Jak pomoct kamarádce po rozchodu?
Zdravím, potřebovala bych poradit.
Mám kamarádku, kterou asi před měsícem opustil partner, který ji bil a choval se k ní opravdu hrozně, tedy podle toho co mi uplakana vyprávěla několikrát.
Chvílemi mi přijde opravdu rozumná a silná, tvrdí, že ví, že ho už do života nikdy nechce zpět, že je ráda, že je pryč a nikdo ji nebije... Pár dní na to upadne do strašné deprese, place, nema naladu, chtěla by ho zpet, přemýšlí, proč k ní byl takový, bojí se samoty... Ja sem prý jediná osoba, které se s tím, co se ji doma dělo svěřila.
Jenže už nevím, jak dál, jak ji poradit, co s ní dělat, přijde mi, že ji víc drží ty myšlenky, že bez nej být nemůže a nechce, než ty rozumne, že toto rozhodně není člověk, s kterým by v životě měla byt.
Rekla jsem ji, ať navštíví psychologa, nebo nějaké intervenční centrum, to odmítla, ze strachu, že by to mělo dopad na malou dceru, kterou má, ovšem tyran není naštěstí otcem dítěte. Poraďte mi, jak ji otevřít oči a aby ji konečně došlo, že jeho odchod byl vysvobození, že samoty se nemusí bát... Nejraději bych vše řekla její rodině, ti o ničem neví... Nechci ji ale zradit a ještě víc ji ublížit. Její trápení je teď vlastně i moje, je mi hrozně kdyz vidím jak je nešťastná a zlomená.
Kdysi jsem potkala jednu ženu, která zažila vztah, kdy ji muž týral, rok se odhodlávala a připravovala na odchod. Psycholožka jí doporučila nějakou knížku, snad ji měla napsat nějaká americká psycholožka. Bylo v ní uvedeno, že hodně žen, nezvládne odchod od tyrana a vrátí se k němu, nezvládnou tu nejistotu a raději volí jistotu týrání. Říkala, že ji ta knížka hodně pomohla.
Ale nevím název...
Na stránkách Bílého kruhu bezpečí (organizace pro týrané ženy) je v doporučené literatuře tato knížka: Z pekla ven Podtitul: Žena v domácím násilí Autor: Andrea Buskotte
Je tam i příběh o domácím násilí... https://www.bkb.cz/pomoc-obetem/pribehy-obeti/p...
Určitě bych ji ukázala tuto organizaci, aby věděla, jak se dá proti agresorovi bránit...
Zkusila bych aspoň nějakou literaturu. Jinak psychologa a psychoterapii by to chtělo. Spoustu lidí má předsudky vůči psychologovi, bojí se, že jim uškodí, že chodí k psychologovi, že dostanou nálepku, že jsou blázen - což je nesmysl...
K tomu musí dojít sama kamarádka, že tento krok byl pro ní nejlepší. Vy jí můžete říkat jakékoliv pádné argumenty proč je to dobře... jenže.
Jedná věc je, že samota je zlá. Tohle je prostě proces pochopení na delší dobu a když bude den blbec, tak i tak kamarádka přijde na myšlenky jak její ex byl nejlepší
Děkuji všem za odpověď.
Boji se jít k psychologovi, z důvodu, že přijde o dceru, protože bude za blázna.. Kdysi vesela a zdravě sebevědomá žena je teď nešťastná, s nulovým sebevědomím a pohledem do prázdna... Zítra se s ní mám vidět, klidně půjdu k lékaři, nebo do centra s ní, jen ať ví, že na to neni sama... Fázi, že to bez něj nezvládne si teď opravdu prochazi, uz třetí den za sebou to říká, chce ho zpet... Literaturu ji doporučím, ale už to je to na ní, má dceru, která je ten největší důvod proto, aby žila a fungovala pomalu postupem času, jako dřív, malé nic nechybi, jen ta veselá maminka..
@maca016 Zkus se jí zeptat, co by jí pomohlo to zvládnout ten přechod, aby se dostala od něj i mentálně.
@levandule_k to delam pořád, ona mi často odpoví, že vzpomíná na chvíle, kdy byly šťastní a byly rodina... Dokonce sem se jí zeptala, chtěla bys aby tvá dcera žila jednou s takovým člověkem? Je to běh na dlouhou trať, ona se tomu musí postavit čelem, musí najít v sobě sílu a odvahu a samoty se nesmí bet, má dceru, rodinu a i přátelé.
Prošla jsem si domácím fyzickým a hlavně psychickým násilím. Tihle násilníci jsou všichni stejní a jejich společnou charastikou je právě to, že nejsou pořád hovada co vás bijou, ponižujou a ubližují vám. Od takového by totiž každá zdrhla už po pár dnech.
To proč je tak těžké od nich odejít nebo se s nimi nadobro rozejít a nechat je jít a poslat je do pr*** nejhlubší je fakt, že to svý čirý zlo prokládají čirým " dobrem". Umí být tak pozorní, hodní, milí, romantičtí i skvělí v posteli..naslibují hory doly a jsou neskutečně důvěryhodní. Plus samozřejmě vás milují tak jako nikdo jiný na světě. Cítíte se s nimi najednou jako nejmilovanější člověk na světě.
Mě pomohlo se od ex odpoutat a už se k němu nechtít vracet v momentě kdy jsem si uvědomila že právě tahle jeho dobrá stránka je ten KLAM a MANIPULACE. A jeho pravou tváří je to vše špatné a bolestné co klidně dělal druhé bytosti ( tehdy mě).
Normální dobrý milující člověk, který takhle selže ( třeba je hrubý, fyzicky ujede a udeří druhého nebo se zachová hnusně), takový člověk spytuje svědomí a sám třeba jde k psychologovi aby mu pomohl být lepší.
Jenže tihle násilníci a emocionální upíři ti naopak posílají na psychárnu vás. Úplně vás srazí ke dnu a ještě vás poplivají a pošlapou...jen aby k vám pak vztáhli pomocnou ruku a zachránili vás jako princ na bílém koni. A vy k němu nakonec vzhlížíte jako k zachránci.
Tohle ten jejich kolotoč kterým vás k sobě poutají.
Kamarádka nemilovala JEHO, JEHO DUŠI, JEHO JAKO ČLOVĚKA. Takový prevít a chudák nejde milovat!!! Tihle lidi jsou uvnitř silně pochroumaní sadističtí jedinci. Nirmální paka.
Ona miluje ILUZU O NĚM. ILUZI JEHO JAKO NĚKOHO KDO JI MILUJE!! KDO JI ZACHRAŇOVAL A NASLIBOVAT atp.atp. Houbelec. Byla mu dobrá tak akorát aby si s ní mohl hrát a sobě si něco kompenzovat, naplňovat svoji prádnou nádobku která nelze naplnit respektem a láskou. Jen pouhou falší.
Tohle normální chlap nedělá.
Taky mi pomohlo se zaměřit na představy o tom, že budu jednou s někým jiným. Nekým kdo je fajn a není toxík. V těch momentech jsem si už prestávala spojovat svůj život s mým ex, ale s někým budoucím, fantazijním. Myslím že to bylo pro mě hidně důležité, takový mezikrok.
Teď mám normálního chlapa, který si se mnou užil chudák své ( měla jsem první 3 roky našeho vztahu PTS a úzkosti). Teď už je mi konečně asi rok dobře a bude líp. Ale je to běh na dlouhou trať. Důvěru v muže i sebe jsem měla hidně pichroumané.
Každopádně TERAPIE JE NUTNOSTÍ. Měla by pochopit hlavně samu sebe a nalézt vnitřní zdroje, sílu a časem i klid. Vědět že si zaslouží lásku i normálního chlapa co jí bude respektovat. Vědět že láska nemusí být vykoupena litry slz ani bolestí. Vědět že může být v životě stastná a cítit se milovaná i bez chlapa. Atp atp. Ale určitě TERAPIE se zaměřením na vnitřní dítě např. To pomohlo mě.
Hodně štěstí a hlavně ho musí odříznout. Ať počítá i s tím, že se jí po nějaké době zase ozve ( třeba i opakovaně), že ji chce zpět, že ho to mrzí atp atp...aby jí pak zase odkopnul nebo se k ní choval jak k hadru...známe to. Je to vlastně strašně trapný, jenže na ztrápenou duši tohle funguje. Což on ví.
Teď to ale bude vědět i ona. Ona časem pochopí a prohlédne jeho hry. A už mu na ně neskočí.
Třeba mě takhle dusil asi dva roky. Chtěl mě zpět, pak že ne atp atp. Bylo to brutální. Ale v momentě kdy jsem ho prohlédla, začala jsem mít navrch a kolikrát jsem se fakt těm jeho taktikám pak i v duchu upřímně smála...že si myslí že mu na to zase skočím 😂
Takže žádné kroky zpět. A hledět hezky vpřed s někým fajnovým a nebo i bez ( zatím 😉) 🥰❤
A nečíst ty jeho kejdy. A neodepisovat.
Neztrácet s ním už čas. Ten čas si zaslouží jiní.
Jak by mohl mít dopad toho, že se bude máma dávat do pořádku u psychologa na dítě? Tedy kromě dopadu pozitivního.. Možná by pomohli i v rodinné poradně, s ohledem na to, aby dcera neopakovala vzorec matky. To, jak se cítí je normální, tyran manipuluje, dosáhne tím u tyrane osoby závislosti, kdy má pocit, že to nezvládne sama, bez něj a tím si teď prochází..