Hnusí se mi můj přítel od doby, co se mi narodila dcera
Ahoj všichni, chci se obrátit na Vás, jestli je mezi Vámi taky někdo s takovým problémem. Už jsem uvažovala i o psychiatrovi, ale nemám na to vůbec čas. Takže - od porodu se mi hnusí můj přítel. Jsem s ním už 7 dlouhých let. Máme spolu hodně prožitého, ale od porodu ho nemůžu snést. Jsem šťastná, když je pryč, když můžu být na chvíli od něho sama. Pořád se hádám za každou blbost. I když mě to pak mrzí, tak neumím jít za ním a omluvit se, nebo to nějak vyřešit. Uzavřu se do sebe a nemluvím. On nedělá nic špatného. Stará se o nás, chová se normálně. Taky ho moc mrzí jak se chovám, ale já mám takové nechutenství něco řešit. Chci vše hodit za hlavu. Už několikrát jsem ho chtěla nechat, aby od nás odešel na vždy. Ale on mi to vždy nějak vymluvil. O sexu ani nemůžu slyšet. To se mi hned dělá zle jak si na to vzpomenu. Jsem nějaká asexuální od té doby. Nesnáším to. Mrzí mě to, že se takto chovám a taky je mi ho líto... Ale nevím vážně jak dál. Naší dceru oba moc milujeme už jí bylo rok...
Že si přiznáš chybu je první krok... Pak jsem se zastavila na větě:"dlouhých sedm let..." - a to si představ, že naši prarodiče spolu byli třeba padesát let... to je teprve "dlouhých"...
Sama bych si odpověděla, proč ho chci nechat - když "nic nedělá..." - prostě pokud nechlastá, nefetuje, nemlátí mě, chodí do práce, projevuje o dceru zájem... pak bych si vytřídila, že je to můj problém a nechci, aby tím trpěla moje roční dcera.
Takže by nebylo od věci navštívit psychologa, případně nějakého rodinného poradce.
Byla by škoda kvůli svým manýrům připravit dceru o tátu a sebe o manžela...
@nikousek1 Urcite psycholog. Podle me by mohla byt příčina i v tom, ze jsi se moc upnula na dceru a muze uz ted vlastne ani tak nepotrebujes, je tam vlastne jakoby navíc. Stala jsi se hlavne matkou a uz ne partnerkou.
Chtelo by to dat tomu vztahu ještě sanci a zkusit ho obnovit nebo se znovu přeprogramovat z matky na partnerku třeba nejakym spolecnym víkendem bez male. Ale urcite bych si o tom zasla popovídat s odborníkem. Byla by skoda, kdyby se rozpadla rodina, která třeba nemusela....
Děkuji moc všem za rady. Určitě je to škoda. Taky to nechci takto nechat... Zkusím pro to všechno.
Taky bych asi zašla k psychologovi. Pokud tě partner otravuje jenom svojí přítomností, tak je nějaký velký problém a možná by opravdu pomohlo, aby vám s tím poradil někdo třetí 🙂 Hlavu vzhůru. Držím palce! 🙂
Jak už napsala @elvira - je moc dobře, že si problém přiznáš a umíš ho přesně popsat. Jak už radily holky, buď psycholog a nebo pokud jsi otevřená něčemu alternativnějšímu, tak třebas kineziologii, regresní terapii, metodu RUŠ a další podobné. Sama s nimi nemám osobní zkušenost, ale ohlasy z okolí jsou víc než kladné, hodně kamarádkám tyto metody pomohly, četla jsem o tom i tady na koníku. Myslím, že řešení nebude tak úplně složité, že jen půjde o to Tě "nakopnout", abys přemýšlela jiným směrem, takovým, který Tě teď třebas vůbec nenapadne. Neřešila jsem přímo tuhle situaci, ale něco podobného a opravdu stačilo jen popostrčení a pak už to šlo tak nějak samo... 🙂 Držím palce, opravdu by byla škoda vztah zahodit!
Určitě najdi psychologa, oni dokáží pomoci a hlavně ví jak na to. Nemá smysl se takhle trápit.
Jinak to sezení u psychologa nebývá dlouhé, záleží na tobě, takže si myslím, že na to se čas najde vždycky. I kdyby jsi tam měla sedět 45 minut tak je to jen ku prospěchu věci.
@nikousek1 Ahoj vim jak se citis,mela jsem uplne to same..bohuzel u nas to skoncilo rozvodem..snazila jsem se vic jak dva roky,hlavne kvuli dceri,ale neslo to..bylo to jen horsi..ale nelituju toho...dnes jsem mnohem stastnejsi...hodne stesti,at uz to dopadne jakkoliv.
děkuji vám všem.
Ahoj,no zpocatku bych to "svedla" na hormony,ale po roce bych to asi uz fakt resila.Do partnerske poradny byste meli zajit oba. Zjistit pricinu a oodstranit ji. Nic se totiz nedeje jen tak.