Ženy - lékařky a zdravotnice. Vybíraly jste si práci s ohledem na volný čas, nebo co vás zajímá?

@ovecka98 poradim ti jedno, vytrvej ono si to sedne.nic se neji tak horky jak se uvari, chce to cas. ted musis udelat nejakou praxi a pak si muzes otevrit svoji ordinaci se svymi podminkami casu. Nebude to hned, ale vytrvej. Stres bude vsude, u mediciny neprodavas rohliky, kde je jeno jaky. V medicine je spousta zajimavych oboru.. i treba gynekologie, endokrinologie, diabetologie- ale to je velmi casove narocne ucit ty deti co a jak vazit atd.

Neporadím, co si vybrat, jen já vystudovala medicinu s červeným diplomem, jsem maximalistka, nechtěla jsem to, ale neuměla jinak, pracovala jsem jako PL pro dospělé a můžu říct, že jsem celej pracovní život opravdu trpěla, že šidím dcery, manžela, rodinu. Navíc jsem vlastnila 1/7 budovy střediska se 6 kolegy , stará komunistická budova a starosti navíc s tím, kdy někteé neplatily do FO, všechny mé návrhy s přestavbou atd bojkotovaly, šílený.Probrečela jsem hodiny, dny, roky. V té době nešlo, nebylo zvykem jako teď změnit úplně práci,navíc bych to tehdy neudělala rodičům a tak jsem trpěla celoživotně,Teď jsem v důchodu, ordinuju 1x týdně, bez starosti a to je blaho.Dcera vystudovaná Mgr přirodověda životní prostředí teď po rodičáku, má 2 malé děti, nastoupila jako asistent pedagoga na poloviční úvazek do školy, aby mohla trávit co nejvíc času s dětmi a já jí to naprosto schvaluj, sice plat 10 tisíc, ale užije si děti a má šťastnej život.Já můj pracovní protrpěla. Milovala jsem tu práci, ale ještě víc jsem milovala rodinu děti a trpěla jsem tím, že jsem je šidila. Smutný co ☹Prostě jsem rodinnej typ a medicina v tomhle nebyla pro mě. Navíc manžel chirurg taky věčně nebyl doma, služby, tak jsme se střídali a tím to bylo ještě horší,. Popsala jsem moji zkušenost ☹

@ovecka98 A co nukleární medicína? Je to podobné jako rentgen, minimum stresových situací, ale žádné služby, práce 8 hodin denně. Lze částečné úvazky. Pro ženu ideální. Jo a téhle specializace je fakt málo, takže velká poptávka a slušný plat i bez služeb.

Mas deti? Musim rict, ze kdyz pak jeste prijdou starosti o deti a domacnost, budes rada za klidnou praci. Byt skvela ocni lekarka je rozhodne lepsi, nez vynervovana lekarka nekde na jip se sluzbama od nevidim do nevidim. Cokoliv ambulantniho, kde bys mela moznost jit i na soukromo a organizovat si cas sama, pkkud bys chtela. Ono s malyma detma i tech 8h v praci je nekdy prilis.

Ahoj! Jsem sestra, ale ve spitale uz se pohybuju nejaky ten patek.
Uprimne - holky lekarky to nemaji vubec jednoduche. Medicina se neustale vyvyji, zalozeni rodiny znamena velke zbrzdeni kariery. A jsou dlouho v praci jen “podrztazky”, pokud je jejich priorita rodina.
Oboje malokdo skloubi dohromady tak, aby nikdo ze zucastnenych netrpel. Cest vyjmkam - jsou takove superzeny lekarky, ktere dokazou uspokojit zamestnavatele, nezanedbavat deti, domacnost a manzela a pritom se celozivotne vzdelavat. Znam jich vlastne docela dost, nektere z nich jsou me dobre kamaradky. Ale jsou to holky, ktere ta medicina strasne bavi a ve svem oboru se nasly. Nicmene vsechny se shodnou na tom, ze skloubit jejich obor s rodinou, je sakra tezke. A ted si uvedomuji, ze vsechny tri, ktere mam na mysli, maji jen jedno dite.
Taky zalezi na tom, zda chces a mas s kym zalozit rodinu uz ted a nebo zatim nikoho nemas… to bych se asi ted zamerila na ziskani co nejvice zkusenosti a idealne odatestovat nebo mit aspon zakladni kmen pred detmi. A az budou deti, tak treba v jejich roce chodit aspon na jeden den do prace, abys byla stale v obraze.
Jinak jeste tady je lekarka @drep, ta by ti taky mohla rict cenne zkusenosti.
Preji ti hodne stesti!

Já jsem se našla v intenzivní medicíně, ale kdybych si dnes vybírala znova, vybrala bych si radiologii. Neustále na tebe někdo nehejká (chirurgové, rodiny pacientů), naopak tě všichni slušně prosí. Perfektní možnost remote práce, snad jako jediný obor (vyjma nukleárky) můžeš mít fakt home office. Výborný ambulantní možnosti, i když samozřejmě v privátě to bude nejvíc rentgen a sono. Mnohem méně kontaktu s pacientem (ve skoro čtyřiceti mě už opravdu sžírá, když během služby třem rodinám musím říct, jak moc bídně na tom jejich příbuzný je). A hlavně hrozně zajímavý bádavý obor, bez kterého bysme jako klinici byli úplně v hajzlu.
Dovolím se označit @alubif která je opravdická radioložka

A za sebe musím říct, že je dobré nehodit flintu do žita předčasně, ten pracovní začátek je strašná pecka, pro mě to je sice třináct let, ale furt si to živě pamatuju a bylo to příšerný, sedlo si to tak za 3/4 roku. A změnit obor není tragédie, ale cenná zkušenost (na rodičovský jsem mimojiné dělal praktika a jak se mi ten komplexní intenzivistický pohled na pacienta hodil)

Co bych jen doplnila, jako chápu, že jsi v situaci, kdy jsi čerstvě po škole a moc si nemůžeš "vymýšlet", ale současně vím, že dost mladých lékařů se bouří proti práci 24/7 a snaží se, aby byl dodržován zákoník práce. Zkus o tom víc zjistit, zda je fakt jako nutné, abys sloužila směny nad rámec toho, co máš dáno pracovním úvazkem.

A ještě jedno na okraj - jako matka malého dítěte (do tuším 7 let) máš právo na zkrácený úvazek a tuším, že lidem se zkráceným úvazkem nejdou nakázat přesčasy. Takže určitě po MD se vracet na zkrácený úvazek a trvat si na něm.

Obor, kde se nesměnuje, je ještě genetika. Kamarádka v laborce mívá některé soboty.

Držím palce, medicína je obrovsky důležitý obor a škoda každého vystudovaného medika, který nakonec kvůli šíleným směnám zdrhne z oboru.

@ovecka98 ahoj, jsem pediatr a mela.isem podobné myšlenky, když jsem pracovala v nemocnici. Každá služba byla pro mě utrpení, nedokázala jsem usnout ani na minutu, i když byl klid, pořád jsem jela v hlavě děsivé scénáře, co všechno se může semlít. Pak jsem změnila obor na PLDD a jsem spoko. Teda lidi mě někdy serou, ale koho ne, práce s lidmi je holt těžká. Ale práce je klidná, dobře placená a bez služeb a ja nejsem na adrenalin v práci stavěná, brzy by mě to stálo zdraví. Takže za mě, vydrž, vydrž! Po atestu budeš mít svobodnou volbu.

@neomenia Jsem jediná, komu přijde strašný, že tímto systémem když už dostuduje nějaký medik, tak ho zničíme tak, že to část z nich vzdá a jde dělat něco jiného? Jen kvůli systému, že je ani nenecháme vyspat?

Na jednu stranu skoda, detskych lekaru je malo. Na stranu druhou - pokud uz se ti nelibi ani ta predstava toho oboru jako takoveho a jsi spis premyslivy typ... Nepremyslela jsi nekdy o klinicke biochemii treba? (U nas k tomu je jeste metabolicka ambulance, takze uplne bez pacientu to neni, i kdyz je toho přímého kontaktu pacient-lekar malo, smenovost neni, nejake odpoledni sluzby, sem tam sluzba o vikendu).

@ovecka98 Nepomohlo by ti vizualizovat si krizové situace, že je potřeba udělat to a to.

Jediné, co je důležité je, abys byla v tom oboru spokojená.

Kámoška dělala v menší nemocnici na radiologii, nelékařský personál, byla docela spokojená, ale chtěla si vyzkoušet velkou nemocnici a přišlo trochu rozčarování...

Nedivím se Ti,že se Ti na oddělení nelíbí.Ja jsem sestra z dětského oddělení jsem doslova utekla.Nikdo to nechce dělat,proto je všude podstav a šílené přesčasů.
Teď jsem v ambulanci pediatra a dávám tomu ještě štyri roky než dcera skončí první stupeň.Ted mi to vyhovuje kvůli ordinačním hodinám.Ale jinak práce je to pro mně vyčerpávající....neustále se dohadovat s maminkami mne nebaví....a to naše doktorka je hodná,empatická a mají ji rádi ,ale hold v dnešní době dělat s dětma je jenom pro silné povahy....

Jdu se odstrelit za tu hrubku “vyvyji” 🤦‍♀️🙈😅

Nejsem přímo lékařka, ale taky vystudovaný zdravotník. Dělala jsem "jenom" dvanáctky a to mi teda bohatě stačilo, takže rozumím, taky jsem před směnou často plakala. 12 hodin nepřetržitého proudění pacientů a i když to nebyl žádný "urgent," taky jsem musela leckdy rychle rozhodnout věci, u kterých mi často přišlo, že jakékoliv řešení bude špatné, a ten neustálý kontakt s pacientama (často opravdu nepříjemnýma) mě neskutečně vysával. Místo 2 lidí na směně, jak by vzhledem k provozu bylo potřeba, byl často jen jeden kvůli nedostatku personálu. Nakonec jsem po 10 letech úplně změnila práci, byla jsem opravdu blízko k totálnímu vyhoření.
Chápu, že chcete zůstat u toho, co vás baví, a zároveň se bojíte. Co práce v ambulanci? Buďto jako klasický pediatr anebo nenapadlo vás třeba zkusit nějakou specializovanou pediatrii? První mě napadla třeba dětský psychiatr, těch je žalostně málo, ale určitě budou i jiné specializace, co já vím třeba dětský neurolog, kardiolog.... vy určitě máte větší přehled.

@lamiaaa v ambulanci je to kolikrát ještě horší....tam prudi pořád ty samý 😂😂😂

Naprosto te chapu. On jakykoli zacatek pracovniho procesu je takovy pad na hubu a rozcarovani. Ver, ze ti brzy vsechno zevsedni a uz to nebude tak narocne.

Ja ze zacatku mela pocit, ze si jen na doktorku hraju, ze jsem jeste preci dite a nevim, co tam hledam… a jak ja muzu byt ta autorita 🫣

Jinak bych volila ambulantni obor a bude ti lip.

Ahoj, já doteď nezapomenu na moje začátky na neurologie v okresní nemocnici. Vůbec jsem nechápala co tam mám dělat, každá služba silenej stres už 3 dny předem....no vydržela jsem to do kmene, pak přestoupila na rehabilitaci, což je mnohem klidnejsi obor, který mě naplňuje a pracujei teď jen v ambulancich, což je pro matku s detmi lepší, ale zas když jdeš na OCR, nikdo tě tam nezastoupí... Byt tebou, sla bych do PLDD, jestli tě to táhne k dětem. A neboj, všechno se časem podda, každým dnes si budeš jistější a zkušenější.

Ahoj🙂
Já jsem očařka. A ano, obor a pracoviště jsem si vybírala i s ohledem na pracovní dobu a charakter oboru. Podobně jako ty jsem taky typ, co je ve stresu z fatálního pochybení a nejsem úplně typ do akutní medicíny. Vybrala jsem si tedy oční - poměrně klidný obor (ikdyž samozřejmě i tady ke člověk leckdy ve stresu a závažné dg máme ty, ale aspoň ne život ohrožující).
Jako absolvent jsem začla pracovat na soukromé klinice, kde se neslouží, ve všeobecné ambulanci a nemůžu si to vynachválit. Už jen to, že je to soukromé pracoviště, se strašně odráží na přístupu a chování k nám zaměstnancům - pozitivně. Chovají se k nám jako k lidem a ne levným robotům, jsou vstřícní k mateřství a částečným úvazkům na RD (jakkoli je bizarní, že tohle v dnešní době stále považuji za benefit a ne úplně normální věc), podporují nás ve vzdělávání a kariérním postupu...Pracovní doba od 8 do 4, někdy dlouhá do 5. Žádné víkendy, žádné noční služby.
Práce v ambulanci mě baví, už na medicíně mě mnohem víc lákaly ambulance než obcházení lůžek. Oční je sice malý obor, nicméně hodně pestrý a rozhodně to není jen o předepisování brýlí a "kapiček", jak si mnozí kolegové myslí. Jsem opravdu moc spokojená s výběrem. Kdyby tě zajímalo něco podrobnějšího k oboru, klidně napiš zprávu🙂
A radiologie je podle mě taky pěkný obor, na můj vkus je tam ale moc málo kontaktu s lidmi, což ovšem pro mnohé může být významným benefitem😀

@esmeralda11 jo a můžeš se i v očním specializovat na děti, pokud tě to k nim táhne;)

Jsem rada, ze tu zaznely i ty pozitivni moznosti. Ja jsem tady na tebe vybalila samy negativa. Ale to bude asi tim, ze se cely profesni zivot pohybuji v akutni medicine, a tam to ty holky mamy fakt nemaji jednoduche. Ale to te stejne nelaka a jinych moznosti je vlastne spoustu. Hodne stesti ♥️

Jsem zdravotní sestra. Hned po zdravce jsem šla na zkušenou do ,, světa ", na kliniku angiologie a kardiologie ve VFN. Mně ta práce hodně baví. To pracoviště je špičkové . Ale byla jsem tam pořád. Jako mladá a svobodná. Ten systém je nastavený přesně tak, aby vyždímal jedince na maximum. Určitě první tři měsíce jsem chodila s brekem... tam i zpátky. Než si ostatní zvykli, zažila jsem něco jako šikanu nováčka...jako na vojně. Další pracovní zkušenost v Olomouci na kardiochirurgii byla ještě o stupeň intenzivnější. Kamarádku spolupracovníci okradli. Mně psali anonymní výhružné dopisy. Od lidí, které jsem viděla jednou a ani nevěděla, jak se jmenují. Jen jsem pracovala a spala. To je dvacet let zpět. Od té doby se to trochu změnilo. Nicméně jsem se na to vybodla a šla na VŠ...za pět let jsem byla už jiná osobnost. Naposledy jsem byla na neurologické ambulanci, už jako matka dvou dětí. A to bylo moc fajn. Chodila jsem si tam odpočinout. Přesto skloubit školku, nemoci, domácnost,...Teď máme děti tři...a jediné, co vím jistě, že rodina je na prvním místě. Jsou určité hranice, za které už nepůjdu, ani kdybych měla změnit obor .

@bonavoxa joo, mazacka vojna, tos vystihla presne 🙄 Zarekla jsem se, ze ja nikdy takova nebudu. Jsem na sve mladsi kolegyne hodna ☝🏼😀

Jo a uz se to tu nakouslo, tak jen dodam k tomu jaky si to udelas a jak si nastavis hranice, takovy to mas. Ve skutecnosti ti zamestnavatel nemuze naridit zadne prescasy. Vzdy je to na tvem dobrovolnem souhlasu. Jednak dobrovolne podepisujes smlouvu o tom, ze prescasy delat budes. Kdyz to podepises, tak je logicke, ze si to zamestnavatel bude narokovat. Ale pokud to nepodepises, nezmuze nic. To je jen o pocitu a hry kdo s koho. Kdo vymekne a kdo ten tlak psychicky nevydrzi. Na me uz to nikdo nezkousi, protoze vi, ze ja bych do te prace stejne neprisla, kdyz by mi “naridili” sluzbu, aniz by se me zeptali, zda se mi to hodi. Ale kdyz muzu, mam hlidani a potrebuji, tak samozrejme rada prijdu a zaskocim. Ale vse je o domluve a je dobre mit opravdu nastavene hranice. Kdyz je clovek mlady a nezkuseny, pracovni sebevedomi je na bodu mrazu, tak si kolikrat nechava srat na hlavu uplne zbytecne.
Zdravotnictvi je mnohdy o ostrych loktech 🤷‍♀️

a co embryolog nebo jiné specializace reprodukční medicíny?

@ovecka98 Ahoj. Za mě rtg v malé nemocnici super, do budoucna po atestaci možností plno, např. na menších soukromých klinikách, mamografii apod. Dá se pracovat i z domu. A to i před kmenem bez nutnosti druhého čtení ;) je to o domluvě a zkušenostech. Přeju hodně štěstí ve výběru.

@ahyt to úplně chápu, taky jsem rodinný typ a stresař 😀 a taky mám červený diplom. Achjo, realita českého zdravotnictví

A jinak moc děkuji za odpovědi 🙂 jste fakt zlaté, uvidím jak to dál půjde no.