo po všem.
  • 21.12.2017 v 17:13 To se mi líbí Z wiki článku: Tourettův syndrom
    Jak jen začít. Vzala jsem si tureťáka a pak porodila druhého. :stuck_out_tongue_closed_eyes: Manžela znám od základní školy, je to nejlepší kamarád mého staršího bratra. To, že po celou dobu mrkal a trhal hlavou nikdy nikomu nevadilo, teda v okruhu jeho přátel. Vždycky se našel nějaký blbeček, co si z něj utahoval, ale to si uměl vyřídit sám. Časem se mu začaly tiky mírnit, podle něj i tím, že skoro denně chodil do posilovny a našel si obor, u kterého mohl stále nad něčím přemýšlet. Na vysoké škole jsme už spolu chodili a já zjistila přesný název toho jeho "tikání". Vzali jsme se a máme dvě krásné děti. Ve svých 37 letech už má své sebeovládání natolik dokonalé, že si "odfrkne" velmi zřídka a jen když je už večer moc unavený, je sice víc než malinko workholik, ale je špičkou ve svém oboru a baví ho to, tak co už s ním. :grinning:

    Máme spolu starší holku a mladšího kluka. Od začátku jsem věděla, že tu riziko dědičnosti je. Když syn začal po čtvrtých narozeninách pomrkávat, časem si i přidřepával a tiky se střídaly s obdobím klidu, byla to sázka na jistotu. U pediatry jsem si nechala napsat žádanku na neurologii, tam prošel dvěma kontrolními EEG, kdy se vyloučila jiná neurologická zátěž (např. epilepsie), má sice zploštělé Y vlny, ale to je poměrně v normě. Pak už jen stačilo sehnat termín na psychiatrii, byl to sice boj, ale půl roku telefonátů a první sezení bude mít syn v červnu 2018 (v Ově sehnat dobrého psychiatra je fakt boj). Tam bude další kolečko vysvětlování a kontrol.

    Nehroutíme se, není to žádná kalamita, jen více obtížnější výchova, syn je hodně chytrý po tatínkovi, je maximálně umanutý a jen musí obsesivně dokončovat práci a nechce ji přerušovat, v tom jsou s mužem oba stejní. Denně mě cvičí v explicitním vyjádření zákazů, aby ten malý prevít v tom nenašel skulinku, kudy by zákaz neporušil, ale dosáhl by zakázaného výsledku. Ve školce to zatím děti vůbec neřeší a na základce se určitě najde zase nějaký blbeček, ale to už bude snadný boj. Budoucnosti se nebojím vůbec, když vidím, kam t...
    Jak jen začít. Vzala jsem si tureťáka a pak porodila druhého. :stuck_out_tongue_closed_eyes: Manžela znám od základní školy, je to nejlepší kamarád mého staršího bratra. To, že po celou dobu mrkal a trhal hlavou nikdy nikomu nevadilo, teda v okruhu jeho přátel. Vždycky se našel nějaký blbeček, co si z něj utahoval, ale to si uměl vyřídit sám. Časem se mu začaly tiky mírnit, podle něj i tím, že skoro denně chodil do posilovny a našel si obor, u kterého mohl stále nad něčím přemýšlet. Na vysoké škole jsme už spolu chodili a já zjistila přesný název toho jeho "tikání". Vzali jsme se a máme dvě krásné děti. Ve svých 37 letech už má své sebeovládání natolik dokonalé, že si "odfrkne" velmi zřídka a jen když je už večer moc unavený, je sice víc než malinko workholik, ale je špičkou ve svém oboru a baví ho to, tak co už s ním. :grinning:

    Máme spolu starší holku a mladšího kluka. Od začátku jsem věděla, že tu riziko dědičnosti je. Když syn začal po čtvrtých narozeninách pomrkávat, časem si i přidřepával a tiky se střídaly s obdobím klidu, byla to sázka na jistotu. U pediatry jsem si nechala napsat žádanku na neurologii, tam prošel dvěma kontrolními EEG, kdy se vyloučila jiná neurologická zátěž (např. epilepsie), má sice zploštělé Y vlny, ale to je poměrně v normě. Pak už jen stačilo sehnat termín na psychiatrii, byl to sice boj, ale půl roku telefonátů a první sezení bude mít syn v červnu 2018 (v Ově sehnat dobrého psychiatra je fakt boj). Tam bude další kolečko vysvětlování a kontrol.

    Nehroutíme se, není to žádná kalamita, jen více obtížnější výchova, syn je hodně chytrý po tatínkovi, je maximálně umanutý a jen musí obsesivně dokončovat práci a nechce ji přerušovat, v tom jsou s mužem oba stejní. Denně mě cvičí v explicitním vyjádření zákazů, aby ten malý prevít v tom nenašel skulinku, kudy by zákaz neporušil, ale dosáhl by zakázaného výsledku. Ve školce to zatím děti vůbec neřeší a na základce se určitě najde zase nějaký blbeček, ale to už bude snadný boj. Budoucnosti se nebojím vůbec, když vidím, kam to i s tímhle syndromem dotáhl manžel, není se čeho obávat. Jen té sumy za zabarvení mých šedin!! :grinning: