"Teofil" - Kubík
Kdo ví, co to bude až se narodí ... je to kluk jako buk 😉 Narodil se nám v pondělí 24.11.2008 ve 21:49 hod, vážil 3050 g a měřil 47 cm.
A jak k tomu došlo? No ráno jsem byla ještě u své gynekoložky, to už se mě sestřičky ptaly, zda nerodím. Paní doktorka mi po prohlídce povídala, že je to tak na to dojít domů, pomalu zabalit tašku a vyrazit do porodky. No jo, jenže já ještě musela uvařit, trochu uklidit, s Aničkou ven a nakoupit, večer se ještě vykoupat ..... Jára mi povídal, že už bysme jako měli jet a já na to, že mi ještě neodešel hlen. Jen jsem se šla vyčůrat a už ze záchodu jsem volala JEDÉM. Chuděrku Aničku jsme naložili do auta jen v pyžámku a v dece - vezli jsme jí tetičce Verunce, aby mohl být tatínek u porodu. Tatínek projel 3 červený, přes vrátnici v nemocnici jsme jen profrčeli až k pavilonu. Zazvonila jsem si na porodním na sestřičku, ta mě dala na monitor a šla dělat papíry. Při třetím vztahu jsem křičela - sestři praskla voda .... Sestra přiběhla, stáhla mi gatě a prý mamino jdem, došly jsme na porodní sál, tam prý mamino vyskočte na stůl 😀 "Copak to jde? Vždyť mi to mimino vypadne!" 😀 Jen jsem vylezla na stůl, přiběhl Jára - bosky a ještě ani neměl ten zelenej hábit - chytil mě za ruku a ....................... prndě bylo venku. Ještě mu ani neustřihli šňůru, asi to mělo být přivítání, a už si mě označkoval 😀 Šmudla mrňavej.
Je 1.7.2009 večer a Kubík není doma v postýlce, kde by měl být. A proč?
Došlo k invaginaci střev - zasunutí tenkého střeva do tlustého střeva. U dětí kolem 6 měsíce je to prý dost běžné (jinak se to stává i starším dětem i dospělým lidem). Nedá se tomu předejít a většinou se na to přijde až v poslední fázi, kdy jde z konečníku krev. Protože příznaky se podobají různým problémům.
Například:
nechutenství - u dítěte, kterému rostou 4 zuby naráz - normální.
průjmy - Opět u dítěte, kterému rostou zuby, nebo špatná strava - něco děcku nesedne
křeče v bříšku - spousta dětí a hlavně kluků má problémy s prdíky, .....................
Dost se na tom podílí i uložení střev v břiše a jejich tvar. Ve starším věku za to může špatně natrávená strava. Teď už o tom píšu v klidu a jak doktor, ale jinak se na vzpomínky z minulého týdne ještě klepu. Malému zůstalo střívko celé, hlavně díky tomu, že ho brali hned na sál, a ještě mu vzali slepák, tak budeme mít o jednu starost míň.
A přitom ráno probíhalo úplně normálně, jako vždy. Kolem 6 hodiny se malý probudil a vypil si svoje mlíčko, pak si s námi povídal v postýlce a před 7 hodinou zas usnul a dospával. Vzbudil se po 8 a já ho přebalila a převlíkla, mezitím se vzbudila Anička, tak jsem jí pomohla a udělala snídani. Posadila jsem Kubíka, že ho nakrmím, ale to najednou začal hrozně vyvádět. Sahla jsem mu na dásně - rostou mu 4 zuby naráz, tak to prostě bolí. Namazala jsem mastičkou a po chvíli byl klid, ale jak vřískal, tak byl unavenej a i počasí bylo hnusný (vedro, dusno - dobrý na infarkt), tak jsem ho položila do postýlka a po chvíli usnul. Prospal celý den až do tří. To jsem mu dala mlíčko, aby se hlavně napil, ale Kubík si vzal jen 45 ml a vzápětí to vyzvrátil. Tak jsem se vyděsila (ještě nikdy nezvracel a tohle bylo jak hnis a ne jak mlíko), řekla jsem, že ho přebalím a raději zajdem k mudře. V plínce byla krom hovínka i krev. Začla jsem přemýšlet co se asi mohlo stát ..... Zajeli jsme na pohotovost, tak nás poslali na chirurgii, odtud na sono (paní doktorka byla moc milá a uklidňovala mě), kde zjistili co se stalo, ale vypadalo to mnohem líp než ve skutečnosti. Paní doktorka mi ve stručnosti začala vysvětlovat co a jak a pak běžela zařídit operační tým a sál. Mezitím mi doktor (mladý ucho) vysvětloval, že ten stav už trvá dýl a že jsem asi něco přehlídla. V hlavě mi to začalo šrotovat. Vždyť za poslední týden se pořád choval úplně v pohodě, žádný příznaky, začla jsem se obviňovat, že jsem fakt něco zanedbala .... Po 22 hodině jsme volali do nemocnice, jak dopadla operace. Prý je to všechno v pořádku, i když se na začátku báli, že budou muset vzít kus střívek (tenké bylo úplně celé v tlustém a to až po konečník). Kubík to prý zvládnul skvěle, nasadili ATB. Hned druhý den jsme volali jak mu je. Noc prý proběhla dobře a má jen 37.2°C. Odpoledne jsme se na něj byli podívat na JIP, tak jako každý následující den. Vypadal celkem dobře i přes hadičky co měl (sonda do žaludku - z nosíku, kanila - v nožičce, cévku), a to, že měl ručičky přivázané mi bylo jasný, vytahal by si hadičky a to by mu mohlo ublížit. Každý den na tom byl lépe (foto dokazují). Na normálním pokoji pak už mohl jíst a to jsem se i nasmála, když mu k snídani donesli (7 měsíčnímu dítku bez zubů) 2 housky, máslo a bílou kávu. No oběd byl lepší - měl polívku s nudlema, normálně okořeněnou, a bramborovou kaši, která byla přesolená. Ale večeře se jim fakt povedla - kolínka v mletým masem a kořeněnou omáčkou 😀 Takovou stravu bych nedala ani dospělému, který je po operaci břicha natož pak malému dítěti. No teď už jsme doma a Kubík je zas ten malý žroutík, co ho znám. Jen musím vařit speciální stravu, páč nesmí žádnou zeleninu a sladký mi taky nebude jíst víc jak 2 dny za sebou.
