Změna chovani při narození sourozence - kdy to přejde?

dagikk
9. pro 2018

Ahoj holky, zaznamenaly jste nejakou zmenu chovani ditete pri narozeni sourozence? Jak dlouho to tak trvalo a preslo to vubec? Dekuji moc

pasiba
9. pro 2018

@dagikk Změna při narození sourozence je vždycky a každé dite to proživá jinak. Časem se vše přizpůsobí. Moje první dcera nechtěla ani abych tu druhou fotila. Dělala, že vůbec neexistuje. Vzala ji na milost až když si sedla takže po půl roce. Obě jsou jiné povahy takže teď jsme pro změnu ve fázi kdy extra hádají (9,7)

lv
9. pro 2018

Ber to s nadsázkou - a ty bys nezměnila chování, kdyby ti partner přivedl domů další ženskou, s tím, že teď tu bude bydlet, má ji rád jako tebe?
Ta doba je zhruba půl roku.

mates133
9. pro 2018

Ono také záleží,jak je první dítě staré,dcera už měla 6 let a naopak se těšila.Snažila jsem je ji pozornost vynahradit a naštěstí to prošlo úplně v pohodě..

penelopaw
5. led 2019

Nedokážu teď zpětně říct, jak dlouho to trvalo + navíc syn měl chudák těch změn v životě víc, kromě mimina i nástup do školky. Ale když to vezmu čistě ve vztahu k sestře, tak cca 2 měsíce (?) byl fakt divnej 😀, i normálně je hodně živý a temperamentní, ale tentokrát byl zrychlený a emoce jako kdyby se mu znásobily tak o třetinu víc. Z miminka byl v naprosté euforii, pořád na něj chtěl sahat, lézt mu do postýlky apod. (v porodnici se hnal nejprve za mimčem a mě ignoroval), ale na druhou stranu vyžadoval pozornost mnohem víc než před narozením, a občas se dopouštěl fakt surovostí, kdy holčičku kousnul do hlavy nebo na ní skákal v postýlce jako na koníkovi. To byly fakt extrémy, které pak zas vyvažovalo to, že když už byla větší a stavěla se v postýlce, držel ji, aby nespadla a volal na mně do kuchyně, že miminko spadne (neuměla se sama posadit), ať hned přiběhnu. Nebo jí utěšoval když plakala... Bojůvky jsou tam pořád, starší pořád chce velkou dávku pozornosti (3 roky to byl malý princ a svět se točil kolem něj), vychovává sestru dost drsnými metodami, ale vypadá to, že už ji vzal na milost a dokonce už mi nedoporučuje, abych si ji vrátila do břicha, ale jednou se i rozbulel, když si myslel, že jsme ji nechali venku (přitom jí táta vzal asi 2 hodiny zpátky domů a my přišli za nimi). Ale začátek byl krušnej, třeba jak ji kousnul a ptala jsem se proč, tak po pravdě odpověděl, že neví. Ty emoce se v něm tak praly, že fakt asi nevěděl - na jednu stranu byl rád, na druhou stranu žárlil a nesnášel ji... Ale fakt se zprvu choval jako magor, emočně totálně vychýlený, k tomu se znovu začal počůrávat… bylo to krušné, ale přešlo to a teď by ji asi už nevyměnil 🙂.