Děkujeme všem, kdo drželi palce. Mandle je venku. Ve čtvrtek jsme měli nástup do nemocnice v Mostě. Ládík měl dostat při vyndání nosní mandle ještě tyčinky do uší. Ve čtvrtek udělali vyšetření a zjistili, že tyčinky nejsou potřeba. Odpoledne jsme mohli jít ven. V pátek ráno šel hned v 8:00 na sál. Ještě na pokoji dostal půl hodiny předtím kapičky, který ho oblbly. Na sále byl potom hodinu. Mandle prý byla hodně velká a hodně to krvácelo. Na dospávací pokoj jsem jela s ním na posteli. Byli jsme tam hodinu, potom ho vzbudili a odvezli nás na pokoj. Tam blinkal, strašně se vztekal, nechtěl na sebe nechat sáhnout. Potom usnul. Špatně mu bylo ještě druhý den kolem oběda. Nic nepil ani nejedl, blinkal pak ještě jednou. Domů jsme šli druhý den po operaci odpoledne, až začal trochu pít a jíst. Hned po příjezdu domů si manžel všiml, že Ládík mluví úplně jinak, nehuhňá. Spí se zavřenou pusou, nechrápe, necestuje po posteli. Je teda rozjívenější, ukřičenější, jí jen malinko.