Puvodne jsem se nechtela pridavat, ale treba to nekomu nekdy pomuze, ja bych asi v zacatcich byla rada, za kazdy clanek.

Nastoupila jsem 8.5. do porodnice na planovany cisarsky rez 9.5. uz z toho jsem mela strach, bala jsem se, ze se nerozjede laktace jak by mela. 9.5. rano me prevezli na sal a v 8:56 se narodila ma Zoey. Byla to streda. Odpoledne, kdyz uz manzel odjel a dceru dovezli z myti a mereni a vazeni a ja byla asi po 20. sprse, zkusily jsme ji se sestrou prilozit. Prisala se krasne, jen ji chudince nic neteklo. Jestli vykapalo trochu mleziva, ale vic ani tuk. Na noc mi ji jeste sebrali, ze se mam vyspat, dostala jsem prasky na bolest. V pet hodin rano me detska sestra budila slovy "Tak vam ji vezu, v noci dostala prikrm, byla hladova" a uz jsem se hroutila. Zkusily jsme ji se sestrou opet prilozit, tahala, ale nic moc nemela, cely den jsem ji mela u sebe a "kojila" kazdych asi 20 minut, byla jsem uplne hotova, ale nastesti uz jsem pak u sveho kojeni byla sama a mohla jsem si vse usporadat podle sebe, nejsem totiz clovek, ktery by byl stastny, ze nad nim nekdo stoji a stipe ho do bradavky, aby ji male mohl vrazit do pusy. Kazdopadne technika kojeni byla na prd a po ctvrtku jsem mela do krve obe bradavky, malou si opet vzaly sestry na noc k sobe. Vecer jsem si rekla, ze tomu pomuzu, nandala jsem kojici podprdu a prsnovlozky a doufala, ze to nejak na prsa zapusobi. V patek rano ze me byla Pamela, prsa se nalila a kdyz mi prinesli malou, tryskalo to do vsech stran, nicmene technika byla fakt na prd, respektive prikladani, nechavala jsem ji totiz, aby mi bradavku nacucla do pusinky, takze jsme z porodnice v nedeli odchazeli domu s pribiranim, ale ja si nesla opravdu krvave rany. Bohuzel se to vubec nelepsilo, bylo to horsi, po par dnech jsem mela kazdou bradavku do pulky rozdrasanou do masa, desila jsem se chvile, kdy se mala vzbudi taky proto, ze mala vydrzela na prsu i 3 hodiny. Prsa jsem mazala vsim, co slo, vetrala jsem je, osetrovala po kazdem kojeni a prisel prvni zanet, naskocily mi 40° horecky, srazela jsem to, jak se dalo, manzel byl v tu dobu uzasny, o malou se staral a nosil mi ji jen na kojeni, byla jsem furt ve sprse, abych vse vymackala, ale nakonec jsem jela na pohotovost, dostala jsem antibiotika a horecka alespon trosku ustoupila, po trech dnech bylo po zanetu. Bradavky ale vypadaly stale stejne a to uz male bylo 5 tydnu. Sli jsme na kontrolu k detske doktorce a zjistili, ze mala nabrala za 14 dni skoro 700 g, lekarka se divila, ze tak hodne, tak jsem ji vylicila nase kojeni, ze trva kazde cca 3 hodiny a ukazala jsem ji svoje bradavky. Byla radikalni, doporucila mi dudlik a po 30 minutach odstavit alespon do doby, nez se bradavky nezaceli. V tu dobu uz jsem si mysla, ze to vzdam. Dudliku jsem se branila zuby nehty, ale nakonec jsme ho koupili. Malou jsem opravdu zacla kojit kratsi dobu, nedodrzovala jsem to presne, nechala jsem ji az se sama odpoji a dala jsem ji dudlik, bylo to v rozmezi 30-60 minut. Bradavky jsem mazala purelanem, omyvala a starala se, ale prisel druhy zanet a zrovna v dobe, kdy byl manzel na sluzebce na 14 dni, povolala jsem moji mamku a zacla jsem opet jen kojit a ve sprse vymackavat, povedlo se mi to rozehnat driv nez nastoupily horecky asi za 2 dny. Bezbolestne kojeni si uzivam od 10. tydne po porodu. Obe jsme klidnejsi, mala skoro vubec neplace a v noci uz se nebudi. Dudlik ma stale, ale ma ho na usnuti nebo pri spatne nalade, jinak ho plive. Kojeni nam neznicil. 9.8. budou Zoey 3 mesice a kojime jako o zavod, ale uz ma silu, takze je napapana cca za 15 minut, pak prso plive a uz nechce.  Nejvice mi pomohlo se sverit detske doktorce, uz jsem byla vazne zoufala a myslela jsem, ze jestli to tak pujde dal, kojit uz nebudu, nechtela jsem. Hormony hrozne pracovaly. Mela jsem i laktacni poradkyni z mamily, poradila mi s technikou a pomohla nam s polohou v leze, ta nam proste nejde. Jen me mrzi, ze nemuzu kojit jen tak nekde, mleko mi pri kojeni tece i z druheho prsa a vytece treba i 100 ml, takze to ty vlozky proste nepoberou, tak musim vzdy mit v aute zasobu plen a musim sebe i malou obkladat plenama, jinak jsme obe uplne mokre. Chce to opravdu vydrzet, ale stanovit si zasady, znicena matka, ktera neni dite schopna udrzet, protoze nespi a jen koji je k nicemu. Kojeni je velice dulezite, ale je potreba pohoda, ja se rozhodla, ze chci kojit a udelam pro to vse, jen musim byt v psychicke pohode, abych stres neprenasela na Zoey a to se nam povedlo.

Pres den pije po cca po 2-4 hodinach, zalezi na pocasi a v noci se bud vzbudi jednou nebo vubec. 

Porodni vaha byla 3000g a ted ma 5700g, takze hlady urcite netrpi. Je to takovy hodny, klidny (ted uz) andilek. Driv byvala hrozny vtekloun. 

Nejvice mi na bradavky pomohl purelan, prsnovlozky pouzivam od Johnsons baby, protoze jsou vytvarovane a mazu a menim je po kazdem kojeni.

Každý rok během #svetovytydenkojeni (a bohužel nejen během něj) smutně sleduju, kolik tahle v zásadě nádherná věc vzbuzuje negativních emocí. A pojďme si přiznat, že na obou stranách pomyslené barikády. Místo abychom si během tohoto týdne sdílely krásné chvíle se svými dětmi a snažily se radit, pomáhat a podporovat ostatním, řešíme nesmyslné "kdo je víc".

Pojďme si na začátku rozdat karty.

- Jde ti kojení samo, miluješ, jak je to krásné, snadné a pohodlné? Tak neztrácej pokoru, kojení není zásluha. Buď ráda, že to jde snadno, užívej si to a neřeš maminky, kterým to nejde nebo to prostě mají jinak.

- Musela sis kojení tvrdě a bolestivě vybojovat? Jsi skvělá a máš můj respekt. Ale nemysli si, že ti to dává právo dívat se svrchu na maminky, které ten boj vzdaly. Nešla jsi v jejich botách, neznáš jejich situaci a jejich důvody.

- Nekojila jsi, nešlo to a trápí tě to? Nebyla to tvoje vina. V ČR v porodnicích i mezi lidmi koluje spousta mýtů a nepravd, naopak chybí podpora. Bohužel, s největší pravděpodobností jsi kojit mohla, kdybys měla dost informací a podpory. Můžeš tento týden kojení vzít jako příležitost zjistit, co se pokazilo a proč, a příště si kojení užít. Ono to vážně stojí za to .-)

- Nekojila jsi a nijak tě to netrápí? Paráda! Dítě potřebuje spokojenou, vyrovnanou maminku mnohem víc než mateřské mléko z prsu. A nezáleží na tom, jak vážné nebo podivné z mého pohledu tvoje důvody byly. Je fajn, jestli pomáháš maminkám, které mají s kojením velký problém, aby se se situací vyrovnaly. Ale jistě taky chápeš, že některé věci tím pádem neprožiješ. Nekaž je ostatním, prosím.

Když se tohohle budeme držet, třeba nám to pomůže přestat se hádat, a o kojení si povídat 🙂

Co chci říct já, kojící matka,  je:

1. Proč se koná týden kojení, když je všude tolik propagace kojení? Třeba proto, že po odchodu z porodnice většina maminek kojí, ale v půl roce děťátka už je to podle statistik ani ne polovina. A protože z té poloviny, která už nekojí, spousta maminek nekojí vlastně zbytečně, protože se někde stala chyba, která ale mohla být napravena. Mateřské mléko je pro dítě to nejlepší. Když to nejde, tak to nejde, žádná tragedie, ale když to jde a skončí se jen kvůli nějaké chybě, je to škoda. Tak proto.

2. A možná taky proto, že kojení je prostě nádherné a naplňující a kojící maminky tyhle chvíle, které jsou pro ně důležité, chtějí sdílet. A možná taky proto, že to není vždycky snadné, někdy to bolí, jindy si kvůli tomu musíme hodně odříkat a omezovat se, nejde to a nejde ono. A i když jsme se tak rozhodly a jsme s tím srovnané, že tuhle cenu musíme zaplatit, někdy člověk potřebuje podpořit a vědět, že v tom není sám. Není to nic proti nekojícím.

3.. Kojení je způsob, jak nasytit své dítě. Nevěřím, že to některá z nás kojících vnímá jako možnost exhibovat na veřejnosti nebo obtěžovat okolí. Možná je to lehce bezohledné, ale záleží nám prostě na našem dítěti a jeho potřebách. Jsem si jista, že vy nekojící to máte úplně stejně 🙂

4. Kojení není v principu o nic intimnější než krmení z lahvičky. I vy přece něžně držíte své dítko, volnou rukou ho laskáte po tvářičkách, něžně pozorujete, jak pije, uklidňuje se a hraje si s konečky vašich vlasů, určitě i vaše srdce v tu chvíli přetéká láskou a štěstím. V čem je rozdíl? Ano, to mléko nepřipravilo z lásky vaše tělo, ale s láskou vaše ruce a místo bradavky má ten prcek v puse savičku. Nepřeceňujete tu bradavku kapku, když kojení považujete za něco výrazně jiného než váš způsob nakrmení a utišení dítěte? Ano, občas i od nás padnou slova o intimitě, ale intimní je přece i obejmout dítě nebo držet se s mužem na veřejnosti, lípnout mu pusu a říct mu Miluju tě. Která z vás to nikdy neudělala před cizími lidmi?

5. Kojení přináší dítěti i kojící matce spoustu benefitů, které mu UM dát nedokáže. Zdraví, inteligence, ochrana před rakovinou, kontakt, blábláblá, všechny jsme články o těch statistikách četly. Žádná statistika na světě ale nikdy ani nenaznačila, že byste cokoli z toho nedokázaly dohnat nebo předehnat péčí, láskou a vším, co jako matka svému dítěti dáváte. 

6. Žádná normální kojící maminka si o věs nekojících nemyslí, že je něco víc nebo snad lepší máma. Když se zeptá, jestli kojíte, je to zájem o vás a vaše dítě, ne hodnocení. Když se ptá na vaše důvody, zajímáte ji vy, nechce vám ublížit. A jestli chce, je prostě hloupá, nevšímej si jí a netrap se tím. Hloupé maminky jsou zastoupeny docela rovnoměrně mezi kojícími i nekojícími.

Tolik můj začátek povídání. Budu ráda, když se přidáte. Ale žádné hádky, prosím. To si nechte do diskusí o pracích práškách nebo televizních seriálech, tohle téma si je nezaslouží!

Všem maminkám, které se zúčastní týdnu kojení děkujeme.

"Kojení je přirozená cesta, jak udržovat a upevňovat bezbřehou lásku ke svému dítěti. A zároveň je to potřebný způsob, kdy miminko nachází pevnou oporu ve svých rodičích, především matce. Kojení umožňuje dodání potřebných výživných látek pro miminko a o to více dochází k hlubokému propojení maminky a miminka. Vztah neboli životní pouto mezi matkou a jejím potomkem se vytváří především během prenatálu a v období po narození dítěte, než se začně osamostatňovat v rámci svého vývoje. Při kojení si matka dokáže uvědomovat neomezenou a stálou lásku ke svým dětem a může prožívat láskou naplněné chvíle."

Toto vyjádření je můj názor. Dospěla jsem k němu sama, sice bez vlastních zkušeností, ale skrze můj postoj k životu a filozofii. 

Samozřejmě vím, že láska mezi matkou a dítětem se utváří a zpevňuje i jinak. Je mnoho dalších cest, které mohou nahradit nebo převýšit celkový smysl kojení. Tímto vyjádřením nechci nikomu vyvracet jiné názory nebo někoho ponižovat. Každý má svůj postoj a náhled, který je pro něho důležitý.

Proto vás všechny prosím, nechejme projevit světový týden kojení volně, bez omezeností, bez hodnocení a kritizování. Zkusme se nechat unášet vlnou, která přichází, pozorujme ji a vnímejme její kouzlo.

Uvidíte, že pro každou z vás, bude určitým přínosem, překvapujícím obohacením a novým pochopením nebo potvrzením toho, co už dávno víme a chceme. 

Život je velmi pestrý a variabilní a proto je škoda ho osekávat pouze na jednu vizi. 

Isolda
Modrý koník team