Mám trochu nostalgickou náladu. Dnes je to přesně dva roky co se můj život obrátil o 180 stupňů. Den kdy jsem si řekla dost. Možná už mě nebavilo to jak jsem byla věčně unavená, bez nálady, to jak mi bylo často špatně od žaludku anebo jsem se na to už prostě nemohla dívat. Pamatuji si na ten den jako kdyby byl včera, jak se mi v práci udělalo tak blbě z jídla že jsem si řekla že takhle už to dál nejde a cestou domů si místo coly a čokolády koupila rybu a salát.

Za ty dva roky se toho hodně změnilo (nejvíc samozřejmě to, že máme Maximka), ikdyž cíl byl zhodit jen pár kilo. Změnila jsem stravu, začala jsem sportovat a díky tomu se pomalu dostala k práci která mě naplňuje více než jakákoliv předtím (výživové poradentsví). Můj cíl se změnil. Najednou pro mě nebyl cíl zhodit jen pár kilo ale najednou pro mě byl cíl moje cesta. Pomoct ostatním. Poradit jim a pomoct jim aby pochopila, že DIETA vám nikdy nedá to co ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL. Ono se to možná zdá hrozně těžké ale přitom to je hrozně jednoduché. Já byla z těch co byla schopna vypít dva litry coly na posezení, co nedodržovala žádné časy jídla, do tří odpoledne jsem nejedla a pak jsem snědla všechno co jsem našla. Byla jsem z těch co do sebe nacpali skoro všechno. Nedokázala jsem si představit život bez coca coly, hranolek s tatarkou a chipsů. A teď? Teď mi je blbě po jedné skleničce coly a chipsy ani hranolky jsem neměla ani nepamatuji. Né že bych si je odpírala. Prostě je nechci, nepotřebuji je, nemám na ně chuť. A tohle může dokázat kdokoliv z vás. Ať je vaše závislost jakákoliv. Třeba taková jaká byla ta moje na coca cole.

Našla jsem se ve zdravém jídle, objevování nových, skvělých, chutí o kterých jsem neměla ani ponětí že existují, protože všechno mi vždy překryly hromady cukru a soli. Miluji vymýšlení nových receptů a miluji pomáhat lidem kteří se touží vydat po stejné cestě jako já. Nejsem ale žádný fanatik co by na obědě u babičky odmítl jídlo s tím, že nejí knedlík. U babičky si dám knedlo-zelo-vepřo a pak klidně zákusek, na Vánoce jsem se neomezovala, občas si dopřeji čokoládu nebo si udělám lasagne. Ale vím kde je moje hranice.

Zrovna jsem se asi dostala do fáze ve které jsem chtěla být, tím nemyslím vzhled ale to že jím zdravě, sportuji a beru to jako přirozenou součást sebe. Stalo se to mým životem. Cítím se ve svém těle tak jako nikdy předtím. Cítím se zdravá, silná a plná energie. Kdyby mi někdo někdy řekl, že nejlepší postavu svého života budu mít po dítěti tak bych si asi klepala na čelo. Zvlášť pokud by mi to někdo řekl na střední (první foto). A je neuvěřitelné a zároveň, pro mě, naprosto šokující to že první a třetí fotku dělí 27 kg!!! Ta první fotka je tedy na střední, druhá po porodu (v těhotenství jsem hrozně přibrala) a třetí 8 měsíců po porodu. A pak ať mi někdo někdy vykládá že něco nejde 🙂 Já byla člověk který dokázal vymyslet nejvíce výmluv na světě! A moje mamka mi vždy říkala "Kdo chce hledá způsoby, kdo nechce hledá důvody" a to je svatá pravda.

A pak, když ujdete takový kus cesty, si uvědomíte co máte vedle sebe za poklad který vás miloval ikdyž jste byla mládě vorvaně.

Pokud chcete s něčím poradit, pomoct nebo vás prostě jen něco zajímá tak mi napište. Budu moc ráda kdybych si vás mohla zařadit mezi své "hvězdičky" a mohla vám pomoct. Jak vidíte tak to jde..

„Lidská mysl je schopna dokázat cokoliv, co si vymyslí a čemu uvěří"
Napoleon Hill