Pláč v postýlce
Jsem moc šťastná, že jsem dala na svojí intuici a neposlouchala rady týkající se spaní v postýlce čerstvě narozené dcerky. Rady typu: ,,Nechte jí vybrečet, však ona si zvykne, to nevadí, že tam ječí jako blázen, až je celá fialová, to bude v pohodě...pak už jí to nenaučíte a bude spát s váma pořád... a musíte to dělat tak a tak protože tak a tak je to správě... " Až teď jsem se dopátrala toho, proč, i když byla malá v plném spánku, úplně ,,vytuhlá", po položení, přenesení, do postýlky začala buď okamžitě, nebo po chvíli strašně plakat...A proč se jí tak krásně spalo se mnou...Samozřejmě si odpustím poznámky, že u maminky je to nejpřirozenější a je to prostě nejlepšejší....ale díky rehabilitační sestře, která vede baby masáže, kam nově chodíme, jsem zjistila, že malé patrně vadila nová, tedy tvrdá matrace a to proto, že od narození měla zvýšené svalové napětí (prohýbání se, napínání nožiček jak pravítek, prohýbání se do luku...na to vše jsme cvičili Vojtovku)..Matrace berušku tlačila, špatně se jí tam leželo..a proto u maminky na měkkém se jí líbilo...Bylo jí to pohodlné...ťeď je svalové napětí pryč a už 2 měsíce krásně spinká ve své postýlce, bez slziček a celou noc 🙂 Holky, dávejte na svoje intuice a mateřské pudy 🙂
Souhlasím, náš prcek taky bulel,zkoušela jsem všechno možné, zabíralo houůání, tak jsem natáhli mezi dveřmi a postýlkou provaz, na něj zavěsili tašku z kočáru a do ní vrazili Adama zabaleného jako housenku do zavinovačky a jak chrupkal. Po prvním kojení šel do postýlky a bez protestů. To mu vydrželo asi 3 měsíce a pak jak když utne, spinkal u sebe. Asi se potřeboval dotulit a dohoupat, stýskalo se mu po mámině bříšku (taky z něj nechtěl), pak měl různá údobí, kdy opravdu jen zkoušel, co vydržíme a když jsem ho ve finále nechali brečet, protože už jsme nevěděli co s ním, tak 5 minut pobrekával a tichnul, jestli nás uslyší a když neslyšel, tak usnul, potvůrka, ale to už byl starší. Takže opravdu, máma vycítí, co je miminku a do 3-4 měsíců se miminko nedá rozmazlit, prostě potřebuje tulení a mazlení, proto vypadají tak roztomile, aby je každý musel dachmat🙂
zabíralo houpání, nějak neumím psát🙂
Souhlasím! Vždy má dát maminka na sebe na své instinkty a co radí okolí,toho já si nevšímám a všímat nebudu 🙂
souhlasím ,Beník spí s námi doteď 🙂
předně si myslím, že je každýho věc, jestli spí dítě s rodiči v posteli a jestli se to někomu nelíbí a hází rozumy, radši odkejvat a myslet něco o tom, ať si trhne ploutví... s náma Kuba nespal, on dokonce plakal, když neměl ten svůj prostor, chovat se nechtěl, spát s náma v posteli vůbec... mě zas bylo líto, že mám takovýho netulícího tvorečka, on chtěl prostě nakrmit a položit a dejte mi všichni pokoj... třeba mi to vynahradí ten druhej svišť 🙂
ale to jsem chtěla říct... článěk mě teda překvapil... člověk se pořád má co učit!
Začni psát komentář...
Já to říkám pořád: měli bychom se znovu naučit naslouchat svému tělu a srdci. Je to dar, který nám dala do vínku Matka Příroda a o který s technickým rozvojem a stále se zrychlujícím světem přicházíme ve stále větší míře. Dítko nikdy nepláče jen proto, že "chce". Někdy ho něco trápí, ať už bolest nebo nepohodlí, někdy nemá jinou možnost, jak vybít energii. Každá maminka by nejdřív měla poslechnout své srdce a teprve pak dát na rady okolí. Protože ona sama zná své malé nejlépe a velmi brzy rozpozná, kdy jde o nářek utrápený a kdy o herecký kroužek:o)))