Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.

    Holky zakopla jsem a udělala jsem si něco s prsteníčkem na pravé noze. Oteklo to téměř hned. Když špatně do šlápnu a prst nedej bože zavadí o zem, tak to bolí jako čert, hnout s ním také nemohu. Letět se mi nikam nechce. Máte někdo zkušenost, co vám pomohlo. Už takhle mám dost běhání po doktorech s klukama.

    Jahodové knedlíky z tvarohového těsta u nás asi nebude to pravé ořechové 😂

    Ať žijí špagety 😂

    Tak nějak jsem se zapřemýšlela co bych chtěla aby moje děti zažili z mého dětství. V téhle teplých dnech u mě vítězí auto rozvážející nanuky FamillyFrost. To bylo tak hezký, když jsme jako děti stáli u toho auta s těmi drobnými a měli radost, že si jdeme koupit nanuka. Hrozně mě mrzí, že už po těch obcích nejezdí.

    lucifux
    Zpráva byla změněna    29. říj 2021    

    Všechny vás zdravím. Mám na srdci pár věcí o které bych se chtěla podělit. Trochu jsem přehodnotila náš styl žití, a také životní standard, který je u mnoha z nás odlišný. Rozhodla jsem se, že i přes to, že si nežijeme nijak špatně a troufám si říct, že jsme si vždycky pořídili to co jsme chtěli, žít více ekonomicky. Naše spotřeba potravin je za poslední měsíc, myslím tak o 10% nižší. Taky jsme s manželem dlouho vybírali dětskou kuchyňku pro naše 3 zlobidla. Věděli jsme, že chceme dřevo... Projížděli jsme několik webovek, i se nám líbili kuchyňky. Peníze jsme neřešili, ale pak jsme si řekli, co takhle se kouknout na bazar. Vybrali jsme hned. Kuchyňka je krásná, sice z druhé ruky, ale my měli radost z toho, že ta kuchyňka nezůstane jen tak někde, dejme tomu vyhozená. A protože je fakt hezká, tak jsou z ní i kluci nadšení.

    Celý tento příběh mě donutil se zamyslet nad tím jak dál šetřit planetu, a v podstatě i peněženku. Takže kdyby jste se nezlobili, tak bych se chtěla zeptat jestli tu není nějaká maminka, která má o chlup staršího chlapečka od které bych třeba pravidelně odkupovala věci, když bychom se domluvili. Ale i hračky, prostě cokoli, a protože mě nebaví sedět a 2 hodiny čumět a hledat, tak bych uvítala, někoho s kým bych se domluvila. Můj nejstarší má 5 let a jako je to většinou všude. Jemu vždy kupujeme celou sezónní výbavu novou a mladší pak dedějí. Případně dokoupíme pár věcí co chybí.

    Holky, tohle je chat s mou mladší sestrou, která má 4m holčičku. Tak to mě pobavilo. Když jsem si to zpětně četla. [3. 9. 14:14] Lucka: Bychom mohli večer hodit hovor, ne??
    [3. 9. 14:15] Míla: Jo, však uvidíme v kolik. Jestli neusnu, jsem úplně mimo😄
    [3. 9. 14:15] Míla: Jsem od 4:20 na nohou 😂
    [3. 9. 14:16] Lucka: Nevím klidně v 19.
    [3. 9. 14:18] Lucka: Já jsem taky jako praštěná, Vojtíškovi ale i Otíkovi lezou zuby. Otíkovi chybí ještě 7 zubů. Takže v noci lítám od postýlky k postýlce. Přes den sotva šlapu, protože mě bolejí ty kyčle, jak mám artrózu.
    [3. 9. 14:22] Lucka: Přes den musím fungovat, starat se o děti i domácnost. Večer převážně žehlím... A chystám hromádky na ráno. Ráno odsud odjíždíme, vypadá to tu jako by sem najel tank 😂, a to to tu každý večer dávám dokupy. Jenže oni stačí ráno za tu hodinu a půl nadělat takový bordel. Vysypat cereálie pod stůl, pak jim spadne jogurt na zem pod stůl. Vylijí kakao, pak zase nadrobí chleba, pečivo. Roztahují hračky, než stačím obléct Vojtěcha 😂😂😂
    [3. 9. 14:23] Lucka: Takže ráno přijedu ze školky, úklid, prát prádlo, vařím, lítám... 😂😂😂, Nestíhám, šílím, protože uklidim a z druhé strany jde blondýnka a zase dělá bordel 😂, no prostě nechápeš 😤😂

    Jde to i se třemi dětmi. Musím říct, že jsem na sebe náležitě hrdá. Čekáme návštěvu, takže něco malého a dobrého ke kávě.
    Jinak přeji krásnou 4. adventní neděli.

    Krásné sobotní dopoledne dámy, ráda bych vám ukázala, jak to vypadá, když si maminka přála holčičku, ale pán Bůh si to naposlední chvilku rozmyslel a nadělil nám naší holčičce pindíka. Mùj Blondýn 😀

    Uzlíček štěstí. Miluji své děti, moji krásnou velkou rodinku. Nic hezčího, než to co mám teď, mě potkat nemohlo. Krásný život mi bůh/osud nalajnoval. Občas to není zrovna dvakrát jednoduché, ale jsem za to všechno co mám nesmírně vděčná. Krásné syny, úžasného muže.

    Holky, já to v tom špitále nezvládám... porod byl krásný, ale nemůžu tady spát. Jednak myslím na ty moje uličníky doma, jak to tam taťka zvládá a jednak ten vzduch tady, no hrůza... normálně bych otevřela okno a proluftovala, ale mám na pokoji ještě jednu maminu, která už má mimi u sebe, tak bych nerada aby jí ta maličká hnedka nastydla. No... nevím tedy, zítra až odvezou sestry miminka na různá vyšetření, tak to tu protáhnu, nebo tady z toho leknu.

    Zdravíme všechny tetky koníkovky, tak už je mezi námi další kocourek, jmenuje se Vojtíšek má 3170g a 49cm. Maminku vůbec netrápil, byl to ukázkový porod, na sále jsme byli jestli možná 20 minut.

    Včerejší prochajda

    (4 fotky)

    Holky, znáte ten stav, kdy vám dr. řekne, že už to máte tam dole průchozí na prst, že se hlavičkou tlačí dost dolů. Pak vám řekne, ale že to musíte ještě 3 dny vydržet a snažit se být spíš v klidu a polehávat. No jo, ale doma dvě děti a na mimi skoro nic nepřipraveného... 😀 já to spíš vidím, že ty 3 dny to bude o tom kdo z koho. No, to jsem tedy zvědavá... bude to honička, fuška, makačka a zároveň se snažit dělat všechno v klidu a pomalu.

    Ahoj holky, potřebovala bych ušít pro syna svislý kapsář do školky. Pořídili jsme na ramínko a je na prd. Nevejde se do chlívečku v šatně. Pustí se do toho některá?

    #moje têhotenství

    Kolik jsem přibrala: 16;8 kg
    Chutě: ovoce; ovoce
    Termín porodu: 16.10; 5.4
    Porod: přirozený záhl; přirozený KP
    Pohlaví: kluk; kluk
    Jméno: Vít; Ota
    Datum narození: 10.10; 6.4
    Hmotnost: 3050g; 3000g
    Délka 50cm; 49cm
    Hodina: 12:39; 14:08

    Test_nivea2
    Testujeme nivea baby kosmetiku s MK.

    lucifux
    16. bře 2020    Čtené 347x

    Otíkova první vana

    Ahoj maminy, 

    vůbec poprvé jsem měla to štěstí něco vyhrát, nebo být pro něco vybraná, a proto jsem z toho nesmírně nadšená a to, že to je něco pro mé uličníky, mě těší o to víc. 

    A tak jsme s radostí začali. Moji kluci se hrozně rádi koupou. Do nedávna jsem Otíka ještě koupala ve vaničce, je to asi měsíc, co jsem učila na velkou vanu. Zpočátku se opravdu bál, nechtěl tam být, plakal. Nepomáhalo ho ani zasypat hračkami. Až mě napadlo, že si tam vlezeme všichni, že mu to třeba pomůže. Já byla sice oblečená, ale to vem čert, co bych pro ty moje zlatíčka neudělala. Hezky jsme si tam tak seděli já, Vítek a Otík. Otíka jsem měla na klíně, máchal si jen nožičky a já ho omývala houbou. Snažila jsem se rychle, šup, šup. 

    Další den, už se spolu koupali jen kluci, ano, plakal, snažil se tlačit ven, nechtěl si ani sednout, propnul se v zádech a v nožičkách a ani to s ním nehlo. Rychle jsem ho opláchla a umyla zadeček. Víťa byl nadšený, měl ve vaně kamaráda, se kterým si mohl hrát. Brášku strašně miluje.

    Jak šel den za dnem, tak z drastického a uplakaného koupání se najednou stala zábava. A teď mi pláče, když ho beru ven z vany. #test_nivea2

    #test_nivea2
    Tak nám došel balíček s testovacími produkty od nivea, dnešní koupání je jasné. Nikdy jsem nebyla v ničem vylosovaná/vybraná, takže to že to na mě padlo, potěšilo.

    lucifux
    13. únor 2019    Čtené 1406x

    Dosud nejhorší den v mém životě.

    Prosím, komentáře typu, jsi nezodpovědná, nebo máš si ho hlídat si nechte pro sebe. Píšu to proto, aby maminky byli opravdu ostražitý, nenechali nic náhodně a poučili se z tohoto článku. 

     Bydlíme s manželem a se synem v tří generačním obrovským baráku. Kde s námi žije tchýně s partnerem a manželova babička s dědou. Máme malou farmičku, ovce, kozu, psi, králíky... Děda se stará jen o králíky, zbytek zvířat obstarávám já. Manžel chodí na směny a má 12tky, já jsem doma na rodičáku se synem 2,5 roku. Zvířata jsou naše (moje a manžela), takže tchýně s partnerem se o ně logicky nestarají. 

     Včera jsem se se synem vypravovala, že jdeme krmit jako každý den, bylo tak 16 hodin. Oblékla jsem syna i sebe a šli jsme. Zrovna přijela tchýně z práce. Syn jezd na dvoře na plastové motorce, hrál si, jezdil s tatrou, kolečkem, klasika... Já pokaždé někam zašla, pro seno, na pustit vodu, odnést psům, koze, ovcím, dát všem nažrat. Tchýně nedovřela vrata, nebo nezamkla vrátka... Syna jsem na dvorku nezahlédla, tudíž jsem předpokládala, že je doma u babičky a dědy, ostatně jako vždy... Jenže, opak byl pravdou, syn doma nebyl. Nebyl ani nikde na dvoře. Já celá vyplašená, mimochodem v 33tt, jsem lítala, od chlévu ke chlévu, stodola, výběhy, všechno možný jsem prohledala a nic. Začali jsme všichni chodit a hledat po vsi. Zapojila se celá ves... Chlapi nasedli do aut a jeli hledat po všech čertech. Bydlíme v místě kde to je samý les, samá lesní a polní cesta... Máme ve vsi i rybník, takže jsem se bála jestli se třeba nepropadl. Nebo jestli nevlezl někam k nějakým psům, zvířata on totiž miluje. Hledali jsme všude po barácích jestli někam nevlezl a někde na nějaké zahradě si nehraje, já uřvaná, strachy bez sebe, říkala jsem si, proč já, proč sakra já, co jsem komu udělala. Hledali jsme asi hodinu a půl. Přísahám, nejhorší hodina a půl v mém životě... Manžel ho našel asi 3 km od baráku na lesní cestě. Tu noc kdy se to stalo, jsem skoro nespala, pořád jsem přemýšlela jak se to mohlo stát... Do včera se nic podobného nestalo. 

     Člověk se opravdu jen otočí a neštěstí je na světě... Maminky, střežte své děti jako oka v hlavě, nenechávejte je ani na vteřinu bez dozoru...  Podělila jsem se o svůj příběh proto, aby jste věděli, že se to stává a že se to může stæt komu koliv z nás, do včera js si myslela, že mě se to stát nemůže, že si svého syna dostatečně hlídám... A bum.