1 / 1

    Vím, že máš dcery mladší, než já, ale jak to berou ony? Ptají se pak hodně? Mám hroznou touhu něco takového otevřít, ale sama mám z těcho otázek strach (i proto bych to téma chtěla nějak polidštit pro holky, se mnou to nikdo neprobíral, tak proto možná i ten strach), měla jsem kvůli tomu i dost silné poporodní deprese, tak se bojím, aby to nevyvolalo nějaké šílené myšlenky u holek...a co si budeme povídat, i u mně....

    30. kvě 2017

    @sarihy holky jsou ještě malé, ani jedna ze smrti zatím obavy nemá, tak je to celé snazší. Knížky pak nechávají celou verzi na dětech a všeobecně si myslím, že se s tím srovnají líp než my velcí. To se uvidí, ani mě to není úplně blízké a asi vycítí, že sama z takového tématu nejsem úplně veselá a nemám to v sobě vyřešené

    30. kvě 2017

    @mihsulka PRávě no...Elle je 8,5 a Lauře 6, zažily už, když mi umřeli oba dědové, takže tak zkušenost tam už je...a jsou právě větší, takže to u nich asi vyvolá něco víc, než u malých dětí.....no ale asi se na to podívám..jak jsem psala, já sama z toho mám strašný strach, blokuju si to, takže to třeba takhle pomůže i mně...Díky.

    30. kvě 2017

    @sarihy ten věk cca 8 let je přesně ten, kdy to děti začínají "řešit" a jsou schopné pochopit pojem smrti a uvědomí si smrtelnost a že všichni jednou umřeme....toť mé poznatky z vývojové psychologie....uvidím, co přinese praxe, ale já sama si dokonce pamatuju svoje vlastní prozření. Tenkrát jsem probrečela pár nocí, uvědomila jsem si, že umřu já, máma, táta.....všichni.....a pak to přešlo jako nic a bylo..... 🙂

    30. kvě 2017

    Moc děkuji za inspiraci, syn to teď začal pořad řešit a já už nevím co bych mu na to měla říkat. Tak to prostuduji a objednam.

    30. kvě 2017