Nezvládám své dítě. Nepomáhají zákazy, plácnutí
ahoj, kolikrát mám pocit, že Pepína absolutně nezvládám. Pár příkladů. Leze za gauč, kde máme lampu, a s oblibou ji vytahuje ze zásuvky. Ví že nesmí. Vysvětlovali jsme, zakazovali jsme, přes ruce jsme plácali, hlas jsme zvýšili. k ničemu. Gauč přirazit natolik aby se tam nedostal nejde.
Další - ví, že nesmí vypínat a zapínat televizi (zapínání je na horní straně, když si stoupne na špičky tak dosáhne. Za cenu že to na sebe může stáhnout atd. Opět. vysvětlování, zakazování, plácání, zvedání hlasu, nic.
Ničí knížky, strká do mě, naposledy jsem málem spadla když jsem vstávala ze země a on do mě strčil. Fakt nevím. Většinou je hodnej, ale pak má den jako dneska, kdy dělal vše popsané, a já bych ho dala komukoliv.
Stručné shrnutí
- Batole kolem 2–3 let často opakuje rizikové chování (sahání do zásuvek, mačkání ovladačů, ničení knížek) a na přímé zákazy nebo zvýšený hlas obvykle nereaguje; doporučená řešení jsou přizpůsobit prostředí (záslepky, dát nebezpečné věci mimo dosah) nebo nabídnout bezpečnou alternativu (prodlužovačka, asistované zapínání, dát dítěti židli ke „společnému“ ovládání).
- V diskusi převládá důraz na nenásilné strategie: klidné vysvětlování mimo afekt, uznání potřeby pozornosti dítěte, nabídnutí alternativních činností a důsledné, předvídatelné hranice; jako doplňky byly zmíněny kurzy/cvičení (Sokol) a odborná literatura (Malý Tyran, Jak žít a nezbláznit se od primářky Pekařové).
- Výrazný konsenzus byl v tom, že vyčerpaná matka potřebuje krátkodobý odpočinek nebo změnu prostředí (víkend/uplněný týden mimo, hlídání u babičky, střídání s partnerem), protože psychická únava rodiče zhoršuje výchovné postupy a zvyšuje riziko eskalace konfliktů.
Nejčastější otázky
Q: Jak zabránit batoleti, aby sahalo na zásuvky a ovladače?
A: Přizpůsobit domácnost: použít záslepky do zásuvek, dávat lampy a ovladače mimo dosah, případně dát prodlužovačku nebo bezpečný kabel jako „trénink“, nebo nabídnout asistované zapínání (rodič zapne/video ovladač drží rodič a dítě může mačkat pouze za asistence).
Q: Pomůže plácnutí nebo fyzické tresty proti zlobení dětí 2–3 roky?
A: V diskusi převládal názor, že fyzické tresty jsou zbytečné a ponižující; několik diskutujících přiznalo plácnutí v afektu nebo uvedlo, že se k němu uchýlili jako krajní nouzi, ale obecné doporučení odborníků i rodičů bylo používat nenásilné, důsledné metody.
Q: Kdy vyhledat odbornou pomoc a kam jít pro podezření na hyperaktivitu nebo jiné potíže?
A: Doporučuje se kontaktovat pediatra a případně pedagogicko-psychologickou poradnu (PPP) pro vyšetření a vyloučení ADHD nebo jiných obtíží; v diskuzi byly zmíněny také neurolog a rehabilitační postupy (Vojtova metoda, Bobath) při podezření na vývojové problémy.
Q: Jak si rodič zajistí nezbytný odpočinek bez poškození citového vztahu dítěte?
A: Možnosti z praxe v diskuzi: poslat dítě na víkend nebo týden k otci či k prarodičům, domluvit si pravidelné odpolední „čas jen pro sebe“, chodit na cvičení (zmíněno cvičení v Sokolu či 2× týdně), nebo zajistit hlídání u maminky či kamarádky; několik rodičů doporučovalo, že i týden s tatínkem může být pro dítě přínosný.
Q: Kolik obvykle trvá „období vzdoru“ u batolat?
A: Útržkovitě se v diskusi uváděly měsíční až několikaměsíční časové úseky; jeden rodič popsal trvání cca 4 měsíce, ale uvedeno bylo, že délka se velmi liší dítě od dítěte a obvykle se jedná o období, které „přejde“.
Q: Jaké konkrétní knihy a zdroje rodiče v diskusi doporučovali ke studiu výchovy?
A: V diskusi byly zmíněny knihy „Malý Tyran“ a „Jak žít a nezbláznit se“ od primářky Pekařové, dále odborná literatura prof. Matějčka; také lidé doporučovali půjčení knihy v knihovně.
Závěry z diskuze
Shoda
- Zákazy a zvýšený hlas většinou nevedou k trvalému zlepšení chování batolete.
- Přizpůsobení domácnosti (záslepky, dát věci mimo dosah) a nabídnutí bezpečných alternativ funguje lépe než opakované zákazy.
- Duševní hygiena rodiče (krátkodobý odpočinek, pomoc partnera nebo rodiny) je klíčová pro zvládání neposlušného dítěte.
Sporné názory
- Někteří hájí možnost fyzického trestu v afektu nebo jako krajní nouzi, zatímco většina diskutujících a řada komentářů prosazuje vždy nenásilné metody.
- Řešení „poslat starší dítě s otcem pryč na týden“ versus „nechat dítě doma a matce odjet/odpočinout“ — obě varianty byly doporučovány různými rodiči v závislosti na rodinné situaci.
Otevřené otázky
- Které konkrétní strategie dlouhodobě nejlépe zabrání opakovanému rizikovému chování (zásuvky, ovladače) u individuálních dětí?
- Kdy je opravdu na místě přivolat odborníky (PPP, neurolog) při častých „záchvatech zloby“ u batolete?
Zmíněné značky a firmy
Sokol, knihovna, pedagogicko-psychologická poradna
Zmíněné produkty a metody
Malý Tyran, Jak žít a nezbláznit se (primářka Pekařová), prof. Matějček (literatura), Vojtova metoda, Bobath, záslepky do zásuvek, prodlužovačka jako trénink, asistované zapínání/ovládání, pevné objetí (zmíněno v debatě jako metoda), fyzické tresty (plácnutí, facka) — kontroverzní
Místa a osoby
primářka Pekařová, prof. Matějček
@pepibubu Ahojky!Tak to nevím,nikdy jsem ji nečetla....ale není problém si ji půjčit v knihovně (nevím,jaký máš přístup do knihovny)...Je to takhle pořád nebo jen určité dny?Když má malá "zlobící" den,tak je to většinou reakce na něco....většinou se v ní odráží moje "rozpoložení"...jako třeba,když já mám špatnou náladu,nedaří se,tak se to odrazí...nebo když potřebuji něco udělat a malá vyžaduje pozornost...Nebo nemůže žárlit?A nebo má jen období vzdoru a to by mělo přejít...Nevím, sama mám zatím jen jedno dítko a kolikrát si nevím rady...tak jsem jen napsala,co mne napadlo...přeji,ať to brzo vyřešíte...🙂
Buď ráda,že je hodnej a jen má "své dny". Náš lumpík se takhle chová téměř každodenně. Ale chová se takhle jen vůči věcem,do nás naštěstí nestrká. Na jaře nás čeká návštěva v p-p poradně.
Spíš by pomohlo nezakazovat, nezvyšovat hlas........ pokud tohle dítě dělá volá o pozornosti dospělých a ví, že takhle ta pozornost (i když negativní) přijde okamžitě! D. měl taky tendence neustále zapínat a vypínat televizi, pračku atd. pomohlo, že tohle všechno dělat může, ale asistovaně, tzn. já tohle nikdy nezapínám (ve chvíli kdy to potřebuji), ale nechávám to na něm, má tak pocit důležitosti a klavírovat do čudlíku jindy ho už neláká.
Jinak je to prostě o nastavení hranic a zároveň o uznání potřeb dítěte a možnosti tyhle potřeby zrealizovat.
Holky děkuju za pochopení a že mě neodsuzujete, toho jsem se bála. Vštšinou je hodnej, tzn. neničí, nestrká, ale čudlíky a zásuvky jsou magnet vždy. Záslepky dát můžem, ale jen tam, kde obvykle nic nebývá, a lampa která není zapnutá je k ničemu. Možná to souvisí i s tím jeho (ne)spaním, a mým vyčerpáním.
Období vzdoru máme, samozřejmě, v plné síle, i když občas se zdá že už polevuje, ale pak přijde dnešek, kdy se rozeřve tak až nablívá, opravdu dáví jako na zvracení. šílenost. Dneska už je mi natolik odpornej, že na něj nechci ani sáhnout. a všechno to začalo jenom tím, že jsem mu řekla ať vyleze zpoza toho gauče, začal řvát neciiii, a pak řval už jen ze setrvačnosti.
Za čtrnáct dní máme jet všichni na hory, s bandou se kterou jezdíme už léta, a já začínám uvažovat o tom, že bych Pepu poslala jen s tátou, a já s Martinem bych byla doma - přece jen osmiměsíčňátko nechci aby bylo týden bez mámy, přestože už nekojím. Ale pak si zase říkám, že i Martin si zaslouží bejt na horách a blbnout na sněhu.... Fakt jsem bezradná a bulím tu.
@marci No vidíš,to mne nenapadlo....tohle malá dělá sama už "dlouho",resp. pomáhá mi všude,kde to jen jde...🙂 A pořád něco nezakazovat a nezvyšovat hlas taky pomáhá....Kamarádka byla na semináři....a říkala,že děti v tomhle věku vlastně ani to ne(u zákazu) neslyší...jen ten zbytek...a myslím,že jsem to i někde četla...
@pepibubu Tím to bude určitě taky...Když jsem unavená a vyčerpaná,tak malá "zlobí"...a já nemám trpělivost a právě zvyšuji hlas a zakazuji....☹
Když se malá vzteká,tak ji odvedu do pokojíčku a řeknu,aˇť přijde,až se uklidní (nezavírám dveře)...a jde to...
14 dní je dlouho,ale zase tam budete oba rodiče a děti,tak to bude jiné, než když si doma sama se 2 dětmi...nevím...
A odsouzení?? Proč...každé dítko si projde obdobím vzdoru a každá si myslím,občas nevíme rady....🙂
@rozarka65 je to přesně tak, tomu negování dítě dlouho nerozumí (můžeme si toho všimnout i u toho když dítě samo dlouho negativ neumí správně použít - D. říká třeba "stromek svítí ne" - neřekne "stromek nesvítí"), a hlavně ve vypjatých siutacích, když člověk ječí co dítě nemá dělat, tak z toho může být zmatené.
Pokud má potřebu vytahovat a zastrkávat kábl do zásuvky, dej mu prodlužovačku a nějaký kábel at si to trénuje (neříkám, že je to lék, ale třeba tuhle potřebu zrovna ted má), jinak zkusit věnovat mu fakt zvýšenou pozornost, třeba i na úkor mladšího, který tohle "krizové" období zrovna nemá.
bohužel není kam jinam dát....nic, zkusím ho dát spát, třeba je taky unavenej když vstával ve 4.45
@pepibubu Ahojky, máš děti dost po sobě - taky je tak mám. Já myslím, že je to prostě věkem, kolem těch 2 let mi začali kluci taky trochu zlobit. A samozřejmě to bude i žárlení, upoutává na sebe pozornost 😉
Já bych o těch horách popřemýšlela, asi bych taky poslala jen tatínka se starším samotné. Aspoň si od sebe odpočinete 😝 Vem si, jak Tě teď zlobí doma a když tam jedete se známýma - on bude mít obecenstvo a to se (si teda myslím já) bude ještě předvádět a ty si ty hory vůbec neužiješ ☹ Samozřejmě to tak být nemusí 😉
Pokud je problém jenom s televizí - tak prostě upravit tak, aby to dělat nemohl (horší varianta) nebo mu to umožnit (postavit mu tam židli a nechat ho). Zakazované ovoce nejvíc chutná, takže po desátém zapnutí odejde jinam. Je to období, za pár dní si najde jiný objekt zájmu.
Z mé zkušenosti zákazy a příkazy nemívají žádný efekt (pokus mu společně s tím i nevyhrožujete př. "Nesahej na tu zástrčku, nebo Ti dám na zadek!")
Ono mnohdy stačí .. " Prosím, přestaň sahat na tu zásuvku, mohl by jsi si ublížit .. a to by jsi nechtěl, viď?"
Prostě bez zákazu se snažit dítě přimět k tomu, aby toho nechal .. ze své vlastní vůle, tím, že mu to řekneme klidně, bez emocí .. i s vysvětlením následku. Dítě se pak samo rozhodne .. uvědomí si, že to s ním myslíš dobře a že by si mohlo ublížit.
" Nevypínej/nezapínej, pořád tu televizi, nebo Ti spadne na hlavu!"
" Uděláme úmluvu, já televizi zapnu/vypnu, protože na ní lépe dosáhnu .. A Ty si program můžeš pustit na ovladači sám. Co Ty nato? " ..
S tou lampou bych to vysvětlila i tak, že opakované vyndavání a zandavání ji poničí, vy nebudete mít světlo .. a špatně na sebe uvidíte. Taky tak, že když se rozbije .. budete muset koupit novou, která stojí korunky .. a že pak tedy korunky navíc nebudete mít a nebudeš moct koupit bonbony, jít do cukrárny, koupit časopis .. ... 😉
Ovšem vysvětlovat v klidu .. ne v momentě afektu a záchvatu zlosti .. Třeba jen tak .. při snídani/svačině ..
@pepibubu ahojda, nemám moc času pročítat co psaly holky, snad se nebudu opakovat.
VŮBEC Tě neodsuzuju, naopak chápu! Tvuj synek má dva a půl roku, u některých dětí se už právě teď začíná měnit hormona hladinů a připravuje se první dětská puberta (u někoho dýl, třeba u nás...). Dítě je jakoby nezvladatelné, matka bezradná.. Neboj se, je to jenom období. Přejde to. Jak dlouho to může trvat - nevím. U nás to trvalo cca 4 měs. 🙄 Pak se srovnal najednou sám. Nevěděla jsem co dělat, četla knížky, zkoušela různé metody - bez úspěchu. On si to prostě musí "odbýt".
Jediné co, tak se snaž co nej nej nejvíc zůstávat v klidu (vím, je to těžké!!!). Musí být zachována akce - reakce, čili když bude něco najust dělat, musí následovat důsledek - budeš se zlobit. Neboj se klidně vykřičet to ze sebe před ním, musí vidět, že nejsi šutr a že Tě to bolí. Klidně zakřič "Pepino víš jak jsem nešťastná? Víš jak se mi chce brečet??" a klidně pobreč. Dítě si na emoce musí zvyknout.
Držím moc moc pěsti!!!!
musím se přidat, i já mám takový problém a možná i horší
absolutně mne neposlouchá a nejen mne prostě nikoho.Včera mi ruply nervy a dostal jak nazadek tak i facku-a co myslíte? opět je vše při starém
dneska jsem mu zakázala pohádky a on mi na to řekne tak mi mami pusť aspoń zprávy 😠
mám domluveno s dr že navštívíme pedagogicko psychologickou poradnu protože nevím jak na něj a když ho plácnu řekne že na mne někoho zavolá ☹
knihy taky čtu ale všechny sklamaly-nedovíš se nic co by člověk nevěděl
Tak musím se přiznat,že varianta,nechat je,ono je to přejde je dobrá,nezvyšovat hlas,taky nám to spíš pomohlo,ale zcela tě chápu 😀 Sice mám dvojčátka a není to o to horší,že jsou dvě,ono je jedno,jestli je jedno dítě nebo dvě,ale někdy (spíš většinou 😅 ) mají taky tyhle dny a prostě nervy na uzdě už taky neudržím a to když je vrchol,tak si prostě sednu,ať zbořej celej barák a já řvu jak želva 😀 že je prostě nezvládám,takže neboj,myslím,že tě tady nikdo odsuzovat nebude a myslím,že se tyhle situace dějou všude a jestliže sem nějaká maminka,napíše,že tě nechápe,tak klobouk dolu,asi má zázračné dítě na sedativách 😀 Nečetla jsem všechny příspěvky,takže nevím co ti kdo moc poradil,ale u nás vím,že je to období a pak je třeba 14 dní klid a jsou jak míliusové,ale když už tohle rošambo trvá 2 měsíce,tak už se to prostě jinak,než brečením ventilovat nedá 😅 Drž se!
@pepibubu 😀
@pepibubu Děti prostě zlobí, nejsou to roboti, aby poslouchai na slovo. Navíc, prostě dělají naschváli, přesně to, co zakážeš, to udělají, protože prostě zkouší, kam až můžou zajít, takže to chce na ně jít jinak. Dám příklad, malá jde ke sporáku a točí kolečkama, tak na ní nazakřičím nedělej to, ale řeknu jí. Jo, jen s těma kolečkama toč, počkej až to rozbiješ a maminka ti nebude moc uvařit papání. Máte vidět, jak odtamtud mastí.
@andulka4 nejde to jinak než bez plácání a fackování? Nejsem zastánce mlácení dětí, ne že by občas dětem jedna na prdce nepřistála, ale to už musí být. Koukám, že tvému malému budou teprve tři roky, nemyslím si, že je nutné navštěvovat pedagogicko-psychologickou poradnu. Chce to zkusit změnit přístup k dětem.
@obla plně s tebou souhlasím. Dětem se musí vysvětlovat, vysvětlovat a zase vysvětlovat. Chce to trpělivost.
@andulka4 Já myslím, že výchova dítěte jde i bez agrese.
Tím, že dítě bijeme, předáváme mu totiž, byť nevědomky myšlenku, že nesouhlas znamená bouchnout / plácnout ...
Já vím, je to v afektu .. a z momentálního zoufalství? Ale není to tedy naše selhání, kdy už nevíme, kudy kam?
Jak se ale pohoršeně a znechuceně tváříme, div se vlastního dítěte nezřekneme, když mydlí na pískovišti někoho lopatkou, nebo se popere ve škole. Dívíme se, kde se to v něm bere a proč to dělá..
Nesouhlas znamená útočit.
Je to strašně jednoduché, dítě má za vzor nás a naše jednání je odrazem chování dítěte.
Co se mu asi honí hlavou po tom, co dostal nařezáno? Co si myslí o sobě? O nás? Těžko říct, v tom nevyspělém mozečku .. ale každopádně to není nic o ponaučení.
Jsem přesvědčená, že nemusím dítě řezat a věčne mu něco zakazovat a přikazovat, aby z něj vyrostl inteligentní, slušný a zdravě seběvědomý člověk. Hranice být musí, ale záleží, jak se k nim člověk postaví.
Myslím, že hnát 3leté dítě v období vzdoru po PP poradnách mu spíše ublíží, než pomůže .. spíše ho to vystresuje a troufnu si říct, že v PP bude téměř ukázkový anděl (bude ho stresovat prostředí, bude mít nové podněty, neznámí lidé).. zatímco doma Vám to dá sežrat s plnou parádou. 😉
@andulka4 nedovedu si představit, že by mi malá řekla, že na mě někoho zavolá, max. čerta ze srandy 🙂 kde na to chodí? nevím, já bych ho nikam nehnala, protože nebudou měnit dítě, ale váš přístup k němu, dítě se chová, podle toho jak se chováte k němu, jednou jsem se na to ptala psychologa, jak se řeší takovéhle problémy a on, že s dětmi v tomhle věku nic neudělají, nemají takový rozum, začala bych se malému víc věnovat, malá začne zlobit, když se jí dlouho nevěnuju, tak si s ní jdu hrát a je hned spokojená a hodná 🙂
@pepibubu co malého odvést do pokoje a nechat ho tam, až se uklidní, u nás tohle fungovalo i u neteř, byla zvyklá se vztekat před lidmi a na to jsem neměla náladu, tak šla vždy do pokoje, ale pokud nedosáhne na kliku, tak je přivřít, ať se tam necítí, jako v kleci, třeba to u vás zabere 🙂
Dneska už je mi natolik odpornej, že na něj nechci ani sáhnout
@pepibubu pepíno, ty jsem úplně přetažená, vyhořelá, na dítě alergická a já to úplně chápu. Je to úplně ukázkové. Rozhodně pošli Pepína s tátou pryč, zůstań jen s miminkem a užij si ten týden jen pro sebe. Odreaguješ se, potřebuješ odpočinek, vyspat se a nikam se neharcovat. Jestli jsi to ještě neskusila, tak můžu říct, že zůstat týden jen s jedním /tedy menším) dítětem doma - puboš je na horách se školou - je jako dovolená. I mrňous zlobí o půlku míň- žádné nervy, doma klid a mír. Fakt to udělej - ty hory by tě ještě dorazily. A vůbec si nemyslím, že kojenec ocení sníh - spíš ocení klidnou, vyrovnanou maminku.
Když si nevíš rady, starší z tebe cítí nejistotu a to vyvolává nejistotu v něm, takže se dožaduje pozornosti a nějaké tvé "akce" - jakékoliv.
Druhá - a snazší - cesta je, prostě všechno, co nechcete, aby ničil a na co sahal prostě dát z dosahu. My to udělali taky, náš druhorozený je totál ignorant, nezkrocené, sebevědomé zvířátko. I kdybych ho umlátila, nepochopil by , že nesmí do knihovny. Spíš než přizpůsobit dítě bytu je byt přizpůsobit dítěti. Výsledek je stejný a rozdíl je akorát v tom, že se tolik nenervuju. 😎 Až z toho vyroste, vrátíš postupně byt do původní podoby. Tohle nestojí za rozčilování. Zvlášť když máž evidentně dost a potřebuješ odpočinout.
Fakt ti ze srdce a zkušenosti radím, že začneš-li se takhle cítit a být alergická na své děťátko (která zbo¨z'nuješ) tak je nejvyšší čas dát si pauzu, dovolenou jen sama pro sebe - teda s kojenečkem. Tyhle stavy vyhořenosti znám a pomohlo když jsem je třeba poslala na víkend k babičce nebo aspoň jsem vypadla na celé odpoledne sama někam pryč )výstava, kino, cokoliv- a jak jsem se pak těšila domů 🙂 🙂 🙂 .
ahoj holky, tak já mám teprve půlročního chlapečka, tak nemůžu soudit radit, ale co tady čtu....
dát dítěti facku? je mi odpornej....co to je???
a že 2 leté dítě dělá to a to? no možná sis to druhý měla pořídit až později abys je neměla tak po sobě...
Já byla v anglii, kde paní domu taky měla velký nároky na 2 a 4 letý dítě a nechápala jsem.
@mkr souhlasím, hlavně se dítěti věnovat. Já proto kdybych uvažovala o druhým , tak určitě až tak za 4-5 let, většinou když se narodí druhý mimi, to první v očích rodiče rychle vyroste a pak chce po něm nesmyslný nároky...Ale 2 leté je vlastně ještě hodně malé aby chápalo určitý věci..
pomohla by knížka Malý Tyran? nikdy by mě nenapadlo že se k ní uchýlím, ale dneska fakt už nevím.