Vztah s člověkem trpícím OCD. Máte zkušenost?
Zajímalo by mě, jestli tu máte někdo vztah s někým kdo tímhle trpí?
Žiju s takovým člověkem už pár let, přes jedno desetiletí, nechápu, že jsem to tak dlouho vydržela, poslední dobou mám pocit, že ze mě vysává poslední zbytky moji energie...🙄
A co dela? Já mam lehčí formu, ale okolí to (doufám) nijak neobtěžuje. Jen mám rada vše srovnané, rozciluji me nedokonalosti, porad musím něco počítat, rovnat podle velikosti nebo barvy :D manžel je zas pravý opak, ten vytváří chaos a spis on me rozčiluje, ze třeba nedovira skříňky, vali všemožně hadry apod :D
Já teda nemám vztah, ale v práci jsme měli kolegyni. Bylo to teda hodně těžký no. Skleničky na svým místě, šanony taky. Nechtěla nás pouštět do jedny místonosti, kterou měla na starost, abychom ji to tam ,,nerozhazeli". Dokonce i některe úkony dělala za kolegy, protože by to neudělali ,,správně".
Ano, už přes 22 let. První roky se tvářil, že žádný problém nemá. Teď už se té diagnóze nebrání, ale pracovat s ní nezačal... Jsou dny, kdy se mě to nedotýká a jsou dny, kdy bych ho nejraději vzala pánví. Nejhorší okamžik přišel asi ve chvíli, kdy začal své rituály učit děti, aby se vyhnul otázkám, proč to dělá. V tu chvíli jsem nemilosrdně zasáhla, dětem jsem vysvětlila, že je tatínek nemocný a proto ty "věci" dělá a že ony se to učit rozhodně nepotřebují.
Sama mám lehčí formu se kterou umím pracovat a i muž se naučil jak spolu můžeme v klidu žít. Nakonec si vše skvěle sedlo,ale chtělo to opravdu hodně komunikace. Ono je té stav těžký pro obě strany a je potřeba najít trochu pochopení. Bez podpory muže by se můj stav jen zhoršoval.
Tak ono asi záleží, co konkrétně dělá a jak moc to obtěžuje okolí. Znám pár lidí, co nemají diagnózu, ale asi tam něco bude, třeba vše musí být sudé. Nebo všeho musí být určitý počet a to je třeba na kolegyně a rozhodně mi to nijak nevadí...
Si myslím že to není nic hroznýho s čím by se nedalo žít ne? Já sama znám pár takových lidí, a nepřijde mi to obtěžující.
Zivot s ocd nie je sam o sebe hrozny pokial clovek k nej pristupuje zodpovedne a chodi na terapie. Zivot s ocd, ktoru si clovek nechce priznat a ktoru nema ani diagnostikovanu je hrozny.
@klokanka31 a žila si s nima někdy v domácnosti? V každodenní rutině ?
Diagnózu má. Na terapie chodí, léky bere, už přes 4 roky.
Nemá problém s rovnáním věcí, ani mytím rukou, ale s časem. Časový rituály. Pravidelně už 3 roky vstává ve 2:00 aby zkontroloval celý byt, zda se někde něco neděje.... například. Je toho mnohem víc co má spojitost s časem.
@krisstina93 právě že zbytek věci co dělá je i extrémě citlivých a psát je tady nechci...vše ale souvisí s časem, že buď bude něco třeba v ten a ten čas a nebo prostě nic, a když nic tak je pak agresivní a vzteklý, nadává, hází s věcmi, mluví si pro sebe, citově útočí na druhé ...
Když nás třeba někdo pozve na svatbu, tak řekne, že tam půjdeme, ale v ten a ten čas budeme prostě zase doma nebo že nikam nejede. Například neexistuje aby nebyl v noci doma...což bylo třeba úžasný, když jsem rodila o půlnoci v porodnici.....😏😒 Spěchal domů, aby byl ve 2h doma a mohl to vše kontrolovat.
Aha tak to chápu, to je obtěžující, já mám třeba rada svoje rituály, ale nezáleží mi na čase. Mám třeba takovou rutinu před spaním, ale je mi jedno, jestli to probedu v 8 večer, nebo nebo ve 2 ráno. Čas celkove je můj velký nepřítel no, to pravidelně nestíhám vůbec nic :D já bych rekla, ze ta porucha nevadi, dokud je v tom člověk sam no, mého manžela určitě neobtěžuje, když mám třeba potrebu kupovat sudy počet věcí, nebo si podle svého seřadím knihovnu :D ale nikdo se mi nemusi přizpůsobovat no.
Tak lehkou OCD má spoustu lidí a myslím, že je i v pořádku jít po zamknutí bytu zkontrolovat, zda jsme zamkli. Ale pak je ta náročnější, s takovým člověkem žít je náročný.
@krisstina93 tak já třeba žádnou takovou poruchu nemám, ale věci kupuju taky v sudem počtu. Ne všechny, ale většinu, běžně kontroluji sporák, i třeba 5x jestli jsem ho fakt vypla, protože se mi už párkrát stalo, že ne. Jenže pro něj jsou tyhle věci prioritou a dost silnou...myslela jsem, že když se léčí, že to bude lepší, ale přijde mi to spíš horší.
Uff, to je náročné, nevím, jestli bych to dala, to je strašné psycho, vadilo by mi, že nikam nemůžeme, ale já bych se asi na některé věci vyprdla a jela bych třeba na dovolenou bez něj.
@klokanka31 tak pokud jsou to jen známí a nesdílíš s nimi jednu domácnost, tak chápu, že ti to může přijít v pořádku. Na manželovi by třeba cizí lidé vůbec nepoznali, že tu poruchu má, protože v časech, kdy své rituály dělá, s ním nejsou... Ale věř, že žít s někým, kdo OCD má a zlehčuje dopad rituálů na ostatní členy rodiny a není ochoten se léčit, je mnohdy fakt na rozvod (v tom lepším případě) a od zdravého partnera to chce nesčetně ústupků a upozadění se, aby spolu ti dva vůbec mohli žít. A ještě náročnější to je, když začnou děti vnímat, že něco není v pořádku...
Tak asi záleží, jak moc to zasahuje do běžného života a jestli je něco vyžadováno od okolí, což tady tedy celkem dost. Má to u něj v rodině ještě někdo jiný?
Manžel má také nediagnostikovanou OCD, nějakou lehčí formu. Počítá tahy kartáčku při čištění, polknutí při pití, kontroluje jestli je zamčeno. Pravidelně se chodí napít nebo třeba záchod, kontroluje teploměr a bůhví co ještě. To mi až tak nevadí, kolikrát se směju. Ale co mi vadí, je že všechno musí být na místě. A nejen namístě, ale i správným směrem, vše musí lícovat. A když ne, je to pro něj bordel. A to mi strašně vadí, že i když je to uklizené, je to pořád bordel. Neříkám, já sama jsem „trochu chlap“ v tomhle, kolikrát mi někde něco odpadne od ruky, takže to se mnou taky nemá jednoduché. Ale i když se snažím, často je to stejně blbě. A po mě to pak předělává. Tác obrázkem opačně, nerovně ustláno, ovladače ve špatném rohu konferenčního stolku. Jednou za čas se kvůli tomu pošňafem. 🙄
@miryp Přesně. A ten vliv na děti je pro mě nejhorší, člověk se to snaží nějak mírnit, ale je jak mezi mlýnskými kameny. Pro lidi mimo rodinu je můj muž maximálně trochu zvláštní, ale nás to stojí opravdu spoustu psychických sil a i třeba i když jedeme na návštěvu k rodině, tak jeho vlastní máma ho má po pár dnech dost.
@jeyre já se musím přiznat, že ve vztahu k dětem už tolerantní být neumím, protože se nejednou snížil k citovému vydírání dětí a to je pro mě už přes čáru. Stejně jako situace, kdy děti učil svou "básničku", kterou si ráno odříkává, zatímco oťukává vchodové dveře. Takže pokud vysloveně nejsme odkázáni na to, že nás má někam odvést a tudíž těm rituálům utéct nemůžeme, tak prostě nečekáme, až si odbyde všechny své rituály a odcházíme s tím, že má možnost nás dojít.
Dceři bude na podzim 10 let a už sama upozorňuje na to, jak nás svými rituály zdržuje. No, bohužel ani to ho nepřimělo něco s tím dělat, neustále má tendence dopady na rodinu zlehčovat a zadupávat v dětech toto poukazování svým postavením rodiče - autority.
@miryp Jj, a proto se bojím že to u nás dost možná dospěje až k rozvodu...je to strašný, protože jinak je to celkem fajn chlap, ale když mi děti brečí kvůli těm jeho rituálům, tak fakt nevím jak jinak to vyřešit. On má totiž potřebu mít naprostou kontrolu nad vším v domácnosti, bez jeho svolení nesmím třeba nic vyhodit. Pak je tu posedlost čistotou, děti třeba nesmí na pískoviště. Samozřejmě s nimi chodím, to bysme nemohli skoro na žádný hřiště, ale musím pak vydržet tu scénu, hodiny uklízení a následně tichou domácnost.
Jo, je to vyčerpávající. Bohužel krom muže to má i dítě, byť v jiné formě. Někdy bych od nich nejradši utekla.
Tyjo, tak to jsi dobrá zes to vydrzela 😳 ja bych to nedala. Mazec....
A proč jste s někým takovým šla do vztahu, do bydlení, do rodiny?
@jeyre to si neumím představit, že by se to u nás takto vyhrotilo a začalo to zasahovat dětem do života až v takovém měřítku. Fakt s tebou soucítím :(
Hromadění věcí je u manžela také problém. Úplně se děsím toho, až zestárne, aby nebyl jako můj praděda v pokročilém stáří, který vybíral popelnice, protože ty věci se přece ještě na něco hodí...
@majca16 Sice ten dotaz nebyl na mě, ale taky odpovím... nebylo to takové. Vyvíjí se to v čase s každou další zkušeností. Něco se zlepší, ale něco zhorší. Třeba příklad, kontrolování vyplé vody... x let kontroluje chorobně, ale pro okolí zcela únosně, pak vás vytopí sousedi nebo vy je nebo se o tom jen doslechnete z okolí a začne se to nabalovat. Má to vývoj.
@majca16 protože v době, kdy se mu to projevilo naplno takhle do extrému, jsme spolu byli už 8 let a měli už jedno vetší dítě a já byla znovu těhotná ...roky předtím jsem neměla tucha, že něco takového má, řekl mi to až po těch letech...
No a co by jste chtěla slyšet zda se mate rozvést …bud si promluvite s manželem zda ze sebou něco neudela třeba změnit psychiatra a léky a nebo jdete do konce …ale nechtějte tady schválení …sama víte na to mate energii možná se vám zdam nepříjemná ale pamatujte život za vás nikdo žít nebude a zdraví mate taky jen jedno …
Ahoj, manžel to nemá potvrzené, k doktorovi nikdy nepůjde, ale všechny znaky jsou tam ... jsem na pokraji psychických sil a o rozvodu přemýšlím každý den. Nejhorší je že se to pořád zhoršuje a já jen čekám, co zase vymyslí...