Společné spaní s dětmi. Jak se k němu stavíte?
Máme trochu spor s manželem.. Ráda bych věděla, jak se stavíte ke společnému spaní s dětmi. Nejde mi o miminka, rizika a výhody, ale o spaní se staršími dětmi.
Dětem je 6 a 4 roky a kromě pár měsíců v životě nespali ve svém pokojíčku. Jako miminka spali s námi. Někdy kolem jejich 2-3 let jsme je učili spát v pokojíčku, ale málokdy vydrželi do rána, vždy už kolem půlnoci volali, že chtějí k nám. Když jsou nemocné (a že jsou často), vždy jsem je měla u sebe.
No a teď samozřejmě je nám i naše velká postel pomalu malá, manžel začal s tím, že by měli spát u sebe v pokoji. Děti samozřejmě protestují, mladší až pláče, že nebude a že chce spát u nás.
Mě to moc nevadí a jsem asi i radši, když jsou u nás, ale manželovi to vadit začalo, hlavně z důvodu místa.
V létě jim plánujeme předělat pokoj, hlavně z důvodu, že starší půjde do školy. Plánuji koupit velké postele a myslím, že by to mohla být příležitost jak je z naší postele dostat do té jejich. Osvědčilo se Vám něco takového?
@pilzzee Já mám podobný názor. Myslím, že se nám po tomhle bude jednou strašně stýskat, i když manžel tvrdí, že jemu ne.
@odula Taky si říkám, že do 15ti tam asi spát nebudou. Teď je asi jen otázka, kdo vyměkne dřív, jestli děti nebo manžel 😆
@odula však ona to tak myslela. Že druhově, historicky, je normální spát společně v posteli/místnosti. Nicméně já toto strašně nemám ráda jako argument (ani když mi to podporuje moje nastavení a mou tezi). Protože většinou dojdeš k tomu, že kdybys to brala druhově a historicky, tak je nejpozději ve čtrnácti (spíš tak v sedmi, podle období a kultury) vyrazíš z celé jeskyně/baráku...
@jana_zofie aha aha, tak to jsem to blbe precetla 🙂 jasny. dik. A souhlasim . Ja to jako argument slysela poprvé. Každopádně stejne by "decka" historicky a druhove ve 12 uz měly vlastní deti a nespaly by sami, takze no biggie :D
@jana_zofie Když do toho zamícháme délku dožití, už to zase dostane jiný rozměr. A jak píšeš, kromě vyšších vrstev to společné spaní u velké části obyvatel převládalo ještě cca před 100 lety, v historii a podvědomí člověka je dost zakořeněné, proto bych to jako argument úplně nezavrhovala.
Já spala se synem do jeho 6r...pak jsem si našla současného manžela. První měsíce spal v obýváku a já se synem až jsme se prostě rozhodli, že syn půjde do pokojíčku a my budeme spolu v ložnici. Vysvětlili jsme to tak, že v obýváku se prostě spí špatně, do ložnice se všichni nevejdeme. Syn to vzal v pohodě. Může k nám kdykoliv do postele, občas i teď v 9r někdy v noci přijde, tak se zamáčkneme, někdy ho třeba něco trápí tak se rovnou domluvíme, že bude se mnou v ložnici a muž v obýváku, ale nijak toho "nezneužívá". Podle mě v 4r ani 6r není ještě nic zvláštního na tom spát s dětmi, ale samozřejmě je nutné, aby to bylo všem pohodlné. Zkusila bych to přes tu školu, nový pokojík a i realistický, že už se nevejdete...ale kdyby to neklapalo, tak nějak provizorně spaní v ložnici rozšířit.
Děti (5let a 9let) spí většinou s námi v posteli, pokud usnou ve svém pokojíčku, v noci se vzbudí a stejně jdou za námi, nijak nám to teda nevadí, máme vedle manželské postele ještě rozkládací postel
Mám teprve miminko, spí s námi v ložnici, ale ve vlastní postýlce. Občas si ji ráno beru k sobě na hodinku dvě. Jinak bych ji chtěla tak v roce/ ve dvou přestěhovat do vlastního pokoje. Když bude nemocná atd tak klidně může spát s námi, jinak ale sama. Ve 3 se tam nevyspíme ani teď, jsem z toho celá rozlámaná.. Upřímně nejlépe se vyspím sama, i na spaní s partnerem v jedné posteli jsem si musela zvykat. Jako děti jsme také spali samy až na nemoce a děsy, nevidím v tom nic špatného. Myslím že je fajn když má každý svůj prostor.
My máme ložnici na spaní, kde mají děti palandu, pak pokojíček na hraní a zbytek domu k užívání.
Když se jim něco špatného zdá, nebo potřebují na wc, mají to k nám kousek.
Nedovedu si představit je separovat a zvlášť malý miminka, to mi přijde absolutně proti přírodě.
Taky nemám srdce odstěhovat do jeho pokoje ( 4 roky) . Má svůj pokoj i svoji postel, ale spí v ložnici. Vyřešili jsme to tak, že k našemu letišti jsme dali klasickou postel, máme tedy lůžko 3 metry. Mám už dva puberťáky, takže vím, že přijde období ,kdy zahuci čau, bouchne dveřma u pokoje a vyžene ho až hlad, kdy se sluchátky na uších vypleni ledničku a zase bouchne dveřma. Takže já si tohle tretí fakt užívám a bude se mnou spát do kdy bude chtít.
Tohle je naprosto individuální věc. Nic není špatně ani nic není dobře.
Často v podobných diskuzích čtu, jak je děsně proti přírodě, aby lidé spali sami a kór děti, ale kdysi prostě nebyl prostor, aby měl každej svůj pokoj. Vlastně ani svou postel. Většina rodin spala v jedné místnosti, v jedné posteli, protože prostě neměla na výběr.
Já věřím, že jsou lidé a není jich málo, co mají problém spát bez partnera či dětí, ale často tito lidé nedokážou pochopit, že to, že to tak mají oni neznamená, že to tak musí mít každý.
Každý jsme jiný, každému vyhovuje něco jiného. Já nesnáším společné spaní s kýmkoliv odjakživa. Úplně nejlépe se vyspím sama v posteli, sama v pokoji a vlastně sama v bytě. 😀 starší syn byl odmalička v pohodě: spal ve své postýlce vedle naší postele a od cca roka a čtvrt spal už sám. Naopak jakmile musi někde spát v místnosti s někým (natož s někým v posteli), tak spí daleko hůř. Takže ten je po mě. 😀 mladsi naopak. S tou jsem chca nechca musela prvního půl roku spát nonstop v posteli, postupně začínala spát sama. Teď má tři a už dlouho je sama v posteli a v pokojíčku v pohodě, ale nevadilo by ji (narozdíl od bráchy) spát se mnou v posteli nebo v pokoji.
Já si dávám matraci k jednomu nebo druhýmu jen pokud mají vysoké horečky, zvrací nebo tak. Já se prostě absolutně nevyspim s dítětem v posteli. Ani v místnosti. Každé otočení mě vzbudí, sama se boji pohnout, otočit, zakaslat....
Ale pokud někomu vyhovuje spát s dětma do 10 let, tak ať klidně spí. Nepřijde mi to divné, zvrácené. Prostě každej podle sebe.
Každopádně u vás je problém, že jednomu to nevyhovuje. A děti už nejsou mimina, kde člověk nemá moc na výběr. Určitě bych je zkusila nadchnout novým pokojíčkem, postelí, povlečení s oblíbenýma hrdinama, nějaký cool osvětlení, výzdoba. Samozřejmě s tím, že dveře otevřené do ložnice jsou a můžou přijít, když se budou bát. Ale snažila bych se je primárně učit na tu svou postel. Věřím, že ty návštěvy za váma budou časem nižší. 🙂
Děti (8 a 6 let) spí stále se mnou. Nemám teda muže, tak je to jiný. Občas už mě to začíná štvát (když mě starší okopává) ale celkově jsem ráda, že se mnou pořád ještě spát chtějí.
Bylo období, kdy jsem jim zařídila pokojíčky a kdy tam spaly samy..ale postupně se zase nakvartyrovaly zpět do ložnice.
Až budou chtít spát samy, tak budou. Zatím je nechávám.
Jejich pokojíček musíte vyzdobit tak aby jim v něm bylo útulne. Zdi nálepky nebo obrázky, světýlka na postele nebo po zdech, oblíbené povlečení jejich postaviček, opravdu vymazlit aby v pokojíčku byli rádi.. klukům jsem tak udělala pokoj a byli nadšeni
I když k nám chodili ráno do postele(5:00),tak já jsem se už pak nevyspala,ale ráno mi to až tak nevadilo,byli dny kdy jsme dovolili ať spí s námi celou noc,no spaní nic moc,takže jsem ráda,když spí ve svých postelí a to jsme měli velikou postel a teď ta 6 ti léta ráno už nechodí k nám
Neřeším, mám děti 6 a 1,5 let, spí s námi v posteli, u staršího si říkám, že by už mohl spát sám, ale nechce, no...nevadí mi to, myslím si, že do 15 tam s námi spát bude. A tak si říkám, že jsou děti malé jen jednou, a tu dobu co nás potřebují, si budeme užívat!
Necetla jsem komentare, ale my to resili par tydnu zpet, holky maji skoro 3 roky a 5,5 roku, ja jsem v 7. mesici a bylo to uz proste nepohodlne, prestehovaliyy jsme.loznici a detsky pokoj tak, ze spi s nami v loznici,ale kazda ve sve posteli, starsi za ty 3 tydny prisla jednou, mladsi 2x, jinak spi celou noc u sebe, obcas nas zavolaji, tak je jdu prikryt, pohladit a spi dal, mimino pocitam, bude zase skrz kojeni spat se mnou
Mně teda taky přijde nejlepší počkat, jak to bude, až pořídíte ty postele. U nás vlastně všichni začali spát v pokojíčku, když dostali vlastní postel (měli tak 2-3 roky). Ale vždycky ležím u nejmenšího, než všichni usnou a jakmile se vzbudí, přijdou si pro mě. A pak záleží, malý potřebuje, abych s ním šla do jeho postele, nejstarší si vleze k nám a prostřední jak kdy. Ale teda nevadí to nikomu, manžel spí jak dřevo, někdy u nás leží holky obě a ani si toho nevšimne. Občas v noci prostě kouknu, do které postele se nejlíp vejdu, a tam si lehnu, já teda naštěstí usnu v okamžení.
My začali starší dceru (4 roky) učit v pokojíčku cca od dvou. Ale uspávání je dodnes na dlouho a v noci, když se vzbudí, tak musíme buď k ní nebo si vleze k nám. Když jsme u ní a odejdeme, je schopna vstát v noci několikrát...s námi spí klidněji...
Když má manžel noční, tak spím v ložnici s oběma holkama rovnou, jedině to je šance, jak se v klidu vyspat...teda pokud mladší stihnu uklidnit dřív, než vzbudí starší, když se budí na mléko...
Nejsem toho zastáncem - když spím chci mít klid a svůj prostor, takže jsem na to dceru ani nezvykala. Od miminka spí ve své posteli a svém pokojíčku, spala jsem s ní akorát v jejím pokoji, ale ve své posteli dokud byla malinká. Od necelých 3 let spí zcela sama. 🙂
Tak velké děti už mají spát ve svém. Tvůj chlap má pravdu. 😀 a teda nevím mít sex vedle dětí co spí.... 😂 Ale tak už to je jejich zlozvyk a odnaučovat se to bude stěží, zvlášť když už si to hystericky vydupavaji. Držím palce ať se ti to povede
@pampelina18 Ja si nejsem jista, jestli by ti takovou sokujici informaci mela sdelovat cizi pani na internetu, ale sex jde mit i jinde nez v posteli. 🤭🤣🤣
@anonym Deti spi s nami, mame tomu prizpusobenou postel, abychom meli prostor vsichni. Prijde mi jednodussi upravit postel, nez upravit chovani deti. 😀 Ja jsem jeste rada, ze jsou u nas, uz se nam to asi krati.
@ai30 no tak to je jasný, když v manželské posteli spí pomalu děti v pubertě 😋 ale není nad ranní sex.
Děti mají svoje pokojíčky, které se jim líbí, spaní maji uzpůsobené tak, aby když jsou nemocné, mohla jsem tam spát s nimi. Ale v ložnici jsme už naštěstí sami. Než šla dcerka před 3 lety do svého pokojíčku, tak jsem si to úplně nedokázala představit, ale funguje to a děti se k nám v noci nestěhují. Uspáváme je ale doteď, 11letý už občas řekne, že jde spát sám, 5letá samozřejmě takové přání nikdy neprojevila🙂 Ví, že až usne, já jdu do ložnice, ale kdyby se vzbudila, zase přijdu. Naštěstí se to stává málokdy. Myslím, že pocit bezpečí pro děti se dá navodit i jinak, než společným spaním a tvého manžela naprosto chápu. Já mám problém se s dcerkou vyspat i sama na dvoulůžku, natož kdybych tam k tomu měla ještě další dva lidi….Vydržím to jeden den jako nouzovku na přespání u kamarádů, ale každodenně si to nedovedu představit, obzvlášť pokud chodíte oba do práce. Pro mě by to bylo psychicky, fyzicky i vztahově devastující.
Kdyby bylo na synovi (7let) tak s nama spi porad. Ve své posteli spí asi rok, takže do 6let spal se mnou, ale ja byla rozvedena a sama v malým bytě, tak jsme spali spolu. Ted ma už svůj pokoj a spí sám, ale někdy dojde v noci a chce být s námi. Jenže já těhotná a nevyspali bysme se,tak jdu k němu do postele než usne. Pokud dojde někdy kolem 5 nad ránem, tak už ho nechám u sebe. Párkrát se me ptal, proč dospělí můžou spat spolu a on musí sám. Tak mu to vynahrazuju tím, že jsem u něj dokud neusne.
S náma spí v jedné manželské posteli tříletá dvojčata a sedmileťák 🙂 všichni tři byli od narození ve svých postýlkách, nějak mezi 2-3 rokem se to zvrtlo a začali chodit k nám, až do aktuálního stavu, kdy chodí každou noc. Když mi to hodně vadí (jako dneska), tak se přestěhuju na gauč. Většinou je mi to ale jedno, vlezou pod peřinu, já se otočím a spím dál. Od léta by měli mít svoje pokojíčky, ale počítám, že ještě nějakou dobu budou chodit.
Ja jsem "nutila" spát nejstarsiho samotnyho od dvou let , protoze přece .... uz ani nevím proč. Protoze kecy prdy, bude fixovanej, neni to zdravy, přirozený bla bla bla. Chudák, fakt to bylo pro něj těžký. A pro me taky. Dcera je samorost, ta spala sama od porodnice. No třetí (7) - ta se nasackovala k nam a spala do nedavna, nez dostala zbrusu novou palandu - a sama ze dne na den se rozhodla ze uz je velka a chce spat sama. A jsem strašně ráda ze jsem tomu nechala volnej průběh. Manzel spal v její posteli, byl taky rád ze ma klid ( ja taky, pac chrape ;) a nevšimla jsem si ze by nas to nejak negativně poznamenalo. Pointa - nechala bych tomu volnej prubeh. Kdyz se vam je podari namotivovat na novy postele - super, ale nenutila bych. Do urcityho věku potrebujou byt blízko rodiče ( a 6 a 4 roky jsou ještě opravdu malinky beruchy). Ono to prejde samo. Pred 18. rokem určitě ;)