Dlouho jsem tu nebyla a chci se s vámi podělit, co mi ten poslední půlrok přinesl. Půlrok pracovního vytížení, každodenního kolotoče, ze kterého není moc úniku. Přinesl mi odpověď na otázku: co opravdu funguje ve výchově?
Co postupně a pracně nalézám a rvu si vlasy, proč jsem na tak jednoduchou věc nepřišla už dřív? Jednoduše - být skutečně s dětmi!
V čase s nimi stráveném jim být opravdu k dispozici. Pokud nemusí bojovat o mou pozornost, jsou o mnoho klidnější a já poté taky. Nenapadá mě žádná běžná domácí i mimodomácí činnost, kde by nemohly být zapojeny, pokud si to jen trochu přejí. Že pak vše trvá delší dobu? No tak trvá! Však co potřebujeme tak nutně stihnout? Kolik let našeho života jsou děti ve věku, kdy touží po naší neutuchající pozornosti? A že musíme do práce? Někdy bohužel musíme, ale i ten kratší čas s dětmi prožitý se dá strávit se "zapnutou aktivní pozorností".
Moderní technologie, být pořád online a k dispozici desítkám a stovkám lidí známých i neznámých, neuvěřitelně okrádá naše děti o naši aktivní pozornost. Chceme být v obraze, bavit se nebo pořád pracovat. K tomu domácnost a děti jsou kolikrát na druhé koleji. A ony "zlobí", hledají si zástupné způsoby, jak naši pozornost přitáhnout. A většinou se jim to daří, no radost z toho nemá nakonec nikdo. Proto chci věnovat svým dětem vědomou pozornost. Nejsem samozřejmě první, kdo na tuto pro mě zásadní myšlenku přišel, ale považuji za důležité ji šířit dál. Děti totiž nestačí milovat, když spí...
P.S.: Velmi poučně na toto i jiná žhavá témata mateřství a rodičovství píše autorka v knize Mateřství a setkání ženy s vlastním stínem. Úžasná kniha, číst ji je jako prožívat jedno deja vu za druhým - v hloubi jste spoustu věcí tak cítily, ale z tisíce důvodů je tak nedělaly.
dobře, že jsi zpět
Líbí se mi tvůj postřeh a ještě více se mi líbí, že to uvádíš do praxe. 🙂 Mohli bychom tvůj článek zveřejnit na facebooku Modrého koníka?
Je to tak..Do puntíku a kniha je výborná.Hodně mi pomohla po porodu.
Jasně, že není činnost, u které by nemohly děti asistovat. Souhlasím s tím, že je rozdíl být s dětmi a být s nimi skutečně...ale - neznám žádnou mámu, která by se dokázala stoprocentě a nonstop věnovat dětem. Bylo období, kdy jsem byla na malého fakt sama, žádné hlídání, do toho muž v nemocnici - a prostě jsem malého šoupla před pohádku, ano, naprosto sobecky, abych měla chvíli klidu sama pro sebe - prostě vydechnout, vypnout a nic nedělat.
Myslím, že je to jako se vším - najít rozumnou cestu - nic se nemá přehánět. 🙂
@elvira to se nevylučuje. I děti potřebují čas být sami se sebou a paradoxně, čím vědoměji s nimi člověk čas tráví, tím méně na pozornost náročné jsou - nemusí pořád testovat, jestli tam pro ně máma je. Být vědomě s nimi neznamená splnit jim všechno, co chtějí, dělat jim animátora nebo poskoka. K lidně je nechám se i nudit 🙂 Klidně jim i pustím pohádku, když se mi chce a jim taky. Ale vybíráme obvykle to, na co jsme ochotni v rámci relaxace ochotni dívat se všichni 🙂
Souhlasím 🙂
Na knihu mrknu, díky 🙂
Začni psát komentář...
diky za tip na knihu!