Proč mi chybí život na vesnici..
Jdu si vylít srdíčko protože s pěkným počasím to na mě padá překvapivě nejvíce...
Vyrostla jsem na vesnici. Žila jsem tam do svých, téměř, 19 nácti let. A celé dětství a dospívání jsem byla absolutně přesvědčena o tom že to je to nejlepší co mě mohlo potkat. Milovala jsem to a nikdy, opravdu nikdy, jsem nezatoužila bydlet ve městě. V zimě jsem milovala hory sněhu, na jaře jak všechno krásně kvetlo, mohla jsem chodit bosa do schránky anebo si jít lehnout do trávy kdykoliv mě to napadlo, a v létě.. V létě to bylo naprosto dokonalé... Čerstvý rybíz, jahody, angréšt, maliny,.. Stáli jsme u keřů a přímo si to dávali do pusy, celé dny jsme strávili v bazénu a na večeři si grilovali maso nebo ryby, slyšeli jsme jen zvuky sekaček a kokrhání sousedova kohouta, žádné auta. A pak jsme museli dům z vážných rodinných důvodů prodat.
Ze začátku mi to ani tak nepřišlo, pracovala jsem a "doma" jsem byla velmi málo a tak jsem nestíhala ani vstřebávat to že bydlím ve městě. V králíkarně, jak jsme tomu v dětství s oblibou říkali.
Od té doby co jsem doma se to ale změnilo. Nenávidím to tady. Nenávidím žít v bytě a někdy mám pocit, že se tady vyloženě dusím. Nesnáším jak slyším televizi od sousedů a nebo někoho jak dupe po schodech, nesnáším opilce kteří, zvláště v létě, řvou pod okny, nemám ráda hluk z dopravy, chybí mi moje zahrada, chybí mi možnost strávit celý den venku a domů jít jen na wc, chybí mi zvuk sekaček, vůně čerstvě natrhaného libečku nebo čerstvě posečené trávy, chybí mi to jak jsem mohla chodit bosa,.. Občas se tu cítím jako vězeň.
Můj chlap část svého dětství taky žil na vesnici, ale nesnáší to tam. Proto nechce slyšet ani slovo o tom, že bychom se tam měli stěhovat. Občas mu řeknu jak mi chybí to bydlet na vesnici, ale mám pocit že i kdybych se mu svěřila více tak stejně nedokážu pořádně vyjádřit to jak neuvěřitelně mi to chybí a jak mě to v bytě ubíjí.
Mluvíš mi z duše....
Presne takhle se ted citim ja!!! Jak vezen.Vadi mi jakykoliv hluk od sousedu a to je furt neco. Neni tady chvilku klid ☹ Vyrostla jsem sice v byte, ale na vesnici a byla to ta nejvetsi pohoda 🙂 Manzel vyrostl na baracku a take mu chybi. Tohle mame nastesti stejne a chteli bychom z bytu pryc.
chápu... my to kompenzujeme dlouhými výlety do přírody. Většinou víkendovky, ale i delší dovolené. A přestože jsme v králikárně, tak to je na kraji města a za panelákem je les, tak to jde:D
Můj manžel vyrostl na vsi o 200 obyvatelích, všude musel dojíždět, žádné výlety ani dovolené, jen práce kolem zvířat a zahrady...prchnul v 19 na vejšku do Prahy a od té doby tu je, v bytě, a zpět by prý nikdy nešel...
Cítím to úplně stejně. Akorát já se v kralikarne narodila i muž, ale já celý život každý víkend a prázdniny trávila u babičky na chalupě na maličké vesnici kde nic nebylo a vlak tam jezdil jednou za uherský rok. Ale byly tam i děti v mém věku byly jsme tam suprova parta. V zimě jsme bobovaly do úplného rozmočení. Pomáhali si vzájemně odhrabavat sníh u svých domů v létě sběr plodin, setkání trávy i když jsem alergik miluji do teď setkat trávu. Snídaně v pyžamu na terase, oběd v plavkách na terase, večerní opékání nebo grilování. Ano bylo hodně práce kolem domu a zvířat, ale byli jsme od rána do večera furt venku. A ten pocit, když jdete brzo ráno pro pečivo v krámu potkáte skoro celou vesnici, prodrbete co nového domluvíte se na společné akce a jdete domu. Přítel tohle nezažil ale ihned si vesnici zamiloval a oba jsme se rozhodli, že jen co se trošku zlepší finanční situace, jdeme do domečku, někam na kraj města kde nic není.
Já to mám spíš naopak, chyběl by mi život ve městě. Na vesnici mi vadí, že od jednoho souseda je furt slyšet cirkulárka, od druhého štěká obří pes, kvůli lékařům, nákupům, kroužkům, škole atd. ... se musí dojíždět. Staré domy jsou sice romantické, ale na mě moc studené a tmavé, práce na zahradě ani odhazování sněhu mě nebaví ☹
Ja jsem z mesta, ale zila jsem s nasima ve velkem dome se zahradou. Muz vesnice, obrovsky dum s obrovskou zahradou. Ted zijeme patym rokem v byte a oba trpime cim dal vic, jak rikas, ti sousedi!! Pod nami zije starsi romka, slusna, cista, ale silene se hada s partnerem, tolik, ze jeji krik budo naseho syna. Vedle nas tichy pan, o to vic me vydesi, kdyz treba kychne, ze to slysim, boze, co vse tedy slysi on?! Chci uz domek... 😔
Taky si pripadam v byte jako v kleci ☹ kdyz treba neni pocasi, tak jsme doma, a vim, ze kdybychom byli v domku, tak bychom aspon na tu zahradu na chvili vysli🙂 ale z bytu, kdyz si predstavim to chystani, vzit vsechny veci po schodech, kocar ze sklepa, odemknout a zase zamknout všechny ty dvere...nez se dostaneme ven, tak uz jsem z toho otravena ☹ nehlede ma to, ze když mala nahodou usnula v kocaru (coz uz se nastesti moc casto nestava, protoze chodi pesky), tak jsem musela jeste dve hodiny nekde chodit, aby se vyspala a nic jsem doma nestihla ☹ a hlavne mi chybi to sednuti si ven na slunicko s kavickou...sice mame balkon, ale v prvnim patre a soukromi zadne ☹ manzel to ma stejne a o kdyz v tomhle byte vyrostl, tak se tesi, ze se nam snad nekdy splni nas nejvetsi sen o malinkem domecku se zahradkou 😉 tak snad nekdy 😉
Vím jak se cítíš.Já jsem se na vesnici narodila.Pak jsem v 18 odešla na kolej do Českých Budějovic-11 patrový panelák.Pak jsme žila 5 let v Jihlavě v paneláku.O to víc si teď vážím domu na vesnici.Velká zahrada,dvůr,psi,les,rybník.....děti si tady můžou běhat,co chceme to si vypěstujeme.A někam si dojet autem,to mi vůbec nevadí.Třeba se Ti někdy poštěstí žít na vesnici.....
My žijeme ve městě (já tomu říkám velká vesnice, ale místní by mě ukamenovali 😀 ). A máme postevaný domek se zahrádkou a jsem za to nesmírně vděčná. I za to, že jsme se na domku shodli s mužem hned na začátku vztahu. Sice je okolo domu pořád co dělat, ale i za to to stojí. A na výlety je čas i tak 😉.
Úplně tomu rozumím, nedokážu si představit ted se odstěhovat do města a nebo do panelaku. Zažila jsem dětství stejne jako ty, jsem moc rada, ze naše deti budou vyrůstat stejne. Uz ted se nemuzu dockat prvních třešní a zeleniny z naši zahrady. Tesim se jak si dam ven deku na trávu a az se prcek narodí, budeme během léta hlavně venku.
@sarihy Vidíš a to mi právě vadí... 🙂 Sice jedu na výlet ale přijedu z výletu a jsem zase zavřená. V domě to bylo jiné, přijela jsem z výletu a jelikož jsme měli průchod z obývacího pokoje na terasu tak jsem mohla kdykoliv ven, jen jsem tak jednoduše přebíhála. Mohla jsem být venku kdykoliv. Ale každý člověk je jiný a v tom je přece ta krása, takže chápu že tobě to vyhovuje jinak. Já to prostě milovala 🙂 Navíc jsme bydleli kousek od města. 7 minut autem, 15 minut autobusem. Nebylo to o nic víc než bych přejela z jednoho konce města na druhý, možná to bylo i rychlejší 🙂
A jinak holky děkuji za vaše reakce, je mi malilinko lépe když vím že mě v tomhle někdo chápe 🙂
Ja se prestehovala z kraje maleho mesta na kraj vetsiho. Sice se o zahradu delime s manzelovymi rodici, jejich barak jsme trosku prodlouzili, nekdy jsem z toho na nervy, kdyz se produciruji po chodbe aj se psem a budu mi maleho ale jindy to je zas fajn kdyz potrebuju hlidani...Ale zahradku na nejake pestovani aspon malinkou oproti tomu co jsem byla zvykla mam a pred oknama se nam kazdou chvili produciruji srnky, zajic nebo bazant. Tak pokud ti chybi priroda, se klidne stav.
Začni psát komentář...
Cítím se úplně stejně. V zimě to ještě jde, ale běda jak nastane jaro/léto. Začínáme třetí rok ve městě a je to pořád stejné. Oba chceme zpět na vesnici, ale okolnosti tomu zatím nepřejí. Ale věřím, že jednou to vyjde! 🙂