Dnes mě vše dojímá.Nevím čím to je.Nikdo z rodiny nemá svátek nebo narozeniny.Nic extra důležitého,žádná exra důležitá a významná událost.A přeci se tu ledacos najde.Třeba kdyš se na mne Matyášek z ničeho nic vrhne a dá mi pusinku.Pak se otočí a jde si hrát jako by nic🙂.Nebo když sem se vrátila z obchodu a za dveřmi slyšela jak se od srdíčka řechtá protože ho ségra škádlí a doráží aby jí dal pusu🙂.A teď po obědě když se ho táta pokoušel uspat a místo toho uspal sám sebe a Matyášek si zatím spokojeně jezdil taťkovi po zádech autíčkem🙂.Nyní tu vedle mne spokojeně oddychuje.A já místo abych se chopila té vzácné chvilky a využila jí sama pro sebe tady sedím a koukám jak ten náš brouček spinká.Ach jo jak ten čas letí.Je to jako včera co se narodil a za chvilku tu s námi bude dva roky.A než se nadějem bude větší než sem já,táta a nebo jeho velké sestry.Uvědomuji si moc dobře jaké mám obrovské štěstí v podobě tří dětí.A když tu na MK čtu slova žen které zoufale touží po miminku a ono stále nepřichází.O to víc si svého štěstí vážím.A myslím na na snažilky s přáním aby se také svého vytouženého štěstí dočkali.Děvčata držím palce NEVZDÁVEJTE SE ! STOJÍ TO ZA TO !