Řízené zátěžové situace

Moje nejlepší kamarádka mi kdysi s nadsázkou řekla, že ona svým dospělým dětem (a ony na oplátku zase jí) připravuje tzv. "řízené zátěžové situace". Spočívají v tom, že plánovitě navodí nějakou situaci, která jim zvedne tep i adrenalin i hlas a předpokládám, že jí občas i ruku, a tím je připraví na podobné, neočekávané situace v budoucnosti, které tím pádem s nadhledem zvládnou:oD A zároveň trénují kardiovaskulární systém, který je odolnější vůči kornatění cév:o)

Mám ročního syna. Zatím ho nepovažuji za dostatečně starého na to, aby ocenil finesy těchto praktik, proto jsem se (zatím) k tomuto kroku neodhodlala. Ne tak můj synáček. Infarktových situací mi připravuje každý den nespočet. Momentálně například vypadá, jako by dostal jednu za ucho (má na něm modřinu a stroupek - důsledek ztráty rovnováhy, který vyústil v pád na hranu plastové krabice na knížky) a druhou chytil o roh nějakého kusu nábytku (důsledek zde již zmiňovaného "blízkého setkání zásuvkového druhu"). Jsem moc ráda, že roční prohlídku jsme absolvovali minulý týden, taky bych se z ní mohla vrátit bez syna, který by skončil v péči sociálky. A takové lahůdky tu máme každou chvíli.

Takže zátěžových situací jako máku, jen tak nějak postrádám to důležité slůvko "řízené"...