Mobilní telefon na pohádky

Ano, pokud je potřeba ji zabavit, když třeba něco někde vyřizuju a není tam dětský koutek nebo když jedeme dlouhou cestu autem. Jinak ne.

V zásadě jsem byla vždy proti, ale jednou jsem potřebovala něco vyřídit a neměla hlídání. I když jsem byla objednaná, čekali jsme víc jak hodinu a děti si už samozřejmě odmítaly hrát v klidu.. Pustila jsem hranou pohádku, ne žádný vymývače mozku 🙂 Ale rozhodně to není u nás něco pravidelného.. Taky si ale v okolí připadám spíš jako exot.. 🙂

@zuzkafrydova Mladší ne a staršímu občas půjčuje tatínek na písničky a jednoduché hry - pexeso, poznej barvu atp. Když chci mladší zabavit (a mezitím třeba uvařit nebo uklidit), pustím jí oblíbené pohádky na TV. Stejně fungují i audio pohádky.
Mobil u nás není hračka pro děti. Jsme na vesnici, takže dřív, než někdy ve škole, ho nebudou mít. (Není potřeba.)
Uvažujeme o pořízení tabletu pro staršího, asi k nástupu do školy, ale jeho používání bude přísně monitorováno a omezeno. 🙂

@rousse dekuju

Do 5-6 let ne ;o)

To je vtipný. Byla jsem teď na týdenní dovolené, převažovali Češi, pak Rusové a trocha Slováků. Naprosto KAŽDÝ dítě u jídla koukalo na pohádky v telefonu. Včetně toho mého, teda, protože jinak bych se prostě nenajedla. A není to tím, že jí odepřu něco, co zná a chce. Vloni ještě na pohádky nekoukala a jedla jsem v poklusu po jednom soustu zhruba za minutu, když jsem náhodou probíhala kolem stolu. Kapacitu na to, abych ještě při jídle a krmení dítě bavila aby se nenudilo, fakt nemám. A když si to uvědomím, vždycky jsme u jídla jako děti koukali na televizi, nikdy se nesedělo v jídelně u stolu, pokud nebyly vánoce nebo rodinné oslavy. Takže za mě je to spása, konečně můžu jíst oběd v klidu a nakrmit dítě v klidu a relativně rychle. Dcera má dva a čtvrt a kouká na Mášu a medvěda, 7min díly, nebo na Krtka. Díky tomu byla i v letadle v klidu. Nekouká celý den, jen u jídla. Když sedíme náhodou u jídla všichni, po telefonu ani nevzdechne, táta je zajímavější. Tak asi tak.

Nepůjčuju svůj telefon, to jen fakt výjimečně, mají svůj, i svůj tablet.
@barumat tak zrovna u jídla já nedovoluju 🙂, když se chci najíst v klidu, jím sama 😀.

Nepouštím, telefon používám pouze k telefonování, takže děti ani nenapadne, že by tam mohlo být něco zajímavého. U jídla také nepoužíváme, to se věnují jídlu. Při cestě autem (5 h) se dívají z okna, nebo spí nebo se dožadují jídla. Ale asi je to dost neobvyklé. Asi až budou mít svůj telefon, tak se budou na něco dívat nebo hrát, ale doufám, že ne moc. Ani já nebo manžel to neuznáváme a telefon často při sobě ani nemáme.

@thalia Tak to máš fajn, když máš možnost jíst sama😂

@zuzkafrydova v telefonu hry ani internet nepoužívám, ale když se mnou musí děti někde čekat beru jim s sebou tablet kde si mohou hrát, mají tam naučné hry, občas si je hrají i doma když je ošklivé počasí ale není to pravidlo, prostě občasné zpestření

@thalia To bych musela snídat v půl šesté ráno a večeřet po osmé večer 😂
@radecka1 Bez pohádky jedla cca do roku a půl, do té doby jí jednak pohádky nebavily a jednak jedla plynule a hezky. Pak začaly s jídlem ofrky, nechtěla kousat, co nerozkousala, to hodinu žužlala a nakonec vyplivla, z ničeho nic snědla polovinu množství za dvojnásobek času. Nejsem zastáncem praxe "hlad naučí", pro mě je priorita syté a vyspalé dítě. Od asi roka a tři čtvrtě jsem pomalu zkusila pohádky a kupodivu dítě postupně zase začalo jíst. Tak proto.

Vlastně když teď vzpomínám, tak ty ofrky začaly už v roce. Takže fakt skoro tři čtvrtě roku do pohádek.

@mandala
@barumat kdy si myslíš, že snídám a večeřím 😀. Já neřekla, že jím sama denně, na to možnost taky moc nemám. Ale poslední rok už mám možnost být i chvíli bez dětí a to si pak to jídlo fakt užiju 🙂.

@zuzkafrydova Zatím ne 🙂 je malinká, ale jak vidím děti v dnešní době, tak myslím že jim rodiče je půjčují často, náš tatínek už vymýšlí, který tablet malé pořídí na pohádky a hry, takže asi tak 🙂, ale myslím, že na zabavení to není někdy špatné.

Jinak já to mám postavené tak, že pohádky ano, hry ne. Nějak citem.

5 a 2 roky, ne nepujčuju jim telefon, smi na nej sahnout jen pokud mi ho nesou :D ale tatka jim pousti lego duplo hry, kdyz jsou potreba nekde utlumit.

Taky jsem za exota, ale ne, mobil ma v ruce, jen kdyz telefonuje s babickou nebo s tatou (ja ho ovladam, on si ho pak drzi). Odmitam ho to ucit v takhle nizkym veku. Od ostatnich slycham argumenty: 1. ze se tomu v dnesni dobe stejne nevyhne a aby nebyl znevyhodnenej, ze to nezna - na to rikam, ze vzhledem k tomu, jak je ovladani dnesnich telefonu/tabletu intuitivni a moje dite neni hloupy, nauci se to i ve skole za pochodu behem jednoho dne 2. ze stejne to casem bude vsude a uz i ve skole ve vyuce, ze nebudou psat rukou, ale jen na klavesnici/tukat do tabletu - na to rikam, ze chci najit takovou skolu, kde tenhle styl nebude a bude se ucit “postaru”, napriklad psani ma obrovsky vyznam pro rozvoj mozku, je to dulezita soucast jemny motoriky a za 3. ze je tam prece “spousta vyukovych aplikaci, treba pexeso nebo anglictina” - tak na to rikam jen to, ze pexeso si radeji zahrajeme realne a nynejsi moderni vlna, kdy by uz batolata mely zacit s anglictinou, me naprosto minula (sama jsem studovala bilingvni gympl s francouzstinou a anglictinu mam na urovni C1, a myslim, ze zacit ve skole naprosto staci).

Co se tyka tabletu/mobilu u jidla, tak je to naprosto desivy videt to v restauracich, jak ani jediny dite neji normalne, aniz by u toho cucelo do obrazovky - k tomu rikam, ze jidlo je spolecenska udalost, kdy se ma rodina sejit pohromade (nebo jsme spolu aspon dva s malym pri obede), kdy si mame povidat a rikat si, jak jsme se meli a proste debatovat, ne cucet do mobilu. Maly byl odmala uceny, ze u jidla se sedi, jakoukoliv svacinu a cokoliv musi jist u stolu.
Pokud nekde cestujeme, mame knihy, hrajeme hry, poslouchamde cdcka s pohadkama a pisnickama (cestujeme pres 7 hodin za rodinou na Slovensko), jediny ustupek v tomto smeru je elektronicka albi tuzka.
Maly ma rano dovolenych par pohadek, vecer nekdy kouka na vecernicek, ale hlavne pred spanim cteme pohadky v posteli.

Ano pujcuji, syn ma 3 roky, kouka na něm na pohadky a ma tam naučné hry. Ale samozřejmě je to treba 2 krat denne 15 minut.

ne a nehodlám s tím začínat. pohádky až od určitýho věku, omezeně a jen z televize/počítače.

(ono by to teda ani jinak nešlo, mám "blbej" telefon a příště si nejsíš pořídim taky ne-chytrej:D)

Ne, ale diva se,rada na fotky, tak ji jen ukazuju z výletu atd.vi ,ze to neni vec na hraní.Max jeste kdyz vola s babickama.Jinak mame zase skoro porad v pozadi zaplou televizy.

@rencinka87 Úplně s tebou souhlasím, ve všem. Bohužel to jídlo u nás dopadlo tak jak dopadlo a je to pro mě pohodlnější, protože se prostě dá nakrmit v klidu. Takže momentálně vítězí pohodlnost a spolehlivý výsledek nad ideály. Ale samozřejmě cítím, že to není dobře. Chtěla bych aspoň aby nekoukala na telefon, nebyla shrbená, nekazila si oči, a tak dále. Ale věřím, že je to otázka času. Třeba teď ještě pořád nejí úplně to, co my (nesnáší třeba kousky v omáčce, takže rýže nebo těstoviny nehrozí, maso moc pořád nerozkouše, uzené jí zase dávat nechci, atd.), ani v době, kdy jíme my, navíc ji pořád většinou krmím, protože prostě jíst sama vyloženě nechce. Jediné, co jí sama, jsou brambory vidličkou, a při těch nekouká na nic, prostě sedí a baští. Totéž s kousky, co může vzít do ruky. Takže počítám s tím, že jakmile začne víc jíst sama, přejdeme spíš na pohádku z televize třeba po venčení na hřišti a před obědem, než na telefon při jídle. Prostě to odbourám, stejně jako padl dudlík nebo plína nebo uspávání. Teď to nechávám a aspoň si vychutnávám ten dočasnej klid 😁

Dcera (téměř 10) dostala první telefon při nástupu do školy. Syn (za pár dní 6) dostane také při nástupu do školy. Dcera normálně telefonuje, píše zprávy a vyřídí si, co potřebuje, když má volno, klidně si i zahraje některé schválené hry. Občas půjčí telefon i bráchovi a vysvětluje mu, co má dělat. Základní ovládání zvládá sám. Chodí občas hrát i na počítač, většinou nějaké hry pro dva, kde musí vyřešit hádanku a spolupracovat, aby se dostali dál. Když se to nehodí, telefon prostě odloží, příp. zaklapnou notebook. To stálo ze začátku dost psychických sil, ale nyní je to v pořádku a jsem ráda, že to umí.

@barumat Možná mám štěstí a všechny děti mi jedí bez jakéhokoliv rozptylování. Já jsem spíš zastánce: "když nechceš, jíst nemusíš, ale další jídlo bude, až bude jeho čas". Asi kdybych měla nejedlíka, tak bych to musela řešit nějak jinak.