Jak řešit chování dcery?

Ona se ty správné reakce a práci s emocemi teprve učí. Kritikou nebo tím, že bude cítit, že je na to některý z rodičů alergický, tím se ta úzkost a nejistota bude prohlubovat.

Potřebuje cítit, že jí máte rádi takovou jaká je. Zároveň evidentně potřebuje abyste jí některé věci víc dovysvětlili...Aby pochopila ty emoce, I to že jsou v pořádku ale zároveň jí pomoci nalézt řešení, jak z toho ven, jak se uklidnit, jak se ujistit, jakou emocí to nahradit.

Sama se to nenaučí, od toho jsou rodiče 🤷‍♀️

Máme holčičku věkově podobě, teď jí bude 8. V hóóódně věcech chování podobné, ne-li shodné. Od psycholožky máme potvrzené úzkosti a v osmi letech velkou separační úzkost (je na mě hodně fixovaná). Vůbec netvrdím, že vaše dcera to má též. Ale je třeba myslet na to, že máte nejspíš citlivou holčičku a tak k tomu přistupovat. Nám dcera začala plakat v září, druhý den školy a to byla "už" ve 2.třídě - 1.třída bez problémů. Trvalo to do vánoc (na začátku prosince 1. návštěva psycholožky). Plakala, protože mě tam neměla a stýskalo se jí. Najděte společně něco, co by jí pomohlo. Můžeme si napsat zprávu.

Já se s ní snažím na tom pracovat, ale manžela to nebaví furt řešit. Já pro ni mám pochopení a vždy se ji to snažím vysvětlit a řešíme to v klidu.

Manzela z toho zkuste vynechat. U nas to taky naprosto nechapal a nedaval.

@konidana to bych ráda, ale někdy to nejde. Hlavně třeba u hraní her, vydrží to chvíli a pak rezignuje a hrát už nechce a je na ní akorát naštvaný. Já mám zájem to s ní řešit po vlastní ose a ne ji tahat k psychologovi.

Pokud jde opravdu o pláč z nezvládnutí emocí, mívala jsem to taky ... živě si vybavuju ten pocit, kdy jsem prohrála v člověče a cítila, jak mi do očí stoupají slzy a věděla, že je nezastavím... A zároveň věděla, že "brečím kvůli kravině". ... někdy kolem třetí třídy už si to nevybavuji... Za to si pamatuji, jak bulím na vejšce, že jsem si koupila špatný lístek na autobus: měla jsem za sebou dvoudenní sběr dat v terénu, během kterých jsem naspala i možná 6 hodin v součtu a prostě toho bylo moc.
Takže u mě pomohly dvě věci: zrání věkem a zároveň snížení únavy. Psychologa jsem k tomu fakt nevolala.

Mám doma něco podobného a manžel to taky nedává....nevím co s tím.U nás je tom někdy lepší a někdy horši...

@zmrzlinka Není to naštěstí denně, ale jak to přijde, je to většinou kravina nebo její rozmar. Říkám si, že s věkem to přejde. Snad to nebude až v pubertě 😁

Prostě povaha. Myslím, že na to psycholog nepomůže, resp. je zbytečný. Hlavně je potřeba podpora z vaší strany, ona z toho postupně vyroste a naučí se s tím pracovat. Mám doma citlivku, která si prošla šikanou, a je z ní teď vcelku sebevědomé stvoření, resp. umí to přeprat a vyrovnat se s tím.

@cilkat Jsem starej cynik a nebrečela jsem nikdy nikde, jakobych tady tu emoci ani neměla. Ale s tou výškou jsi mi připomněla, že to byly taky tak 2 roky (ten přelom maturita/vysoká), kdy jsem obrečela všechno, každý špatný pohled. 🤭

A ja bych ji k psychologovi objednala a popovidala se spcialistou. Teď ještě neni v období puberty,v puberte se to může ještě zhoršit. Ze je nekdo citlivy je asi ok,ale tvoje mi přijde tedy enormne citliva. Nemůže být ve skole nejaka sikana? Co říká třídní učitelka?

Probrala bych s třídní učitelkou, jak se chová ve škole, jak zapadla do kolektivu, zda si třídní učitelka nevšimla nějakých náznaků šikany vůči ní. A současně bych tobě i manželovi doporučila mrknout na fcb stránky Mgr. Studničky Žiju Dovychovat, je to psycholog a zaměřuje se na rodinné vztahy rodiče-děti.

Neberte to osobně, ale váš manžel se chová destruktivně. Takhle se uvědomělý dospělý rodič prostě nechová. Kolik mu je let?
Zkusila bych si s ním promluvit. Můj otec je nervák, já bývala taky citlivé dítě a ty pocity když jsem jen potřebovala ukonejšit nebo uklidnit a on místo toho cholericky vyjel, nebo mě sjel, ten žádnému dítěti nepřeju..

Máme doma něco podobného. Došla jsem k vysoké citlivosti (jsou i knihy a weby k tomuto). Zkoušela jsem i psycholožku (já sama) a už při přípravě na ni mi došlo, že často vlastně očekáváme chování, které spousta dospělých nezvládá. Natož pak malé dítě, které se učí vlastně úplně všechno. Výsledkem vlastně je, že musíme zapracovat hlavně na sobě jako rodiče - u nás např. někdy zbytečně složité vysvětlování apod. Dítě se musí naučit, že chyby se stávají, má vidět jak reaguje dospělý když udělá chybu. Taky hodnocení (i chvála) by měla směřovat k činnostem ne k osobnosti dítěte, což je pro mnohé slovíčkaření ale citlivější dítě to může vnímat jinak. No a taky se psycholožka zmínila, že je potřeba brát v úvahu i šikanu, že se objevuje prakticky všude (nemusí být, ale je dobré tuto možnost nezavrhovat, protože to přece není možný).

@misaky taky jsem v poslednich letech dosla k tomu, ze jsem proste vysoce citliva. Neni to moc prakticke, coz o to, s tim se da zit, ale hlavne to plno lidi vubec nikdy nepochopi😅

Dcera z toho vyroste, ale manzel by na sobe mel rozhodne zapracovat, kdyz neni vubec schopny zvladat svoje emoce 🤷‍♀️

@ai30 ano, to je přesně ono. On sám dospělý neumí dokonale ovládnout svoje emoce a chce to po 7 letém dítěti. A to nemyslím nijak špatně, sama s tím pracuju. Ale právě to může využít jako pomůcku, s vysvětlením, že je v pořádku cítit vztek smutek atd. a mají to tak všichni, jen je potřeba se s tím naučit pracovat.

@konidana Právě, ono to moc lidi nechápe a neumí na projevy citlivosti reagovat resp. ne s pochopením.

@misaky Prave. V osmi letech je normalni, ze emoce nema po kontrolou, taky jsem byla uplakana, jeste mnohem horsi, nez tvoje dcera a casem se to lepsi, i kdyz to uplne nevymizi. Ale ze to dospeleho chlapa vytoci tak, ze neni schopny fungovat, to je mnohem vetsi problem nez par slz v druzine.

@ai30 s tím souhlasím 100%!!

@miryp Vůbec ne. S třídní jsem to řešila v době, kdy nechtěla do školy, ale by to tou změnou, že je beze mně. Předtím jsem byla skoro 3 roky na home office, pak nástup do školy. Ve třídě je naopak dost oblíbená a pomáhá také, přímo slova učitelky.