Jeden „obyčejný“den v mateřské škole – pozor, obsahuje pouze pravdivé a dosud nezveřejněné šokující informace🙂
Upozornění: Vše, co je v článku napsáno, je fakt pravda – pouze jsem změnila jména dětí🙂
První den školního roku 2013/2014 – třída nejmenších dětí (od 2 a ¾ roku do 3,5 let)
6:45
Přestože mám dnes směnu až od půl deváté, jsem už v práci, protože s kolegyní očekáváme 25 nových dětí, které ještě nikdy nechodily do školky – mnohým z nich nejsou ještě ani 3 roky. Jsem tu dobrovolně, a to ze 3 důvodů:
- s kolegyní chceme, aby děti od začátku věděly, které paní učitelky k nim budou patřit
- nechci, aby moji kolegyni hned na začátku kleplo
- prostě a jednoduše by to jedna p. uč. neměla šanci zvládnout (a i ve dvou to bude masakr)
Přestože naše třída funguje oficiálně až od 7:00, dobývají se na nás první nedočkavci. Necháváme to být a bereme si dětičky hned – většina rodičů si s námi přeje promluvit, sdělit nám spoustu důležitých informací (a samozřejmě mnohdy i těch nedůležitých) nebo se prostě jen svěřit se svými obavami a strachy. Většina dětí reaguje zprvu moc hezky, ale jakmile zjistí, že máma jde pryč, nastává peklo. Pro ně i pro nás. Jiné děti to zase naopak berou naprosto v pohodě a utíkají poznávat nové hračky a kamarády. V 7:20 už máme 15 dětí a začíná to být děs. Děti kupodivu moc nepláčou, ale jsou prostě zvyklé na nepřetržitou pozornost dospělého, takže na nás střídavě visí a povídají jedno přes druhé. Mezitím stále probíhají rozhovory s rodiči. Od jednoho nepříjemného tatínka přebírám krásnou holčičku, Leničku. Tatínek se na mě tázavě podívá a povídá:
„A paní učitelko, bylo vám už aspoň 18?“ S klidem povídám že ano (jinak nevím, jak by mi mohla na dvěřích viset cedulka Mgr. Veronika …). Tatínkovi se znatelně uleví a jelikož mě tedy shledal za kompetentní osobu, s nově objevenou důvěrou ve mně pokračuje. „Až půjdete ven, dávejte prosím na Léňu pozor, ona ráda skáče do silnice pod auta“. Slibuji, že na ní dáme pozor a tatínek odchází. Jen se za ním zavřou dvěře, Léňa začíná dělat kotrmelce a pokusy o hvězdy. Rozmlouvám jí to – poslouchá, sice velmi neochotně, ale přesto se mnou jde stavět stavebnici. V 7:30 přichází Lukášek – absolutně nemluví, ale o to hlasitěji řve – bohužel tak hlasitě, že není slyšet nic a nikoho jiného. Kdybych to nezažila, nevěřila bych tomu, ale věděli jste, že dítě vydrží hystericky řvát i 4 hodiny v kuse? S kolegyní se navzájem utěšujeme, že se to zajisté brzy zlepší (kdybychom tušily, že ona změna situace nastane až v polovině listopadu, asi bychom to nedaly).
V 7:45 jsme kompletní - 25 nových dětiček plných síly a 2 paní učitelky, kterým pomalu síly dochází. V podstatě neustále s dětmi běháme na záchod – jsou tu prvně a nevyznají se tu, tzn. žádné dítko nemůže opustit samo třídu.
Máme čas do 8:30, než bude svačinka, mezitím probíhá spousta aktivit:
- odpovídáme na 1000 proč a co je to
- slibujeme, že maminka přijde
- vysvětlujeme, že hračky se musí půjčovat
- vysvětlujeme, že nemůžeme mlátit kamarády a ani je posílat do prdele (opravdu, jeden nádherný bloňdáček velmi obohacuje slovník nejen dětí, ale i ten náš)
- neustále se ptáme, zda někdo nepotřebuje na záchod – a i přes tuto aktivitu neustále převlékáme počůrané oblečení (bohužel spousta maminek zapomněla dát jakékoliv náhradní oblečení – ale nevadí i na tyto situace jsme připravené – máme erár🙂 )
- snažíme se o řízené aktivity – sedíme v komunitním kruhu a navzájem se představujeme. Já a kolegyně Jaruška jsme to zvládly skvěle. Několik dětiček to zvládlo také hezky, a některé bohužel vůbec🙂
- snažíme se co nejrychleji natlouct si do hlavy jména všech 25 přítomných dětí. Bohužel proti nám hraje náročný nepřítel – děti se neustále pohybují, některé nám prostě ani za nic nesdělí své jméno a hlavně – skoro všichni vypadají hrozně podobně, včetně oblečení
8:20 čas na svačinu
Seřazujeme děti do dvojic a jdeme s nimi do umývárky. Zavíráme dveře a uzavíráme se v malém prostoru – pro některé děti je naprostou novinkou to, že mají jít na opravdický záchod, znají jenom nočník. Ale jo, zvládá se to. Většina dětí se do této doby už uklidnila, ale změna prostředí v nich opět spouští paniku. Po záchodě se samozřejmě myjí ruce – pro některé děti opět novinka. Pro Fandu je asi novinkou i voda – radostně řičí a cáká na všechny strany. Bohužel jsou na všech stranách děti, takže než Fandu uklidníme, můžeme převlékat zhruba třetinu dětí. A když píšu můžeme převlékat, opravdu myslím naši činnost, neboť většina dětí to sama nezvládá.
8:30 Svačina
Po fiasku v koupelně jdeme opět do třídy a pomáháme dětem usazovat se ke stolečkům. Vysvětlujeme pravidla, která v naší třídě ohledně stolování budou platit. Neděste se, nejde o nic výjimečného – zahrnují v podstatě jen to, že se u jídla sedí a když si někdo bude chtít přidat, musí nám to říct a dojdeme spolu do kuchyně. Paní kuchařky nám dneska moc nepřály a přichystaly nám rybičkovou pomazánku. Z 25 dětí jí tak 3 holčičky a ostatní na nás vyčítavě koukají. Někteří mrňouskové vezmou zavděk aspoň jablíčkem, případně sladkým čajem. Nic jiného bohužel není a tak několik jedinců nepojme ani jediné sousto. Poté s kolegyní začínáme uklízet (časem to budou dětičky dělat samy, ale to až později) a následuje opět hororová cesta do koupelny.
Poté ještě následují řízené aktivity ve třídě – hrajeme na piáno, zpíváme, tančíme a většina dětí vypadá opravdu spokojeně. Kdo chce, má možnost si něco vyrobit u stolečků, nebo si může půjčit libovolné hračky. Naše třída je nejkrásnější v celé školce a má dvě patra – s kolegyní jsme si daly opravdu hodně práce a vchod do patra jsme zamaskovaly a zastavěly. Ale děti jsou neskutečně všímavé a neustále se tam dobývají🙂 Vysvětlujeme, utěšujeme, chováme, zabavujeme....
9:45 čas na procházku
Je krásné počasí a tak přišel čas jít ven. Naše školka disponuje nádhernou zahradou, bohužel pro nás je však kvůli úpravám nepoužitelná a platí přísný zákaz se na ní jenom podívat, natož si tam jít hrát🙂 Čeká nás asi nejhorší a nejnáročnější část dne – vyvést malé rošťáky ven a hlavně je všechny zase v pořádku dopravit zpět. Záležitosti v koupelně zvládáme poměrně bez obtíží. Horší je to v šatně – mnoho dětí prostě nejsou schopné najít svou skříňku – ale nějak to nakonec zvládáme. Začíná oblékání – většina z vás si asi představí, jak se všechny děti prostě ustrojí a půjde se ven. Ve skoutečnosti to ovšem probíhá tak, že téměř všechny děti musíme ustrojit my. Neobejde se to bez pláče. Bez hodně pláče - všechny děti totiž samozřejmě chtějí, abychom je oblékly hned a nemusely čekat. Z naprosto logických a logistických důvodů však toto není možné. Strojení nám trvá přesně 35 minut. Uf, máme hotovo. Děti řadíme do dvojic a vysvětlujeme, že musí jít ve dvojicích, nesmí pouštět kamarády, chodit mimo cesty, atd. Motivujeme tím, že si zahrajeme na mašinku a každá dvojice bude jedním vagonkem. Děti piští nadšením a horlivě přikyvují. Líbí se jim to. To bude v pohodě. Představy však berou za své jen vyjdeme ven – všude je tolik zajímavých věcí, které je potřeba prozkoumat a to ve vláčku nejde. Takže nastává velký vlakový karambol a vagónky jsou v trapu. Pochytáváme je a šnečím tempem 1 kilometr za 2 dny se vydáváme poznávat krásy okolí školky. Po nekonečné době a tisíci vyřčených povelů (ještě že mám psa) dojdeme na ohraničené dětské hřiště, kde se mohou děti proběhnout. Kdyby chtěly, bylo by to fajn, ale bohužel🙂 Vymýšlíme tedy různé hry a některé děti to opravdu zabavuje. Fanda objevil krtičinu a snaží se jí zašlapat do země. Vysvětlujeme, že to nejde, ale Fandovi je to úplně šumák. Jen zvýší intenzitu a po krtičině není za chvíli ani památky. V zoufalém vnuknutí vysvětluju, že to nejde, protože dole bydlí Krteček a mohlo by se stát, že vyleze ven a praští Fandu lopatkou. Na Fandu to zabírá, ale Jarušku stál tento fórek málem život – zaskočila jí slina a já ji musím bouchat do zad, protože je mi jasné, že tuhle bandu sama do MŠ nedopravím. S patřičným časovým náskokem se vydáváme na cestu do školky, kde nás opět čeká hromadné svlékání.
11:25 čas na oběd
Zde je potřeba podotknout, že čas od 11:25 do 11:55 máme evidovanou jako pauzu na oběd. Bohužel pro nás se ale nic takového neděje – v tento čas se totiž musíme najíst nejen my, ale také celé osazenstvo naší třídy. Děti spořádaně sedí u stolu, já mezitím nalévám polévku a kolegyně dětem opravuje držení lžíce. Některé z nich tento zákeřný nástroj drží pravděpodobně v ruce poprvé, nebo to tak aspoň vypadá. Po polévce přijíždějí paní kuchařky a přivážejí druhé jídlo. Doufám, že je to něco, co se bude dětem dobře jíst. Bohužel nic – jsou špagety s hodně barevnou omáčkou. No, zkuste takové jídlo jíst někdy lžící a pak získáte aspoň přibližnou představu o tom, jak to dopadlo u nás. Pomáháme dětem, co nám síly stačí, ale bohužel jsou ve výrazné přesile. V rychlosti do sebe hážeme oběd i my a myslím, že trháme rekordy. Panu Guinessovi však navždy zůstanou utajené a pyšnit se jimi můžeme jen my samy🙂 Po jídle to vypadá, jako kdybychom měly třídu plnou upírů.
Následuje opět koupelna – kde drhneme dětem pusy a ruce. Některé z dětí jdou po obědě domů a spát nás tedy nepůjde 25, ale pouhopouhých 22.
12:00 - 13:50 – odpočinek
Jelikož se jedná o třídu nejmenších dětí, máme stanovený poměrně dlouhý čas na odpočinek. Na mnoha dětech je opravdu vidět, že potřebují postýlku jako sůl. Začíná kolotoč svlékání a převlékání do pyžamek – za směšnou půlhodinku leží všechny děti v postýlkách a poslouchají pohádku. Nemusím ani dočítat do konce, protože všichni spí. Na chvilku si s kolegyní sedáme a hodnotíme dnešní den, vyplňujeme všechny potřebné papíry a chystáme aktivity pro další den. Ve 12:45 má jít kolegyně domů, ale zůstává se mnou až do konce. Až se děti zajedou, budeme vstávat zhruba ve 13:40 – jelikož ale víme, co nás čeká, vstáváme už ve 13:20. Přestože jsme mnohokrát upozorňovaly rodiče, že je opravdu potřeba, aby měly děti všechno oblečení podepsané (jelikož si ho prostě nepoznají), udělal toto opatření jen málokdo. Musíme tak zasahovat u několika potyček – Mareček se se slzami v očích pere s Eliškou o růžové tričko s Minnie a svatosvatě přísahá, že je opravdu jeho a přinesl mu ho Ježíšek. Je silnější, a tak na Elišku zbývá tričko s autem Burákem. Zasahujeme a přes Marečkovy protesty oblékáme tričko Elišce. Mareček se na nás moc zlobí a tvrdí, že to tak nenechá a poví to mamince. Opět kompletně oblékneme celou třídu (obléct se samostatně zvládají jen dvě holčičky). Nutno dodat, že Mareček slovo dodržel a opravdu si stěžoval. Maminka nepřišla, takže musel postačit tatínek. Ten propadá v hurónský záchvat smíchu a dává nám za pravdu. Tričko nebylo jeho🙂
14:00
Následuje svačinka a pro změnu fazolová pomazánka. V podstatě se opakuje stejná situace z rána. Jí málokdo a jelikož tentokrát není ani jablíčko, nespokojenost davu stoupá.
Po svačince si pomaloučku, polehoučku začínají rodiče vyzvedávat své poklady. Téměř každý si s námi potřebuje popovídat a zjistit informace o průběhu dne. Jedna učitelka vždy předává dítě a zodpovídá všetečné dotazy, druhá dělá vše ostatní, co je zrovna potřeba. Od zítřka si už budeme muset vystačit v jedné osobě. V 15:00 převádíme zbylé děti (v počtu16) do jiné třídy a pro dnešek nám padla. Tedy skoro – je ještě potřeba poklidit třídu a nachystat vše pro další den. Doma jdu hned do postele a spím jako zabitá🙂
-Musím říct, že jsem vážně ráda, že tento den je u konce. S takto malými dětmi pracuji poprvé a nebudu lhát, měla jsem z toho velký strach.
-Nakonec se však ukázalo, že to nebude tak hrozné. S kolegyní jsme měly velké štěstí a sešla se nám třída těch nejúžasnějších a nejšikovnějších dětí, které adaptaci zvládly naprosto špičkově a stala se s nich zatím ta nejlepší třída, kde jsem měla možnost působit. Ve většině případů máme i úžasné rodiče, kteří jsou na nás milí, není problém se na čemkoliv domluvit a je na nich vidět, že o své děti opravdu stojí a věnují se jim. Možná se budete divit, ale toto je opravdu spíš výjimkou. Na závěr tohoto školního roku odcházím na mateřskou a konec roku opravdu ořvu. Neskutečně. Tak strašně se mi od nich nechce a jim ode mě také ne. Poslední den byl hodně emočně vypjatý, pro všechny. Dostala jsem ohromné množství dárků (pro sebe i miminko), ale nejvíc si vážím toho, že vidím, jak mě mají děti rády a jsou u nás ve třídě šťastné. Od mnoha rodičů se mi dostalo tolik nádherných slov, že to mé tehotenské hormony na konci 8. měsíce absolutně nezvládají. Ale asi to byl fakt zvláštní den, protože několik maminek plakalo se mnou. A tahle chvíle je prostě nejvíc. Člověk si opravdu uvědomí, že práce kterou dělá, má opravdu smysl a je neskutečně cenná.
-Práce ve školce je skutečně krásná, ale taky ohromně náročná. Mnohdy i nevděčná.Vždy mě hrozně mrzí, když se ke mně dostanou poznámky typu, že učitelky ve školce nic nedělají, jenom si kafíčkují, děti nutí spát, aby si samy mohly odpočívat, atd. Ale ta práce za to prostě stojí a moc se těším, až se zase vrátím do práce🙂
více článků najdete na mém blogu:
Doporučujeme
Moc hezky napsané. I my máme štěstí na báječnou paní učitelku. Učí mojí dcerku a před lety měla ve třídě i mého syna. Myslím, že je to opravdu náročné povolání a učitelky, které ho dělají s láskou a citem zaslouží obdiv a uznání.
@romanazi moc děkuju. Ono je to těžké, v podstatě každé povolání je náročné. Učitelku ve školce považují za strašně důležitou osobu, protože do jisté míry formuje školní osobnost dítěte, napořád. Sama mám z MS mnoho špatných vzpomínek a zasekla jsem se, že nic z toho "me" děti nezažili. A doufám že mě vlastní děti budou mít na tyto lidi štěstí a vždy budou mít pedagogy, pro které není jejich práce jen získáním peněz 😊
Krásný článek 🙂 Také pracuji v MŠ, ale musím uznat, že to mám v mnohém jednodušší - např. v tom že máme jen 22 dětí, ale v průměru jich chodí tak 17. Naopak závidím, že se na třídě kryjete s kolegyní už od půl 9...to u nás nehrozí 🙂
@apacheee Já hrozně chtěla malošky, ale nakonec jsem ráda za předškoláky 🙂 Já jsem na třídě s ředitelkou, takže při ranní jsem do oběda sama a při odpolední od 10h sama. Docela mi chybí kolegyně na vycházky - člověk se musí soustředit opravdu neustále na 100% 😀 Už se těším na mateřskou - obdivuji tě, že jsi vydržela v práci tak dlouho - já si budu vybírat dovolenou, takže budu odcházet už v 7. měsíci těhotenství.
To je tak pravdivé!!! Taky učím ve školce a mluvíš mi z duše 🙂. Teď si užívám mateřskou se sedmi měsíčním kuliskem a moc si to užívám.
Dělala jsem ve školce praxi a stačilo mi :D. Byla jsem u nejmenších taky na zacatku roku. Co nechápu, proč rodiče dávají do školky dítě které se neumí obléct, najíst natoz vysmrkat. To byl děs. Šlo úplně vidět o které dítě se rodiče starají a k něčemu ho vedou a děti rozezrane a neschpone ve 3 letech obléct tepláky. Paradoxně nejšikovnější byl chlapeček co vůbec nemluvil, jediné co uměl říct byly barvy 🙂. Ten byl úžasný, noční mury jsem měla z děvčat co se mi valely po noze a měly potřebu neustálého kontaktu :D.
Souhlasim se vším. Tři roky u takto malých dětí se nezapomíná, začátky jsou těžké ale je úžasné vidět, jak se den za dnem z nich stávají sebevědomé a samostatné dětičky. Nejkrásnější je když potkám svoje děti co jsou už ve škole či ve větší třídě v MŠ a hned mě objímají a dávají pusinky. A je moc hezké slyšet od maminek, že dětem chybím, že na mě pořád vzpomínají, to hřeje u srdce a vím, že moje práce byla důležitá, že budou mít snad na školku hezké vzpomínky až do dospělosti jako mám já na školku a moji paní učitelku která mě učila.
To je mazec!
@pear Neskutečně to nabíjí, viď? Je fakt úžasné, když se ke mně dodnes hlásí, a to nejen děti, ale celé rodiny včetně babiček, dědečků, sourozenců🙂 Jsem vděčná, že nás občas někdo pochválí a oni jsou zase vděčný, že díky nám mělo jejich dítko pohodovou školku a rádi na nás vzpomínají🙂 Já mám osobně na MŠ spíš špatné zkušenosti - obzvlášť co se týče nucení k jídlu, dodnes jsou potraviny, které prostě nedokážu sníst. Nikdy nechci, aby to některé z dětí pod mým vedením zažilo. Naštěstí už je většina učitelek fajn, i když nepopírám, že stále učí spousta takových, co by nikdy učit neměly:(
@kukuss ono většina rodičů žije v představě, že tam jsi jenom pro jejich dítko, což je prostě šíleně zkreslené. Ale po měsíci ve školce se skoro všechny děti zvládly ustrojit samy a ještě z toho měly radost. Školka je prostě místo, kde děti musí být trošku samostatnější, než bývají doma. A největší legrace je potom, když za tebou chodí rodiče: "paní učitelko, on/ona chce teď všechno dělat sám/sama, jak jste to dokázaly? "
@martulik23 ale je to stejně ve školce sranda. viď? Já mám hrozně ráda tu bezprostřednost a upřímnost🙂 Pro mě byla mateřská strašlivý nezvyk, jsem přece jen zvyklá na kolektivy a bývalo mi dost smutno. Ale zvykám si a je to čím dál lepší. Navíc chodím stále do práce vypomáhat a vedu kroužky, tak se mohu realizovat i tak🙂
Ty jó, jako bych viděla svoji třídu.😀 Jen s tim rozdílem, že my mame malý počet dětí ( mikrotrida ).Už se těším, az se vrátím, i když už má budou uplne jiné děti. ..
Krásně a pravdivě napsané a díky našemu panu řediteli, že už máme smíšené oddělení 😀
Já bych také neměnila...stale chodim do MŠ za detma i s Vojtou a s některými rodiči se vidavam a stali se z nás přátelé...
Moc hezky napsane. Jen mi nejde do hlavy ten jídelníček. Chápu, že ten je někým schváleny, aby byl vyzivove v pořádku. Chápu, že všichni nejí všechno. Ale je opravdu nutne do deti cpát něco, co opravdu není extra populární? A špagety pro takove drobky? Vždyť ty mnohdy neumí jist ani dospěli
Krásný článek, taky jsem chtěla moc být učitelkou ve školce...ale mám hudebni hluch ☹
@apacheee práce ve školce je skvělá, ty děti mě naplňují, jsou to kulisci. Ha se chodím často do školky na děti koukat a ony mají pokaždé velkou radost, že mě vidí i s mimcem. Pro mě je mateřská velký oddech a klid. Já jsem učila 7 roků a na třídě jsem byla sama, kolegyně je zástupkyně totiž. Takže doma s jedním kuliskem je odpočinek, i když taky máme své dny 😀
Veru naprosto vyčerpávající a pravdivý popis školkového dne!!!!!!!!! Ach jo... škoda že prostě neni těch učitelek víc lépe by se to zvládalo s polovinou dětí, no já vím, nic s tim neuděláme 🙂
Souhlasím absolutně se vším co jsi napsala do puntíku!!!
Paní učitelky nejen ve školce, ale i ve škole, mají můj obdiv. A trochu i závist, vždycky jsem chtěla dělat učitelku ve školce 🙂 My měli štěstí na fajn učitelky u Adama ve školce i ve škole i u Báry ve školce. Jedna Bářina paní učitelka nedávno taky odešla na mateřskou. Baru důležitě říkala, že paní učitelka bude pečovat o své miminko a až se jí z bříška narodí, přinese jim ho ukázat 🙂
Ja praci ucitelek v MS obdivuju..ja bych na konci pracovni doby lezela znicena pod stolem, als nase panii ucitelky jsou stale usmevave a prijemne..
Ty jo to je jak kdybys psala za mě 🙂 s tím rozdílem, že u nás máme i čerstvě dvouleté a některým navlékáme na spaní plínku. A i když s kolegyní nedáváme, co jsme si to vybrali a že by nám bylo lépe v kanceláři, tak bychom neměnili 🙂
@aninkas1 Anit, tohle je poměrně extrém, ty začátky bývají prostě šílené, ale brzy se to dostane do normálu. Strašně záleží, jak si učitelky třídu vedou a co je naučí. Já třeba mám fakt štěstí na kolegyně se stejným přístupem k dětem, takže "moje" třídy bývají opravdu pohodové, přátelské, hodně se smějeme, vymýšlíme zajímavé aktivity jak pro celou třídu, tak pro jednotlivce i skupiny. Děti si pak ani na nějaké zlobení nezvpomenou, ale takhle to bohužel nechodí všude. Třeba k nám chtějí všichni chodit suplovat, protože je u nás moc fajn. Ale stále jsou bohužel třídy, kde se s dětmi nic nedělá, křičí se po nich, nutí se do jídla:(
@petrabruskova ono i to smíšené oddělení má svoje nevýhody - mám zkušenosti z obou typů a musím říct, že mám radši stejně staré děti - daleko lépe se s nimi pak pracuje, když jsou na podobné úrovni🙂
Krásný, moc díky za článek! Budu se maximálně snažit, aby moje děti byly co nejsamostatnejší 😅 😉
@ajka198 Ono, s tím jídlem je to fakt složité. Samotné se mi to kolikrát moc nelíbí, ale nic s tím bohužel jako učitelky nezmůžeme. Ony vzpomínané špagety třeba patří k nejoblíbenějším jídlům pro děti, strašně jim to chutná, chodí přidávat a skoro všichni mají prázdné talíře, ale vypadají prostě jako čuňátka. Tahle mš byla na jídlo poměrně fajn oproti těm ostatním, co mám srovnání. V jedné vesnické mš, co jsem byla, vařila třeba kuchařka, co dávala tuny cibule skoro do všeho, s trochou nadsázky snad i do žemlovky. Asi ani nemusím zdůrazňovat, že to děti nechtěly:( Tady se i vaří relativně zdravě a chutně. Jediné co děti moc nemusí, jsou ty prokleté pomazánky:(
@pajinka85 Hele, mám mnoho kolegyň, co ho taky nemají a učí🙂 Dneska už ta hudební stránka není tak striktně vyžadovaná, jako tomu bylo dříve. Ty budeš mít takovou malou školku doma🙂 Hele a co ty jsi vůbec dělala, já to u tebe vůbec nevím. PS: jdu odepsat na IP, omlouvám se za prodlevu
@victoireux Děkuju za pochvalu. Ono by pro začátek stačilo, kdyby toho děti víc uměly z domova - je to fakt složité, když si dítko neumí ani sundat tepláčky. Takže zpočátku nezbývá nic jiného, než je to pěkně naučit, včetně dalších základů, takže zpočátku není třeba moc času a prostotu pro pedagogickou práci, když musíme suplovat za rodiče. Já jsem třeba strašně ráda, že vím, jak to chodí - a moje děti budou umět všechno. Ne kvůli tomu, abych ulehčila práci učitelkám, ale proto, aby nebyly v MŠ nešťastné a to si spousta rodičů prostě nechce uvědomit🙂 Ale i tak je to krásná práce🙂
@zzuzinda paní učitelka, kterou mají děti rády, je prostě základ a to nejlepší, co je může na začátku školství potkat. Mně třeba mají rády už pro to, jak vypadám, stejně to většinou sklouzne na paní učitelka princezna Verunka🙂 Uvidíme, jak to bude čase, až budu stárnout. Ale obecně platí, že děti jsou strašně vděčné, když pro ně někdo vymýšlí aktivity, věnuje se jim a třeba je i pomazlí, když to potřebují🙂
@apacheee vidíš a s tím oblíkáním malá třeba je motoricky šikovná ale prostě oblíkání je vooopruz doma ji do dnes naháníme a různými fígly oblíkáme..ale když chce má motivaci dá to sama..Vím že ve školce na začátku taky bojovali..hlavně že to nechtěla dělat na povel jakože teď hned a sama..no nakonec si to nějak sedlo nicméně není to o tom že bych se jí doma nevěnovala nebo tak ..ale to jen názor..
@kata.jan já mám zkušenost i z vesnické školky, kde jsem měla sama 28 dětí , z toho 6 komplet na plínkách. Bylo to šílené a byla jsem spíš fakt jen služka/chůva a o opravdické pedagogické práci se moc mluvit nedalo. V této školce, co o ní píšu, to bylo úplně o něčem jiném a byla jsem tam moc spokojená🙂
@apacheee tak neštěstí u nás mít přes den plínky nemůžou, ale pak je zase musíme několikrát denně převlékat. Na spaní jsme ustoupili, ale jen z důvodu, aby se nemusela každý den zapínat pračka. S kolegyní jsme na stejné vlně a protože jsem momentálně také na mateřské tak je nešťastná (s novou kolegyní si moc nesedla) a těší se na září až se vrátím 🙂 a to mě moc potěšilo a samozřejmě s těším také 😉
@apacheee taky jsem mela možnost pracovat v obou, mě teda vyhovuje smíšené 😉 ale samozřejmě jak píšeš, má to své pro i proti 😉
@wrtulka to je jasné, že to tak není u všech dětí, ale u některých prostě vidíš třeba v šatně, že je rodiče strojí jak malá miminka. Když máš dvě děti, není to zas takový problém, když jich máš přes 20, stává se to neúnosné. Tvlj článek jsem četla, jen jsem ještě nestihla reagovat. Ono to s tím jídlem není tak jednoduché. Já osobně prostě nevidím problém v tom, dát dítěti suchý chleba, ale jak to uvidí u jednoho, budou to chtít všichni. V malé mš, co jsem dělala dříve, se to dělalo. V této mš máme 200 dětí a poměrně časté kontroly, které nám takové chování zakazují. Takže tady dítě může dostat suché pečivo jen když máme papír od dr. Je to fakt složité - vidím to z obou stran a moc nevím, jak to nejlépe vyřešit. Ale většinou je vždy nějaké ovoce, zelenina, takže se skoro vždycky dá něco pojíst. Nelíbí se mi to, ale moc s tím neudělám - ono i když je obyčejné nebo pomazánkové máslo, spousta dětí to nechce, někdy si fakt říkám, co doma ty děti jedí. Pak jsou třeba rodiče, kteří si pořád na jídlo stěžují a přijdou si pro dítě s balíčkem čokolády, bonbonů, sušenek - a to dítě pak ví, že dostane lepší, takže proč by jedlo chleba. Já sama mám šílené zážitky z MŠ, kdy do mě nacpaly cibulové pomazánky a já se pozvracela, takže nikdy prostě nebudu děti k jídlu nutit. Vždy jim třeba jen řeknu, jestli nechtějí ochutnat - občas jim to zachutná nakonec tak, že si jdou třeba i přidat🙂
krásný článek, připomíná mi to paní učitelky mých dvojčat. Jsou také skvělé a asi je třeba jim to občas říct.
ja ted davam prvniho k zapisu, bude nastupovat od 2,5 let. Snad to zvladne. sni vsechno, smrkat umi, pliny na noc odbourame a zatim se umi vyslect do naha. vse mu podepisu, ale musime drilovat to oblekani...Dekuji za popis jak to vypada z druhe strany...
@rychetkami určitě budou mít velkou radost. Já třeba chválím hodně často, prodavačky v krámě, úředníky a to bys koukala, jak jsou vždycky rádi. Pochvala udělá strašně moc 😊
@apacheee Jo s těmi pomazánkami je to boj. Taky mi učitelka řekla, že by suché pečivo mohli chtít všichni. Naštěstí to u nás jde. Takhle my se snažíme jíst zdravě, vadí mi i sladký čaj ve školce (ale neřeším, řeším fakt dle mě důležité věci) malá má třeba oblíbené jídlo červenou řepu, jí tak nějak vesměs všechno ale pomazánky nedělám a tak to nezná a hlavně upřímně většina jich prostě není moc dobrých co mám zkušenost. U nás učitelky dělaly to, že jí daly chleba s pomazánkou ať aspoň ochutná a když jí to nechtunalo tak jí to z chleba sundaly, ale malá se pak zasekla a nejedla vůbec ☹ takže jsem fakt dost dlouho vodila domů fakt hladové protivné dítě co dělalo scény ☹ nic moc a to mě jako rodiče štvalo že když si platím jídlo že jí nemůžou dát když o to požádám suché pečivo. No ale jeslti je to ještě komplikované kontrolami to jsem netušila ☹ tak to je mazec pak. S oblíkáním jasně, já malou taky oblíkám ráno i odpoledne i když vím že to umí nicméně rozumím některé děti to neumí to je něco jiného že nechtějí 😀 viz. období vzdoru. No nemáte to jednoduché to je mi jasné!
@apacheee no jak jsem psala bojuju jako já nejsem rodič co by učitelkám měl potřebu nadávat nebo cokoliv ale snažím se domluvit na tom že tohle nám nevyhovuje proto a proto a jselti by s tím nešlo něco dělat...vadí mi když řeknou nešlo bez toho aby se zamyslely ☹ ale to jak vidím není tvůj případ.
@apacheee tak jak jsem psala mě tam vadí ten systém povýšený nad potřeby dětí..Kdy cokoliv člověk chce jinak je problém. A není to tom že bych chtěla prudit jen mi nejsou jedno potřeby mé dcery, ale jako jasně koukám na to z pozice rodiče jedináčka a některé informace fakt nemám (ani mi je neřekli) jen tuším a odhaduju jak těžká práce to může být to víš lip ty..🙂
Úplně jsem při čtení viděla sebe na začátku školního roku 🙂 Nejhorší byl vždycky ten první měsíc, pak už to bylo jenom lepší 🙂
Super,já mám děti 13 a i to stačí😉
krásně napsáno 🙂
25 dětí v jedné třídě? Takhle malých? A jen 2 učitelky? Máš můj veliký obdiv, žes něco takového zvládla. Ale na druhou stranu je to přesně důvod, proč vůbec nemám chuť dát dítě do školky. Učitelky prostě při sebelepší vůli nemůžou zvládnout o moc víc, než "udržet děti naživu" (samozřejmě s nadsázkou).
@apacheee v pohodě, až budeš mít čas. 🙂
Já jsem jeste moc nepracovala 😀 Ale mam oděvnictví. To mě moc bavilo, ale naučili nás šít rovně a pak saka atd. Ale treba uplet na oblečeni vubec. Pracovala jsem v jedné firmě jako asistentka, to bylo docela v pohodě. A psk uz sama mateřská. Jen jeden rok jsem pracovala pro tchýni. A během mateřské jsem si chtela dodelat prave učitelství v MŠ, jenze pedák v HK je na hudebku šílený. ☹ Tak jsem si udělala na peďáku jeden rok na vychovatelku do družiny. A premyslim jeste o mladé Boleslavi ...tam je střední škola soukromá a dá se tam na 2 roky dálkově dodelat maturita v předmětech, které jsou potřeba. A tam hudebku tolik nevyžadují.
@xvink ano, jen dvě učitelky a to ještě ne po celou dobu. Chápu, že to zní poměrně děsivě, ty začátky bývají hodně náročné, jak pro nás, pro děti a pro rodiče taky, pak se to hodně ustaluje a je to fajn. Nejhorší je ten rozjezd🙂 V průběhu roku už zvládneš s dětmi mnoho - stačí, když pochopí základy chováníve třídě a pak si třeba mohou hrát chvíli samy, a učitelka má možnost dělat individuální nebo skupinové činnosti. Pak jsou zase činnosti, které můžeme dělat všichni dohromady a osobně si myslím, že je státní školka (samozřejmě s vhodnou učitelkou) pro děti velkým přínosem - za mě je potřeba i děti naučit, že ne vždy bude po jejich, přizpůsobení je dle mého moc důležité. Samozřejmě ale stále vycházet z individuality každého dítěte. S dětmi se taky hodně pracuje, když jich není tolik - třeba brzy ráno, nebo naopak po svačině, kdy jde dost dětí domů🙂
@pajinka85 a pak se mám divit, že tak krásně šiješ🙂 O té boleslavské škole jsem moc dobrého neslyšela, ale účel to splní, získáš možnost učit ve školce a vypracovat se časem v praxi. Družina taky není špatná, ale ta pracovní doba je tam pro mámu od rodiny poměrně nevyhovující:(
😀 😀 hele, nechci brát iluz..............., ale takhle bych klidně popsala den i na ZŠ...některé děti jsou absolutně nesamostatný ještě i před druhým stupněm 😀 Nejvíc mě dostalo, když si mi jedna maminka stěžovala na svého roztěkaného syna (který byl mimochodem roztěkaný z ní) jak všechno všude zapomíná a pak sama odešla bez žákovský, prospěchu, a klíčů od bytu 😀 😀
Ja uz se taky na ty mrnousky tesim!
Ale nejvic mi je smutno, ze budu muset do jine skolky, protoze v me mi skoncila pracovní smlouva ☹. Pracovala jsem na vesnici, ve skolce s jednou tridou a 28mi detmi a mnohdy se stalo, jako skoro vsem z doslechu co znam a pracuji s pani reditelkou, ze jsem byla s detmi i cely den sama(protoze pani ředitelka byla na skoleni apod.) Ale presto bych nemenila.
Smekám 🙂 byla jsem ve školce 14 dni na praxi a stačilo 😀 nejen starost o děti, ale ty papíry to je taky mazec 🙂
@barunkasem taky mám zkušenost být sama na 28 dětí a občas to stálo za to🙂 Když má člověk fajn kolegyni, se kterou si rozumí a má stejný pohled, je to mnohem lepší🙂
@apacheee já zkoušela jako brigády taky dost věci a nejhorší to bylo v pekárně. :-/ vedro, přísná pravidla, nic se nesmělo jíst mimo jednu přestávku (a ze tam bxlo lákadel) všude kamery a treba u rohlíku člověk 8 h stál a strašne se nudil a čuměl jen do rohlíků jestli jedou jak mají. Potom jsem byla v trafice a to bylo proti tomu super 🙂
Vždy jsem chtěla pracovat ve školce...co mám děti, už po tom netoužím😀 😀 nejsem tak trpělivá. Syn chodí do školky, soukromé, takže max 12dětí a i tak jsem učitelkám řekla, že je obdivuji. Někdy když přijdu pro syna, děti se na nás vrhnou, zdraví nás, chtějí si povídat, někdy dokonce i někdo pomazlit🙂, ale je fakt, že já patřím mezi ty rodiče, co se snad pokaždé na něco ptají, zajímá mě, zda syn baštil, jak spinkal, je celkově opožděný a tak jsem na to zvědavá, jak pracuje v kolektivu🙂 Ale učitelky jsou trpělivé, někdy i samy hlásí a chválí😀 ... smekám před vámi, ještě že vás máme!🙂
@karlulinka já třeba považuju naprosto za normální, že vždycky, když dítě předávám nebo přebírám prohodíme s rodiči pár slov, u někoho hlásím, jak ten den jedl, u někoho co jsme dělali, atd. Jsem ráda, když s rodiči komunikujeme a když vím, že spolu dokážeme normálně promluvit a třeba se spolu i zasmát, nebo naopak vyřešit problémy jakéhokoliv rázu🙂
@apacheee přesně tak. Já jsem za to také ráda, i mě samotnou to pak uklidňuje, že je syn v dobrých rukou a cítí se tam dobře. Na tety se hrozně těší, od rána poslouchám "týta týta" (teta) 😀
Krásně napsané. ... úplně mi to připomnělo mou práci ve školce ... prostě mazec. .. když už nyní sama vodím staršího syna do školky tak i víc vzpomínám a sama se zarážím nad tím jaké má Můj syn učitelky . 😐....a jaká jsem byla Já. .
Vtipne napsane,potvrzuji pravdivost 🙂 mama uci v MS uz 30 let...Jefinou vyhodu ma ve smisrne tride kdy ji "zkusene" 5 lete slecny ttosku pomuzou...
Konecne to nekdo sepsal tak,jak to opravdu chodi 😀 skvela prace 🙂
Super clanek,a za me smekam🙂 Byt ucitelkou at v MS nebo kdekoliv je poslani .....Moje nynejsi svagrova dela ucitelku ve skolce,je to mlada holcina 26let a co mi obcas vypravela to mi sla hlava kolem a smekam jeste vic 🙂
Moc pěkně napsané. Brečím u toho smíchy. Práce s malými dětmi je krásná, i když náročná, ale to je asi každé zaměstnání. Za tu rychlost oblékání dětiček byste měli dostat čestnou medaili. 😀 Nakonec nezbývá než doufat, že mé dítko až půjde do mš, bude mít štěstí na tokové úžasné paní učitelky. 🙂
Krásné .hezký napsané ,dělám v jeslích máme malickate drobečky nastoupila jsem v listopadu,kdy adaptaci mělo hodně dětí už za sebou-obavan se září 😀 máme cca 23deti ale jsme tam ve 4🙂takže super,a musím říct že ta půl roku vidím pokroky veliké a kam tyto děti nastoupí budou dělat radost,protože ve 2-3 letech se umí najíst,obléci,na záchod takže to bude plzs pro učitelky v klasické MS..nám spinkaji od 11:40 do 14:30 že začátku jsem to nechápala,ale ty děti opravdu spinkaji 🙂
obdivuju učitelky v MŠ. Než jsem šla na mateřskou, střídali jsme se v prvních 2 týdnech prázdnin ve školce. Stačil mi 1 den a měla jsem jasno 😀 Malé děti nee 🙂 Je úžasné, když vidím, jak to ty učitelky baví a mají s dětmi svatou trpělivost... Mě stačí učit druhý stupeň, aspoň tam máme přestávky, abychom se nadechly na další hodinu....
co se týče oblékání.. Klárka šla do školky ve 2 letech, učitelky mi později přiznaly, že měly strach, ale hned první den byly překvapené, jak je šikovná. Možná to je i tím, že kvůli Adélce jsem neměla nikdy tolik času ji "rozmazlit". Sama se oblékala, jedla apod. ještě před 2. narozeninami....
A u nás ve školce nenuní děti k jídlu. Jen jednou jsem přišla a Klárka seděla uplakaná nad šlehaným tvarohem s borůvkami. Neřekla, že jí to nechutná. Tak jsme s paní učitelkou jí vysvětlily, že nevadí, nemusí to jíst, jen musí říct, že to nejí a nikdo ji nutit nebude. U sousedů to dotáhla k dokonalosti...aby jí nenutili, co nechce, řekla, že je na to alergická 😀 a měla klid 😀
a když mi doma řekne, že se do š kolky těší a že je to super, hned to učitelkám řeknu, myslím si, že to je pěkné slyšet. Taky mě potěšilo, když mi teď o prázdninách "můj" žák řekl, že se těší do školy 😉
@apacheee děkuji za super článek.. myslím, že většina lidí si neuvědomuje do tato práce obnáší.. (ač takhle tomu je i u dalších profesí).
Sama jsem vedla spoustu dětských kroužků..takže tuším, co to znamená,.
Když jsem v roli rodiče, zase je to jiné...snažím se syna(2,5 roku) vést k samostatnosti, aby jedl všechno..spal po obědě.. a jak myslíš, že to dopadá.. jí jen to, co chce.. obléct se umí, ale jen když má náladu a po obědě spí zcela vyjímečně..
Syn nastupuje do školky v lednu (po svých 3.narozeninách). Jen co jsem si četla Tvé články, vběhly mi slzy do očí.. moje alé miminko.. bude tak samostatný.. (v rámci možností), když bude mít bebi, neřekne to mamince, ale paní učitelkám..
z adaptace a celkového nástupu do školky mám strach a knedlík v krku.. (i když je to prakticky skoro za půl roku). Syn je šikovný, miluje děti, koletiv ale i svoji maminku.. a přiznávám, je to mamánek.. takže uvidíme, jak to bude zvládat.. 🙂
Každopadáně děkuji za super článek a nakouknutí do tajů školkovského dne 🙂
Tak tenhle článek mě uklidnil. Dofám, že to takhle mají učitelky i u nás 😊 . Můj syn jde do školky den po 3 narozeninách, krásně mluví, je šikovný, ale neoblékne se sám. Snad mu pomůžou.
Uz se t sim do práce. Opravdu uz mi to chybí. Takhle vypadá přesně můj den a je to mazec. Miluji svoji práci ☺
Povolani presne ne pro me 😀 ja si ucitelek ve skolce.neskutecne vazim,protoze dcerka byla pri nastupu nejmladsi (zitra slavi 4 narozeniny) a k tomu v nekterych vecech pozadu kvuli jistemu handicapu a ve skolce hrozne rychle ppstupovala v reci i pohybu dopredu,naucila se hodne moc veci,na ktere ja,priznavam,nervy nebo spis schopnosti nemela a proste klobouk dolu...myslim,ze je dost tezke naucit deti,ktere do te doby byly obletovane maminkami,samostatnosti a ze neni vse jen o nich,do toho zvladat nepochopeni tech deti,jaktoze jako neni po jejich...no.me by hrablo 😀
Ale co nenaucily...Amalka proste po obede spat nebude,jako jeji maminka kdysi ve stejne skolce 😀
Jako bych četla svj deník 😀 přesné.. jen jsem tedy už změnila pracoviště a teď "vychovávám" dospělé.. jsem ráda, že situaci, kdy du dát prcka do nové školky, znám z obou pohledů... ale stejank asi budu "nemožně zvědavá" maminka 😀
Takze: podepsat obleceni fakt neni blabol😉a mit nahradni kousky hned od prvniho dne.
Dcera se porad neumi obout, oblect a ani svlect, natoz vysmrkat. Na vse mi rika, ze to se nauci ve skolce- uz ted tu ucitelku lituji.
Aspon obslouzit se na na wc zvlada.
Dekuji za pohled z druhe strany!
Máme taky premiéru.. zatím jsem v klidu, ale jestli zítra uvidím chlapečka plakat, tak budu řvát asi taky😥😁 ale jde jen na 4hodinky, tak doufám, že mu to uteče..k obědu má kaši a řízek s okurkou, což má rád....😊 tak snad vše zvládne na jedničku
Verunko, děkuji, ráda tvé články čtu. Ale s Aničkou už jsem zoufalá. Celý loňský rok nechtěla do školky a to tam chodila jen 3xtydne, 1xtydne spala, nejraději by byla se mnou doma, ve školce pri tvoření tvořit nechce protože "to dělá doma s maminkou". Deti, učitelky má ráda, ale ten okamžik od rána než ji zamavam prostě jen pláče. To co bylo dnes bylo zase šílené, zarazila se ve školce mezi dvermi, rev, že nejde, jako-by jsme se neměly nikdy vidět, bundu a boty jsem z ní malém nesundala a učitelka mi ji vzala bez bačkor. S tím, že mi popř.zavola. Jsem z ní zoufalá snažím se jí namotivovat jak je školka super, kdo tam bude, že tam můžou jen šikovné děti, že tam přijdou ty menší a že jim ukáže jak se spoustu věcí dělá. NE, prostě nic.
Děkuji za článek🙏. Dnes byl synek poprvé (23M) v dětské skupině a byl to z našeho pohledu mazec neb tam byl jediný živel. Ale článek mi dodal naději, že nikdo to nemá nejlehčí a že nemusím být nutně nejhorší matka pod sluncem když ten náš poklad dá zabrat.
Začni psát komentář...
Máš můj obdiv. Mě zatím bohatě stačí jeden prcek a to ještě ani nechodí 😀