Den kdy i dospělí musí věřit na zázraky

☹ holky, tak nejprve všem co nám držely palečky moc moc děkuji a prosím mačkejte dál ještě není vyhráno, ale první souboj Verča zvládla dobře. Byly to strašný celí dva dny plný bezmoci, vzteku slz a čekání a čekání a ted je to taky divný jsme doma a Veru nikde 😒
Ve středu ráno jsme vyjely směr Praha cesta byla docela v pohodě jen v Praze šilená kolona a skoro hodinová cesta přes Prahu no hrůza slunko už pálilo a VErča se vzbudila a řvala a řvala. No nic méně  v nemocnici jsme byly něco po desáté a začlo kolečko vyšetřování. Chudinka byla po cestě celá propocená ke všemu ani pořádně nejedla a do toho měření, vážení, ekg, braní krve , echo, rtg no hrůza, ale byla staršně hodná všichni jí strašně moc chválily. Nejhorší bylo čekat na pokoj dostaly jsme ho až ve 4 hodiny odpo takže jsme do té doby byly nachodbě malá už protivná chtěla spát tak střídavě spala na mě  a na  manželovi. První šok přišel na echu kdy doktor řekl, že nálezy se mu nelibí že jsou horší než minule a  že se ještě  domluví co vůbec budou Verči dělat. Další konzultace s lékařkou nebyla o nic povzbudivá když mi asi 3 x zoopakovala , že tento zákrok je hodně těžký a že Verča má ty těžší srdeční vady, ale nic měně nám bude držet palce.Ve čtyři teda hurá byly jsme na pokoji sice klid nebyl , ale aspoň jsme nemusely  stát pořád na chodbě. Večer přišlo první rozčarování výsledky z moči byly pozitivní na Leukocyty bílé krvynky takže s e musí udělat odběr znova chudina už měla pipku pěkně červenou , ale pořád byla moc statečná.Noc stala za prd Verča tedy usnula kolem půl 9 nešlo jí tam zabrat a ještě kluk 10 měsíců vedle na postýlce asi byl zvyklej chodit spáti později než mi tak dělala docela vyrvál¨. Já jsme tedy moc nespala možná nervy nebo nevim, ale pořád jsem se budila a chodila k postýlce pozorovat Verču taky nervozní, že nemáme tu dychací podložku. V pět poslední mlíčko, ale Verunka nechtěla bumbat tak musela být sondováná sestřička nevěřila svím vlastním očím jen se vztekala při zavadění a při tom když jí tam střikala čajík a mlíčko tak jen odevzadaně ležela. No holt prdelka už je zvyklá 😒 Další pokus o moč se podařil a když přišla sestra tak jsme se jí patala a prý je vše negativní tak jsem si odechla , ale v zapětí došla doktorka stím že tam nález je a že jesště pojedem na sono ledvin ☹ Tak jsme jely ty naštěstí v pořádku tak že nás na tu operaci vezmou. V 11 hod došel doktor co bude Verču operovat a to byl další šok, podrobně nám pospal co jí chou dělat a zase nezapoměl jak vážná tá operace je a že ať počitáme stím že jak ůspěšnost tak i přežití činí jen 50% ☹ V tu chvíli jsme jen řvala a řvala.Ve 12 hod nás přišly premedikovat dát léky na ukliděnní a , že do půl hodinky půjdeme na sál. Jenže nic se nedělo léky  začaly působit a Verča byla jak na nějaké uklidnujicí droze jen  pořád něco mlela byla tak sladká jen sjem ji pořád s manželem dlachnily 🙂 Jenže pak nastal zlom a léky co mají uklidnovat začaly působit naopak a to bylo něco hysterickej pláč kterej nešel uklidnit ani když se nosila ani v kočárku a to celé asi půl hodiny. V jednu konečně tedy , že jedem . Dovezly jsme ji na sál kde nějaká sestřička na tu naši sestřičku spustila co tu chceme at se obrátime zpět na oddělení, že raní operaci mají s komplikacemi zase na sále a neví na jak dlouho. To bylo šilené takže zpět na oddělení. Verča naštěstí usnula tak byl na chvilku klid. Pak se nám přišly omluvit , že si ze sálem nerozuměly , že oni volaly že nás vezmou že to smrdělo že tu operaci odloží a sestra to pochopila , že máme jet. Další hodina čekaní a druhej pokus se něco po druhé jelo znovu. Tentokrát došla sestra  se zelenou hadrou do které  vzala Verunku jen jsme viděla ty vypleštěné očička jakoby říkaly mami  pomoc.Poslední pusa na čelíčko a zpátky z prazdným kočárem ☹ Zbalily jsme si věci a valily ven na vzduch. Pak jsme se rozhodly jet do prahy byly jsme  v obchodáku u anděla a nakupovaly Verunce oblečení kočička má super šatky z HM pak super klobouček z CA atd.....Operace měla končit někdy kolem osmé takže v sedm jsme byly už zase před operačním sálem abychom to neprošvihly., Bylo to šilené čekání, hypnotizování dveří.Jsem nachodila snad nejvíc km  jen jsme se modlila a pořád opakovala , že to bude v pořádku. V devět hodin vyjelo prazdné lehátko z Jipu a jelo na operařní sál tak jsem si říkala to je určtě pro Verunku takové velké jak pro dospělého a na něm bude ležet takové malé tělíčko. Ale super, že jed postel to znamená , že VErunka žije. A taky že jo za další ani né pul hodiny vyjelo z operačního lehátko a na něm spicí tělíčko naší malé vypadala krásně i přes všechny hadičky co jí čučely z nosu pusy všude vypadala krásně spinkala a nic jí nebolelo. Doktor jí dýchal ručně  po cestě a já jen koukal na tu malou hlavičku co koukala z lehátka. Pak sní zajely na pokoj. Jeden doktor vyšel asi za 5 min a že doktor o nás ví a že nám pak příjde říc, ale že musí říct že to byla nad očekavaní krásná operace. Doktor dorazil až za dlouho kolem desaté . Zoopakoval, že operace byla bez komplikací, ale že musely vyměnit celou jednu chlopěn takže má Verrunka umělou chlopěn a ještě udělat asi 4 zákroky . Je v umělém spáku a chudinka ještě má otevřený hrudníček prý se to tak dělá. No  a co je ted nejhalvnější hlavně žádné pooperační komplikace a že jich může  být, ale já věřím že nebude. Plicní hypertenze se o něco zlepšila , ale pořád je 3x vyší než u zdravého dítěte , ale prý má velkou šanci bud sama a nebo s podporou léku aby se jí to spravilo a dalším řešením nechtěl mluvit. Pak ještě má trochu problém s rytmem srdíčka takže bud se to taky samo upraví a nebo budem muset být  voperován kardistumulátor. No je to šilený ,ale my pořád doufáme že to bude v pořádku a jedině co tam tedy budeme muset brát léky na ředění krve , ale to se zvládne. TEd jsme  doma , malá je v umělém spánku a voláme si raní stav byl stabilizovaný a bez komplikací další telefonát večer 😉

Naše Veru je velká bojovnice dneska je 4.7.2010 a právě přesně ted ve 12hod 30 min má  půl roku života za sebou a já doufám a pevně věřím, že velkej kus před sebou. Dnešní stav je nad očekavání dobrý malá je probuzena s umělého spánku jen trošku ještě oblbá prášky na uklidnění , už  je odpojena od dychacího přístroje, má vytáhlé dreny a zašitý hrudníček a už zkoušejí dávat mlíčko sice sondou a malá přes noc zvracela , ale prý i toto chce čas. Taky jí už vysadily jedny prášky na podporu srdíčka  a i plíce vypadají dobře.Tak jen tak dál Veru 🙂

První setkání s VErunkou na Jipu nebylo nejlepší setřička nás zavedla na pokoj ve kterém bylo nějaké dítě které strašně zuřilo  , když jsme přišly blíž byla to naše Verunka☹  Když mě viděla jen koukala jak jsme promluvila tak sputila šílenej vyrvál šílený její hlas byl někoho jiného a takhle vzteklou jsem jí nikdy neviděla. Ležela jen v plíně na ní ruzné kabely  přes celé bříško šilená jizva a jen vyhaslé oči které na mě koukaly. Ze začátku to byl velky boj pomalu jsem se jí nemohla ani dotknout aby nezačala plakat ani nakrmit se ode mně nenechala prý to děti dělají je to jejich vzdor , že je tam rodiče nechaly a že jim dělaly něco nehezkého. Ale každým dnem se zlepšovala a zlepšovala a i náš vztah byl zase lepší a lepší . Po 14 dnech nás převezly na dolečení do Brna a po týdnu tam nás pouštěly takže po třech týdnech jsme valily domů.Propuštěni jsme byly jen díky tomu, že jsem se naučila píchat injekce dvakrát denně s léky , které pro začátek na chvilku Verča bude potřebovat. Dneska je to přesně měsíc a nikdo by nevěřil že Verunka podstoupila tak těžkou operaci. Jediné co tu operaci připominá je krásně se hojicí jizva na hrudníčku a její tikajicí uměla chlopeň🙂)))

Měcíc  jsme si užily doma a bohužel v září nás čeká zase hospitalizace , měla by se  obejít bez nějakého zákroku jen tam budem na nasazování léku, máme velký tlak na plíce. Doufám, že zaberou jen  léky už nechceme pod kudlu !!!!