Sebepoškozování

Sebepoškozování, nebo též automutilace, je psychická porucha, kdy sám sobě člověk záměrně ubližuje. Důvody mohou být jakékoliv, ať už se jedná o rodinné problémy, šikanu, rozchod s partnerem nebo nízké sebevědomí a deprese.

Sebepoškozování

Jizvy způsobené při sebepoškozování

Mezi další příčiny toho, že si člověk začne ubližovat mohou patřit: pocit frustrace, samoty, vzteku, lítosti nebo tzv. flashbacky , což jsou intenzivní vzpomínky na nějaké nepříjemné situace nebo vážné úrazy, jako jsou autonehody, smrt blízkých nebo další zážitky ze života, na které člověk nerad vzpomíná. Ve většině případů se tedy jedná o problémy psychického rázu.

Všichni, co si takto vědomě ubližují, “přebíjí” své psychické trápení tím fyzickým. Při poranění totiž dochází k vyplavení endorfinů, takže dochází k pocitu úlevy. Také tím strhnou svou pozornost na něco jiného, než je to původní trápení, musí si ránu ošetřit, umýt, obvázat, a proto se chvilkově cítí lépe. Nejedná se o sebevrahy. Lidé, kteří se sebepoškozují, většinou nemají záměr se zabít, ale “pouze” poškodit své tělo.

Sebepoškozování nemusí mít jen psychické příčiny

Jak už bylo řečeno, většina původců sebepoškozování je psychického charakteru. Nemusí tomu tak ale být vždy. Jako příklad toho nepsychického, jednorázového důvodu si můžete představit například rituál přijetí do sekty, také když si ublíží zločinec, aby nemusel nastoupit do vězení a například i vojáci, když chtějí být doma, tak se záměrně zraní, aby nemuseli jít do služby a mohli tak zůstat se svou rodinou.

V případě duševně nemocných lidí záleží na jejich diagnóze. Pro představu: Pokud bude pacient trpět schizofrenií, může mít halucinace (přesvědčení, které vzniká bez reálného podnětu a pacient to jako realitu vnímá), že má třeba v ruce čip nebo odposlouchávací zařízení a tím pádem motivaci si ublížit a dostat to ze svého těla pryč. Pokud člověk trpí depresí, pravděpodobně cítí vinu za všechno špatné na světě a chce si ublížit, aby se za to potrestal. Lidé s anorexií tak například mohou přebíjet hlad nebo si ublížit za to, že jedli. A pokud se jedná o mentálně retardované jedince, ti to mohou dělat proto, že chtějí vyjádřit svou nespokojenost a nepohodlí a nejsou schopni to vyjádřit slovy. Někteří chtějí, aby o tom ostatní věděli a upoutali tak na sebe pozornost, jiní to skrývají. Klinicky závažnější jsou samozřejmě ti, kteří to tají, protože si mohou ubližovat roky bez povšimnutí a jejich situace se každým ublížením zhoršuje a zhoršuje.

Sebepoškozování je závislost

Jedná se o závislost, stejně tak jako jsou lidé závislí na cigaretách, alkoholu nebo drogách. Pro člověka je to potom začarovaný kruh. Nejdříve se objeví prvotní problém, který vůbec spustí ten samotný děj, že si ublíží. Tím si uleví a na chvilku je všechno zas dobré, nebo alespoň lepší. Jenže pak to ve většině případů bývá tak, že člověk se za to stydí. To mu samozřejmě navozuje další nepříjemné pocity a kvůli tomu se zas cítí špatně a zas má potřebu si ublížit...

Stydí se, protože se bojí, že by ho za to společnost odsoudila a nerespektovala. Potom tedy nosí dlouhé rukávy, nechodí v plavkách a celkově se vyhýbá kontaktu s okolím, izoluje se. Když si pak někdo všimne a zeptá se, tak zapírá, že o tom neví, nebo že se to stalo nešťastnou nehodou. Všechno pak může vést k dalšímu zhoršení stavu, jak se člověk cítí. Ani si není schopný přiznat, že to není zdravé a že potřebuje vyhledat lékařskou pomoc. Většinou se tak stane náhodou, když ho někdo “načape” nebo si všimne a je hodně podezíravý.

Člověk pak nedokáže přesně popsat, proč to udělal, jak ho to napadlo, nebo jak se vůbec dostal do toho stavu, který v něm vyvolal potřebu se zranit. Když se pak problémy vyskytnou znovu, jsou daleko vážnějšího a horšího rázu, než tomu bylo dříve. Člověk si pak vzpomene, že mu to vlastně přineslo úlevu a udělá to znovu, čímž si vypěstuje závislost.

Nejčastější výskyt sebepoškozování je zaznamenán u dospívajících, mezi 14.-18. rokem života

Jakým způsobem se lidé sebepoškozují

Možností, jak se sebepoškozovat, je celá spousta. Ať už škrábání se, kousání se, bití se o okolní předměty, o dveře, štípání se, zarývání nehtů, nebo pak pomocí nástrojů, nožů, nůžek, žiletek, cigaret. Často jsou pacient velmi vynalézaví.

Kdo je ohrožen sebepoškozováním?

Jako nejvíce ohrožení se berou následující skupiny lidí. Mezi prvními jsou to ti, kteří byli během svého života (často dětství) tělesně týráni nebo sexuálně zneužiti. Tito lidé mají nastavený pohled na sebe samého trochu jinak a mají problém si vážit sami sebe. Dále ti, kteří prožili nějakou pro ně velmi nepříjemnou událost, rozchod, šikanu, rozvod rodičů, apod. Také psychicky nemocní, jako jsou schizofrenici, nemocní s depresí nebo s anorexií a dalšími poruchami příjmu potravy. V neposlední řadě mladí lidé, kteří nejsou ještě “zralí” a nemají dostatek zkušeností a trpělivosti se zvládáním problémů. Často to “zkoušejí”, jedná se jen o adrenalinový zážitek, ve skutečnosti si ublížit nechtějí a zraní se na místech, kde je to neohrozí na životě, například na předloktí. Jejich hlavní motivací je právě upozornit sám na sebe a přitáhnout tak pozornost okolí nebo se může jednat o pocity ztracenosti, neštěstí a snahy zapadnout. Není ale na místě to podceňovat, může se také jednat o rozvoj psychické nemoci nebo poruchy osobnosti.

Nejčastější výskyt je právě u dospívajících, mezi 14.-18. rokem života. Lékařské studie poukazují na to, že dívky jsou ohroženější asi 4x více než chlapci, jako vysvětlení je udáváno, že jsou citlivější a prahnou po dokonalosti.

Jak se dá sebepoškozování léčit?

Prvním úspěchem je přiznat si problém. Uvědomit si, že zraňovat sám sebe není zdravé a že je potřebné to řešit. Za zahájením léčby většinou stojí někdo jiný, než ten, kdo si ubližuje. Léčbu vede psychoterapeut, to může být jak psycholog, tak psychiatr, cílem je vyřešit původce a hlavní důvod, proč se to děje. Takže často je terapie vedená směrem k řešení rodinných vztahů, sociální situace pacienta, vyrovnání se s traumaty staršího data a změny postoje k sobě samému a k vlastnímu tělu.

Velmi podstatné je nebrat sebepoškozování jako jediný problém. Téměř vždy má za sebou něco skrytého a jedná se tak o složitou situaci ve všech směrech, kterou je potřeba řešit.

Léčba je během na dlouhou trať, člověk se musí naučit změnit své chování, své reakce na nepříjemné situace, musí se naučit přijmout své tělo a mít se rád. Součástí léčby může být i terapie, jak se naučit zvládat vztek a vypjaté situace.

Existují i linky důvěry jak pro děti, tak pro dospělé, na které můžete bezplatně zavolat a nebo napsat e-mail a svěřit se se svými problémy. Výhodou může být anonymita, kterou většinou pacienti chtějí zachovat.

Prevence sebepoškozování

Lepší než řešit důsledky, je snažit se daným situacím předcházet. Základem je fungující rodina, otevřené a přátelské prostředí, snaha mluvit i o tabuizovaných tématech, jako je právě psychická nepohoda a trápení. Dítě by mělo od malička být vedené, že agrese a naštvání se dá vybít třeba sportem nebo roztrháním papíru a že každý problém má své řešení, jen je potřeba se tomu dopracovat. Určitě není vhodné dítě podporovat v bití do věcí a ničení nábytku, to se pak může rozvinout nežádoucím směrem.

U dospívajících a dospělých má smysl dodržovat zásady duševní hygieny, tedy dostatečně spát, zdravě se stravovat, hýbat se a sportovat, být součástí skupiny a být obklopen lidmi, které má člověk rád, být sám na sebe hodný, neklást na sebe příliš vysoké požadavky, ale reálně dosažitelné cíle a snažit se na všechno nahlížet z té dobré stránky.

Video: O sebepoškozování u dětí a mladistvých

Související články

Více o sebepoškozování na modrykonik.cz

Použité zdroje

  1. https://cs.wikipedia.org/wiki/Sebepo%C5%A1kozov%C3%A1n%C3%AD
  2. http://psychologie.lecbych.cz/index.php/2015/09/18/nejcastejsi-formy-sebeposkozovani-v-klinicke-p...

Použité zdroje obrázků

  1. https://cdn.pixabay.com/photo/2014/11/05/09/47/girl-517555_960_720.jpg
Pomohl ti tento článek?
 / Ne

Zkušenosti se sebepoškozováním

Máš zkušenost se sebepoškozováním?
Poděl se o ni a pomoz tak ostatním maminkám.
Napiš svou zkušenost