Zbývá nám 20 dní do TP...jsem sama doma, přítel je v práci...ráno jsem jela na nákup, odvezla našim uzené a ramu (měli to v akci), chvilku s nima pokecala a jela domů...k obědu že si udělám palačinky a příteli upeču kuřecí stehna na másle s kmínem se steak.hranolky...no a jak dělám těsto na palačinky zjistím že nemám hl.mouku...tak říkám příteli (to ještě doma byl, odjel makat až po 12:30) že musím do Coopu pro mouku že ji nemám...je to sice 10 minut chůze od domu, ale s tím batohem vepředu už mě to chození zmáhá...bolí mě v kříži a pak bříško táhne...a jdu jak kachna...
no tak jsem si nakoupila a jdu domů, přítel už u dodávky že teda jede a diví se že mě bolej záda...
Uvařila jsem, umyla nádobí, vyprala oblečení, pověsila...mezitím s přestávkami protože mě chytl kříž...
Tak jak tu tak ležím, přemýšlím nad svým partnerem...
Nevím, možná jsem moc kritická, nebo bych toho chtěla hodně....uvažuji co pro mě, miminko a náš domov dělá....
nekouří, nepije, nechodí do hospody...doma vynese koš a vyčistí kočce záchůdek.....no a tím to hasne...jednou za 2 měsíce vyluxuje sám od sebe obývák a pracovnu...(ale co další místnosti?)
Vše ostatní je na mě...což asi nejsem jediná, jen mi připadá že jsem se změnila v služku...že si toho vůbec neváží....prostě jsem doma tak na co mi pomáhat...ale bylo to tak i když jsem chodila do práce (jsem si odpracovala svých 8 hod kdyžto on je v práci chudák třeba od 6-18 hod a ještě bych po něm chtěla práci doma??)
Když je v práci dlouho práci po něj nechci, ale když už přijede dřív tak bych ráda aby pomohl ale on má na vše dost času, na co to dělat hned...fajn zvykla jsem si ale když to neudělá ani za 2 hodiny??už na to zapomněl...
Když s ním mluvím normálně, snažím že to vysvětlovat tak se ještě urazí či na mě vyjede...a já se pak ještě cítím hůř...
Joo hormony dělají divy..občas mívám tyto stavy kdy si říkám mám já tohle zapotřebí??
Vyznání lásky, pohlazení, polibky jsou v nenávratnu, podpora partnera nikde, příprava na mimi jen v mém podání i finančně...jako jsem silný člověk jen tak mě něco nezlomí...
vím že svobodné maminky to mají těžké...ale co maminky které partnera sice mají ale jako by neby??Není lepší na to být opravdu sama, smířit se s tím a nedoufat, že se tatínek umoudří či že se to zlepší až se malý narodí???Ale co když se to nezlepší???Co když to pokračovat ve stejném duchu????
No nechám se překvapit...dělat rozhodnutí v návalu hormonů není dobré....
tvůj článek jsem přečetla tzv.jedním dechem, nakonci se slzama v očím... mno ano těh.hormony... každopádně... slzy v očích byly z lítosti, né dojetím... moc se omlouvám, ale pokud se tak občas zachová chlap předtím... dobrá, ono jim lecos nedocvakne, ale teď když sotva funíš, funím, funíme? Ještě napiš, že taháš nákupy sama domů a tím mě dorazíš.... nevím, možná mu křivdím a mímem se změní... ale já bych dala od něj ruce pryč.... Taky po Xletech vztahu nedostávám hubičky jednu za druhou, ale takové chování bych teda nesnesla.... chodíš do práce jako on(nebo jsi chodila), proč by to měla být Tvá povinnost.... proč se chystáš na mímo jen Ty? Byli jste u toho oba a rozhodnutí jste udělali taky spolu.... pokud je to jednostranné, můžeš být i sama a možná bys našla prince, který by Tebe upřednostňoval... né jen Tebe i Tvé dítě.... já mám naštěstí zastání i v tchýni, která do muže hustí, ale od té doby co jsme zjistili, že jsem těhotná je muž spíš jak osina v zadku, brala bych občas větší volnost a míň starostí. Měla by jsi se rozhodnout co chceš, chápu, že je to těžké. A držím Ti pěsti (štěstí) nad speávným šťastným rozhodnutím.
@galatea_a Taky si myslím že po porodu to bude ještě horší....já mám kam jít..mám své rodiče a k nim se můžu vždycky vrátit..a on si asi myslí že bych nebyla schopná odejít...ne fakt mu nedojde že potřebuji pomoct..jeho to vůbec nenapadne...a jak se staví k miminku?? vlastně nijak..moc se o tom se mnou bavit nechce...někdy mi přijde že to bere jako strašnou přítěž....my jsme otěhotněli neplánovaně po 9 měsících vztahu, prášky jsem nebrala a ani se nijak nechránili...já jsem dřív se svým ex neotěhotněla po 13 měsících tak jsem si říkala že to prostě jen tak nebude....že to bude trvat delší dobu atd...ale miminku jsem se nebránila, jsem za něj ráda...je to úžasné...prostě měl ty správné spermie no....ale jako je mu 40 let a vůbec se k tomu nepostavil jako chlap....
@cipisek2017 Držím palce, ať to všechno zvládneš! A je fajn, že můžeš jít k rodičům, oni tě určitě podrží a pomůžou ti 🙂 Od takovýho chlapa ruce pryč ...
@unix JO holka pobrečela jsem si hned večer...jj na nákupy chodím sama no s maminkou protože rodiče jsou již 70níci a taťka je ještě na vozíku takže jim pomáhám s nákupy, teď teda jen jezdím autem s mamkou ale domů do baráku z auta si nosím nákupy sama....
Bohužel přítel už rodiče nemá takže ani ho nikdo neusměrní...včera na mě vyjel a to teda dost, když jsem mu řekla něco o financích no a ten se teda nasral...jako firmy mu neproplatěj faktury včas, a když by mi měl dát peníze na jídlo atd tak to odnesu já??tak jsem si pobrečela...a nejhorší na tom je že on vůbec nepochopil že by neměl křičet na mě...vybíjet si na mě vztek..já za to přece nemůžu že oni neplatěj a to jsem mu řekla a on si to vztáhnul na sebe jako že jsem řekla že je neschopný..přitom to tak nebylo...
@galatea_a JJ naši jsou skvělí...no zatím to nechám plynout uvidíme jak se k miminku postaví po porodu...třeba nás překvapí ale pokud ne tak jdu pryč..víš nechci to jen tak vzdávat ale musej chtít oba...
když už dítě tak chtěl holčičku...ale já si myslím že tam v bříšku je chlapeček, který se ale nechtěl ukázat na 100%
a my ženy jsme silné osobnosti a jen tak se něčeho nezaleknem takže i s mimi a sama to zvládnu....a s babi a dědou
prostě Ti přeji pevné nervy a později správné rozhodnutí 👍 já bych s takovým chlapem být asi nemohla, já bych ho zardousila.... nesnesla bych to.... každopádně, jestli by TI nebylo lépe u rodičů a on by se nad sebou zamyslel. 😔
@unix Jo to říkala i kamarádka...zda by mi nebylo lépe tam i kdyby jen na pár dnů...
@cipisek2017 právě, rozmyslíš se ty a třeba ho to trkne... uvidíš... ale vše záleží na TObě.... opravdu přeji hodně štěstí, chápu, že je to těžké rozseknout, ale víš jen ty co je pro Tebe a hlavně pro miminko co bude dobré... aby jsi se netrápila víc a víc😢
Začni psát komentář...
To, že ti přítel nepomáhá, s tím přece nemají hormony co dělat. To mu vůbec nedojde, že když jseš těhotná, potřebuješ ještě víc pomoct než normálně? Říkáš, že příprava na miminko je jen v tvém podání - jak se on vůbec k miminku staví? Vůbec nechápu takový chlapy ... a myslím si teda, že po porodu to bude horší, no ...