Oddělené spaní s manželem. Jak to máte vy?

Také spíme odděleně, muž v pokojíčku a dcera 19m se mnou v posteli. 😁 Já bych taky chtěla, aby spal s námi, ale malá se pořád často v noci budí a vidina nerušeného spánku je pro něj holt lákavější.

U nás je to tak, že "s novým dítětem" se vždy odstěhuju z ložnice já. Spím s miminkem v jeho pokojíčku a jakmile mi přijde, že nastal čas, tak se do ložnice vrátím. U dcery to bylo cca v jejich 6 mesicich a teď u syna (teď má 3 měsíce) ještě nevím. Manžel tedy taky dost chrápe. Zachraňuje to to, že chodí spát později než já a když už spím, tak mi to nevadí. Když se ovšem v noci probudím, tak je dost problém znovu u toho usnout, nedej bože, když vyloženě nemůžu spát. Ale i tak, prostě by mě to mrzelo, je to takový společný prostor nás dvou. Nejde ani tak o sex, na ten se čas a místo najde, je-li vůle, ale prostě to k tomu patrnerskemu životu patří. Ale tohle má každý jinak.

Nikdy nespal jinde, ale děti ho nikdy nebudily a ani jeho chrápání nevadilo dětem, do postele se taky vejdeme i s dětmi. Kdyby se rušili, tak by to možná vypadalo jinak, ale jsem ráda, že jsme spolu, neumím spát bez něj 🙂

A ja jsem asi divna, ale ja si to oddelene spani uzivam. Nikdo vedle mne nefuni, topeni si reguluju podle sebe, zavesy take. Mimco bych si nechala v loznici nejradeji do sesti let.

@emamaira Manžel má poměrně lehké spaní. Takže syn (11m) má postýlku v pokojíčku. Já si jdu večer lehnout k manželovi, ale když začne malý poplakávat, když je nemocný nebo ho třeba trápí zoubky, tak spím u něj v pokojíčku (mám tam postel), aby se manžel vyspal. Vyhovuje nám to tak oběma, nevidím důvod, abysme byli nevyspaní oba. Manžel je po návratu z práce "v pohodě", věnuje se malému a já si můžu jít na chvíli lehnout. Co budeme dělat, až bude syn větší a bude chodit k nám, to budeme řešit, až to přijde. Ale důležité je, že to jak to máme my, je řešení, které vyhovuje nám oběma.

@emamaira my spíme odděleně už skoro 4 roky. Manžel je v ložnici a já s dětmi v dětském pokoji. Je to z důvodu, aby se manžel vyspal do práce a po práci (dělá i noční). Vyhovuje nám to tak, nikomu to nevadí. Spíme tak od narození starší dcery, teď máme měsíční miminko, takže minimálně 2 roky tady ještě spát budu 🙂

@emamaira U nás to tak nějak vyplynulo taky po porodu první dcery, táta se nám separoval do obýváku a my zůstaly s malou v ložnici, už kvuli jeho 3 smennemu pracovnímu provozu, tak i kvůli pohodlí atd. Zatím nám to tak vyhovuje všem třem. 😊

Jsem krkavčí rodič, s dítětem v posteli nebo dokonce více dětmi bych se opravdu nevyspala, manžel taky ne. Takže všechny naše děti spaly do cca 3 let v postýlce vedle mé strany postele. Nikdy s tím problém neměly, spaní s námi v posteli nikdy nezažily a nevyžadovaly. Teď po 12 letech už je celá ložnice jen pro mě a manžela, je to super po těch letech.

My taky spime oddelene, manzel potrebuje v praci aby byl vyspany a navic sladit spanek sovy a skrivana vzdy skripe, ted nam to i komplikuji nemoci deti takze mi se tak nejak celkove stehujeme z karanteny do bezneho rezimu a zpet, loznice ci pokojicek je vyhlasena jako “lazaret” a v druhem spi zdravi…

my spíme s manželem a dětmi všichni spolu, občas nás děti pokopou a zalehávají nás, ale nechtějí do pokojíčku a mně by se stejně stýskalo 😃

Odděleně spíme od narození druhého (rok a půl), jedno dítě jsme zvládali, se dvěmi už je to lepší takto (hodně v noci kojím, v ložnici spí zatím i starší). Ani jednomu to nevadí, ale jen co děti povyrostou tak se těšíme, že budeme v ložnici opět oba.

@emamaira taky spíme oddělene a asi to tak i zůstane.

Spime odděleně a asi to tak zůstane. Dnes opět pokus o společné spaní- opět děs - manžel chrápe. Takže obývák a rozkládací futon to jistí, střídáme se, kdo spí na futonu. Jinak to nejde, zdraví mam jen jedno.

Spíme společně, za mě je to cesta do pekel spát dlouhodobě od sebe. Dítě s náma spí, soupli jsme kvůli tomu postel ke zdi a tam nacpali dítě, aby jsme mohli spát vedle sebe. Nedokázala bych spát bez manžela.

@biciklissie mame to taky tak...v s mimcem sem se z loznice odstehovala k nemu do pokojicku a jakmile zacne spot celou noc vratim se🙂nevadi nam ba nopak muze chapu ze potrebuje byt dobre vyspali ma psychicky narocnou praci a jeste k tomu ridi 150km

Můj muž spí se staršími v pokojíčku, já s miminkem v ložnici. Malinký spí mizerně a většinu noci se mnou v posteli. Manžel zase šíleně chrápe a kluci v noci občas potřebují napít nebo čůrat, tak je jim alespoň k ruce. Spokojení jsme všichni. Než se miminko narodilo, spali jsme společně, kloučci měli přisunuté svoje postýlky k naší manželské. Až se nejmenší srovná, bude tak spinkat taky (snad). Celkově jsme se s mužem ale už sedm let pořádné nevyspali. 😅

Také teď spíme odděleně....staršímu jsou skoro 3 roky a stále ještě nespí celou noc, takže k němu v noci vstává manžel, který spí v ložnici a já spím s dcerou (4 měsíce) v jejím pokojíčku, starší syn spí sám v pokojíčku. Nikdy jsem nechtěla naučit děti na naší postel (i když v téhle konverzaci budu asi jediná) 😁 budu u malé dokud jí budu v noci kojit, abychom na to měly klid, ale i na to kojení si jí beru mimo postel, abych si jí nenaučila na usínání u prsu v posteli. Ani jedno z mých dětí ale u kojení neusínalo/neusíná, pro ně to byl/je naštěstí jen zdroj potravy 🙂 nezvládla bych běhat mezi oběma dětma v noci sama, navíc když se syn budí ve stejnou dobu, kdy kojím. Ano, řešení by bylo, že bych je měla u sebe v posteli oba, možná by se syn ani nebudil, ale oba s manželem tohle nechceme a raději si ubereme ze svého pohodlí a komfortu nepřetržitého a klidného spánku a oba holt k dětem vstáváme. Manžel se vyspí i tak, už si na ten režim zvykl a věnuje se pak dětem i odpoledne po práci, v tomhle je skvělý, je to velká pomoc🙏 aż přestanu v noci kojit, počítám tak v 10 měsících stejně jako u syna, tak se vrátím zpátky do ložnice. Do té doby už snad i syn bude spát celou noc a vyspíme se snad všichni 🙂

K nám ještě občas v noci přijde i sedmileťák ... mladší courají každou druhou moc. Děti vždy spaly s námi a všichni jsme byli dohromady. Manžel má tvrdé spaní, děti ho neruší. Ale i kdyby - asi bychom se nerozdělovali. Snad to není jen můj pocit, ale je nám dobře pohromadě.

Spíme odděleně všichni a už pěkně dlouho. Občas holka přijde, když se jí něco zdá. Nedá se spát ani s jedním, chlap chrápe a holka sebou pořád mele😂

My normálně spime všichni v jedny posteli na kopici. Jsou ale dny, kdy se manžel potřebuje fakt vyspat kvůli práci, tak to spi sám. Je to třeba jednou/dvakrát/ do měsíce. To mě ale jde “uložit” do ložnice. Obejme mě a čeká než usnu, pak jde pryč.
Když byla dcera menší, tak spaval sám častěji, ale oba nás to mrzelo, tak jsme si vymysleli tenhle systém “uspavani” a jsme spokojeni 😊

My nikdy nespali odděleně vyřešili jsme to tak že jsme přidali jednu postel k naší a vejdeme se pak všichni a v pohodě

Spíme odděleně a na našem vztahu se to myslím nijak nepodepisuje. Začalo to v prvním těhotenství, když byl manžel nemocný, nechal mě v ložnici a spal v obýváku. Po narození syna jsme pak všichni spali v ložnici. Při druhém těhotenství šel zase manžel kvůli jeho nemoci do obýváku a když jsme koupili synovi do pokojíčku velkou postel, přestěhoval se manžel tam, protože se syn začal v noci hodně budit. Já s dcerou byla v ložnici, pak jsem šla s ní do její velké postele. Počítáme s tím, že až nás děti nebudou chtít u sebe v pokojíčkách, potkáme se zase v ložnici, ale vlastně mi to vůbec nevadí. Manžel taky chrápe, syn je s tím v pohodě a je rád, že nespí sám, když já spím s mladší dcerou. Mám i kamarádku, která spala s manželem odděleně ještě před dětmi a strašně si to pochvalovala, že jim to vyhovuje - byla nadšená právě z toho, že ji při spánku nikdo neruší, má klid a může si svou ložnici uspořádat podle sebe. Já to tehdy nechápala, ale teď vlastně chápu, že byla ráda za své soukromí a i mně to vyhovuje.

Od te doby co ma i mladsi velkou postel ( od jeho roka) spim ve vedlejší mistnisti vetsinou ja ( v synove posteli, pote co on v noci prisel k nam)

Já jsem v ložnici s dcerou a manžel v pokojíčku se synem už několik let. vyhovuje nám to oběma. chceme být s dětmi a oni s námi někdy se i prostřídáme ať je změna. Vztah máme všichni pěkný s manželem naprosto ok a to včetně intimností nestrádáme ani jeden. Když jsou děti na hlídání u babiček, jsme zase spolu v ložnici. Důležité je to nastavit tak nějak aby byli všichni s tím v pohodě.

My taky odděleně a vyhovuje nám to.😉👍

Já teda preferuju oddělené lože, páč "sova" a "skřivan" nejdou dohromady. A navíc mi vadí chrápání.

@emamaira syn spí od narození sám v pokojíčku.já si nedovedu představit,že by spal s námi.takže já jsem ráda,že i po 9letech usínáme s mužem vedle sebe v naší posteli.

Oddelene a nikdy uz jinak ❤️👌😂 mam cely letiste pro sebe, cumim na Co chci a jak dlouho chci, neposloucham chrapani, co budi I mrtve ze spani, spim s kocourem a ob as v noci prijdou holky. Uz si moc neumim predstavit spat s muzem celou noc, jako lezime spolu v posteli a koukame na filmy, I s deckama, ale pak se sebere a jde na sve misto😂 uz mam rada svy pohodli a klid

@nagojka Taky můj plán. Já to beru tak nějak, že poznam, kdy se odstěhovat. Už jsem viděla, že dceru spus ruším, že spím u ní v pokojíčku. Ale přišlo mi to brzo. Pak jsem ale onemocněla, odstěhovala se zpět do ložnice a už se tedy nevracela, když jsem viděla, ze to jde. To ji bylo asi půl roku. U syna (tři měsíce) vidím už ted, že ho ruším, ale taky mi to prijde brzo. A k ránu se stejně budi na um a pak ještě jednou, kdy ho zadudlikuju, abychom si přispali, takže taky ještě zůstávám. Ale jinak si nedovedu představit, že bychom s manželem zůstali oddělení napřed. To bychom si rovnou mohli zařídit své vlastní pokoje. Je to jako spolubydlící s výhodami🙂. Ale chápu, že na to má každý svůj pohled.