Důležitost otce ve výchově
Ahojte,
můj příběh už asi znáte. Teď mě trápí, jak moc důležitý je v životě táta. Vím, že pro mě byl vždycky důležitý. Zemřel když mi bylo 21 a chybí mi pořád.
Začínám se smiřovat i s možností, že s dětmi zůstanu sama úplně a bez partnera.
Mám strach, že ze syna vyroste mamanek, který nebude nic umět. Takové ty klučičí věci, kterým já jako ženská nerozumím.
Celkově mám obavy, že neuvidí, jak se k sobě mají partneři chovat atd... Nějaký mužský vzor. Teď je jediným vzorem mamky přítel.
Aby děti neměly vztahové problémy.
Vyrostli jste někdo jen s jedním rodičem? Nebo máte vlastní zkušenost?
Děkuji za názory
Vyrostla jsem jen s jedním rodičem - s otcem a chybí mi ženský vzor. Například včera mi můj přítel zkracoval závěsy. Já u šicího stroje prostě nikdy neseděla, on ano :D Ale na tom vůbec nesejde, hlavní je, aby i to dítě do budoucna umělo poradit, abys ho životem provedla jak sama budeš nejlépe umět. Ve škole bude mít za kamarády kluky, určitě od nich okouká plno věcí. A navíc nikde není psáno, že si časem chlapa nenajdeš 🙂
@iowa Moje máma vyrostla s oběma rodiči, ale tatínek jí zemřel, když byla v pubertě. Takže pak už vyrůstala jen s mámou a zbytkem rodiny (sourozence ale neměla). A ženské vzorce stejně nepochytala skoro žádné. Je to naprostý chlap v sukních, nesnáší domácí práce, neumí šít, neumí vařit (respektive vaří, ale strašně nerada a jen z povinnosti, aby okolí nezemřelo hlady). Místo toho je ale schopna zrekonstruovat sama celý byt včetně zedničiny, instalatéřiny, dokáže naštípat hromadu dříví, byť má 50 kilo i s postelí, dokáže opravit téměř cokoliv, zajímá se o techniku, architekturu a naprosto z duše nesnáší bulvár, ženské seriály a ženskou literaturu. Přitom je to jemná žena s krásnými ženskými rysy, která se umí oblékat a umí (pro)dávat svou ženskost. 😀
Oba rodiče jsou důležití a nikdo je nemůže nahradit.
Taky jsme žili bez táty, a třeba můj brácha to vnímá víc, že ten vliv táty mu chybí. Ale třeba zas máma nás vedla k tomu abysme ji doma oba pomáhali, takže brácha v tomhle vůbec není marný 😊
@1eso1 Mýmu chlapovi se rozvedli v jeho 4 letech rodiče a táta odešel. Od tý doby mu nikdo tátu nenahradil, protože jeho matka si nebyla schopná nikoho najít. Vyrostl z něho férovej chlap, šikovnej, kutil, umí vařit, žehlit, uklízet, všechno spraví, atd........ A rozhodně to mamánek vůbec neni, naopak, je soběstačnej ve všech směrech. Takže si myslim, že z tvého syna mamánek vůbec vyrůst nemusí. Nicméně když se tak nad tím zamýšlím - možná že z mého partnera vyrostl takový muž právě proto, že jeho máma byla celej život líná jako prase a dělala si z něho spíš partnera než aby ho brala jako syna........ Tak prosim Tě tohle svýmu dítěti nedělej.
Děkuju všem za názory. Snad to nebude taková katastrofa.
Neni pruser kdyz ta muzska role doma uplne chybi... Ale dite ji potrebuje... Takze potom je treba mu ji nekde nahradit... Uz byli zmineni ucitele, treneri, vedouci krouzku, stryckove, klid e soused. A o to pecliveji potom takove vybirat 😉 kamaradka zustala se synem sama. Bydli s rodici. Vetsinou vychovava deda.... Kluk je jak stary dedecek. Vsude kam jde tak si musi sednout. Nebi lehnout... Ke vsemu... Dokonce i na pisku lezi 🤣🤣🤣 potom ma okopirovane i pohyby od dedy. Jakoze fakt! Jak dedecek! A taky teda hlavne nazory 🙄 ktere jsou ro me na hlavu postavene... Za me je hodne dulezite kym jsou deti obklopeny... Nemusi byt s nimi primo doma ale prejimaji jejich vzory chovani, hodnoty,...
Jestli tě to uklidní, vyrůstala jsem s matkou. A paradoxně - chybí mi nejvíc mateřská osoba, něžná, chápající, bezpodmínečná. Nechybí mi otec, chybí mi maminka v pravém slova smyslu. Takže co se vztahů týče, jsem sirotek..
Já jsem žila od 14 let jen s matkou. Měla jsem dlouho problém pochopit, k čemu ke ten otec v rodině/chlap ve vztahu vlastně dobrý. Tu výchovu nechápu pořád, doufám, že na to zkušeností přijdu. Každopádně mi jako vzor začal sloužit tchán. Pokud mají tvoje děti v blízkosti nějakého strejdu nebo dědu, od kterého to můžou pochytit, tak bych se nebála. Navíc nikde není psáno, že ty zustaneš sama 🙂
Řeším něco podobného. Rozpadlo se mi manželství, mám 2,5 letou dceru. S tátou se sice vida, ale i tak mám pocit, že ji to musí do budoucna poznamenat. Já vyrostla v úplně rodině, jsem že 4 děti.. o to víc mě mrzi, že dceri nemůžu dopřát to same:(
Důležité je zůstat ve své mateřské roli, byť musíš občas jednat jako chlap. Těžké je to v krizovkách, kdy máma konejší, táta dupne a jede se dál. Sama osciluji mezi těmi dvěma rovinami, ale snažím se být hlavně máma - takové to mateřské teplo, otevřená náruč, plný hrnec 🙂 Prostě si dát bacha, aby se z tebe nestal mrzák, co nebude ani mámou, ani tátou.
Mužskou roli nenajde dítko třeba zrovna u tebe doma, ale může jím být kamarád, strejda, děda ... Já se snažím kvůli klukům opravit vztahy s mým tátou, vídáme se mnohem častěji než před dětma, byť není jako vzor ideální. A hodně času trávíme s kámoškou a jejíma dětma, kde její muž normálně funguje.
@1eso1 Myslím si, že děti jsou úžasně tvárné a že si najdou místo na slunci, pokud to je jen trochu možné. Život není černobílý. Znám echt mamánky, kteří vyrůstali s otcem, a šikovné soběstačné kluky, kteří vyrůstali jen s mámou. Kluci asi dorostou do věku, kdy budou hledat i nějaký mužský vzor, ale ten jim nemusí poskytnout jen táta. Pokud nebudeš mít partnera, co třeba děda, strejda, vedoucí ve Skautu apod.
Myslím, že vztahu mezi mužem a ženou se od tebe mohou učit i tak. Když dám příklad, chlap může vyrůstat jen s maminkou, pro kterou budou všichni chlapi nevychovaní podrazáci, kterým se nedá věřit. Děti z tebe vycítí tvůj postoj.
@1eso1 Jasně, to se netýkalo tebe. Jsou rodiny, kde je máma generál a chlap je pořád druhé kolo. Tak tam toho správného mužského vzoru děti taky moc nepochytí. Aby nedošlo k mýlce, nemyslím si, že má být chlap kápo. Ale ani ta ženská 🙂 Prostě partnerství. Nicméně věřím, že tohle ani nebudeš muset řešit a nakonec najdeš toho správného parťáka pro život.
Vyrůstala jsem celý život jen s mamkou a vůbec mě to netrápí. Nic mi nechybělo a ani zpětně s odstupem času s tím nemám sebemenší problém. Otec mi nikdy nechyběl 🙂 Dětství v pohodě, dostudovala jsem, odmaturovala, pracuju. Nijak mě to nepoznamenalo.
@1eso1 mám manžela, který vyrůstal až do nějakých 10 let s matkou a ano, je to mamánek, chybí mu základní “kutilství” (žárovky, ucpaný odpad, servis auta, komplet zahradu, zařízení domu .... vše řeším já a s..re mě to), a je “citově plochý a neví, jak se k ženě chovat, protože v dětství žádný chlapecký příklad neměl. Přesto ho miluji a beru ho takového, jaký je.
Mému synovi je 16et, tátu má ale od jeho cca 3 let s námi nežije, pobýval i v base tak na výchovu neměl čas. Syn vyrustal s mým tátou a 2mi sestrami, z toho jedna je o 1,5 starší než syn a druhá je starší než já. Bohužel můj tátá mamánek byl a po smrti mé matky je neschopný cokoliv zařídit. Tedy mužský vzor žádný a ty se kterými jsem měla vztah se k synovi moc neměli. Syn tedy nic klučičího neumí (postel z IKEY mu převážně sestavovala má mladší sestra, ta nad ním vždy držela ochranou ruku), neumí ani nic holčičího (ale zvládne vyluxovat a uklidit nádobí i převlíkne povlečení na posteli). Můj nynější partenr se ho snaží vtáhnout do stavby našeho baráčku, což syna zrovna nebaví a radši vše odflákne. Pořád čekám v čem se syn najde a zatím nic. Jediný co mu jde je spaní😀
@agripina83 díky. Koukám, že to bude případ od případu, ale úplně v háji to není 🙂
Ano, vyrostla jsem s mamkou a neřekla bych, že jsem měla vztahové problémy. Než mít špatný vzor, tak to raději žádný. Když kolikrát vidím, jak se muži chovají k ženám, tak si říkám, že mé děti se vlastně mají luxusně. Že, bych vychovala mamánky se nebojím, ale je pravda, že starší syn uvaří, vypere, uklidí, povesí prádlo, ale z tou mužskou prácí válčí. Zase na druhou stranu, můj EX taky na to nebyl a to vyrůstal s otcem. Mně to nevadilo, protože uklidil, uvařil, umyl nádobí, vypral, přebalil, nakrmil atd. Já kdybych nechtěla, tak nemusím doma ani "hrábnout ". Na ty mužské práce se vždy někdo sehnal.
@superkousky Děkuju za názor. Snad se s tím nějak poperu 🙂
@1eso1když to vezmeme z pohledu teorie, učebnic a skript, tak přítomnost otce je důležitá hodně. Dítě od něj přebírá mužské vzorce chování, holčičky se na otcích učí komunikaci s muži, kluci zase klučičí "způsoby". Ale je tu jedno velké ale. Záleží hodně i na tom, jak vlastně otec funguje jak ve vztahu k dětem, tak i ve vztahu k partnerce (matce dětí). Pokud je to dejme tomu salámista, který prakticky v rodině nefunguje, tak je dle mého skromného názoru snad i lepší, když v rodině není přítomen. Pokud je to třeba agresor, platí to naprosto absolutně. Ale osobně si myslím, že dítě nežije ve vakuu a i při nepřítomnosti otce se dostává s muži do kontaktu. Zejména s dědečky, strýci, učiteli, trenéry, vedoucími a i ostatními chlapci jeho věku i staršími. A od nich může čerpat.
Záleží hodně i na tom, jak ty sama k výchově přistoupíš. Pokud děti budeš vychovávat tak, aby měly přehled o tom, co jsou mužské vzorce, pokud budou mít kontakt s mužským světem a pokud ty sama nebudeš ze svého syna dělat mamánka, který je na tobě nezdravě nafixovaný - pokud ty sama ho pustíš, aby se stal mužem, bude to muž se vším všudy.