Porod mého prvního syna
Bylo 9.9.2013. Koník hlásil tři nuly a já měla termín porodu. Nic se nedělo. Od rána mi bylo skvěle, udělala jsem lívance, něco jsem doma poklidila, prostě normální den. Večer jsem ulehla do postele s noťasem na klíně a puštěnou televizí jako téměř každý večer. Honza jel ke kamarádovi slavit jeho narozeniny. Shodli jsme se na tom, že dneska se určitě nic dít nebude a kdyby, bude na telefonu.
Na Facebooku jsem si se švagrovou a známou psala a stěžovala si, jak to čekání je hrozný, že budu určitě minimálně do října těhotná atd. Byla jsem už fakt naštvaná, to břicho mě otravovalo, připadala jsem si už hrozně. Najednou jsem vstala na záchod a ucítila jsem to mnohým matkám tolik známé "lupnutí" a už to ze mě teklo jak z kohoutku. Začala jsem chvilku přešlapovat, pak jsem se strašně smála a letěla do sprchy. Umyla jsem si vlasy (to abych byla u porodu krásná 😀 ) a zavolala Honzovi, ať přijede. Mezi tím s ručníkem mezi nohama jsem celá nervózní lítala po bytě a dobalovala tašku. Honza tu byl asi za pět minut, přivezl ho z oslavy kamarád s tím, že nás hodí do porodnice, nedá se tam moc parkovat. No a tak jsme vyrazili.
Na příjmu jsme byli něco málo před desátou večer. Natočili mi monitor, prohlédli - byla jsem na dva prsty, ale čípek ještě 1,5 cm ☹. K mému smutku poslali Honzu domů a mě na předpokoj, kde mi bylo doporučeno spát a HLAVNĚ nepočítat intervaly mezi kontrakcemi, prý budou tak po půl hodině, po dvaceti minutách, nepravidelný....ale ať se tím nerozrušuju. Tak jsem zalehla, poslala známým smsky že už to přichází a najednou první kontrakce, která mě teda hodně překvapila svou silou. Za chvíli další...a další..Nedalo mi to a začla jsem počítat intervaly, protože tohle rozhodně nebylo víc než pět minut. No abych to zkrátila, od jedenácti do jedné jsem prodýchávala na pokoji jak pejsek jednu kontra za druhou, byly po 5, po 3, po 2 minutách a bolely jak to prase. Sprcha a hopsání na balónu vůbec nepomáhalo. Jediný, jak jsem mohla být bylo s pokrčenými koleny v předklonu drtíce jednou rukou madlo u postele a druhou rukou polštář.
Šla jsem na chodbu pro pomoc a sestra když mě viděla tak mě hnala hned na kozu, že na to mrknem. Sláva, byla jsem na 4 prsty a sestra prohlásila, že můžem jít na přípravu. Ta hodina v koupelně byla jak zlej sen....kombinace vyprazdňování se po klystýru a každý dvě minuty silná kontrakce je málem stála umyvadlo, který jsem div nevyrvala ze zdi 😀
Pak už mě nahnali na porodní box, odkud jsem zavolala Honzovi, ať dorazí. Bylo něco kolem čtvrté ráno. Mezitím že mi bodnou epidurál. No to byla taky lahoda. Pan anesteziolog může být rád, že má ještě všechny zuby. Jeho slova "to prostě musíte nějak vydržet" když jsem hlásila, že přichází kontrakce, tak aby mi neprobodl páteř, mě doháněla k šílenství. Píchal mi ho nadvakrát, bolelo to jako prase, ale ta úleva, co přišla za odměnu, byla slastná jak oáza na poušti 😀 V tom přijel Honza a já byla vysmátá jak lečo, skoro nic mě nebolelo, bylo to fajn. Teď jsem moc ráda, že přišel v tuhle chvíli a neviděl to, co se se mnou dělo před tím. Dvě hodinky pod drogama rovnalo se dva prsty zadarmo. Super. Pak jsem dostala další dávku, ale najednou se nějak zastavily kontrakce, tak jsem dostala oxytocin a to se teprve rozjela paráda.
Kontrakce začaly být zase dost silný, ale už to bylo úplně jiný než na začátku. Tentokrát to byl už ten správnej tlak na pánev a konečník, myslela jsem, že mě to tam dole prostě roztrhá. Pan doktor mi pak ještě trochu prošťoural vak blan, aby to pořádně ruplo, a odtekl ten zbytek vody a miminko mohlo pořádně až dolů a ručně mi odhrnul branku. Se slzami v očích jsem ho prosila, ať už toho nechá, přišlo mi, že má tu ruku snad až u mě v krku 😀. No a najednou říká, že při další kontrakci mám tlačit. Cože??? Jako takhle najednou? No tak teda jo! V tu ránu se kolem mě začalo hemžit spoustu lidí, přinesly světlo a různý věci, celý se to tam hemžilo a ten box se najednou změnil k nepoznání. Začala jsem tedy tlačit. Prý nechte tu kontrakci rozjet a pak začněte tlačit jako na velkou....no jenže já jí dycky nechala rozjet asi až moc a pak tlačila když kontra už odeznívala. Sakra, všehno špatně, nešlo mi to.. Aspoň mi to tak připadalo, ale všichni mě povzbuzovali, že je to supr. K mému udivení, jak miminko postupovalo níž a níž, tak nebyla mezi kontrakcemi vůbec žádná úleva! Spodek jsem měla na prasknutí a myslela jsem, že to prostě nedám. Navíc jsem jim tam začala z toho tlačení omdlívat, tak mi dali kyslík. Pořád jsem říkala "já omdlívám, co mám dělat???!!" 😀
Po nekonečně dlouhé době (asi 10 minut) doktor zvolal, že už vidí hlavičku. A za chvilku zvolal, že zase zalezla. Ha ha, já to moc dobře cítila. V tu chvíli jsem to fakt už chtěla zabalit, to není fér. Člověk se tu tak dře a ona ta hlava zase zaleze. No tak znovu. Zatlačila jsem z plných sil, pak bez přestávky ještě jednou, ucítila jsem šmik a hlavička byla venku. "A teď ramínka maminko! Naposledy!" Naposledy, tak jo...nádech a de se na to. Přes strašnou bolest, která mi velela zatlačit to dítko radši zpátky, zabalit to tam a říct všem že na to kašlu a du domu, tak jsem zatlačila......
Přesně v 9:20, 10.9.2013 jsem přes hvězdičky a mžitky ped očima uviděla upatlanou modrou šišatou hlavičku, někdě pod ní skrčený fialový tělíčko a Honzu jak má slzy na krajíčku. Myslela jsem, že tímhle okamžikem všechna bolest zmizí...bohužel se tak nestalo a já byla v tu chvíli šťastná, že mi toho uzlíčka nedali hned a šli ho nejdřív s Honzou změřit, zvážit, ošetřit a takový ty věci. Mezi tím jsem porodila placentu (ta byla teda mega obří) a začalo se šít. Za chvilku utichl pláč a přišel Honza s modrym uzlíčkem plnym toho našeho miminka. Všude jsem slyšla jen slova údivu a obdivu "Je to pořádný kus, chlapeček 4100 g a 53 cm, máte krásné zdravé miminko!" Položili mi ho do náruče a s Honzou jsme si užívali první chvilky ve třech. Bylo to nádherný, i když ve svých představách jsem si myslela, že se budu cítit úplně jinak. Myslela jsem, že bolest najednou pomine v záplavě těch nových krásných pocitů. Ale nějak ne a ne se tenhle pocit dostavit. Do teď, když na to myslím, je mi to hrozně líto a mám slzy v očích. Jednak z toho hroznýho zážitku, na který asi jen tak nezapomenu a jednak z toho, že jsem necítila hned od začátku to, co jsem měla v představách....
Ale pak to přišlo. Když mi bylo trochu lépe a Vojtu mi přivezli na pokoj, ucítila jsem najednou ten správný pocit. Neskutečný štěstí a záplavu lásky, že mě to málem porazilo. A od té doby se to každým dnem, každou minutou jenom stupňuje a už asi nikdy nepřestane...!
Na závěr bych chtěla říct, že jsem rodila u Apolináře a můžu tuto porodnici všem jenom doporučit. Všechen personál, od uklízeček po doktory, prostě všichni byli skvělí. Nikdo tam nebyl nepříjemný a všichni měli pochopení (jen ten anesteziolog to přehnal, ale on to tak nemyslel, chlap no 😀 ) Takže v tomto směru paráda.
A ještě na úúúúplný závěr - můj manžel mi po porodu vyznal lásku tak krásným způsobem. Řekl mi, že si nikdy nedovedl představit, jaký to pro něj bude nádherný zážitek, že já budu tak statečná a skvělá a že si mě teď strašně váží. A to viděl opravdu všechno. Měnil pode mnou ty podložky, viděl, jak mě doktor šije. A vůbec ho to nijak neodradilo. Naopak, už se nemůže dočkat, až bude po šestinedělí ;)
Děkuji za přečtení článku 🙂
@janinkafo děkuju 🙂 no taky jsem se malovala, koupila jsem si nesmývatelnou řasenku pro tuto příležitost 😀....když já si ten pocit tolikrát představovala a bylo mi strašně líto, že to bylo nakonec úplně jinak. Ale jak říkáš, nemá cenu se tim trápit. Svoje miminko miluju nadevše, akorát jsem se potřebovala trochu vzpamatovat z toho hrůznýho zážitku 😀
Je narodil se jak ja ale pred 22 lety 🙂
to je krááásnýýý 🙂 já pořád čtu tady ty příběhy a už začínám mít bobky :D ale je to kraasny 🙂
@luciinka001 ničeho se neboj 🙂 nebejt to mý dítě tak velký, tak je to brnkačka určitě 😀 ale ať je to jaký chce, fakt to za to stojí...je to klišé, ale je to tak. Hlavně teď je to teprve dva týdny od porodu a už se nad některými věcmi usmívám a to mi fakt do smíchu v tu chvíli nebylo 😉
@luciinka001 já taky :D
@rimmet já vííím 🙂 však já se i těšíím 🙂
to mi nedělej, brečím jak želva 🙂 moc krásné 🙂
@luciinka001 Viď, já taky 🙂
@rimmet Tak voděodolná řasenka by mě nenapadla, ale asi do ní taky půjdu 😀 aspoň ať ty fotky za něco stojí 🙂)
moc pekne napsane 😉
Eri napsala jsi to nádherně 🙂 jsou čtyři ráno, nemůžu spát, čtu si a brečím tu jak želva...mám pět dní po termínu, porodu se hrozně bojím, ale zároveň se těším na nový pocit a jak jsi psala Ty - hlavně asi na manžela, protože vím, že on bude skvělej a bude to ten nejlepší táta na světě. A je fakt, že jediné čeho se bojím je, že nebudu mít ty pocity o kterých všichni mluví, když jim dají dítě do rukou...ale snad to přijde 🙂
krásný,dojemný,úžasný! užívejte si miminka a přeju hodně zdravíčka celé rodině 🙂
Já nevim proč to vždycky čtu - je jasné že to skončí úplně stejně jako jiné předešlé články na toto téma - samozřejmě řvu🙂!! a dodatečně gratuluji a přeji hodně zdravíčka!!
Nádhera hodne podobne memu porodu😉 uz to máme konečně za sebou holka viď🙂 užívejte drobecka!:-*
@ilona_k
@spaghi děkuju moc holky, musela jsem chvilku počkat abych to nenapsala vyloženě hororově 😀
@yumy
@pajica no já právě když koukala třeba na ty dojemný videa z porodu a na konci vždycky bulela, tak jsem si představovala, že to bude takhle dojemý, nebo ještě dojemnější u toho mýho porodu. Ale člověk je tak strašně vyčerpanej a mimo, že si to vlastně vůbec nevychátná :-/ nebo asi ne tak jak by chtěl 🙂 ale nevadí, hlavní je, že dřív nebo později se ten krásnej pocit prostě dostaví 🙂
Nádherné 🙂 a děkuju, já na sobě teď voděodolnou řasenku fakt neměla, tak abych se šla znova upravit 😀 ....... Jsi opravdu šikulka jak jsi to zvládla!!! Malý měl 3,87kg a kdyby měl jen o gram více, tak ho fáááákt nevytlačím 😲 takže máš můj velký obdiv!!! 😉
Moc krasnyyy jsem dojata strasne moccc
Mně se líbí, jak píšeš, že můžou být rádi, že jsi jim neutrhla umyvadlo. Přesně nad tím jsem přemýšlela, že snad mají vše z nějakého trvanlivějšího materiálu, protože jsem taky drtila vybavení, co to šlo 😀
Krásný 🙂....Hned jsem si myslela, že jsi rodila u Apolináře 🙂. Já taky, bohužel nakonec to skončilo akutní sekcí, ale hlavní je zdravé miminko. To, že jsem máma a že můj syn je opravdu můj mi docházelo asi týden nebo dva a taky jsem byla zklamaná, že žádný nával citů není a přisuzovala to sekci. Ale už mi totéž řeklo několik kamarádek a to rodily přirozeně. Ta láska vznikala postupně, ale je větší každým dnem a neznám silnější cit!
ženský, vy mi dáváte ..... zamačkávám slzu a už se nemůžu dočkat svýho porodu :o) strašně se těším na ten okamžik, až budu mít ten svůj uzlíček konečně u sebe v náručí a je mi jedno, co pro to protrpím!!! :o)
Jakoby jste téměř opsala mé pocity při porodu, konečně někdo, kdo nepopisuje porod jako opojný zážitek, který by si dal ještě jednou 🙂 Byl to běs, ale stál za to, jako ten Váš 🙂
krasne a lidsky napsane🙂
@lvicek2000 😀 asi to tam musí mít trochu bytelnější, protože jsem se o to umyvadlo opírala opravdu řádně 🙂
@lucille85 děkuju moc, je fajn si přečíst, že na tom je někdo stejně s těma pocitama. Je to opravdu zvláštní pocit mít miminko. Tak moc ho miluju 🙂
@paulittav jojo, už to máš za pár 😀 já jsem ten poslední měsíc byla už jak na trní, nemohla jsem se dočkat! Na porod se nejde vůbec připravit, představovala jsem si to všeljak, ale bylo to horší 😀 Ale teď je to měsíc a ty hrozný věci se pomalu vytrácí 🙂 hlavně myslet pozitivně! 😉
@amazonka.k jé děkuju, no k opojnému zážitku to mělo hodně daleko! 😀 je to prostě nutný zlo k tomu štěstíčku co mi tu teď leží v kolíbce 😉
@kamaradicek děkuju moc, snažila jsem se 🙂
Děkuji za krasne napsaný příběh. Slzim tady už pět minut., byl to pro mě zážitek to číst.
Přeji Vám, ať Vám dělá mimisek samou radost a je zdravý a šťastný 🙂
To je krásný moc a přijměte mou velikou gratulaci.Také nás to ted všecko čeká. Bude to určitě super zážitek 😀.
@auduka
@amalkamikyskova ooo moc moc děkujeme a Amálko, držím palce a až bude nejhůř, myslete na to, že to brzy skončí a na ten výsledek! 🙂
Díky za tenhle článek, fakt hrozně moc! 😀 se tu chechtám a slzím zároveň! 🙂 Dodatečně přeji hodně lásky, hlavně zdravíčko a ať jste všichni doma šťastní a spokojení 🙂
Během "zážitků" z porodu jsem se doslova opotila strachy a říkám si, jestli si to ještě můžu rozmyslet. 😀 (v 10. týdnu už asi těžko 😀). Ale konec mě rozeslzil taky. Vzdávám hold všem holkám, ženám, maminám, co tohle zvládly! 🙂 🙂
@rimmet Jste zlatá.MOC vám děkuji.Na malou se strašně těšíme oba 🙂.
@senoritapetra moc moc děkujem 🙂 je to náročný, ale krásný 🙂
@bebe_84 ničeho se neboj, zvládla jsem to já i miliony ženskej na celym světě 🙂 s chutí do toho a půl je hotovo! 🙂
@amalkamikyskova není zač, přeju hodně štěstí a už se těším na váš článek 😉
Teda jak sem to cetla tak sem se rozbrecela krasne jste to napsala meli e to podobne ja rodila 25.8.2012taky u Apolináře a souhlas s vami je to nej porodnice🙂😉
uplne moj zazitok 😉 len mi nedali epidural, ze uz je pozde, posledne 4 hodiny kontrakcie po minute... a ten zaver s manzelom, ja som dostala potom stale sms ked nebol pri nas 😉 a kluk taky 4110g .-) porodice Bulovka. po precitani som si to zas vsetko pripomenula, uff a to uz uspesne zabudam
Teda nádherně napsané. Bulím jako želva. 🙂 Tak ať rostete ve zdraví. 🙂
nevidím na písmenka ;)
řvu tu jak kráva...najednou se mi to všechno znovu vybavilo..manžel taky viděl všechno,včetně nástřihu,šití a tak nějak nás to taky hrozně moc spojilo. Ale je fakt ,že teď si často vjedeme do vlasů, spíš já, protože když jsem nevyspaná,tak mi často vadí každá blbost a hned nadávám...ale hrozně moc ho miluju. Krásně jsi to napsala
Nevím, jak to, že jsem na tento tvůj překrásný článek nenarazila dříve. Krásně napsané, opět jsem si vzpomněla na to, jak k nám přišel náš uzlíček a pláču tady nad tou nádherou, jak je boží mít dítě a že ten cit a něžnost umí dávat tolik žen... Je to prostě zázrak a stojí to za to!
Tak to jsme meli skoro uplne stejny prubeh. Muj syn mel ale 3002g s 47cm a rodila jsem 17h 😀 jo a jmenuje se taky Vojta. Ted cekame druhy tak jsem zvedava jake to bude
krásně napsaný ale jelikož mám první porod před sebou tak se ještě víc bojím :D
No mám přesně měsíc do porodu, takže hormony pracují naplno a bulím jak blbec. 😀 Jeden porod už mám za sebou a teď se nějak začínám bát všeho. Porodu, toho jak zvládnu obě děti, ale pořád věřím, že to bude v pohodě.
já měla ten samý pocit u druhého porodu, bylo to tak zdlouhavý a bolestně náročný že mi to všecko nějak přerazilo radost z druhého uzlíčku. Bohužel mi to podtrhla i dochtorka co mě odrodila... Bambula jak roste to ale všecko naštěstí přehlušila jejím elánem a krásou, děkuju že děti mám, je to to nej co dokáže žena splodit..
krásně napsané. Přeju vám jen samé štěstí
brečim jak želva je to překrásný a strašně nádherný příběh, no já už to mam taky za pár tak sem zvědavá jakej budu mít porod 🙂
Těhotenský hormony se mnou mávají a já si nestačím utírat slzy.. 😀 Krása..
nadherneee 🙂 jsi velka sikula 🙂 Vojta je krasny chlapik 🙂 Vsak ma taky po kom byt krasny 🙂
@joosephin
@gemini255
@majaru
@baibies
@irennn
@dandah
@marunac
@puski
@kataka84
@verapa
@margitam
@petulkasamicek
@beandy
@danulka5775 Děkuju mooooc všem za přečtení článku a milé komentáře! Nevím co se stalo, že tolik z vás najednou na článek narazilo, ale rozhodně mě to potěšilo. Sama jsem si ho teď přečetla, abych si to všechno připomněla. Dnes jsou to přesně 3 měsíce, co jsem touhle dobou byla už v porodnici. Těm, které máte porod před sebou, ničeho se nebojte, všechno přebolí a na to ošklivý se časem zapomene 🙂
Začni psát komentář...
Krasne napsane, brecim jak zelva 🙂 koukam, ze se vsichni pred porodem kraslime - ty vlasy, ja davala makeup 😀 a s tim borcenim koupeln, jsem si uplne vzpomnela na sebe. Ta hodina v koupelne byla strasna 🙂 a s tim, ze se nedostavil hned poporodu ten pocit, co si cekala. Z toho si nic nedelej, kazda jsme jina, nekomu to naskoci hned, nekomu o chvilku dele 🙂