Jak zvládnou u dětí spaní v pokojíčku?
Hezký den, mám dvě děti syn 5 let a dcera 3 roky. Oba jsou od mala velmi kontaktní, oba kojení přes dva roky. Oba se mnou do nedávna spali v posteli. Asi 3 měsíce zkoušíme samostatné spaní v jejich postýlkách. Večer je oba společně uspím a do té půlnoci, max do jedné spí dobře a pak se začnou budit. Starší brečí že se hrozně bojí, že chce abych s ním ležela, mladší je trošku lepší, ale taky nevydrží spát sama celou noc. Mají noční světlo, spím s nima v pokojíčku, tak že tam sami nejsou. Většinou to dopadne tak že se půl noci mačkáme všichni v jedné postely. Ráda bych aby se děti už naučily samostatně spát, ale fskf nevím jak na to. Jsem teď ještě na začátku těhotenství a vůbec si neumím představit jak pak budeme fungovat v noci ještě s miminkem. Spát s třema dětma v jedné posteli si neumím představit. Od mala jedeme kontaktní rodičovství, společně spaní nám vyhovovalo, ale myslím že už jdou děti velké a mohli by si začít zvykat na svoje postele. Nerada bych aby nám to ale nějak narušilo náš vztah, proto určitě nechci zkoušet nějaké drastické metody, jako nechat dítě řvát půl noci. Měl někdo podobný problém a jak jste postupovali?
@lenerka1 Tak donedávna jsme spali spolu v manželské posteli a tatínek v dětském pokoji. Děti se mnou musí nejlépe ležet v objetí a nevím jak bych u toho ještě kojila miminko. Přijde mi to prostě nereálné. Ráda bych aby se za ten půl rok než se narodí miminko to spaní v pokojíčku naučily. Nevadí mi tam jít když se vzbudí a zase je uspat. Ale oni vyžadují abych s nima ležela. Nestačí jim, že jsem jen v místnosti.
A čeho se konkrétně bojí? Eurona má sprej proti bubákům, obsahuje esenciální oleje, které působí antistresově a uklidňují. Co to třeba vyzkoušet jako psychologický efekt, že ten sprej spolu použijete, aby na něj nikdo nemohl.
@levandule_k Přišlo my že se bojí tmy, tak jsme právě pořídila to noční světlo a žádné zlepšení. On neřekne čeho se bojí, prostě se vzbudí a brečí a říká že se bojí, když na něj mluvím nebo třeba zpívám, tak to nepomáhá. Prostě jediné co ho uklidní je že si k němu lehnu. To je tuhý za minutu.
@levandule_k ten sprej zkusím, třeba by to pomohlo. Děkuji 🙂
Zkusila bych tu prirazenou postel ke tvoji. Nam se to maximalne osvedcilo a u vas by to mohl byt takovy mezistupen mezi spanim v objeti a samostatnym. Muzes pohladit, chytit za ruku, dite te ma “na dosah”, ale zaroven mate kazdy svuj prostor na spani…
U nas spi deti spolu na jedne “manzelske” posteli. Vidim na mladsim, ze kdyz je u nej starsi, spi klidne, kdyz jsem dnes v noci starsiho prenesla do loznice, protoze mladsi kaslal, mladsi za mnou v noci prisel. Jinak nikdy nechodi. Prituli se k brachovi a spi 😉
@konidana takhle řešíme když jsou děti nemocné, že dáme na zem matrace. Já bych prostě ráda, aby se už naučily spát ve svých postelích. Kdybych nebyla těhotná, tak to tak neřeším, ale s tím miminkem to pak bude masakr. Obě děti mi jako malé nespaly, kojila jsem 100 krát za noc a nějak si neumím představit do toho ještě běhat z jedné postele do druhé. Já klidně dál budu spát s nima v pokoji, ale chtěla bych je naučit, že když se vzbudí, tak je třeba pohladím, zazpívám a oni usnou. To zatím prostě nefunguje.
@ronja55 já si myslím, že toto se moc naučit nedá, buď toto dítě zvládá, nebo ne. Také jsem s první hodně bojovala, nechtěla jsem ji v posteli, protože jsem se pak nevyspala. S druhým jsem to už vzdala a když přišel, tak než ho lifrovat zpátky, tak jsem se radši stěhovala já. Malý zůstával v manželské s tatínkem. U vás bych fakt zkusila předělat pokojík tak, aby děti měly na spaní společné letiště - postele vedle sebe. Děti jsou zvyklé na kontakt, a to je podle mne prostě neodnaučíš...
To bude i tím těhotenstvím, starší byl zvyklý na svou žádost spávat s tátou v pokojíčku, já s prostřední v ložnici, ale měsíc před porodem se znovu vrátil do ložnice a oba potřebovali být přímo nalepení na mě, i když jsem se přesunula do volné části postele, tak mě doslova pronásledovali 😁 a to jsem měla pocit, že spí tvrdě. Po porodu už se lepit nepotřebují, prostřední chce třeba držet za ruku, ale víceméně mám svůj prostor a funguje to i s miminkem.
@lenerka1 Tak oni to tak mají od narození, že spíme na sobě nalepení nebo v objetí. Děti ještě ani neví, že jsem těhotná, zatím jsem v 7 tt a ani jsem ještě nebyla u doktora. Říct jim to chceme až po prvním screeningu. Prostě to akorát já víc řeším, protože mě to spaní fakt děsí. Jako když to jinak nepůjde, tak holt budeme spát všichni pohronadě i s miminkem, ale raději bych aby se to nějak naučily.
Zvetsila jsem dvouluzko o jedno dalsi luzko. Ale mne to spolecne spani fakt vyhovuje, takze nedostatek prostoru byl jediny problem. Co spojit jim postele v pokojicku? Nasi radi spi u sebe a i kdyz tam jsi s nimi, vzniknie vam lepsi spaci prostor. Treba si do porodu zvyknou
A jinak teda kdyz usiname vsichni spolecne, tak se nekdy oba dva mladsi koji, vedle je starsi syn, ktereho se letmo dotykam rukou a vedle nej je dcera a tu drzim za ruku. Jsem vykonna :D
@ronja55 Mame stejne stary deti a taky nechteji spat sami. Prirazili jsme jim postele k sobe a maji letiste. Kdyz se v noci budi, jdu za nima ja a nebo manzel a vetsinou tam pak spime do rana. Jinak s manzelem se v tech nocich pravidelne stridame, aby se jeden vzdy plnohodnotne vyspal.
@ronja55 moc ti neporadím, protože se svými dětmi (3 a 7) spím pořád. Máme v ložnici k letišti přiřazenou ještě postel a tam spí většinou manžel (někdy si rovnou lehne na matraci nebo do pokojíčku) a my jsme s holkama na tom dvojlůžku. Holky spí poměrně dobře, ale když je krize, tak mě v té posteli taky potřebují, nestačí zazpívat a pohladit. Potřebují držet za ruku než usnou a pak tu přítomnost.
@ronja55 do porodu naštěstí času dost, takže bych ještě vůbec se nestresovala tím, jak to bude až bude 3. dítko....u nás více-méně pomohlo, že mám matrac v pokoji a áno, nekterou noc 2 nebo i 3 krát na zavolanou běhám za holkou...když ona usne, já se přesouvám na svojí matrac a mám pocit, že čím déle to takhle dělám, tím vic respektuje, že prostě nespíme hned vedle sebe (matrac mám schválně trošku dál od její postele, abych ji nerušíla...ale tedy tulení v noci už nepraktikuji, protože má holka extremne lehký spánek a nemůžu pak odejít, takže jsme domluvené na tulení až ráno (má 3 roky a taky extrémní mazel) a když mě zavolá, jen si k ní lehnu...takže bych poradila k tomu tulení, neustále vysvetlovat, vysvetlovat a dokola vysvetlovat, že se tak maminka už nevyspí...za těch 8 měsíců to myslím poberou
U nás odmítají spát sami (spíme manžel se starším, já s mladším.... před dvěma týdny jsem ukončila kojení). Ale na dovolené, kde byla palanda, spali spokojeně na té palandě nahoře, ale oba spolu nahoře. Každý ve své posteli taky nechtěli.
Takže pokud to umožňuje prostor pokoje, tak společnou postel pro obě děti?
dobry den,mam to podobne,akorat mame jen dceru4,5 letou. Do tri let spala v postylce prirazene k manzelske posteli na moji strane.Meli jsme byt 2+1 a nebylo mozne dat ji zvlast .Pak jsme se prestehovali,pokojicek ma asi rok,ale sama spat nechce.Takze, spim s ni v pokojicku ma postel s vysouvacim luzkem.Mame tedy 160x200 postel.Myslite,ze se vyspim ?Ne,bud mne kope,toci se,leha mi na zada ,na nohy atd.V noci se budi a chce drzet za ruku apod
Zezacatku,jsme zkouseli,ze spala sama,ale cca kazdou pul hodinu se budila,brecela a volala mamo,kde jsi.Tak jsem za ni sla ,pockala az usne ,odesla,ale opakovlalo se to celou noc.Takhle jsem to vydrzela asi tyden.Pak jsem nemohla nevyspala chodit do prace.Tak jsem zacala spat s ni.Navic je casto opravdu casto nemocna ,tak se nam to samostatne spani nepovedlo.Kdyz je nahodou u babicky na noc(asi 2x v lete a 2x jindy)take spala s ni na manzelske posteli jinak by to nedala.
Pry se sama boji,tmy,toho ,ze tam nikdo neni a tak.
Opravdu nevim,kdy se toho zbavime. Ze by mi to vyhovovalo to ne,ale zatim nevim,jak jinak to vyresit.
@ronja55 u nás má rada svůj osobní prostor 😂na veliký tulikovani není, ale do tři spala s nama… od jeziska dostala dětský obrazkovy povlečení s postavičkami co má rada na velkou postel … do te doby měla malý periny … takže chytla pocit důležitosti… a vlastně si sama rekla, ze chce spát sama v posteli.. na uspavani jsem, ale většinou pak spí sama do rana, nebo jdu za ni ..
@janule0123 to vše mají děti taky. Svoje postele, vybraly si povlečení podle sebe a stejně to absolutně nepomohlo. Prostě maminka je maminka 😃
@ronja55 Je to těžký, někde to jde samo, jinde to chce spoustu času.
Nemáš třeba v sobě nějaký skrytý zasunutý vzorec myšlení, že třeba děti v pokojíku opouštíš, nebo se toho bojíš, že to bude těžké, že tam nebudou chtít jít a oni se jen chovají dle tvých obav? (Ale vařím z vody...)
Já, krkavčí matka, nekojila jsem, dítě téměř do 3 let sice v ložnici, ale ve své posteli - přesun do vlastního pokoje před 3 rokem víceméně bez problémů, vlastně jsem chodila kontrolovat, jestli žije.
Kamarádka, holka kojená něco přes rok, spaní v posteli. Do teď nechce být v pokoji, je jí 7. Většinou co slyším, tak se těm kontaktních do svého moc nechce, asi budeš muset vydržet.
Neporadím, ale ...
Řešila jsem něco podobného. Děti 3a 1 roky, spaly s námi a já těhotná. Věděla jsem, že už je v posteli nechci, budu tam mít miminko a to už by jsme se všichni nevešli. Dělali jsme různé "pokusy ". Nakonec se to ustálilo v mém cca pátém měsíci. Naučili se to. Ale zkoušela jsem to různě, dle našich možností v bytě.
@te_reza u nas teda jsme asi vyjimka potvrzujici pravidlo - starsi spal nejdriv v postylce prirazeny k posteli, od asi 4 mesicu uz vedle me v posteli, kojeny do 22 mesicu, sel do vlastniho pokoje ve 2,5 letech, absolutne bez problemu, mladsimu jsme uz ani nestaveli postylku, od porodnice byl se mnou v posteli, kojeny do 27 mesicu, sel k brachovi jeste pred ukoncenim kojeni (kdyz jsem kojila uz jen na usnuti a ne v noci), taky bez problemu.
K samostatnému spaní moc neporadím. Mačkání v jedné posteli jde omezit přiřazením válendy z jedné strany manželské postele a z druhé miminko v postýlce bez bočnice, pokud je v ložnici místo. Já bych běhat v noci mezi dvěma pokoji nechtěla, to se člověk nevyspí vůbec. Celou noc mi spí většinou šestileťák a ve svém pokoji se budil a stejně k nám došel.