Dítě z předchozího vztahu. Pozitiva a negativa

@tarra27 Jj, rozvedený je už asi 15 let, žil s přítelkyní a s tou už nejsou asi 4-5 let. My se známe 2 roky. Přítel má vlastního syna (18), a pak se ještě stará o dceru (17) své bývalé přítelkyně. Tam je kámen úrazu. Holčina je většinou hodná, ale je dost náladová, a když jí něco řeknu, třeba že se mi nelíbí, aby chodila venku po nemoci v dešti, tak má řeči, jako ať si nehraju na její mámu. Ale to že i jí tady vařím, žehlím, pomáhám s úkoly, to je v pořádku. S tím mě štve.

@andelka Když to trauma z rozchodu je kolikrát kámen úrazu. Když na sebe kydají špínu...Ani takový ten rozchod, kdy si každý žije jako s čistým štítem, podle mě nefunguje. Jednou ty děti existují...nejde dělat, že ne. Jednou ta minulost existuje, musíme se s ní vyrovnat, ne smazat...
Čí je to vina..většinou obou, ale důležité je se poučit a nezahořknout.
Samozřejmě, že je spousta párů, kterým to napodruhé, napotřetí, naponěkolikráté funguje....
A je spousta žen, které se jen smíří s tím, že ex jejich mužů byly potvory....

@bonavoxa však ano, napsala jsem že musí mít vyřešenou minulost a být s ní srovnaný, ne že ji má smazat. Nevěřím na to že by rozchod/rozvod byla vina jen jednoho. Může být že jednoho je to zásadní, nebo poslední kapka, ale ten vztah nějak začal, fungoval, nefungoval, z různých důvodů. V podstatě chlapovi který by všechno hodil jen na ex, bych moc nevěřila. Přiznat chybu je důležité.
Stejně jako bych nebyla s chlapem, který neplatí alimenty a nezajímá se o dítě, i když mu v tom nic nebrání.

@andelka přesné můj případ...minulost smazal, na dítě platit nechce, nezajímá se a hodil všechno na me. Jeho to ale doběhne. Snad nebude pozdě.

@bonavoxa tak záleží koho si najde. Někomu to třeba nevadí, mně by to vadilo (už jen tím že jsem taky máma).

@andelka jasné, ze záleží, koho si najde...ale s přihlédnutím ke všem okolnostem...no nevím. Být tou ženou, tak se budu asi hodně ptát...mít dítě z predchoziho vztahu je pro mě hrozné zsasadni....

Jak tady čtu ty příspěvky, tak mě to jako rozvedenou ještě víc utvrzuje v mém přesvědčení, že žádný další vztah se vším všudy už ne! Nechtěla bych být na místě těch, co řeší svoje děti a nového partnera, jeho vztah k nim a obráceně, nové děti a něčí bývalou ženu, nesoulad po narození společného dítěte... Uf!

@bonavoxa Jaké má tvůj bývalý šance po rozchodu? Myslím si, že velké, spousta žen je ráda skoro za kohokoliv, jeho dítě pro ně není překážkou, ale naopak motivací předvést se před milým v ještě lepším světle, jak moc je cizí dítě zajímá.
Podle toho to taky tak často neslavně v druhých manželstvích a dalších vztazích dopadá.

@petrakol To je pravda. Dnešní vztahy jsou jenom mega dávka citů nebo pak jen rozum, nic mezi tím. Jen se nad tím tak zamýšlím, že kdybych se předtím víc zajímala o to, proč dostal vždy kopačky, mohla bych si ušetřit spoustu času a energie. Ale on je zamilovaný člověk stejně nepoučitelný a myslí si, že bude výjimka...a všemu uvěří. Zase nějakou sbalí na to, jaký je chudák opuštěný....:D Do života se mu nepletu, ale co bylo nezmění, malou nevymaže...a všechno si to člověk nese s sebou do dalšího vztahu, byť jen podvědomě....Je to chlap, když náhodou bude čekat další dítě, tak už to nebude ten prvotní údiv, ale spíš ta jiná stránka věci: zase bude řvát, zase dostane rozpočet zabrat...
Já Já být ženou takového muže, tak mi hned při prvních krizích začne vrtat hlavou, proč mu vztahy nevyšly a jestli to bylo všechno jen chyba žen, jak tvrdí...a proč se mu rozpadl vztah, kde bylo dítě...A už to jede....

@bonavoxa to máš taky pravdu, taky mě zajímá vztahová minulost. Blbý je, když se prostě nic nedozvíš. Spousta věcí mi docvakávala během času, kdy jsem konečně něco vydolovala, jenže to už bylo dost pozdě. Ne vždycky během chození dostatečně včas zjistíš to co se ukáže třeba později jako podstatné.
A souhlasím s petrakol, je spousta žen, které berou cokoliv z mnoha důvodů.
Každý vztah je jiný a vždycky jsou v něm dva. Pro mě je důležité, aby chlap nesvaloval 100% vinu jen na ženu (vybral si ji on, takže minimálně to je i jeho volba a potažmo chyba). To o zralém rozumném člověku nesvědčí, a s tím bych problém měla, pokud by se takto prezentoval. Jako chudáček, opuštěný, dokonalý.

@andelka A to je právě ten začarovaný kruh. S někým chodíš... a on radši o své minulosti mlčí nebo mlží, nakonec se k tomu přidají kusé informace z okolí. První zrnko pochyb nebo počínající nedůvěry. Všude platí, důvěřuj, ale prověřuj. Ve vztahu, kde člověk investuje tak mnoho, obzvlášť.
Jasně, pomalu se smiřuju s tím, že jsou i ženy, co jim stačí, že to s čím chodí, je chlap... 😠 A že je a děcka nemlátí, netýrá až tak moc,..
Ale určitě je víc těch, co takové s nějakým tím škraloupkem, mlžením, svalováním viny na expartnera,...raději obloukem obejdou.

@bonavoxa záleží na každé, co je pro ni důležité. Kterých je víc...no, doufám že ty máš pravdu.

@bonavoxa Přítel má z prvního manželství 14tiletého syna. Když se s bývalou rozvedli, ona se odstěhovala 100 km daleko i s dítětem, kterému bylo v té době necelých 5 let. Takže na jeho výchově se podílet v podstatě nemohl, vidět ho mohl 2x do roka (splácel ještě dluhy z manželství a měl časově náročné zaměstnání, malej chodil do školy...prostě to častěji nešlo), míval ho většinou celé velké prázdniny a Vánoce u sebe. Když jsme se poznali, klukovi bylo 10 a byl to celkem roztomilý blonďáček, takže jsem neměla důvod ho nemít ráda a ze všech sil se snažila, abysme měli dobré vztahy. Jenže postupně se na něm začala projevovat výchova jeho matky a jejího současného manžela (vypočítavost, láska k lidem jen pro peníze a pochvalu...), k tomu se přidala puberta a s tím přišly další problémy jako krádeže (dokonce i doma vlastní matce ukradl zlato apod.), lhaní, flákání školy... S přítelem jsme se pořád snažili po dobrém, ale je to těžké mít nějaký vliv na dítě, které máš možnost vidět jednou za čas nebo mu hubovat po telefonu, kromě toho vlastně pořádně nevíme, jak to u nich doma s výchovou funguje, myslím, že bývalá se snaží, ale holt ta puberta... S bývalou manželkou máme vztahy jakž takž, ale občas přítel vybuchne, protože za ni dodnes splácíme nějaké dluhy a ona má pořád málo, přestože se má ve skutečnosti mnohem líp než my... Popravdě přítel už se nemůže dočkat, až synovi bude 18 a tímpádem už bude mít závazky čistě k němu a ne k jeho matce, která ho za trvání manželství jen podváděla a hodně mu ublížila a pořád by ho chtěla jen ždímat. Bohužel tím, jak bydlí daleko a může ho vídat jen omezeně, se hodně vzdálili i ve vztahu otec-syn, což mi přítel sám přiznal. Prostě že když k nám mladej přijede na prázdniny, není to jakoby mu přijel syn, ale vnímá ho spíš jako cizího člověka, který narušuje naše rodinné soužití. Taky mi přiznal, že tím, že ho měl velmi brzy (v 21 letech), nedokázal si k němu nikdy vytvořit pořádné pouto, prostě to tehdy bral jinak než teď, když je mu 36 a bere otcovství zodpovědněji - s naším společným synkem si hraje, věnuje se mu, pomáhá mi a trávíme spoustu času jako rodina a ne jak tehdy, když měl plno jiných zájmů. Řekl mi, že mít dítě v jeho případě tak brzy byla strašná blbost. Což asi i u bývalé, které bylo v té době 19 a podle toho to taky nakonec dopadlo.
Co se týče mě, šla jsem do vztahu s tím, že má dítě, věděla jsem to od začátku a s tím jsem ho brala, i když to nebylo vždy jednoduché. Samozřejmě, že bych byla stokrát radši, kdyby žádné dítě neměl, protože co si budem nalhávat, život to spíš komplikuje (,,výchova" na dálku, alimenty, starosti co z něho bude, kam půjde na školu, co kde vyvedl a platit škodu atd.), ale holt život už je takový a smazat to nejde, jednou to dítě má, tak se musí starat. Jinak já jsem to vždy brala tak, že ho miluju i s jeho minulostí i s jeho závazky a kdyby to tak nebylo, tak s ním prostě nejsem.
Jinak to ale samozřejmě je, když má ten partner nebo partnerka dítě ve vlastní péči. A samozřejmě taky záleží v jakém věku toho dítěte se s tím partnerem poznáš. Když je malé, zvykne si většinou brzy, nejhorší to je v pubertě, kdy je ten nový partner většinou vnímán jako vetřelec a může se třeba stavět na hlavu - to vidím u nás - Když se bývalá měla znovu provdat, dělal jí doma psí kusy, aby k tomu nedošlo, protože jejího nového partnera nesnáší, schoval jim prstýnky... A mně jednu dobu ani neodpovídal na pozdrav, přitom jsme si nikdy nic zlého neudělali...ale prostě pořád nějak v duchu doufal, že se máma s tátou dají ještě někdy dohromady (to nám potom přiznal, když pochopil, že se tak nestane). Každopádně pro to dítě to musí být strašně těžké a já fakt děkuji Bohu, že jsem tohle nikdy zažívat nemusela a naši jsou spolu šťastně už 41 let.
Takže asi tak: Je to vždycky těžké pro všechny strany, ale takový už je život a nemůže být všechno jako v pohádce, lidi se rozvádí, mají děti, poznávají nové partnery...ale pokud se všichni snaží, všechno se dá nějak zvládnout. Hlavně je dobré znát partnerovu minulost a proč ten předchozí vztah skončil a i když je to někdy sakra těžký, nedívat se už předem na bývalé a následující partner(k)y jako na zlé saně, ale dát jim šanci se projevit.

@bonavoxa A ještě dodám: Nejde to nijak zobecňovat, všechno je to o konkrétních lidech. Mně je třeba na jednu stranu líto, že přítel se svým prvním synem nemá lepší vztah, že bydlí moc daleko a nemůžeme budovat ty vztahy lepší, jezdit na výlety, trávit spolu čas... Příteli je to taky líto a připadá si prý jako že mu není dobrý otec, že tohle se prostě pokazilo, ale na druhou stranu pro to asi doteď nešlo víc udělat - bývalá si chtěla zařídit nový život, odešla moc daleko, na příteli nechala vysoké dluhy, které splácíme dodnes... Tady nemá kluk ani žádné kamarády a je mnohem radši ve městě, kde žije, protože tam je větší zábava. Na druhou stranu vím, že je dobrý otec a že by jím byl i pro prvního syna, kdyby měl tu možnost hned od začátku, kdyby ho bývalá neodstřihla. Když vidím, jak je z malýho poprděnej, jak se mu věnuje, hraje si s ním, plánuje, co mu pořídíme... Bavili jsme se o tom a i teď jak sleduju Tvůj příběh, si myslím, že každej z nás musí pro rodičovství nějak dozrát a že je chyba, když si lidi pořizují děti v době, kdy jsou sami ještě dětmi a nedokážou slevit ze svých zájmů apod. Mojemu bylo 21 a jeho bývalé 19 když se jim syn narodil a i co vím z doslechu, nebylo na tom nic pozitivního - ona naháněla chlapy, chodila se bavit na zábavy a dítě nechávala hlídat prarodičům, on jezdil pracovně do zahraničí, takže byl věčně pryč a neměl ani moc času se rodině věnovat a pak už ho to ani nebavilo, když viděl, že není jedinej ,,tatínek". Já když si představím sebe před 5-6ti lety, byla jsem taky někde úpně jinde než dnes a mít v té době dítě, asi bych na to taky neměla. Asi každej to má jinak, někdo k tomu třeba nedozraje nikdy, někdo naopak už ve 20ti dokáže být skvělým rodičem...